VALSARTAN AUROVITAS 80MG

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
VALSARTAN (VALSARTANUM)
Dostupné s:
Aurovitas, Unipessoal, Lda., Carnaxide
ATC kód:
C09CA03
INN (Mezinárodní Name):
VALSARTAN (VALSARTAN)
Dávkování:
80MG
Léková forma:
Potahovaná tableta
Podání:
Perorální podání
Jednotky v balení:
28; 56; 14 Blistr
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
VALSARTAN
Přehled produktů:
VALSARTAN AUROVITAS
Stav Autorizace:
B - přípravek po provedené změně. Smí být uváděn na trh po dobu 6 měsíců od schválení změny (Uvedení na trh do) a vydáván a použ
Registrační číslo:
58/ 675/15-C

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls273520/2019 a sukls273527/2019

Příbalová informace: informace pro uživatele

Valsartan Aurovitas 80 mg potahované tablety

Valsartan Aurovitas 160 mg potahované tablety

valsartanum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než

začnete tento přípravek užívat,

protože obsahuje pro Vás důležité údaje.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit,

a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci

Co je přípravek Valsartan Aurovitas a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Valsartan Aurovitas užívat

Jak se přípravek Valsartan Aurovitas užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak přípravek Valsartan Aurovitas uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je přípravek Valsartan Aurovitas a k čemu se používá

Valsartan Aurovitas obsahuje léčivou látku valsartan a patří do skupiny léčivých přípravků známých

jako antagonisté receptoru pro angiotenzin II, které pomáhají upravit vysoký krevní tlak. Angiotenzin

II je látka v lidském těle, která způsobuje zúžení cév, a tím zvýšení krevního tlaku. Valsartan

Aurovitas působí tím, že blokuje účinek angiotenzinu II. Výsledkem je uvolnění krevních cév a

snížení krevního tlaku.

Přípravky Valsartan Aurovitas 80 mg a Valsartan Aurovitas 160 mg mohou být použity pro tři

rozdílné stavy:

k léčbě vysokého krevního tlaku u dospělých a u dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let.

Vysoký krevní tlak zvyšuje zátěž na srdce a tepny. Pokud není léčen, může poškodit krevní

cévy v mozku, srdci a ledvinách a může způsobit cévní mozkovou příhodu, srdeční selhání

nebo selhání ledvin. Vysoký krevní tlak zvyšuje riziko srdečních příhod. Snížení krevního tlaku

na normální hodnotu sníží riziko výskytu těchto onemocnění.

k léčbě dospělých pacientů po nedávné srdeční příhodě

(infarkt myokardu). „Nedávný” zde

znamená mezi 12 hodinami a 10 dny.

k léčbě symptomatického srdečního selhání u dospělých pacientů.

Přípravek Valsartan

Aurovitas se používá, když skupinu léků nazývanou inhibitory angiotenzin konvertujícího

enzymu (ACE) (léky k léčbě srdečního selhání) nelze použít, nebo může být užíván jako

přídatná léčba k inhibitorům ACE, pokud nelze použít jiné léky k léčbě srdečního selhání.

Příznaky srdečního selhání zahrnují dušnost a otoky chodidel a nohou následkem nahromadění

tekutiny. K tomu dochází, pokud nemůže srdeční sval pumpovat dostatečně silně krev tak, aby

zásobil veškerou potřebnou krví celé tělo.

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Valsartan Aurovitas užívat

Neužívejte Valsartan Aurovitas:

jestliže jste alergický(á) na valsartan nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou

v bodě 6).

jestliže máte závažné onemocnění jater.

jestliže jste více než 3 měsíce těhotná (je také lepší neužívat přípravek Valsartan Aurovitas v

raném těhotenství – viz bod „Těhotenství a kojení“).

jestliže máte diabetes mellitus (cukrovku) nebo poruchu funkce ledvin a jste léčen(a) přípravkem

ke snížení krevního tlaku obsahujícím aliskiren.

Pokud se Vás týká jakýkoli bod uvedený výše, sdělte to svému lékaři a neužívejte přípravek

Valsartan Aurovitas.

Upozornění a opatření

Před užitím přípravku Valsartan Aurovitas se poraďte se svým lékařem.

jestliže máte onemocnění jater.

jestliže máte závažné onemocnění ledvin nebo jestliže podstupujete dialýzu.

jestliže máte zúžení ledvinné tepny.

jestliže jste nedávno podstoupil(a) transplantaci ledviny (dostal(a) novou ledvinu).

jestliže máte závažné srdeční onemocnění, jiné než srdeční selhání nebo srdeční příhodu.

jestliže se u Vás někdy objevil otok jazyka obličeje vyvolaný alergickou reakcí nazývanou

angioedém při užívání jiných přípravků (včetně ACE inhibitorů), sdělte to svému lékaři. Pokud se

tyto příznaky objeví během užívání přípravku Valsartan Aurovitas, přestaňte okamžitě přípravek

Valsartan Aurovitas užívat a již nikdy ho znovu neužívejte. Viz též bod 4, „Možné nežádoucí

účinky“.

jestliže užíváte léky, které zvyšují množství draslíku v krvi. Mezi ně patří doplňky stravy s

draslíkem nebo náhrady soli obsahující draslík, léky šetřící draslík a heparin. Může být nezbytné

kontrolovat v pravidelných intervalech hladinu draslíku v krvi.

jestliže trpíte aldosteronismem. To je onemocnění, při kterém tvoří nadledviny nadměrné

množství hormonu aldosteron. Pokud se Vás to týká, není užívání přípravku Valsartan Aurovitas

doporučeno.

jestliže jste ztratil(a) mnoho tekutiny (dehydratace) kvůli průjmu, zvracení nebo vysokým dávkám

léků na odvodnění (diuretik).

jestliže užíváte některý z následujících přípravků používaných k léčbě vysokého krevního tlaku:

inhibitor ACE (například enalapril, lisinopril, ramipril), a to zejména pokud máte problémy s

ledvinami související s cukrovkou.

aliskiren.

jestliže jste léčen(a) inhibitory ACE spolu s některými dalšími přípravky k léčbě srdečního

selhání, které jsou známé jako antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA) (např.

spironolakton, eplerenon) nebo beta-blokátory (např. metoprolol).

Váš lékař může v pravidelných intervalech kontrolovat funkci ledvin, krevní tlak a množství

elektrolytů (např. draslíku) v krvi.

Viz také informace v bodě: “Neužívejte přípravek Valsartan Aurovitas”.

Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná. Užívání přípravku

Valsartan Aurovitas se nedoporučuje v časném těhotenství a nesmí se používat po 3. měsíci

těhotenství, protože může způsobit závažné poškození dítěte (viz bod „Těhotenství a kojení“).

Další léčivé přípravky a přípravek Valsartan Aurovitas

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval

nebo které možná budete užívat.

