LOSARTAN STADA Potahovaná tableta 100MG

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
DRASELNÁ SŮL LOSARTANU (LOSARTANUM KALICUM)
Dostupné s:
STADA Arzneimittel AG, Bad Vilbel
ATC kód:
C09CA01
INN (Mezinárodní Name):
POTASSIUM SALT OF LOSARTAN (LOSARTAN POTASSIUM)
Dávkování:
100MG
Léková forma:
Potahovaná tableta
Podání:
Perorální podání
Jednotky v balení:
120 Blistr
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
LOSARTAN
Přehled produktů:
LOSARTAN STADA
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
58/ 460/07-C

Přečtěte si celý dokument

Sp.zn.sukls23361/2017

Příbalová informace: informace pro uživatele

LOSARTAN STADA 12,5 mg

LOSARTAN STADA 50 mg

LOSARTAN STADA 100 mg

potahované tablety

(losartanum kalicum)

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat

,

protože obsahuje pro Vás důležité údaje

.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit,

a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v

této příbalové informaci

Co je Losartan STADA a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Losartan STADA užívat

Jak se Losartan STADA užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak Losartan STADA uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je Losartan STADA a k

čemu se používá

Losartan patří do skupiny léků nazývaných antagonisté receptoru angiotensinu II. Angiotensin-II je

látka vytvářená v těle, která se váže na vazebná místa (receptory) v cévách a vyvolává jejich zúžení.

To vede ke zvýšení krevního tlaku. Losartan brání vazbě angiotensinu II na tato vazebná místa, čímž

se cévy roztáhnou a krevní tlak se naopak sníží. Losartan zpomaluje zhoršení funkce ledvin u pacientů

s vysokým krevním a diabetem (cukrovkou) 2. typu.

Přípravek Losartan STADA se používá:

k léčbě dospělých pacientů, dětí a dospívajících ve věku 6-18 let s vysokým krevním tlakem

(hypertenzí)

k ochraně ledvin u pacientů s vysokým krevním tlakem a diabetem 2. typu s laboratorním

důkazem poruchy funkce ledvin a proteinurií ≥ 0,5 g denně (stav, kdy moč obsahuje nadměrné

množství bílkovin).

k léčbě pacientů s chronickým srdečním selháním, pokud lékař nepovažuje za vhodné léky

nazývané inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu (inhibitory ACE, léky používané na

snížení krevního tlaku). Pokud bylo Vaše srdeční selhání stabilizováno inhibitorem ACE,

nemáte být převáděn(a) na losartan

u pacientů s vysokým krevním tlakem a zvětšením levé komory bylo prokázáno, že losartan

snižuje riziko cévní mozkové příhody („indikace LIFE“).

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Losartan

STADA

užívat

Neužívejte Losartan STADA

jestliže

jste

alergický(á)

losartan

nebo

kteroukoli

další

složku

tohoto

přípravku

(uvedenou v bodě 6)

jestliže máte vážnou poruchu funkce jater

měsíci těhotenství,

(je také lepší neužívat přípravek Losartan STADA v časném

těhotenství – viz bod „Těhotenství a kojení“)

pokud

máte

cukrovku

(diabetes)

nebo

poruchu

funkce

ledvin

jste

léčen(a) přípravkem ke snížení krevního tlaku obsahujícím alskiren

Upozornění a opatření

Před užitím přípravku Losartan STADA se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste těhotná (nebo že byste mohla otěhotnět).

Přípravek Losartan STADA se v časném těhotenství nedoporučuje a nesmí se užívat po 3. měsící

těhotenství, neboť by mohl, pokud byste jej v tomto období užívala, způsobit závažné poškození

Vašeho dítěte (viz bod Těhotenství a kojení)

Je důležité, abyste před užíváním přípravku Losartan STADA řekl(a) lékaři:

jestliže jste v minulosti měl(a) angioedém (otok obličeje, rtů, hrdla a/nebo jazyka) (viz také

bod 4 „Možné nežádoucí účinky“).

jestliže silně zvracíte nebo máte průjem, v důsledku čehož u Vás došlo k nadměrné ztrátě

tekutin a/nebo solí.

jestliže užíváte diuretika (léky, které zvyšují množství vody vyloučené ledvinami) nebo jste na

dietě s omezeným příjmem soli, v důsledku čehož u Vás došlo k nadměrné ztrátě tekutin a solí

(viz bod 3. „Dávkování u zvláštních skupin pacientů“).

jestliže máte zúžení nebo ucpání cév zásobujících ledviny nebo jste v minulosti prodělal(a)

transplantaci ledvin.

jestliže máte poruchu funkce jater (viz body 2 „Neužívejte Losartan STADA“ a 3 „Dávkování

u zvláštních skupin pacientů“).

jestliže trpíte srdečním selháním s poruchou nebo bez poruchy funkce ledvin nebo souběžnými

závažnými, život ohrožujícími poruchami srdečního rytmu. Zvláštní opatrnosti je třeba,

jestliže jste souběžně léčen(a) betablokátory

jestliže máte problémy se srdečními chlopněmi nebo srdečním svalem

jestliže trpíte ischemickou chorobou srdeční (snížení krevního průtoku v cévách zásobujících

srdce)

nebo

cerebrovaskulárním

onemocněním

(snížení

krevního

průtoku

v cévách

zásobujících mozek).

jestliže trpíte primárním hyperaldosteronismem (onemocnění spojené se zvýšeným

vylučováním hormonu aldosteronu v nadledvinách v důsledku poruchy funkce nadledvin).

pokud užíváte některý z následujících přípravků používaných k léčbě vysokého krevního

tlaku:

- inhibitor ACE (například enalapril, lisinopril, ramipil), a to zejména pokud máte problémy

s ledvinami související s diabetem.

- aliskiren

Váš lékař může v pravidelných intervalech kontrolovat funkci ledvin, krevní tlak a množství

elektrolytů (např. draslíku) v krvi.

Viz také informace v bodě: „Neužívejte Losartan STADA“

Děti a dospívající

Losartan STADA nebyl studován u dětí. O více informací požádejte svého lékaře.

D

alší léčivé

přípravky

a Losartan STADA

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době

užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Zvláštní opatrnosti je třeba zejména, jestliže užíváte při léčbě přípravkem Losartan STADA některý

z následujících léků:

jiné léky na snížení krevního tlaku, neboť může dojít k dalšímu snížení Vašeho krevního tlaku.

Krevní tlak mohou snížit i následující léky/skupiny léků: tricyklická antidepresiva (k léčbě deprese),

antipsychotika (k léčbě psychiatrických poruch), baklofen (k uvolnění svalů), amifostin (používaný při

chemoterapii rakoviny).

léky, které zadržují draslík nebo které mohou zvyšovat hladinu draslíku v krvi (např. doplňky

stravy s obsahem draslíku, náhražky soli obsahující draslík nebo draslík šetřící léky jako jsou určitá

diuretika

amilorid, triamteren, spironolakton

nebo heparin).

nesteroidní protizánětlivé léky jako je indometacin, včetně inhibitorů COX-2 (léky, které

potlačují zánět a mohou se používat k úlevě od bolesti), protože mohou oslabit účinek losartanu na

snížení krevního tlaku.

V případě poruchy funkce ledvin mohou tyto léky vést k dalšímu snížení jejich funkce.

Léky s obsahem lithia nemají být užívány v kombinaci s losartanem bez pečlivého sledování lékařem.

Při jejich používání je vhodné provádět zvláštní preventivní opatření. (např. krevní testy).

Možná bude nutné, aby Váš lékař změnil Vaši dávku a/nebo udělal jiná opatření:

Pokud užíváte inhibitory ACE nebo aliskiren (viz také informace v bodě “Neužívejte Losartan

STADA” a “Upozornění a opatření”)

P

říprav

ek Losartan STADA s

jídlem

Přípravek je možné užívat s jídlem i bez něho.

Těhotenství a kojení

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte

se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.

Těhotenství

Pokud se domníváte, že jste těhotná (nebo že byste mohla otěhotnět), musíte o tom informovat.

Za normálních okolností Vám lékař doporučí, abyste přípravek Losartan STADA přestala užívat dřive,

než otěhotníte, nebo jakmile se dozvíte, že jste těhotná, a místo přípravku Losartan STADA Vám

doporučí užívat jiný léčivý přípravek.

Přípravek Losartan STADA se v časném těhotenství nedoporučuje užívat a nesmí se užívat po 3.

měsíci těhotenství, neboť by mohl, pokud byste jej v tomto období užívala, způsobit závažné

poškození Vašeho dítěte.