Účinek léčby může být ovlivněn, pokud je přípravek Valsartan Aurovitas užíván společně s některými

dalšími léky. Možná bude nutné, aby Váš lékař změnil Vaši dávku a/nebo udělal jiná opatření. V

některých případech Vám lékař může doporučit přestat užívat jeden z léků. To se týká především

následujících léků na předpis i bez předpisu:

dalších léků, které snižují krevní tla

k, především

léky zvyšující tvorbu a vylučování moči

(diuretika), inhibitory ACE (jako je enalapril, lisinopril atd.) nebo aliskiren (viz také

informace v bodě "Neužívejte přípravek Valsartan Aurovitas " a "Upozornění a opatření").

léků, které zvyšují množství draslíku v krvi

. Mezi ně patří potravinové doplňky obsahující

draslík nebo náhrady soli obsahující draslík, léky šetřící draslík a heparin.

určitého druhu léků proti bolesti

nazývaných nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs).

některých antibiotik (skupina derivátů rifamycinu), léků užívaných k prevenci odmítnutí

transplantátu (cyklosporin) nebo antiretrovirotik užívaných k léčbě infekce HIV/AIDS

(ritonavir). Tyto přípravky mohou zesilovat účinek přípravku Valsartan Aurovitas.

lithia, léku používaného k léčbě některých druhů psychiatrických onemocnění.

Kromě toho:

jestliže jste

léčen(a) po srdeční příhodě

(srdečním infarktu), není doporučena kombinace s

inhibitory ACE (přípravky k léčbě srdečního onemocnění).

jestliže jste

léčen(a) pro srdeční selhání

, není doporučena trojitá kombinace s inhibitory

ACE a s některými dalšími přípravky k léčbě srdečního selhání, které jsou známé jako

antagonisté mineralokortikoidních receptorů (MRA) (např. spironolakton, eplerenon)

nebo beta-

blokátory

(například metoprolol).

Těhotenství a kojení

Musíte sdělit svému lékaři, pokud se domníváte, že jste (nebo můžete být) těhotná

. Lékař

Vám obvykle doporučí přerušit užívání přípravku Valsartan Aurovitas před otěhotněním nebo

jakmile zjistíte, že jste těhotná, a doporučí užívání jiného léku místo přípravku Valsartan

Aurovitas. Podávání přípravku Valsartan Aurovitas se v časném těhotenství nedoporučuje a po

3. měsíci těhotenství se užívat nesmí, protože může způsobit závažné poškození dítěte.

Sdělte svému lékaři, že kojíte nebo se chystáte začít kojit

. Přípravek Valsartan Aurovitas

není doporučen pro matky, které kojí, a pokud si přejete kojit, lékař může doporučit jiný lék,

především pokud se jedná o novorozence nebo se dítě narodilo předčasně.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Dříve než budete řídit dopravní prostředek, používat nářadí nebo obsluhovat stroje nebo provádět jiné

činnosti, které vyžadují soustředění, ujistěte se, že víte, jak Vás přípravek Valsartan Aurovitas

ovlivňuje. Podobně jako mnoho dalších léků používaných k léčbě vysokého krevního tlaku může

přípravek Valsartan Aurovitas v ojedinělých případech způsobit závratě a ovlivnit schopnost

soustředit se.

Valsartan Aurovitas obsahuje

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pokud Vám Váš lékař řekl, že nesnášíte některé

cukry, poraďte se se svým lékařem, než začnete tento léčivý přípravek užívat.

3.

Jak se přípravek Valsartan Aurovitas užívá

Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře.

Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem, aby bylo dosaženo nejlepších

výsledků a snížilo se riziko nežádoucích účinků.

Lidé s vysokým krevním tlakem často nezaznamenávají žádné projevy tohoto onemocnění. Mnoho

lidí se může cítit docela normálně. Proto je velmi důležité dodržovat pravidelné lékařské prohlídky, i

když se cítíte dobře.

Dospělí pacienti s vysokým

krevním tlakem

Doporučená dávka přípravku Valsartan Aurovitas je 80 mg denně. V některých případech Vám může

Váš lékař předepsat vyšší dávky (například 160 mg nebo 320 mg). Může také kombinovat přípravek

Valsartan Aurovitas s dalším lékem (například diuretikem).

Děti a dospívající (6 až 18 let) s vysokým krevním tlakem

Doporučená dávka u pacientů s tělesnou hmotností méně než 35 kg je 40 mg valsartanu jednou denně.

U pacientů s tělesnou hmotností 35 kg nebo více, je doporučená úvodní dávka valsartanu 80 mg

jednou denně. V některých případech může lékař předepsat vyšší dávku (dávka může být zvýšena na

160 mg a maximálně na 320 mg).

Dospělí pacienti po nedávné srdeční příhodě (srdečním infarktu)

Po srdečním infarktu je obvykle léčba zahájena již po 12 hodinách, obvykle nízkou dávkou 20 mg

dvakrát denně. Dávku 20 mg získáte rozpůlením 40mg tablety. Lékař bude postupně tuto dávku

zvyšovat v průběhu několika týdnů na maximální dávku 160 mg dvakrát denně. Konečná dávka závisí

na tom, kolik Vy, jako individuální pacient, jste schopen/schopna tolerovat.

Valsartan Aurovitas může být předepsán společně s dalšími léky k léčbě srdeční příhody a lékař

rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Dospělí pacienti se srdečním selháním

Léčba obvykle začíná dávkou 40 mg dvakrát denně. Váš lékař bude postupně tuto dávku zvyšovat v

průběhu několika týdnů na maximální dávku 160 mg dvakrát denně. Konečná dávka závisí na tom,

kolik Vy, jako individuální pacient, jste schopen/schopna tolerovat.

Valsartan Aurovitas může být předepsán společně s dalšími léky k léčbě srdečního selhání a Váš lékař

rozhodne, jaká léčba je pro Vás vhodná.

Přípravek Valsartan Aurovitas můžete užívat s jídlem i bez něho.

Přípravek Valsartan Aurovitas zapijte sklenicí vody.

Přípravek Valsartan Aurovitas užívejte každý den v přibližně stejný čas.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Valsartan Aurovitas, než jste měl(a)

Jestliže se u Vás projeví závažné závratě a/nebo mdloby, lehněte si a kontaktujte ihned svého lékaře.

Jestliže jste omylem užil(a) příliš mnoho tablet, kontaktujte svého lékaře, lékárníka nebo nemocnici.

Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Valsartan Aurovitas

Nezdvojnásobujte následující dávku,

abyste nahradil(a) vynechanou dávku.

Jestliže zapomenete užít svou dávku, užijte ji, jakmile si vzpomenete. Pokud se však již blíží doba

podání další dávky, vynechejte dávku, na kterou jste zapomněl(a).

Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Valsartan Aurovitas

Ukončení léčby přípravkem Valsartan Aurovitas může způsobit zhoršení Vašeho onemocnění.

Neukončujte užívání léku, pokud Vám to Váš lékař nedoporučí.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo

lékárníka.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Některé nežádoucí účinky mohou být závažné a vyžadují neodkladnou lékařskou péči:

Může dojít k výskytu příznaků angioedému (druh alergické reakce), jako jsou

otok obličeje, rtů, jazyka nebo krku

problémy s dýcháním nebo s polykáním

kopřivka, svědění.

Jestliže se u Vás vyskytne kterýkoli z těchto příznaků, přestaňte užívat přípravek Valsartan

Aurovitas a neprodleně kontaktujte svého lékaře (viz též bod 2, „Upozornění a opatření“).

Dal

ší nežádoucí účinky zahrnují:

Časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů):

závratě

nízký krevní tlak s příznaky, jako jsou závratě a mdloby při postavení se, nebo bez nich

snížená funkce ledvin (známky poruchy funkce ledvin)

Méně časté (mohou postihnout až 1 z 100 pacientů):

angioedém (viz část „Některé příznaky vyžadují neodkladný lékařský zásah“)

náhlá ztráta vědomí (synkopa)

pocity točení se (závrať)

závažně snížená funkce ledvin (známky akutního selhání ledvin)

svalové křeče, abnormální srdeční tep (známky vysoké hladiny draslíku v krvi - hyperkalemie)

dušnost, dušnost v poloze vleže, otok nohou nebo dolních končetin (známky srdečního selhání)

bolest hlavy

kašel

bolest břicha

pocit na zvracení

průjem

únava

slabost

Není známo (četnost nelze z dostupných údajů určit)

puchýře na kůži (známka bulózní dermatitidy)

alergické reakce s vyrážkou, svěděním a kopřivkou; mohou se vyskytnout příznaky jako je

horečka, otok kloubů, bolest kloubů, bolest svalů, zduření lymfatických uzlin a/nebo příznaky

podobné chřipce (známky sérové nemoci)

nachově červené skvrny, horečka, svědění (známky zánětu krevních cév také nazývaného

vaskulitida)

neobvyklé krvácení nebo podlitiny (známky trombocytopenie - nedostatku krevních destiček)

bolest svalů (myalgie)

horečka, bolest v krku nebo vředy v ústech jako důsledek infekcí (příznaky nízké hladiny bílých

krvinek zvané také neutropenie)

snížená hladina hemoglobinu a snížené množství červených krvinek v krvi (což může v

závažných případech vést k anémii (chudokrevnosti)

nárůst hladiny draslíku v krvi (což může v závažných případech vyvolat svalové křeče a

abnormální srdeční tep)

nárůst hodnot jaterních testů (což může poukazovat na poškození jater) včetně zvýšené hladiny

bilirubinu v krvi (což může v závažných případech vyvolat zežloutnutí kůže a očí)

zvýšená hladina močovinového dusíku v krvi a zvýšená hladina kreatininu v séru (což může

poukazovat na abnormální funkci ledvin).

nízké hladiny sodíku v krvi (což může vyvolat únavu, zmatenost, svalové záškuby a/nebo v

těžkých případech křeče)

Četnost některých nežádoucích účinků se může lišit v závislosti na Vašem zdravotním stavu.

Například nežádoucí účinky, jako jsou závratě a snížená funkce ledvin, byly pozorovány méně často u

dospělých pacientů léčených pro vysoký krevní tlak než u dospělých pacientů léčených pro srdeční

selhání nebo po nedávné srdeční příhodě.

Nežádoucí účinky u dětí a dospívajících jsou podobné těm, které byly pozorovány u dospělých

pacientů.

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto

přípravku.

5.

Jak přípravek Valsartan Aurovitas uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce za „Použitelné do:“.

Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní

prostředí.

6.

Obsah balení a další informace

Co přípravek Valsartan Aurovitas obsahuje

Léčivou látkou je valsartanum.

Jedna potahovaná tableta obsahuje valsartanum 80 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje valsartanum 160 mg.

Pomocnými látkami jsou:

Jádro tablety

: mikrokrystalická celulosa, monohydrát laktosy, koloidní bezvodý oxid křemičitý,

natrium-lauryl-sulfát, hypromelosa, mastek, krospovidon typ B, magnesium-stearát

Potahová vrstva

: hypromelosa, oxid titaničitý (E 171), makrogol 8000, žlutý oxid železitý (E 172)

červený oxid železitý (E 172).

Jak přípravek Valsartan Aurovitas vypadá a co obsahuje toto balení

Potahované tableta.

Valsartan Aurovitas 80 mg potahované tablety:

Světle červené, kulaté (9, 3 mm v průměru), bikonvexní potahované tablety se zkosenými hranami, s

vyraženým „I“ na jedné straně a „74“ na druhé straně s půlicí rýhou oddělující 7 a 4. Tabletu lze

rozdělit na stejné dávky.

Valsartan Aurovitas 160 mg potahované tablety:

Šedooranžové, oválné, bikonvexní potahované tablety se zkosenými hranami, s vyraženým „I“ na

jedné straně a „75“ na druhé straně s půlicí rýhou oddělující 7 a 5. Rozměr je 17, 6 mm x 7, 6 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Valsartan Aurovitas potahované tablety jsou dostupné v blistrech.

Velikosti balení: 14, 28 a 56 potahované tablety.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

Aurovitas, spol. s r.o.

Karlovarská 77/12

161 00 Praha 6

Česká republika

Výrobce

APL Swift Services (Malta) Limited

HF26, Hal Far Industrial Estate, Hal Far

Birzebbugia, BBG 3000

Malta

nebo

Milpharm Limited

Ares Block, Odyssey Business Park

West End Road

Ruislip HA4 6QD

Velká Británie

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Česká republika

Valsartan Aurovitas

Itálie

VALSARTAN AUROBINDO ITALIA

Polsko

Valsartan Aurovitas

Portugalsko

Valsartan Aurovitas

Španělsko

VALSARTÁN AUROVITAS 40 mg/ 80 mg/ 160 mg/ 320 mg

comprimidos recubiertos con película EFG

Tato příbalová informace byla naposledy revidována:

23. 10. 2019

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls273520/2019 a sukls273527/2019

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Valsartan Aurovitas 80 mg potahované tablety

Valsartan Aurovitas 160 mg potahované tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Valsartan Aurovitas 80 mg

Jedna potahovaná tableta obsahuje valsartanum 80 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna potahovaná tableta obsahuje 48 mg monohydrátu laktosy.