Kojení

Oznamte svému lékaři, že kojíte nebo se chystáte začít kojit. Přípravek Losartan STADA není

doporučen pro matky, které kojí, a pokud si přejete kojit, lékař může vybrat jiný lék, především pokud

je dítě novorozenec nebo se narodilo předčasně.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Studie

sledující

vliv

losartanu

řízení

vozidel

obsluhu

strojů

nebyly

provedeny.

nepravděpodobné, že by losartan měl vliv na schopnost řídit vozidla a obsluhovat stroje. Avšak jako u

jiných léků užívaných k léčbě vysokého krevního tlaku, může losartan způsobit u některých osob

závrať nebo ospalost. Pokud se u Vás objeví závrať nebo ospalost, je třeba se poradit s lékařem, zda

můžete tyto činnosti vykonávat.

Losartan STADA obsahuje

laktóz

u

Pokud Vám Váš lékař řekl, že trpíte nesnášenlivostí některých cukrů, poraďte se se svým lékařem ještě

před zahájením užívání tohoto léčivého přípravku.

3.

Jak se Losartan STADA

užívá

Vždy užívejte Losartan STADA přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte

se se svým lékařem.

Lékař podle Vašeho stavu a podle toho, zda užíváte i jiné léky, určí vhodnou dávku. Je důležité, abyste

Losartan STADA užíval(a) tak dlouho, jak předepsal lékař, aby se udržela plynulá kontrola krevního

tlaku.

Všeobecná doporučení ohledně dávkování

Přípravek Losartan STADA je dostupný ve 3 silách: 12,5 mg, 50 mg a 100 mg.

Losartan STADA 50 mg:

Pokud Vám lékař předepsal nižší dávku přípravku Losartan STADA 50 mg, můžete potahované

tablety rozdělit v křížové dělicí rýze buď na 2 stejné poloviny s obsahem 25 mg losartanu nebo na 4

čtvrtiny o obsahu 12,5 mg losartanu.

Losartan STADA 100 mg:

Pokud Vám lékař předepsal nižší dávku přípravku Losartan STADA 100 mg, můžete potahované

tablety rozdělit v půlicí rýze na 2 stejné poloviny s obsahem 50 mg losartanu.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem

Léčba se obvykle zahajuje dávkou 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku Losartan STADA 50 mg

nebo ½ tablety přípravku Losartan STADA 100 mg) jednou denně.

Maximálního účinku na snížení krevního tlaku je dosaženo za 3-6 týdnů po zahájení léčby. U

některých pacientů může být dávka později zvýšena na 100 mg losartanu (dvě tablety přípravku

Losartan STADA 50 mg nebo jedna tableta přípravku Losartan STADA 100 mg) jednou denně.

Pokud máte pocit, že je účinek přípravku příliš silný nebo příliš slabý, prosím, poraďte se s lékařem

nebo lékárníkem.

Podávání u dětí a dospívajících (6 až 18 let)

Doporučená počáteční dávka u pacientů s hmotností mezi 20 a 50 kg je dávka 0,7 mg losartanu na kg

tělesné hmotnosti užívaná jednou denně (až 25 mg losartanu). Pokud není kontrola krevního tlaku

dostatečná, lékař může dávku zvýšit.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem a diabetem 2. typu

Léčba se obvykle zahajuje dávkou 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku Losartan STADA 50 mg

nebo ½ tablety přípravku Losartan STADA 100 mg) jednou denně. Dávka může být později zvýšena

na 100 mg losartanu jednou denně (dvě tablety přípravku Losartan STADA 50 mg nebo jedna tableta

přípravku Losartan STADA 100 mg) podle odpovědi krevního tlaku.

Přípravek Losartan STADA může být podáván současně s jinými léky na snížení krevního tlaku (např.

s diuretiky, blokátory kalciových kanálů, alfa- nebo betablokátory a centrálně působícími látkami) a

inzulínem a jinými běžně používanými antidiabetiky, která snižují hladinu krevního cukru (např.

deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Dospělí pacienti se srdečním selháním

Léčba se obvykle zahajuje dávkou 12,5 mg losartanu (jedna tableta přípravku Losartan STADA 12,5

mg nebo ¼ tablety přípravku Losartan STADA 50 mg) jednou denně.

Obecně dávka má být postupně zvyšována v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg první týden, 25 mg

druhý týden, 50 mg třetí týden) až do dosažení obvyklé udržovací dávky 50 mg losartanu (jedna

tableta přípravku Losartan STADA 50 mg nebo ½ tablety přípravku Losartan STADA 100 mg) jednou

denně v závislosti na Vašem stavu.

Při léčbě srdečního selhání se losartan obvykle kombinuje s diuretikem (lék, který zvyšuje množství

vody, které se vyloučí ledvinami) a/nebo digitalisem (lék posilující srdce a zvyšující jeho výkonnost)

a/nebo betablokátorem.

Dávkování u zvláštních skupin pacientů

Lékař může u některých pacientů doporučit nižší dávku, zejména při zahájení léčby, např. u pacientů

léčených vysokými dávkami diuretik, pacientů s poruchou funkce jater nebo u pacientů starších než 75

let. Losartan se nesmí podávat pacientům s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 2 „Neužívejte

Losartan STADA“).

Způsob podání

Tablety se polknou a zapijí sklenicí vody. Snažte se denní dávku užívat každý den ve stejnou dobu. Je

důležité, abyste přípravek Losartan STADA užíval(a) tak dlouho, jak určí lékař.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Losartan STADA, než jste

měl(a)

Jestliže jste omylem užil(a) nadměrné množství tablet nebo tablety užije dítě, ihned vyhledejte lékaře.

Mezi příznaky předávkování patří nízký krevní tlak, zrychlený srdeční tep, případně zpomalený

srdeční tep.

Jestliže jste zapomněl(a) užít příp

ravek Losartan STADA

Jestliže zapomenete užít jednu denní dávku, pokračujte v pravidelném užívání a následující dávku

užijte v obvyklém čase. Nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou tabletu.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo

lékárníka.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Jestliže

zaznamenáte

následující

účinky,

přestaňte

přípravek

Losartan

STADA

užívat

ihned

informujte lékaře nebo vyhledejte pohotovostní oddělení nejbližší nemocnice:

- Závažná alergická reakce (vyrážka, svědění, otok obličeje, rtů, úst či hrdla, který může vyvolat obtíže

při polykání či dýchací obtíže).

Jedná se o závažný, ale vzácný nežádoucí účinek, který postihuje až 1 z 1 000 pacientů. Může být

nutný okamžitý lékařský zákrok či hospitalizace.

Při podávání losartanu byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Časté (postihují až 1 z 10 pacientů)

závrať, točení hlavy

nízký krevní tlak (hypotenze)

nízký krevní tlak po vzpřímení z lehu nebo sedu (ortostatická hypotenze)

slabost

únava

nízká hladina krevního cukru (hypoglykémie)

vysoká hladina draslíku v krvi (hyperkalémie)

změny funkce ledvin včetně selhání ledvin

snížený počet červených krvinek (anémie)

zvýšená hladina močoviny v krvi, sérového kreatininu a draslíku u pacientů se srdečním

selháním

Méně časté (postihují až 1 ze 100 pacientů)

ospalost

bolest hlavy

poruchy spánku

pocit zrychleného tepu (palpitace)

silná bolest na hrudi (angina pectoris)

nízký krevní tlak (zvláště po nadměrné ztrátě vody z těla, např. u pacientů se závažným

srdečním selháním nebo po léčbě vysokými dávkami diuretik - močopudných léků)

na dávce závislý ortostatický účinek jako je pokles krevního tlaku při rychlém vzpřímení z

lehu nebo sedu

dušnost (dyspnoe)

bolest břicha

zácpa

průjem

pocit na zvracení

zvracení

kopřivka

svědění

vyrážka

ohraničený otok (edém)

kašel

Vzácné (postihují až 1 z 1000 pacientů)

hypersenzitivita (přecitlivělost)

anafylaktické reakce (závažné alergické reakce, které způsobují problémy při dýchání nebo

závratě)

angioedém (závažná alergická reakce způsobující otok, především tváře, úst, jazyka anebo

hrdla)

zánět cév (vaskulitida včetně Henoch-Schonleinovy purpury)

necitlivost či pocit brnění (parestézie)

mdloba (synkopa)

velmi rychlý a nepravidelný srdeční tep (fibrilace síní)

cévní mozková příhoda (mrtvice)

zánět jater (hepatitida)

zvýšená hladina alaninaminotransferázy (ALT) v krvi, která obvykle ustupuje po ukončení

léčby

Není známo (četnost nelze z dostupných údajů určit)

snížený počet krevních destiček (trombocytopenie)

migréna

poruchy funkce jater

bolest svalů a kloubů

chřipkové příznaky

bolest v zádech

infekce močových cest

zvýšená citlivost na sluneční záření (fotosenzitivita)

nevysvětlitelná bolest svalů s tmavou (barva podobná čaji) močí (rabdomyolýza)

impotence

zánět slinivky břišní (pankreatitida)

nízká hladina sodíku v krvi (hyponatrémie)

deprese

celkový pocit nemoci (malátnost)

zvonění, bzučení, dunění nebo cvakání v uších (tinitus)

Nežádoucí účinky u dětí jsou podobné nežádoucím účinkům vyskytujícím se u dospělých.