Valsartan Aurovitas 160 mg

Jedna potahovaná tableta obsahuje valsartanum 160 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna potahovaná tableta obsahuje 96 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Valsartan Aurovitas 80 mg potahované tablety:

Světle červené, kulaté (9, 3 mm v průměru ), , bikonvexní potahované tablety se zkosenými hranami, s

vyraženým "I" na jedné straně a "74" na druhé straně s půlicí rýhou oddělující 7 a 4.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Valsartan Aurovitas 160 mg potahované tablety:

Šedooranžové, oválné, bikonvexní potahované tablety se zkosenými hranami, , s vyraženým "I" na

jedné straně a "75" na druhé straně s půlicí rýhou oddělující 7 a 5. Rozměr je 17, 6 mm x 7, 6 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické

indikace

Hypertenze

Léčba esenciální hypertenze u dospělých a hypertenze u dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let.

Recentní infarkt myokardu

Léčba

klinicky

stabilních

dospělých

pacientů

symptomatickým

srdečním

selháním

nebo

asymptomatickou systolickou dysfunkcí levé komory po recentním (12 hodin - 10 dní) infarktu

myokardu (viz body 4.4 a 5.1).

Srdeční selhání

Léčba dospělých pacientů se symptomatickým srdečním selháním, pokud inhibitory angiotensin

konvertujícího enzymu (ACE) nejsou tolerovány, nebo u pacientů s intolerancí k beta-blokátorům jako

přídatná terapie k inhibitorům ACE, když nelze podat antagonisty mineralokortikoidních receptorů

(viz body 4.2, 4.4, 4.5 a 5.1).

4.2

Dávkování a způsob

podání

Dávkování

Hypertenze

Doporučená počáteční dávka valsartanu je 80 mg jednou denně. Zřetelný antihypertenzní účinek je

dosažen během 2 týdnů a maximálního účinku je dosaženo během 4 týdnů. U některých pacientů,

jejichž krevní tlak není odpovídajícím způsobem upraven, může být dávka zvýšena na 160 mg a

maximálně na 320 mg.

Valsartan může být také podáván s jinými antihypertenzivy (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Užívání

společně s diuretikem, jako je hydrochlorothiazid, vede u těchto pacientů k ještě většímu snížení

krevního tlaku.

Recentní infarkt myokardu

U klinicky stabilizovaných pacientů může být léčba zahájena již 12 hodin po infarktu myokardu. Po

počáteční dávce 20 mg dvakrát denně má být valsartan titrován na 40 mg, 80 mg a 160 mg dvakrát

denně v průběhu několika následujících týdnů. Počáteční dávku získáte rozpůlením 40mg tablety.

Cílová maximální dávka je 160 mg dvakrát denně. Obecně je doporučováno, aby pacienti dosáhli

dávky 80 mg dvakrát denně během dvou týdnů od zahájení léčby a aby cílové maximální dávky, 160

mg dvakrát denně, bylo dosaženo během tří měsíců, podle pacientovy snášenlivosti. Pokud nastane u

pacienta symptomatická hypotenze nebo dysfunkce ledvin, má být rozhodnuto o snížení dávky.

Valsartan může být použit u pacientů léčených jinými terapiemi stavu po infarktu myokardu, například

trombolytiky, kyselinou acetylsalicylovou, beta blokátory, statiny a diuretiky. Kombinace s inhibitory

ACE se nedoporučuje (viz body 4.3 a 5.1).

Zhodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu má vždy zahrnovat vyhodnocení funkce ledvin.

Srdeční selhání

Doporučená počáteční dávka valsartanu je 40 mg dvakrát denně. Vytitrování na 80 mg a 160 mg

dvakrát denně má být provedeno v intervalech nejméně dvou týdnů na nejvyšší dávku tolerovanou

pacientem.

Mábýt rozhodnuto o snížení dávky souběžně užívaných diuretik. Maximální denní dávka podaná v

klinických studiích byla 320 mg v rozdělených dávkách.

Valsartan může být podáván s další léčbou srdečního selhání. Nicméně trojkombinace inhibitoru ACE,

valsartanu a beta-blokátoru nebo kalium šetřícího diuretika se nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.1).

Zhodnocení stavu pacientů se srdečním selháním musí vždy zahrnovat vyšetření funkce ledvin.

Další informace pro zvláštní populace

Starší pacienti

Úprava dávkování u starších pacientů není požadována.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Úprava dávky u dospělých pacientů s clearance kreatininu >10 ml/min není požadována (viz body 4.4

a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce jater

Valsartan je kontraindikován u pacientů se těžkou poruchou funkce jater, biliární cirhózou a u

pacientů s cholestázou (viz body 4.3, 4.4 a 5.2.). U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou

funkce jater bez cholestázy nemá dávka valsartanu překročit 80 mg.

Pediatrická populace

Hypertenze u dětí

Děti a dospívající ve věku od 6 do 18 let

Úvodní dávka je 40 mg jednou denně u dětí s tělesnou hmotností méně než 35 kg a 80 mg jednou

denně u dětí s tělesnou hmotností 35 kg a více. Dávka má být upravována na základě odpovědi

krevního tlaku. Maximální dávky studované v klinických hodnoceních naleznete v tabulce níže.

Vyšší dávky nebyly studovány, a proto nejsou doporučeny.

Tělesná h

motnost

Maximální

dávka

sledovaná

v

klinických

hodnoceních

≥18 kg až <35 kg

80 mg

≥35 kg až <80 kg

160 mg

≥80 kg až ≤160 kg

320 mg

Děti mladší 6 let

Dostupná data jsou popsána v bodech 4.8, 5.1 a 5.2. Nicméně bezpečnost a účinnost valsartanu u dětí

od 1 do 6 let nebyla stanovena.

Použití u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 18 let s poruchou funkce ledvin

Použití u pediatrických pacientů s clearance kreatininu < 30 ml/min a pediatrických pacientů na

dialýze nebylo studováno, proto není užívání valsartanu u těchto pacientů doporučeno. U dětských

pacientů

clearance

kreatininu

>

ml/min

není

nutná

úprava

dávky.

Mají

být

důkladně

monitorovány funkce ledvin a hladiny draslíku v séru (viz body 4.4 a 5.2).

Použití u pediatrických pacientů ve věku od 6 do 18 let s poruchou funkce jater

Tak jako u dospělých je valsartan kontraindikován u dětí se těžkou poruchou funkce jater, biliární

cirhózou a u pacientů s cholestázou (viz body 4.3, 4.4 a 5.2). Existuje pouze omezená klinická

zkušenost s valsartanem u pediatrických pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater. U

těchto pacientů nemá dávka valsartanu překročit 80 mg.

Srdeční selhání a recentní infarkt myokardu u pediatrických pacientů

Vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti není valsartan doporučen k léčbě srdečního

selhání a recentního infarktu myokardu u dětí a dospívajících do 18 let.

Způsob podání

Valsartan může být užíván nezávisle na jídle a má být podáván s vodou.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Těžká porucha funkce jater, biliární cirhóza a cholestáza.