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv,

Šrobárova 48,

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.

5.

Jak Losartan STADA

uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte

tento

přípravek

po uplynutí

doby

použitelnosti uvedené na obalu

EXP.

Doba

použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Uchovávejte při teplotě do 30°C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Blistr otevřete až těsně před užitím léku.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní

prostředí.

6.

Obsah balení a další informace

Co příp

ravek Losartan STADA obsahuje

Léčivou látkou je losartanum kalicum.

Losartan STADA 12,5 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 12,5 mg

Losartan STADA 50 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 50 mg

Losartan STADA 100 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 100 mg

Pomocnými látkami jsou:

Jádro tablety: monohydrát laktosy, magnesium-stearát, mikrokrystalická celulosa, předbobtnalý škrob,

koloidní bezvodý oxid křemičitý

Potahová vrstva: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, karnaubský vosk

Jak přípravek Losartan STADA vypadá a co obsahuje toto balení

Losartan STADA 12,5 mg jsou bílé kulaté bikonvexní potahované tablety.

Losartan STADA 50 mg jsou bílé kulaté bikonvexní potahované tablety s křížovou dělicí rýhou na

obou stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Losartan STADA 100 mg jsou bílé podlouhlé bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou na obou

stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Velikost balení:

Losartan STADA 12,5 mg: PVC/PVDC blistry obsahující 10, 28, 30, 60, 98 nebo 120 potahovaných

tablet

Losartan STADA 50 mg: PVC/PVDC blistry obsahující 10, 28, 30, 50, 60, 90, 98 nebo 120

potahovaných tablet

Losartan STADA 100 mg: PVC/PVDC blistry obsahující 10, 28, 30, 60, 98 nebo 120 potahovaných

tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

STADA Arzneimittel AG

Stadastrasse 2-18

61118 Bad Vilbel

Německo

Výrobce

STADA Arzneimittel AG

Stadastrasse 2-18

61118 Bad Vilbel

Německo

Centrafarm Services BV

Nieuwe Donk 9, 4879 AC Etten Leur

Nizozemsko

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Rakousko

Losartan STADA 12,5 mg – Filmtabletten

Rakousko

Losartan STADA 50 mg – Filmtabletten

Rakousko

Losartan STADA 100 mg – Filmtabletten

Česká republika

Losartan STADA 12,5 mg potahované tablety

Česká republika

Losartan STADA 50 mg potahované tablety

Česká republika

Losartan STADA 100 mg potahované tablety

Dánsko

Losarstad 12,5 mg filmovertrukne tabletter

Dánsko

Losarstad 50 mg filmovertrukne tabletter

Dánsko

Losarstad 100 mg filmovertrukne tabletter

Finsko

Losarstad 12,5 mg kalvopäällysteiset tabletit

Finsko

Losarstad 50 mg kalvopäällysteiset tabletit

Finsko

Losarstad 100 mg kalvopäällysteiset tabletit

Maďarsko

STADAZAR 12,5 mg filmtabletta

Maďarsko

STADAZAR 50 mg filmtabletta

Maďarsko

STADAZAR 100 mg filmtabletta

Irsko

Cozatan 50 mg film-coated tablets

Irsko

Cozatan 100 mg film-coated tablets

Slovensko

Losartan STADA 50 mg, filmom obalené tablety

Švédsko

Losarstad 12,5 mg filmdragerade tabletter

Švédsko

Losarstad 50 mg filmdragerade tabletter

Švédsko

Losarstad 100 mg filmdragerade tabletter

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

: 9. 3. 2017

Přečtěte si celý dokument

Sp.zn.sukls23361/2017

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

LOSARTAN STADA 12,5 mg

LOSARTAN STADA 50 mg

LOSARTAN STADA 100 mg

potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Losartan Stada 12,5 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum 12,5 mg (jako losartanum kalicum)

Losartan Stada 50 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum 50 mg (jako losartanum kalicum)

Losartan Stada 100 mg: 1 potahovaná tableta obsahuje losartanum 100 mg (jako losartanum kalicum)

Pomocná látka se známým účinkem:

Losartan Stada 12,5 mg: 28.95 mg monohydrátu laktosy v 1 potahované tabletě

Losartan Stada 50 mg: 115,8 mg monohydrátu laktosy v 1 potahované tabletě

Losartan Stada 100 mg: 231,6 mg monohydrátu laktosy v 1 potahované tabletě

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahované tablety.

Popis přípravku:

Losartan STADA 12,5 mg: bílé kulaté bikonvexní potahované tablety

Losartan STADA 50 mg: bílé kulaté bikonvexní potahované tablety s křížovou dělicí rýhou na obou

stranách. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Losartan STADA 100 mg: bílé podlouhlé bikonvexní potahované tablety s půlicí rýhou na obou stranách.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Léčba esenciální hypertenze u dospělých, dětí a dospívajících ve věku 6 – 18 let.

Léčba renálního onemocnění u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. typu

s proteinurií ≥ 0,5 g/den jako součást antihypertenzní léčby.

Léčba chronického srdečního selhání (u pacientů ≥ 60 let), když léčba ACE inhibitory již dále

není vhodná z důvodu inkompatibility, zejména kašle, či kontraindikací. Převádění pacientů se srdečním

selháním, kteří jsou stabilní na ACE inhibitoru, na losartan se nedoporučuje.

Pacienti mají mít ejekční frakci levé komory ≤ 40% a mají být stabilizováni na léčbě chronického

srdečního selhání.

Snížení

rizika

cévní

mozkové

příhody

dospělých

hypertoniků

s hypertrofií

levé

komory

dokumentovanou na EKG (viz bod 5.1 Studie LIFE, rasa).

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování

Hypertenze

většinu

nemocných

obvyklá

úvodní

udržovací

dávka

denně.

Maximálního

antihypertenzního účinku je dosaženo za 3-6 týdnů po zahájení léčby. U některých pacientů je třeba k

dostatečnému klinickému účinku dávku zvýšit na 100 mg užívaných 1x denně (ráno). Losartan může být

podáván současně s jinými antihypertenzivy (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1), zejména diuretiky (např.

s hydrochlorothiazidem).

Pediatrická populace

Hypertenze u dětí:

K dispozici jsou pouze omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti losartanu u dětí a dospívajících ve věku 6

– 18 let při léčbě hypertenze (viz bod 5.1). Omezené farmakokinetické údaje jsou k dispozici od dětí

s hypertenzí ve věku od jednoho měsíce (viz bod 5.2).

U pacientů, kteří jsou schopni polykat tablety a jejichž hmotnost je větší než 20 kg a menší než 50 kg, je

doporučená

dávka

jednou

denně.

výjimečných

případech

může

být

dávka

zvýšena

maximálně 50 mg jednou denně. Dávkování má být upraveno na základě odpovědi krevního tlaku.

U pacientů s tělesnou hmotností více než 50 kg je obvyklá dávka 50 mg jednou denně. Ve výjimečných

případech může být dávka upravena na maximálně 100 mg jednou denně. Dávky nad 1,4 mg/kg (či nad

100 mg) denně nebyly u pediatrických pacientů studovány.

Losartan se nedoporučuje u dětí do 6 let, protože u této skupiny pacientů jsou k dispozici jen omezené

údaje.

Losartan se nedoporučuje u dětí s rychlostí glomerulární filtrace < 30 ml/min/1,73 m

, protože nejsou k

dispozici žádné údaje (viz také bod 4.4).

Losartan se dále nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz bod 4.4).

Pacienti s hypertenzí a diabetes mellitus 2. typu s proteinurií ≥ 0,5 g/den:

Obvyklá úvodní dávka je 50 mg jednou denně. Dávka může být zvýšena na 100 mg jednou denně na

základě odpovědi krevního tlaku po uplynutí 1 měsíce od zahájení léčby. Losartan může být podáván

současně

s jinými

antihypertenzivy

(např.

diuretika,

blokátory

kalciových

kanálů,

alfa-

nebo

beta-

blokátory a centrálně působící látky) a inzulínem a jinými běžně používanými antidiabetiky (např.

deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Srdeční selhání:

Obvyklá úvodní dávka losartanu u pacientů se srdečním selháním je 12,5 mg jednou denně. Dávka má být

obecně titrována v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg denně, 25 mg denně, 50 mg denně) do obvyklé

udržovací dávky 50 mg jednou denně podle snášenlivosti pacienta.

Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertoniků s hypertrofií levé komory dokumentovanou na EKG:

Obvyklá úvodní dávka losartanu je 50 mg jednou denně. Podle odpovědi krevního tlaku má být přidána

nízká dávka hydrochlorothiazidu a/nebo dávka losartanu má být zvýšena na 100 mg jednou denně.

Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu:

U pacientů, kteří vykazují ztrátu intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených vysokými dávkami

diuretik), se doporučuje počáteční dávka 25 mg jednou denně (viz bod 4.4).

Pacienti s poruchou funkce ledvin a hemodialyzovaní pacienti

Úprava úvodní dávky u pacientů s poruchou funkce ledvin a hemodialyzovaných pacientů není potřeba.

Pacienti s poruchou funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze má být zváženo podávání nižších dávek. S léčbou

pacientů se závažnou poruchou funkce jater nejsou žádné terapeutické zkušenosti. Proto je losartan

kontraindikován u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.3. a 4.4.).

Starší pacienti

U pacientů nad 75 let je třeba zvážit použití úvodní dávky 25 mg, ale úprava dávkování není obvykle

nutná.

Způsob podání

Perorální podání.

Tablety losartanu se polknou a zapijí sklenicí vody.

Losartan STADA lze podávat spolu s jídlem nebo bez něj

4.3. Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku (uvedenou v bodě 6.1).

- 2. a 3. trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6)

- Závažná porucha funkce jater

- Současné užívání Losartanu STADA s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s

diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1.73 m

) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro

angiotenzin II nebo aliskirenu se proto neporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohleden

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s

diabetickou nefropatií.

Přecitlivělost

Angioedém

Pacienti s angioedémem v anamnéze (otok tváře, rtů, hrdla a/nebo jazyka), musí být pečlivě sledováni (viz

bod 4.8.).

Hypotenze a porucha rovnováhy elektrolytů/tekutin

U pacientů s deplecí objemu a/nebo solí v důsledku intenzivní diuretické terapie, diety omezující příjem

soli v potravě, průjmu nebo zvracení se může vyskytnout symptomatická hypotenze, zvláště po první

dávce nebo po zvýšení dávky. Tyto stavy se mají upravit před podáváním losartanu nebo má být použita

nižší úvodní dávka (viz bod 4.2). Toto platí i u dětí ve věku 6 až 18 let.

Poruchy rovnováhy elektrolytů

Nerovnováha elektrolytů je častá u pacientů s poruchou funkce ledvin, ať již s diabetem nebo bez něj, a je

tedy třeba se na ni zaměřit. V klinické studii u pacientů trpících diabetem 2. typu s nefropatií byla

incidence hyperkalemie vyšší ve skupině léčené losartanem než ve skupině, které podávali placebo (viz

bod 4.8 „Hypertenze a diabetes 2. typu s onemocněním ledvin – Vyšetření“ a „Zkušenosti po uvedení na

trh – Vyšetření“). Proto je třeba též pečlivě monitorovat plazmatické hladiny draslíku a hodnoty clearance

kreatininu, zejména u pacientů se srdečním selháním a s clearance kreatininu mezi 30 – 50 ml/min.

Souběžné podávání kalium šetřících diuretik, doplňků draslíku a náhražek soli obsahujících draslík spolu

s losartanem se nedoporučuje (viz bod 4.5).

Porucha funkce jater

základě

farmakokinetických

údajů,

které

prokazují

významně

zvýšené

plazmatické

koncentrace

losartanu u pacientů s cirhózou, se u pacientů s anamnézou zhoršených jaterních funkcí má uvažovat o

nižším dávkování. Neexistují zkušenosti s léčbou pacientů s těžkou poruchou funkce jater. Losartan se

tudíž u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nedoporučuje (viz body 4.2, 4.3 a 5.2). Losartan se rovněž

nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin

V důsledku inhibice renin-angiotenzinového systému byly pozorovány změny renálních funkcí včetně

renálního selhání (zejména u pacientů, jejichž renální funkce je závislá na systému renin-angiotenzin-

aldosteron, jako jsou pacienti s těžkou srdeční insuficiencí nebo stávající renální dysfunkcí).

Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, byly zjištěny

zvýšené hodnoty močoviny v krvi a sérového kreatininu u pacientů s bilaterální stenózou renální artérie

nebo stenózou artérie zásobující solitární ledvinu; tyto změny renálních funkcí mohou být po přerušení

terapie reverzibilní. Losartan má být s opatrností používán u pacientů s bilaterální stenózou renální artérie

nebo stenózou artérie zásobující solitární ledvinu.

Použití u pediatrických pacientů s

poruchou funkce ledvin

Losartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m

, protože k dispozici nejsou

žádné údaje (viz bod 4.2).

Během léčby losartanem je nutno pravidelně monitorovat funkci ledvin, neboť může dojít k jejímu

zhoršení. K tomu může dojít zejména tehdy, pokud je losartan podáván v přítomnosti jiných onemocnění

(horečka, dehydratace), u nichž je pravděpodobné zhoršení renální funkce.

Bylo zjištěno, že souběžné podávání losartanu a inhibitorů ACE zhoršuje renální funkci. Proto se

souběžné podávání nedoporučuje (viz bod 4.5).

Transplantace ledvin:

Neexistují zkušenosti u pacientů po nedávno prodělané transplantaci ledvin.

Primární hyperaldosteronismus

Pacienti

s primárním

hyperaldosteronismem

obecně

nebudou

odpovídat

antihypertenzivní

léčivé

přípravky působící prostřednictvím inhibice systému renin-angiotenzin. Z toho důvodu se podávání tablet

losartanu nedoporučuje.

Onemocnění koronárních tepen a cerebrovaskulární onemocnění

Podobně jako u jiných antihypertenziv může přílišné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickým

kardiovaskulárním nebo cerebrovaskulárním onemocněním vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové

příhodě.

Srdeční selhání

U pacientů se srdečním selháním s poruchou funkce ledvin nebo bez ní je, podobně jako při podávání

jiných léčivých přípravků působících na systém renin-angiotenzin, riziko rozvoje závažné arteriální

hypotenze a (často akutní) poruchy funkce ledvin.

Nejsou dostatečné terapeutické zkušenosti s losartanem podávaným pacientům se srdečním selháním a

současnou těžkou poruchou funkce ledvin, u pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída IV)

stejně jako u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými život ohrožujícími arytmiemi. Proto u

těchto skupin pacientů má být losartan podáván s opatrností. Kombinaci losartanu s betablokátorem je

nutno používat s opatrností (viz bod 5.1).

Aortální a mitrální stenóza, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie

Podobně jako u jiných vasodilatancií je třeba zvláštní opatrnosti u pacientů s aortální nebo mitrální

stenózou nebo s obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou vrozenou intolerancí galaktosy, vrozeným

nedostatkem laktasy a glukoso-galaktosovou malabsorpcí nemají tento přípravek užívat.

Těhotenství:

Léčba losartanem nemá být v těhotenství zahajována. Není-li pokračování stávající léčby losartanem

považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na jinou antihypertenzivní

léčbu se stanoveným profilem bezpečnosti pro použití v těhotenství. Je-li těhotenství diagnostikováno,

léčba losartanem má být okamžitě ukončena a, je-li to nutné, má být zahájena alternativní léčba (viz body

4.3 a 4.6).

Další upozornění a varování

Jak bylo pozorováno u inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin, jsou losartan a další antagonisté

angiotenzinu zjevně méně účinní při snižování krevního tlaku u černošské populace ve srovnání s jinými

rasami, pravděpodobně vzhledem k vyšší prevalenci nízkých hodnot reninu u černošské hypertenzivní

populace.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Antihypertenzivní účinek losartanu se může zvýšit při souběžném podání jiných antihypertenziv. Jiné

látky

vyvolávající

hypotenzi,

např.

tricyklická

antidepresiva,

antipsychotika,

baklofen,

amifostin:

souběžné použití těchto léčivých přípravků, jejichž hlavním či vedlejším účinkem je snížení krevního

tlaku, může zvýšit riziko hypotenze.

Losartan je převážně metabolizován cytochromem P 450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit kyseliny

karboxylové.

V klinických

studiích

bylo

zjištěno,

flukonazol

(inhibitor

CYP2C9)

snižuje

expozici aktivnímu

metabolitu

přibližně

50%.

Bylo

zjištěno,

současná

léčba

losartanem

rifampicinem (induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plazmatické koncentrace aktivního

metabolitu. Klinická významnost tohoto účinku není známa. Při současné léčbě fluvastatinem (slabý

inhibitor CYP2C9) nebyl zjištěn rozdíl v expozici.

Stejně jako jiné léčivé přípravky, které blokují angiotenzin II nebo jeho účinky, může současné užívání

jiných léčivých přípravků, které zadržují kalium (např. kalium šetřící diuretika: amilorid, triamteren,

spironolakton) nebo mohou zvyšovat hladiny kalia (např. heparin), doplňků s obsahem kalia nebo náhrad

soli s obsahem kalia, vést ke zvýšení kalia v séru. Současné podávání těchto léčivých přípravků se

nedoporučuje.

Při souběžném podávání lithia a ACE inhibitorů byly hlášeny případy reverzibilního zvýšení koncentrací

lithia

v séru

toxicity.

Velmi

vzácně

byly

takové

případy

hlášeny

při

podávání

antagonisty

angiotenzinu II. Souběžné podávání lithia a losartanu vyžaduje opatrnost. Je-li tato kombinace nezbytná,

doporučuje se během souběžné léčby monitorovat sérové hladiny lithia.

Jestliže jsou blokátory angiotenzinu II podávány současně s nesteroidními protizánětlivými léčivými

přípravky (NSAID) (např. selektivními COX-2-inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých

dávkách a neselektivními NSAID), antihypertenzivní účinek může být zeslaben.

Zejména u pacientů s renální dysfunkcí může souběžné podávání antagonistů angiotenzinu II či diuretik a

NSAID vést ke zvýšení rizika zhoršení renální funkce, včetně možnosti akutního renální selhání a ke

zvýšení sérové hladiny draslíku. Tato kombinace má být podávána s opatrností, zejména u starších

pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a má být zváženo monitorování renální funkce po

zahájení souběžné léčby a dále v pravidelných intervalech.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí

kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena

s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně

akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

4.6. Fertilita, t

ěhotenství a kojení

Těhotenství

Podávání losartanu během prvního trimestru těhotenství se nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání losartanu

je během 2. a 3. trimestru těhotenství kontraindikováno (viz bod 4.3. a 4.4.).

Epidemiologické

důkazy

ohledně

rizika

teratogenity

expozici

inhibitorům

během

prvního

trimestru těhotenství nebyly jednoznačné; nelze však vyloučit malé zvýšení rizika. Ačkoli neexistují

kontrolované epidemiologické údaje o riziku u inhibitorů receptoru angiotenzinu II (AIIRA), u této

skupiny léčiv mohou existovat podobná rizika. Pokud není pokračování léčby považováno za nezbytné,

pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na alternativní antihypertenzivní léčbu se stanoveným

profilem bezpečnosti pro použití v těhotenství. Je-li těhotenství diagnostikováno, losartan má být ihned

vysazen, a je-li to nutné, má být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že podávání AIIRA těhotným ženám ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává

humánní fetotoxicitu (renální dysfunkce, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu

(renální selhání, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3.).

Pokud dojde k expozici losartanu v době od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková

kontrola funkce ledvin a lebky.

Děti matek, které užívaly losartan, mají být pečlivě sledovány z hlediska hypotenze (viz také body 4.3 a

4.4).

Kojení

Protože nejsou k dispozici informace o podávání losartanu během kojení, není podávání losartanu

doporučeno a jsou upřednostňovány alternativní léčby s lépe stanoveným bezpečnostním profilem během

kojení, především pokud jde o kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie sledující vliv losartanu na řízení a obsluhu strojů nebyly prováděny.

Nicméně, při řízení a obsluze strojů je třeba si uvědomit, že při užívání antihypertenzní léčby, zejména na

jejím začátku nebo při zvyšování dávky, se může příležitostně objevit závrať nebo ospalost.

4.8. Nežádoucí účinky

Losartan byl hodnocen v následujících klinických studiích:

v kontrolovaném

klinickém

hodnocení

u více

než

3 000

dospělých

pacientů

esenciální

hypertenzí ve věku 18 let a starších

v kontrolovaném klinickém hodnocení u 177 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku 6 až

16 let

v kontrolovaném klinickém hodnocení u více než 9000 hypertenzních pacientů ve věku 55 až

80 let s hypertrofií levé komory

kontrolovaném

klinickém

hodnocení

u více

než

7700

dospělých

pacientů

s chronickým

srdečním selháním

v kontrolovaném klinickém hodnocení u více než 1500 diabetiků s diabetem typu 2 ve věku 31 let

a starších s proteinurií

Frekvence nežádoucích účinků uvedených dále je stanovena podle následující konvence:

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až 1/1

000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V těchto klinických studiích byla nejčastějším nežádoucím účinkem závrať.

Hypertenze

V kontrolovaných klinických studiích u 3 300 dospělých pacientů s esenciální hypertenzí ve věku 18 let

a starších byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systém

u

Časté: závrať, vertigo

Méně časté: somnolence, bolest hlavy, poruchy spánku

Srdeční poruchy

Méně časté: palpitace, angina pectoris

Cévní poruchy

Méně časté: symptomatická hypotenze (zejména u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, např.

pacienti s těžkým srdečním selháním nebo pacienti léčení vysokými dávkami diuretik), ortostatické účinky

závislé na dávce, vyrážka

Gastrointestinální poruchy:

Méně časté: bolest břicha, zácpa

Celkové

poruchy a reakce v

místě aplikace

Méně časté: astenie, únava, edém

Vyšetření

Časté: hyperkalemie

Vzácné: zvýšení alaninaminotransferázy (ALT)*

* (obvykle se upraví po přerušení léčby)

Hypertenzní pacienti s hypertrofií levé srdeční komory

V kontrolovaném klinickém hodnocení u 9193 hypertenzních pacientů s hypertrofií levé komory ve věku

55 až 80 let byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systém

Časté : závrať

Poruchy ucha a labyrintu

Časté : vertigo

Celkové

poruchy a reakce v

místě aplikace

Časté: astenie, únava

Chronické srdeční selhání:

V kontrolovaném klinickém hodnocení u pacientů s chronickým srdečním selháním (viz ELITE I, ELITE

II a HEAAL studie, bod 5.1.) byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy nervového systému

Časté: závrať

Méně časté: bolest hlavy

Vzácné: parestézie

Srdeční poruchy

Vzácné: synkopa, fibrilace síní, cerebrovaskulární příhoda

Cévní poruchy

Časté: hypotenze, včetně ortostatické hypotenze

Poruchy krve a lymfatického systému

Časté: anémie

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté: dyspnoe, kašel

Gastrointestinální poruchy

Méně časté: průjem, nauzea, zvracení

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté: kopřivka, svědění, vyrážka

Celkové poruchy a reakce v

místě aplikace

Méně časté: astenie, únava

Vyšetření

Časté: zvýšení močoviny v krvi, zvýšení sérového kreatininu a sérového draslíku

Poruchy metabolismu a výživy

Méně časté hyperkalemie**

Poruchy ledvin

a močových cest

Časté: porucha funkce ledvin, renální selhání

** (časté u pacientů, kterým bylo podáváno 150 mg losartanu místo 50 mg losartanu)

Hypertenze a diabetes 2. typu s onemocněním ledvin

V kontrolovaném klinickém hodnocení u 1513 pacientů s diabetes mellitus typu 2 s proteinuriíí ve věku

31 let a starších (studie RENAAL, viz. bod 5.1) byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky, které

souvisely s podáváním losartanu, tyto:

Poruchy nervového systému

Časté: závrať

Cévní poruchy

Časté: hypotenze

Celkové poruchy a reakce v

místě aplikace

Časté: astenie, únava

Vyšetření

Časté: hypoglykémie, hyperkalemie***

*** (V klinickém hodnocení u pacientů s diabetem typu 2 s nefropatií se hyperkalemie >5,5 mmol/l

vyvinula u 9,9% pacientů léčených tabletami losartanu a u 3,4% pacientů, kterým bylo podáváno placebo)

Následující nežádoucí účinky se vyskytly častěji u pacientů, kteří dostávali losartan, než u pacientů,

kterým bylo podáváno placebo:

Poruchy krve a lymfatického systému

Není známo: anémie

Srd

eční poruchy

Není známo: synkopa, palpitace

Cévní poruchy

Není známo: ortostatická hypotenze

Gastrointestinální poruchy

Není známo: průjem

Poruchy

svalové a kosterní soustavy

a

pojivové tkáně

Není známo: bolest v zádech

Poruchy ledvin a močových cest

Není známo: infekce močových cest

Celkové poruchy a reakce v

místě aplikace

Není známo: příznaky podobné chřipce

Zkušenosti po uvedení na trh

Následující nežádoucí účinky byly hlášeny po uvedení přípravku na trh:

Poruchy krve a lymfatického systému

Není známo: anémie, trombocytopenie

Poruchy ucha a labyrintu

Není známo: tinitus

Poruchy imunitního systému

Vzácné: hypersenzitivita: anafylaktické reakce, angioedém včetně otoku laryngu a glotis způsobující

obstrukci dýchacích cest a/nebo otok obličeje, rtů, faryngu, a/nebo jazyka; u některých těchto pacientů byl

v minulosti hlášen angioedém v souvislosti s podáním jiných léčivých přípravků, včetně ACE inhibitorů;

vaskulitida včetně Henoch-Schonleinovy purpury.