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

Souběžné užívání valsartanu s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s

onemocněním diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1, 73 m

(viz body 4.5 a 5.1).

4.4

Zvláštní

upozornění a opatření pro použití

Hyperkalemie

Souběžné použití se suplementy obsahujícími draslík, diuretiky šetřícími draslík, náhradami soli

obsahujícími draslík nebo jinými látkami, které mohou zvýšit hladiny draslíku (heparin, atd.) není

doporučeno. Monitorování hladin draslíku mají být prováděno podle potřeby.

Porucha funkce ledvin

V současnosti není zkušenost s bezpečným použitím u pacientů s clearance kreatininu < 10 ml/min a u

pacientů podstupujících dialýzu, proto má být valsartan používán u těchto pacientů s opatrností.

Úprava dávky u pacientů s clearance kreatininu > 10 ml/min není požadována (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater bez cholestázy má být přípravek

valsartan používán s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Pacienti s deplecí sodíku a/nebo objemu tekutin

U pacientů se závažnou deplecí sodíku a/nebo s deplecí tekutin, jako jsou pacienti užívající vysoké

dávky diuretik, může ve vzácných případech po zahájení léčby valsartan dojít k symptomatické

hypotenzi. Deplece sodíku a/nebo tekutin

být

upravena

před

zahájením

léčby

valsartanem,

například snížením dávky diuretika.

Stenóza renální arterie

U pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií nebo stenózou arterie solitární ledviny nebylo

prokázáno bezpečné použití valsartanu.

Krátkodobé podávání valsartanu 12 pacientům s renovaskulární hypertenzí sekundární k unilaterální

stenóze renální arterie nezpůsobilo žádné signifikantní změny v renální hemodynamice, hladině

kreatininu v séru nebo hladině dusíku močoviny v krvi (BUN). Přesto mohou jiné látky, které

ovlivňují systém renin-angiotenzin zvýšit hladinu močoviny v krvi a hladinu kreatininu v séru u

pacientů s unilaterální stenózou renální arterie, a proto je doporučeno monitorování funkce ledvin u

pacientů léčených valsartanem.

Transplantace ledvin

současnosti

není

zkušenost

bezpečným

používáním

valsartanu

pacientů,

kteří

nedávno

podstoupili transplantaci ledvin.

Primární hyperaldosteronismus

Pacienti s primárním hyperaldosteronismem nemají být léčeni valsartanem, protože jejich systém

renin-angiotenzin není aktivovaný.

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie

Jako u všech ostatních vazodilatancií je speciální opatrnost indikována u pacientů trpících stenózou

aortální nebo mitrální chlopně nebo hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (HOCM).

Těhotenství

Léčba antagonisty receptoru pro angiotenzin II (AIIRAs) nesmí být během těhotenství zahájena.

Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru pro angiotenzin II považováno za nezbytné,

pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, která má

ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba

pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné

zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6).

Recentní infarkt myokardu

U kombinace kaptoprilu a valsartanu nebyl pozorován další klinický přínos, ale naopak bylo zvýšeno

riziko nežádoucích účinků v porovnání s léčbou jednotlivými přípravky (viz body 4.2 a 5.1). Proto

není kombinace valsartanu s inhibitory ACE doporučena.

Při zahájení léčby u pacientů po infarktu myokardu má být dodržena opatrnost. Zhodnocení stavu

pacientů po infarktu myokardu má vždy zahrnovat vyhodnocení funkce ledvin (viz bod 4.2).

Užívání valsartanu u pacientů po infarktu myokardu často vyústí v určité snížení krevního tlaku, ale

přerušení léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud jsou

dodržovány instrukce o dávkování (viz bod 4.2).

Srdeční selhání

Riziko

nežádoucích

účinků,

zejména

hypotenze,

hyperkalemie

snížené funkce

ledvin (včetně

akutního renálního selhání) se může zvýšit, pokud se valsartanu používá v kombinaci s inhibitory

ACE. U pacientů se srdečním selháním nebyl prokázán žádný klinický přínos pro trojkombinaci

inhibitoru ACE, beta-blokátoru a valsartanu (viz bod 5.1). Tato kombinace zřejmě zvyšuje riziko

nežádoucích

účinků,

proto

nedoporučuje.

Trojkombinace

inhibitoru

ACE,

antagonisty

mineralokortikoidních receptorů a valsartanu se také nedoporučuje. Použití těchto kombinací má

probíhat pod dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí,

elektrolytů a krevního tlaku.

Opatrnosti je třeba dbát při zahájení léčby u pacientů se srdečním selháním. Zhodnocení stavu

pacientů se srdečním selháním musí vždy zahrnovat vyšetření funkce ledvin (viz bod 4.2).

Použití valsartanu u pacientů se srdečním selháním často vede ke snížení krevního tlaku, ale přerušení

léčby z důvodu pokračující symptomatické hypotenze není obvykle nutné, pokud jsou dodržovány

instrukce týkající se dávkování (viz bod 4.2).

U pacientů, jejichž funkce ledvin může být závislá na aktivitě systému renin-angiotenzin-aldosteron

(např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním), byla léčba inhibitory ACE spojena s

oligurií a/nebo progresivní azotemií a ve vzácných případech s akutním renálním selháním a/nebo

úmrtím. Protože valsartan je blokátorem receptorů angiotenzinu II, nelze vyloučit, že použití valsartan

může být spojeno s poruchou funkce ledvin.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s

diabetickou nefropatií.

Angioedém v anamnéze

U pacientů léčených valsartanem byl hlášen angioedém, včetně otoků laryngu a hlasivek, působící

obstrukci dýchacích cest a/nebo otok obličeje, rtů, hltanu a/nebo jazyka; u některých pacientů se

angioedém objevil již dříve při léčbě jinými přípravky, včetně ACE inhibitorů. Pacienti, u nichž se

objevil angioedém, musí neprodleně přerušit užívání valsartanem a valsartan jim nesmí být znovu

podán (viz bod 4.8).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).Pokud je duální blokáda

považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem specializovaného lékaře a

za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s

diabetickou nefropatií.

Pediat

rická populace

Porucha funkce ledvin

Použití u pediatrických pacientů s clearance kreatininu < 30 ml/min a pediatrických pacientů na

dialýze

nebylo

studováno,

proto

není

užívání

valsartanu

těchto

pacientů

doporučeno.

pediatrických pacientů s clearance kreatininu > 30 ml/min není nutná úprava dávky (viz body 4.2 a

5.2). Během léčby valsartanem mají být důkladně monitorovány funkce ledvin a hladiny draslíku v

séru. To platí zejména v případech, kdy je valsartan podáván za přítomnosti dalších stavů (horečka,

dehydratace) pravděpodobně vedoucích k poruchám funkce ledvin.