Poruchy nervového systému

Není známo: migréna

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Není známo: kašel

Gastrointestinální poruchy

Není známo: průjem, pankreatitida

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Není známo: malátnost

Poruchy jater a žlučových cest

Vzácné: hepatitida

Není známo: poruchy funkce jater

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Není známo: kopřivka, svědění, vyrážka, fotosenzitivita

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo: myalgie, artralgie, rabdomyolýza

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Není známo: erektilní dysfunkce/impotence

Psychiatrické poruchy

Není známo: deprese

Vyšetření

Není známo: hyponatrémie

Poruchy ledvin a

močových cest

:

Jako následek inhibice systému renin-angiotenzin-aldosteron byly u rizikových pacientů hlášeny změny

renálních funkcí včetně renálního selhání;

tyto změny renálních funkcí mohou být reverzibilní po

přerušení léčby (viz. bod 4.4).

Pediatrická populace

Profil nežádoucích účinků u pediatrických pacientů se zdá být podobný jako u dospělých pacientů. Údaje

od pediatrické populace jsou omezené.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na

nežádoucí

účinky

po registraci léčivého

přípravku je důležité.

Umožňuje

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby

hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Příznaky předávkování

předávkování

lidí

jsou

k dispozici

pouze

omezené

údaje.

Nejpravděpodobnějšími

projevy

předávkování by byly hypotenze a tachykardie. V důsledku parasympatické (vagální) stimulace by se

mohla vyskytnout bradykardie.

Léčba intoxikace

Pokud se objeví symptomatická hypotenze, musí být zahájena podpůrná léčba.

Opatření závisejí na době, která uplynula od požití léčivého přípravku, a na druhu a závažnosti příznaků.

Prioritou má být stabilizace oběhového systému. Po perorálním užití je indikováno podání dostatečné

dávky aktivovaného živočišného uhlí. Dále mají být pečlivě sledovány vitální funkce. V případě nutnosti

mají být parametry vitálních funkcí korigovány.

Ani losartan, ani jeho aktivní metabolit nemůže být odstraněn pomocí hemodialýzy.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

Farmakoterapeutická skupina: antagonista receptoru angiotenzinu II

ATC kód: C09CA01

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Losartan je syntetickým antagonistou receptoru (typ AT

) angiotenzinu II. Angiotenzin II, který má silný

vasokonstrikční účinek, je primárním aktivním hormonem systému renin-angiotenzin a významně se

podílí na patofyziologii hypertenze. Angiotenzin II se váže na AT

receptor, který se nachází v mnoha

tkáních (např. v hladké svalovině cév, nadledvinách, ledvinách a v srdci) a vyvolává některé důležité

biologické reakce, včetně vasokonstrikce a uvolňování aldosteronu. Angiotenzin II rovněž stimuluje

proliferaci buněk hladké svaloviny.

Losartan selektivně blokuje AT

receptor. Jak losartan, tak jeho farmakologicky aktivní metabolit E-3174

(-karboxylová kyselina), blokují in vitro i in vivo všechny fyziologicky významné účinky angiotenzinu II,

bez ohledu na jeho zdroj a způsob syntézy.

Losartan nemá agonistický účinek na ostatní receptory hormonů ani na iontové kanály, které jsou důležité

pro kardiovaskulární regulaci, ani je neblokuje. Navíc losartan neinhibuje ACE (kininázu II), což je

enzym, který rozkládá bradykinin. Proto nedochází k zesílení nežádoucích účinků zprostředkovaných

bradykininem.

Odstranění negativní zpětné vazby angiotenzinu II na sekreci reninu během podávání losartanu vede ke

zvýšené aktivitě plazmatického reninu (plasma renin activity - PRA). Zvýšení PRA vede ke zvýšení

hladiny angiotenzinu II v plazmě. I při tomto zvýšení hladiny angiotenzinu II se udržuje antihypertenzivní

účinek losartanu a snížená plazmatická koncentrace aldosteronu, což prokazuje účinnou blokádu receptoru

angiotenzinu II. Po vysazení losartanu hodnoty PRA a angiotenzinu II během tří dnů klesnou na původní

hodnoty.

Losartan a jeho hlavní aktivní metabolit mají daleko vyšší afinitu vůči receptoru AT

než vůči receptoru

. Aktivní metabolit je 10x až 40x účinnější než losartan ve stejném hmotnostním poměru.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone

and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs

Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů

pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního

onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie

VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární

ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií

užívat současně.

Studie

ALTITUDE

(Aliskiren

Trial in

Type

Diabetes

Using

Cardiovascular and

Renal

Disease

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z

důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly

numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a

sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny

ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Studie hypertenze

V kontrolovaných klinických studiích vyvolalo podávání losartanu 1krát denně u pacientů s mírnou až

středně těžkou esenciální hypertenzí statisticky významné snížení systolického a diastolického krevního

tlaku. Měření krevního tlaku za 24 hodin po podání dávky v poměru k měření 5 – 6 hodin po podání

dávky prokázalo pokles krevního tlaku po dobu 24 hod; přirozený denní rytmus byl zachován. Pokles

krevního tlaku ke konci dávkovacího intervalu byl asi 70-80 % účinku zjištěného 5-6 hod po podání

dávky.

Vysazení losartanu u nemocných s hypertenzí se neprojevilo náhlým nárůstem krevního tlaku (rebound

fenomén). Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku nemělo podávání losartanu klinicky významný

účinek na srdeční frekvenci.

Losartan je stejně účinný u mužů i u žen, stejně tak u mladších (do 65 let) a starších hypertenzních

pacientů.

Studie LIFE:

Studie LIFE (The Losartan Intervention For Endpoint reduction in hypertension) byla randomizovanou,

trojitě zaslepenou, aktivně kontrolovanou studií provedenou u 9193 pacientů s hypertenzí ve věku 55 až

80 let s hypertrofií levé komory prokázanou EKG. Pacienti byli randomizováni k léčbě losartanem 50 mg

jednou denně nebo atenololem 50 mg jednou denně. Pokud nebylo dosaženo cílového krevního tlaku

(<140/90 mmHg), byl nejprve přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg), a poté byla případně zvýšena dávka

losartanu či atenololu na 100 mg jednou denně. Pokud to bylo nutné k dosažení cílového krevního tlaku,

byla přidána další antihypertenziva, kromě ACE inhibitorů, antagonistů angiotenzinu II a betablokátorů.

Průměrná délka sledování byla 4,8 roku.

Primárním cílovým parametrem byl souhrn kardiovaskulární morbidity a mortality hodnocené na základě

snížení kombinovaného výskytu kardiovaskulárního úmrtí, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu.

Krevní tlak byl v podobném rozsahu signifikantně snížen v obou skupinách. Léčba losartanem vedla

k 13,0 % snížení rizika (p=0,021, 95 % interval spolehlivosti 0,77-0,98) v porovnání s atenololem u

pacientů, kteří dosáhli primárního souhrnného cílového parametru. Toto snížení bylo přisuzováno zejména

snížení incidence cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snížila riziko cévní mozkové příhody o 25%

srovnání

s atenololem

(p=0,001

interval

spolehlivosti

0,63-0,89).

Procenta

výskytu

kardiovaskulárního úmrtí a infarktu myokardu se signifikantně nelišila v jednotlivých skupinách.

Rasa:

Ve studii LIFE bylo u černošských pacientů léčených losartanem vyšší riziko výskytu primárního cílového

parametru, tj. kardiovaskulární příhody (např. infarkt myokardu, kardiovaskulární úmrtí) a zejména cévní

mozkové příhody, ve srovnání s černošskými pacienty léčenými atenololem. Proto se výsledky týkající se

kardiovaskulární

morbidity/mortality

při

podávání

losartanu

srovnání

s atenololem,

které

byly

pozorované ve studii LIFE, nevztahují na černošské pacienty s hypertenzí a hypertrofií levé komory..

Studie RENAAL:

Studie RENAAL (The Reduction of Endpoints in NIDDM with the Angiotensin II Receptor Antagonist

Losartan) byla kontrolovaná klinická studie prováděná na celém světě na 1513 pacientech s diabetem 2.

typu a proteinurií s hypertenzí nebo bez hypertenze. 751 pacientů bylo léčeno losartanem. Cílem studie

bylo prokázat nefroprotektivní účinky losartanu nad rámec samotného snížení krevního tlaku.

Pacienti s proteinurií a sérovou hladinou kreatininu 1,3-3,0 mg/dl byli randomizováni k léčbě losartanem

v dávce 50 mg jednou denně, titrované dle odpovědi krevního tlaku, nebo placebem, kde pacienti již

dostávali standardní antihypertenzní terapii s výjimkou ACE inhibitorů a antagonistů angiotenzinu II.

Zkoušející dostali pokyn, aby studijní lék titrovali na dávku 100 mg jednou denně podle potřeby; 72%

pacientů většinu času užívalo denní dávku 100 mg denně. Další antihypertenziva (diuretika, blokátory

kalciových kanálů, alfa- nebo betablokátory a centrálně působící antihypertenziva) byly povoleny jako

přídavná léčba v obou skupinách dle potřeby. Pacienti byli sledováni 4,6 roku (průměrně 3,4 roku).

Primárním cílovým parametrem studie byl souhrnný cílový parametr dvojnásobného zvýšení sérového

kreatininu, terminální renální selhání (potřeba dialýzy či transplantace) nebo úmrtí.

Výsledky ukázaly, že léčba losartanem (327 příhod) ve srovnání s placebem (359 příhod) vedla k 16,1%

snížení rizika (p=0,022) u pacientů, kteří dosáhli primárního souhrnného cílového parametru. Pokud se

týče následujících jednotlivých a kombinovaných složek primárního cílového parametru, výsledky také

ukázaly signifikantní snížení rizika ve skupině léčené losartanem: 25,3% snížení rizika dvojnásobného

zvýšení sérového kreatininu (p=0,006); 28,6% snížení rizika terminálního renálního selhání (p=0,002);

19,9%

snížení

rizika

terminálního

renálního

selhání

nebo

úmrtí

(p=0,009);

21,0%

snížení

rizika

dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu nebo terminálního renálního selhání (p=0,01).

Mezi výše uvedenými dvěma léčebnými skupinami nebyl signifikantní rozdíl v procentu celkové mortality

(mortality ze všech příčin).

V této studii byl losartan dobře snášen, jak ukazuje procento ukončení léčby v důsledku nežádoucích

příhod, které bylo srovnatelné se skupinou dostávající placebo.

Studie HEAAL

Studie HEAAL (The Heart Failure Endpoint Evaluation of Angiotensin II Antagonist Losartan) byla

kontrolovaná klinická studie provedená celosvětově u 3834 pacientů ve věku 18 až 98 let se srdečním

selháním (NYHA II–IV), kteří netolerovali podávání inhibitorů ACE. Pacienti byli randomizováni k

podávání nižší a vyšší dávky losartanu – 50 mg 1x denně vs. 150 mg 1x denně, přičemž zároveň jim byla

podávána konvenční léčba s výjimkou ACE inhibitorů.

Pacienti byli sledováni po dobu delší než 4 roky (medián 4,7 roku). Primárním cílovým parametrem studie

byl souhrnný cílový parametr zahrnující úmrtí z jakékoli příčiny a hospitalizaci pro srdeční selhání.

Výsledky prokázaly, že podávání 150 mg losartanu (828 příhod) ve srovnání s dávkou 50 mg (889 příhod)

vedlo k 10,1% snížení rizika (p=0,027 95% interval spolehlivosti 0,82-0,99) u pacientů, kteří dosáhli

primárního

souhrnného

cílového

parametru.

Toho

bylo

dosaženo

především

snížením

incidence

hospitalizace pro srdeční selhání. Léčba dávkou 150 mg losartanu, ve srovnání s dávkou 50 mg losartanu,

snížila riziko hospitalizace pro srdeční selhání o 13,5% (p=0,025 95% konfidenční interval 0,76-0,98).

Celková četnost úmrtí z jakékoli příčiny nebyla mezi jednotlivými léčebnými skupinami významně

odlišná. Porucha funkce ledvin, hypotenze a hyperkalemie byly častější u skupiny, které byla podávána

dávka 150 mg, než u skupiny, které byla podávána dávka 50 mg, ale tyto nežádoucí příhody nevedly ve

skupině se 150 mg k významně častějšímu přerušení léčby.

Studie ELITE-I a ELITE-II:

Ve 48 týdenní studii ELITE se 722 pacienty se srdečním selháním (II-IV třída podle NYHA) nebyl zjištěn

rozdíl v primárním cílovém parametru spočívajícím v dlouhodobé změně renálních funkcí mezi skupinou

pacientů léčených losartanem a skupinou pacientů léčených kaptoprilem. Účinek losartanu na snížení

rizika mortality v porovnání s kaptoprilem, který byl zjištěn ve studii ELITE I, nebyl potvrzen v následné

studii ELITE II, která je popsána dále v textu.

Ve studii ELITE II byl losartan v dávce 50 mg jednou denně (počáteční dávka 12,5 mg titrovaná na 25 mg

a poté na 50 mg jednou denně) srovnáván s kaptoprilem v dávce 50 mg třikrát denně (počáteční dávka

12,5 mg titrována na 25 mg a poté na 50 mg třikrát denně). Primárním cílovým parametrem v této

prospektivní studii byla celková mortalita (mortalita ze všech příčin).

V této studii bylo 3152 pacientů se srdečním selháním (třídy II-IV podle NYHA) sledováno po dobu

téměř dvou let (medián 1,5 roku) s cílem určit, zda losartan snižuje celkovou mortalitu účinněji než

kaptopril. Primární cílový parametr neprokázal žádný statisticky významný rozdíl mezi losartanem a

kaptoprilem při snižování mortality ze všech příčin.

V obou těchto klinických studiích kontrolovaných srovnávacím přípravkem (nikoli placebem) u pacientů

se srdečním selháním byla snášenlivost losartanu lepší než u kaptoprilu. Snášenlivost byla hodnocena na

základě významně nižší incidence ukončení léčby v důsledku nežádoucích příhod a významně nižší

frekvence kašle.

Zvýšená mortalita byla pozorována ve studii ELITE II u malé podskupiny (22% všech pacientů se

srdečním selháním) pacientů, která při vstupu do studie užívala betablokátory.

Pediatrická populace

Pediatrická hypertenze:

Antihypertenzivní účinek losartanu byl vyhodnocen v klinické studii se 177 pediatrickými pacienty

s hypertenzí ve věku od 6 do 16 let s tělesnou hmotností > 20 kg a glomerulární filtrací > 30 ml/min/1,73

. Pacienti s hmotností >20 kg až < 50 kg dostávali 2,5, 25 nebo 50 mg losartanu denně a pacienti

s hmotností > 50 kg dostávali 5, 50 nebo 100 mg losartanu denně. Na konci třetího týdne vedlo podávání

losartanu jednou denně k proporcionálnímu snížení krevního tlaku na konci dávkovacího intervalu

v závislosti na velikosti dávky.

Odpověď byla obecně závislá na velikosti dávky. Závislost na dávce byla zjevná ve skupině s nejnižší

dávkou ve srovnání se skupinou se střední dávkou (I. období: -6,2 mmHg vs. -11,65 mmHg), ale byla

slabší při srovnání skupiny se střední dávkou se skupinou s vysokou dávkou (I. období: -11,65 mmHg vs.

-12,21 mmHg). Nejnižší studované dávky, 2,5 mg a 5 mg, což odpovídá průměrné denní dávce 0,07

mg/kg, neposkytovaly konzistentní antihypertenzivní účinnost.

Tyto

výsledky

byly

potvrzeny

během

období

studie,

kterém

byli

pacienti

randomizováni

k pokračování podávání losartanu nebo placeba, a to po třech týdnech léčby. Rozdíl ve zvýšení krevního

tlaku ve srovnání s placebem byl nejvyšší ve skupině se střední dávkou (6,70 mm Hg střední dávka vs.

5,38 mmHg vysoká dávka). Zvýšení diastolického krevního tlaku na konci dávkovacího intervalu bylo

stejné u pacientů dostávajících placebo a u pacientů pokračujících s losartenem v nejnižší dávce v každé

skupině, což opět naznačuje, že nejnižší dávka v každé skupině neměla signifikantní antihypertenzivní

účinek.