Porucha funkce jater

Stejně jako u dospělých je přípravek valsartan kontraindikovaný u pediatrických pacientů se těžkou

poruchou funkce jater, biliární cirhózou a u pacientů s cholestázou (viz body 4.3 a 5.2). Je jen

omezená klinická zkušenost u pediatrických pacientů s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater.

U těchto pacientů nesmí dávka valsartanu přesáhnout 80 mg.

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy

s intolerancí galaktózy, hereditární deficiencí laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy mají tento

přípravek užívat

4.5

Interakce s

jinými

léčivými

přípravky a jiné

formy interakce

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí ARB, inhibitorů ACE nebo

aliskirenu

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

pomocí

kombinovaného

užívání

inhibitorů

ACE,

blokátorů

receptorů

angiotenzin

nebo

aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená

funkce ledvin (včetně akutní poruchy funkce ledvin) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující

RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Souběžné použití není doporučeno

Lithium

Během souběžného podání lithia s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo s antagonisty

receptoru pro angiotenzin II včetně přípravku valsartan byl zaznamenán reverzibilní vzrůst koncentrací

lithia v séru a jeho toxicity. Pokud je použití této kombinace nezbytné, je doporučeno důsledně

monitorovat hladiny lithia v séru. Pokud jsou podávána také diuretika, může být riziko toxicity lithia

pravděpodobně ještě vyšší.

Diuretika šetřící draslík, suplementy obsahující draslík, náhrady soli obsahující draslík a jiné látky,

které mohou zvyšovat hladiny draslíku

Pokud je užívání léčivého přípravku, který ovlivňuje hladiny draslíku, v kombinaci s valsartanem

nezbytné, je doporučeno monitorovat hladiny draslíku v plasmě.

Při souběžném použití je vyžadována opatrnost

Nesteroidní

protizánětlivé

léky

(NSAIDs),

včetně

selektivních

inhibitorů

COX

-2,

kyseliny

acetylsalicylové >3 g/denně a neselektivních NSAID

Při souběžném podání antagonistů angiotenzinu II s NSAIDs může dojít k oslabení antihypertenzního

účinku. Navíc může souběžné použití antagonistů angiotenzinu II a NSAIDs vést ke zvýšenému riziku

zhoršení funkce ledvin a ke zvýšení hladin draslíku v séru. Proto je na začátku léčby doporučeno

monitorování funkce ledvin stejně tak jako dostatečná hydratace pacienta.

Transportéry

Údaje in vitro naznačují, že valsartan je substrátem jaterního absorpčního transportního systému

OATP1B1/OATP1B3 a jaterního effluxního transportéru MRP2. Klinický význam tohoto nálezu není

známý. Současné podání inhibitorů absorpčních transportérů (např. rifampin,

cyklosporin)

nebo

effluxních transportérů (např. ritonavir) může zvýšit systémovou expozici valsartanu. Při zahájení

nebo ukončení současné léčby těmito látkami je nutná odpovídající péče.

Další

studiích

lékových

interakcí

valsartanem

nebyly

nalezeny

klinicky

signifikantní

interakce

valsartanu s následujícími látkami: cimetidinem, warfarinem, furosemidem, digoxinem, atenololem,

indometacinem, hydrochlorothiazidem, amlodipinem a glibenklamidem.

Pediatrická populace

U hypertenze dětí a dospívajících, u kterých jsou časté výchozí renální abnormality, je doporučena

opatrnost při současném užití valsartanu a jiných látek, které inhibují systém renin-angiotenzin-

aldosteron, což může zvýšit sérovou hladinu draslíku. Mají být důkladně monitorovány funkce ledvin

a hladiny draslíku v séru.

4.6

Fertilita, t

ěhotenství a kojení

Těhotenství

Podávání

antagonistů receptoru

angiotenzin II

(AIIRAs)

se v prvním

trimestru těhotenství

nedoporučuje (viz bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru pro angiotenzin II (AIIRAs) je během

druhého a třetího trimestru těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání inhibitorů ACE během prvního

trimestru těhotenství nebyly přesvědčivé; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují

žádné kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru pro

angiotenzin II, může pro tuto třídu léčiv existovat podobné riziko. Pokud pokračování v léčbě

antagonisty receptoru pro angiotenzin II není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství

mají

být převedeny na jinou léčbu

vysokého

krevního tlaku,

to takovou,

která

ověřený

bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena,

léčba pomocí antagonistů receptoru pro angiotenzin II musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné,

je nutné zahájit jiný způsob léčby.

Je známo, že expozice antagonistům receptoru pro angiotenzin II během druhého a třetího trimestru

vede u lidí k fetotoxicitě (pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k

novorozenecké toxicitě (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz také bod 5.3).

Pokud by došlo k expozici antagonistům receptoru pro angiotenzin II od druhého trimestru těhotenství,

doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky.

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru pro angiotenzin II, musí být pečlivě sledovány,

pokud jde o hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).

Kojení

Protože nejsou k dispozici informace o užívání valsartanu během kojení, není užívání přípravku

valsartan doporučeno a jsou upřednostňovány alternativní léčby s lépe ustanoveným bezpečnostním

profilem během kojení, především pokud jde o novorozence nebo předčasně narozené dítě.

Fertilita

Valsartan neměl nežádoucí účinky na reprodukci u samců a samic potkanů po perorální dávce až 200

mg/kg/den. Tato dávka je 6násobkem maximální dávky doporučené pro člověka počítáno v mg/m

(výpočet předpokládá perorální dávku 320 mg/den a pacienta s tělesnou hmotností 60 kg).

4.7

Účinky

na schopnost

řídit

a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebyly provedeny. Při řízení nebo obsluze strojů má být

vzato v úvahu, že může výjimečně dojít k závrati nebo únavě.

4.8

Nežádoucí

účinky

V kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů s hypertenzí byla celková incidence

nežádoucích účinků (ADRs) srovnatelná s placebem a je konzistentní s farmakologií valsartanu.

Incidence nežádoucích účinků nejevila závislost na dávce nebo délce léčby a nebyl prokázán také

žádný vztah k pohlaví, věku nebo rase.

Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích, po uvedení na trh a laboratorní nálezy jsou

uvedeny níže podle tříd orgánových systémů.

Nežádoucí účinky jsou řazeny podle četnosti, nejčetnější první, a podle následující konvence: velmi

časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až

<1/1000) velmi vzácné (<1/10000), není známo, (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině

četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

U všech nežádoucích účinků zaznamenaných po uvedení na trh a u laboratorních nálezů není možné

použít žádnou četnost nežádoucích účinků, a proto jsou v tabulce uvedeny s četností „není známo”.