Dlouhodobé účinky losartanu na růst, dospívání a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost

antihypertenzivní léčby losartanem v dětském věku na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality také

nebyla stanovena.

Účinek

losartanu

proteinurii

hodnocen

12týdenní

placebem

aktivním

komparátorem

(amlodipin)

kontrolované

klinické

studii

hypertenzních

(N=60)

normotenzních

(N=246)

dětí

s proteinurií. Proteinurie byla definována jako poměr protein/kreatinin v moči ≥0,3. Hypertenzní pacienti

(ve věku 6 až 18 let) byli randomizováni buď do skupiny, které byl podáván losartan (n=30), nebo do

skupiny,

které

podáván

amlodipin

(n=30).

Normotenzní

pacienti

věku

let)

byli

randomizováni buď do skupiny, které byl podáván losartan (n=122), nebo do skupiny, které bylo

podáváno placebo (n=124). Losartan byl podáván v dávkách 0,7 mg/kg až 1,4 mg/kg (do maximální

dávky 100 mg za den). Amlodipin byl podáván v dávkách 0,05 mg/kg až 0,2 mg/kg (do maximální dávky

5 mg za den).

Celkově došlo po 12 týdnech léčby u pacientů léčených losartanem ke statisticky významnému snížení

proteinurie o 36 % ve srovnání s výchozími hodnotami při vstupu do studie. Naproti tomu ve skupině s

placebem/amlodipinem

došlo

zvýšení

srovnání

výchozími

hodnotami

(p≤0,001).

hypertenzních pacientů, kterým byl podáván losartan, došlo ve srovnání s výchozími hodnotami ke

statisticky významnému snížení proteinurie o 41,5 % (95% interval spolehlivosti -29,9;-51,1), zatímco ve

skupině s amlodipinem v porovnání se zvýšením o +2,4 % (95% interval spolehlivosti -22,2;14,1). Snížení

systolického,

diastolického

krevního

tlaku

vyšší

skupině

léčené

losartanem

(-5,5/-

3,8 mm Hg) v porovnání se skupinou léčenou amlodipinem (-0,1/+0,8 mm Hg). U normotenzních dětí

bylo

pozorováno malé

snížení

krevního

tlaku

skupině

léčené

losartanem

(-3,7/-3,4 mm Hg)

v porovnání s placebem. Mezi snížením proteinurie a snížením krevního tlaku nebyla zaznamenána žádná

korelace, je však možné, že ve skupině léčené losartanem bylo snížení proteinurie částečně důsledkem

snížení tlaku krve. Dlouhodobé účinky snížení proteinurie u dětí nebyly hodnoceny.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se losartan vstřebává dobře a dochází u něj k metabolismu prvního průchodu, čímž

vzniká aktivní metabolit (5- karboxylová kyselina) a další neaktivní metabolity. Systémová biologická

dostupnost tablet losartanu je přibližně 33%. Průměrné maximální koncentrace losartanu jsou dosahovány

za jednu hodinu a jeho aktivního metabolitu za 3-4 hodiny.

Distribuce

Losartan

jeho

aktivní metabolit se

váže

plazmatické

proteiny,

především

albumin.

Distribuční objem losartanu je 34 litrů.

Biotransformace

Asi 14 % intravenózně nebo perorálně podané dávky losartanu se mění na jeho aktivní metabolit. Po

perorálním a intravenózním podání draselné soli losartanu značeného

C se hladina radioaktivity v oběhu

přičítá především losartanu a jeho aktivnímu metabolitu.

Asi u jednoho procenta sledovaných pacientů byla zjištěna minimální transformace losartanu na jeho

aktivní metabolit. Kromě aktivního metabolitu se tvoří neaktivní metabolity.

Eliminace

Plazmatická clearance losartanu je asi 600 ml/min a jeho aktivního metabolitu 50 ml/min.

Renální clearance losartanu je asi 74 ml/min a jeho aktivního metabolitu 26 ml/min. Je-li losartan podán

perorálně, asi 4 % dávky se vyloučí močí v nezměněné formě a okolo 6 % dávky se vyloučí močí jako

aktivní metabolit. Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je při perorálních dávkách

losartanu draselného do 200 mg lineární.

perorálním

podání

klesají

plazmatické

koncentrace

losartanu

jeho

aktivního

metabolitu

polyexponenciálně s terminálním poločasem asi 2 hodiny, respektive 6 - 9 hodin. Při dávkování jednou

denně 100 mg se losartan ani jeho aktivní metabolit signifikantně nekumulují v plazmě.

K vylučování losartanu a jeho metabolitů přispívá jak vylučování žlučí, tak močí. Po podání perorální

dávky/intravenózním podání

C-značeného losartanu draselného u člověka je asi 35 %/43 % radioaktivity

vylučováno močí, zatímco 58 %/50 % odchází se stolicí.

Charakteristiky u pacientů:

U starších hypertoniků se plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu významně neliší

od koncentrací zjištěných u mladších hypertoniků.

U žen s hypertenzí byly plazmatické hladiny losartanu až dvojnásobně vyšší než u mužů s hypertenzí,

nicméně plazmatické hladiny aktivního metabolitu se nelišily u mužů a žen.

Po perorálním podání u pacientů s mírnou až středně těžkou alkoholickou cirhózou jater byly plazmatické

koncentrace losartanu 5x a jeho aktivního metabolitu 1,7x vyšší než koncentrace zjištěné u mladých

dobrovolníků mužského pohlaví (viz body 4.2 a 4.4).

Plazmatické koncentrace losartanu se nemění u pacientů s clearance kreatininu nad 10 ml/min. Ve

srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je AUC losartanu u hemodialyzovaných pacientů přibližně

dvakrát vyšší.

Plazmatické koncentrace aktivního metabolitu se neliší u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo u

hemodialyzovaných pacientů.

Hemodialýza neodstraňuje losartan ani jeho aktivní metabolit.

Farmakokinetika u pediatrických pacientů:

Farmakokinetika losartanu byla sledována u 50 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku od > 1 měsíce

do < 16 let po perorálním podávání asi 0,54 až 0,77 mg/kg losartanu (průměrná dávka) jednou denně.

Výsledky ukázaly, že aktivní metabolit se tvoří z losartanu ve všech věkových skupinách. Výsledky

ukázaly přibližně podobné farmakokinetické parametry losartanu po perorálním podání u kojenců a

batolat, předškoláků, školáků a dospívajících. Farmakokinetické parametry metabolitu se v jednotlivých

věkových skupinách lišily ve větší míře. Při srovnání předškoláků s dospívajícími začaly být tyto rozdíly

statisticky signifikantní. Expozice u kojenců/batolat byla srovnatelně vysoká.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické

údaje

získané

základě

konvenčních

studií

obecné

farmakologie,

genonotoxicity

kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Podávání losartanu ve studiích

toxicity po opakovaném podávání vyvolalo pokles parametrů červeného krevního obrazu (erytrocytů,

hemoglobinu, hematokritu), vzestup dusíku močoviny v séru a příležitostně vzestup kreatininu v séru,

pokles hmotnosti srdce (bez histologického korelátu) a gastrointestinální změny (slizniční léze, ulcerace,

eroze, hemoragie). Podobně jako jiné látky, které působí přímo na renin-angiotenzinový systém, může

losartan vyvolávat nežádoucí účinky v pozdním stadiu vývoje plodu, vedoucí k malformacím a úmrtí

plodu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam pomocných látek

Jádro tablety: monohydrát laktosy, magnesium-stearát, mikrokrystalická celulosa, předbobtnalý škrob,

koloidní bezvodý oxid křemičitý

Potahová vrstva. hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400, karnaubský vosk

6.2. Inkompatibilita

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

4 roky

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávat při teplotě do 30°C. Uchovávat v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5. Druh obalu a obsah

balení

PVC/ PVDC blistry s hliníkovou fólií

Velikost balení:

Losartan STADA 12,5 mg: 10, 28, 30, 60, 98 nebo 120 potahovaných tablet

Losartan STADA 50 mg: 10, 28, 30, 50, 60, 90, 98 nebo 120 potahovaných tablet

Losartan STADA 100 mg: 10, 28, 30, 60, 98 nebo 120 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6.

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

STADA Arzneimittel AG

Stadastrasse 2-18

61118 Bad Vilbel

Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

(A)

Losartan STADA 12,5 mg:

58/458/07-C

Losartan STADA 50 mg:

58/459/07-C

Losartan STADA 100 mg:

58/460/07-C

9. DA

TUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

1. 8. 2007/2. 10. 2011

10. DATUM REVIZE TEXTU

9. 3. 2017

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Zobrazit historii dokumentů

Sdílejte tyto informace