Hypertenze

Poruchy krve a lymfatického systému

Není známo

Snížená hladina hemoglobinu, snížení hodnoty

hematokritu, neutropenie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Není známo

Hypersenzitivita včetně sérové nemoci

Poruchy metabolismu a výživy

Není známo

Zvýšení hladiny draslíku v séru, hyponatremie

Poruchy ucha a labyrintu

Méně časté

Vertigo

Cévní poruchy

Není známo

Vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté

Kašel

Gastrointestinální poruchy

Méně časté

Abdominální bolest

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo

Zvýšení hodnot jaterních testů včetně zvýšené

hladiny bilirubinu v séru

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Není známo

Angioedém,

bulózní

dermatitida,

svědění,

vyrážka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo

Myalgie

Poruchy ledvin a močových cest

Není známo

Selhání a porucha funkce ledvin, zvýšená hladina

kreatininu v séru

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Méně časté

Únava

Pediatrická populace

Hypertenze

Antihypertenzní účinek valsartanu byl vyhodnocen ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených

klinických studiích (obě studie byly následovány pokračovací fází) a jedné otevřené studii. Tyto

studie zahrnovaly 711 pediatrických pacientů ve věku od 6ti do méně než 18ti let, jak s chronickým

onemocněním ledvin (CKD - chronic kidney disease) tak bez něj, z nichž 560 pacientům byl podáván

valsartan. S výjimkou ojedinělých gastrointestinálních onemocnění (jako jsou bolest břicha, nauzea,

zvracení) a závratí nebyly identifikovány žádné významné rozdíly v typu, četnosti a závažnosti

nežádoucích účinků v bezpečnostním profilu pediatrických pacientů ve věku od 6ti do méně než 18ti

let ve srovnání s dřívějšími hlášeními u dospělých pacientů.

Byla provedena souhrnná analýza 560 pediatrických hypertenzních pacientů (ve věku 6-17 let)

léčených buď monoterapií valsartanem [n = 483] nebo kombinovanou antihypertenzní terapií včetně

valsartanu [n = 77]. Z 560 pacientů, mělo 85 pacientů (15,2 %) CKD (výchozí GFR <90 ml / min /

1,73 m

). Celkem 45 pacientů (8,0 %) ukončilo studii kvůli nežádoucím účinkům. Celkem 111

pacientů (19,8 %) mělo nežádoucí reakci na lék (ADR), přičemž nejčastěji byly hlášeny bolesti hlavy

(5,4 %), závratě (2,3 %) a hyperkalémie (2,3 %). U pacientů s CKD byly nejčastějšími nežádoucími

účinky hyperkalémie (12,9 %), bolest hlavy (7,1 %), zvýšená hladina kreatininu v krvi (5,9 %) a

hypotenze (4,7 %). U pacientů bez CKD byly nejčastějšími nežádoucí účinky bolesti hlavy (5,1 %) a

závratě

(2,7 %). Nežádoucí

účinky byly pozorovány častěji u

pacientů

užívajících

valsartan

kombinaci s jinými antihypertenzivy než samotný valsartan.

Neurokognitivní a vývojová analýza u dětí od 6 do 16 let neodhalila žádný celkový nežádoucí dopad

po léčbě valsartanem po dobu 1 roku.

Ve dvojitě zaslepené randomizované studii u 90 dětí ve věku od 1 do 6 let, která pokračovala

jednoročním otevřeným podáváním, byla zaznamenána dvě úmrtí a ojedinělé případy zvýšení jaterních

aminotransferáz. Tyto případy se vyskytly v populaci s významnou komorbiditou. Kauzální vztah k

valsartanu nebyl stanoven. Ve druhé studii, ve které bylo randomizováno 75 dětí ve věku od 1 do 6 let,

se nevyskytlo žádné významné zvýšení jaterních aminotransferáz nebo úmrtí v souvislosti s léčbou

valsartanem.

Hyperkalemie se častěji vyskytovala u dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let se základním

chronickým onemocněním ledvin.

Bezpečnostní profil zaznamenaný v kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů se

stavem po infarktu myokardu a/nebo se srdečním selháním se liší od celkového bezpečnostního profilu

zaznamenaného u pacientů s hypertenzí. Tato odlišnost může souviset se základním onemocněním

pacienta. Nežádoucí účinky, které se vyskytly u dospělých pacientů po infarktu myokardu a/nebo se

srdečním selháním jsou uvedeny níže.

Stav po infarktu myokardu a/nebo srdeční selhání (studováno jen u dospělých pacientů)

Poruchy krve a lymfatického systému

Není známo

Trombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Není známo

Hypersenzitivita včetně sérové nemoci

Poruchy metabolismu a výživy

Méně časté

Hyperkalemie

Není známo

Zvýšení hladiny draslíku v séru, hyponatremie

Poruchy nervového systému

Časté

Závratě, posturální závratě

Méně časté

Mdloby, bolest hlavy

Poruchy ucha a labyrintu

Méně časté

Vertigo

Srdeční poruchy

Méně časté

Srdeční selhání

Cévní poruchy

Časté

Hypotenze, ortostatická hypotenze

Není známo

Vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté

Kašel

Gastrointestinální poruchy

Méně časté

Nauzea, průjem

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo

Zvýšení hodnot jaterních testů

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté

Angioedém

Není známo

Bulózní dermatitida, svědění, vyrážka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo

Myalgie

Poruchy ledvin a močových cest

Časté

Selhání a porucha funkce ledvin

Méně časté

Akutní selhání ledvin, zvýšená hladina kreatininu

v séru

Není známo

Zvýšená hladina dusíku močoviny v krvi

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Méně časté

Astenie, únava

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

Předávkování

Symptomy

Předávkování

přípravkem

valsartan

může

vyústit

výraznou

hypotenzi,

která

může

vést

sníženému stavu vědomí, oběhového kolapsu a/nebo šoku.

Léčba

Terapeutická opatření závisí na době požití a typu a závažnosti symptomů; stabilizace krevního oběhu

je prioritou.

Pokud dojde k hypotenzi, má být pacient uložen do pozice vležena zádech a má být provedena

korekce krevního objemu.

Odstranění valsartanu hemodialýzou je nepravděpodobné.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické

vlastnosti

Farmakoterapeutická

skupina:

léčiva

ovlivňující

renin-angiotenzinový

systém,

antagonisté

angiotenzinu II, samotní

ATC kód: C09CA03

Valsartan je perorálně účinný, silný a specifický antagonista receptoru pro angiotenzin II (Ang II).

Působí selektivně na poddruh receptoru AT

, který je zodpovědný za známé účinky angiotenzinu II.

Zvýšené

hladiny

plasmě

blokádě

receptoru

valsartanem

mohou

stimulovat

nezablokovaný

receptor

který

pravděpodobně

vyvažuje

účinek

receptoru

Valsartan

neprojevuje žádnou částečnou agonistickou aktivitu na receptoru AT

a má mnohem (asi 20 000krát)

vyšší afinitu pro receptor AT

než pro receptor AT

. Není známo, že by se valsartan vázal na jiné

receptory hormonů nebo je blokoval nebo se vázal nebo blokoval iontové kanály, o nichž je známo, že

jsou důležité při regulaci kardiovaskulárního systému.

Valsartan neinhibuje ACE (také známý jako kinináza II), který mění Ang I na Ang II a degraduje

bradykinin.

Protože

nemají

vliv

nepotencují

bradykinin

nebo

substanci

nepravděpodobné, že by antagonisté angiotenzinu II byli asociováni s kašlem. V klinických studiích,

kde byl porovnáván valsartan s inhibitorem ACE, byla incidence suchého kašle signifikantně (P <

0,05) nižší u pacientů léčených valsartanem než u pacientů léčených inhibitorem ACE (2,6 % oproti

7,9 %). V klinické studii pacientů s anamnézou suchého kašle během léčby inhibitorem ACE, kašlalo

19,5 % subjektů studie léčených valsartanem a 19,0 % osob léčených thiazidovým diuretikem v

porovnání s 68,5 % osob, které byly léčeny inhibitorem ACE (P < 0,05).

Hypertenze

Podání valsartanu pacientům s hypertenzí vyústilo ve snížení krevního tlaku bez ovlivnění frekvence

pulzu.

U většiny pacientů dochází po podání jednorázové perorální dávky k nástupu antihypertenzního

účinku

během

hodin

nejvyššího

snížení

krevního

tlaku

dosaženo

během

hodin.

Antihypertenzní účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání dávky. Během opakovaného podávání

je zřetelný antihypertenzní účinek dosažen v průběhu 2 týdnů a maximálního účinku je dosaženo

během 4 týdnů, a ten při dlouhodobé léčbě přetrvává. Při kombinaci s hydrochlorothiazidem je

dosaženo signifikantního dalšího snížení krevního tlaku.

Náhlé vysazení valsartanu nebylo spojeno s návratem hypertenze (rebound) nebo jinými nežádoucími

klinickými účinky.

U pacientů s hypertenzí, diabetem mellitem 2. typu a mikroalbuminurií valsartan způsobil snížení

vylučování albuminu močí. Ve studii MARVAL (Redukce MikroAlbuminurie pomocí Valsartanu,

Micro Albuminuria Reduction with Valsartan) bylo dosaženo snížení vylučování albuminu močí

(UAE) u valsartanu (80 - 160 mg/jednou denně) oproti amlodipinu (5 - 10 mg/jednou denně) u 332

pacientů s diabetem 2. typu (průměrný věk: 58 let; 265 mužů) a s mikroalbuminurií (valsartan: 58

μg/min; amlodipin: 55,4 μg/min), s normálním nebo vysokým krevním tlakem a se zachovanou funkcí

ledvin (kreatinin v krvi < 120 μmol/l). Za 24 týdnů bylo UAE sníženo (p < 0,001) o 42 % (-24,2

μg/min; 95 % interval spolehlivosti: -40,4 až -19,1) u valsartanu a přibližně o 3 % (-1,7 μg/min; 95 %

interval spolehlivosti: -5,6 až 14,9) u amlodipinu, a to i přesto, že byly u obou skupin obdobné

hodnoty snížení krevního tlaku.

Studie Diovan Reduction of Proteinuria (DROP) dále zkoumala účinnost valsartanu ve snížení UAE u

391 pacientů s hypertenzí (krevní tlak=150/88 mmHg) a s diabetem 2. typu, albuminurií (průměr =

102 μg/min; 20 - 700 μg/min) a zachovanou funkcí ledvin (průměrná hladina kreatininu v séru = 80

μmol/l). Pacienti byli randomizováni do skupin užívajících jednu ze 3 dávek valsartanu (160, 320 a

640 mg/jednou denně) a léčeni po dobu 30 týdnů. Účelem této studie bylo určení optimální dávky

valsartanu pro redukci UAE u pacientů s hypertenzí a s diabetem 2. typu. Za 30 týdnů došlo k

signifikantnímu snížení procentuální změny u UAE o 36 % oproti počáteční hodnotě u valsartanu 160

mg (95% interval spolehlivosti: 22 až 47 %) a o 44 % u valsartanu 320 mg (95% interval spolehlivosti:

31 až 54 %). Závěrem je, že 160 - 320 mg valsartanu způsobilo klinicky relevantní snížení UAE u

pacientů s hypertenzí a s diabetem 2. typu.

Recentní infarkt myokardu

Studie VALsartanu přI Akutním iNfarkTu myokardu (VALIANT – VALsartan In Acute myocardial

iNfarcTion trial) byla randomizovanou, kontrolovanou, mezinárodní, dvojitě zaslepenou studií 14 703

pacientů s akutním infarktem myokardu a známkami, symptomy nebo radiologickým průkazem

kongestivního srdečního selhání a/nebo průkazem systolické dysfunkce levé komory (manifestované

jako

ejekční

frakce

pomocí

radionuklidové

ventrikulografie

nebo

pomocí

echokardiografie nebo ventrikulární kontrastní angiografie). Pacienti byli randomizováni během 12

hodin až 10 dní po vzniku symptomů infarktu myokardu k léčbě valsartanem, kaptoprilem nebo

kombinací obou. Průměrná doba léčby byla dva roky. Primárním cílovým parametrem účinnosti byla

doba do mortality z jakékoli příčiny.

Valsartan

byl stejně

účinný

jako kaptopril při

snížení

mortality

z jakékoli

příčiny

infarktu

myokardu. Mortalita z jakékoli příčiny byla podobná u skupiny užívající valsartan (19,9 %), kaptopril

(19,5 %) a

kombinaci valsartanu s

kaptoprilem

(19,3 %). Kombinace

valsartanu

s kaptoprilem

nepřinesla

další

přínos

oproti

samotnému

kaptoprilu.

Nebyl

zjištěn

rozdíl

mezi

valsartanem

kaptoprilem u mortality z jakékoli příčiny na základě věku, pohlaví, rasy, základní léčby nebo

základního

onemocnění.

Valsartan

účinný

také

při

prodloužení

doby

přežití

při

poklesu

kardiovaskulární

mortality,

hospitalizace

srdeční

selhání,

recidivujícího

infarktu

myokardu,

resuscitované zástavy srdce a nefatální cévní mozkové příhody (sekundární složený cílový parametr

účinnosti).

Bezpečnostní profil valsartanu byl konzistentní s klinickým průběhem u pacientů léčených pro stav po

infarktu myokardu. Při zjišťování funkce ledvin bylo zaznamenáno zdvojnásobení hladiny kreatininu v

séru u 4,2 % pacientů léčených valsartanem, u 4,8 % pacientů léčených kombinací valsartanu s

kaptoprilem a u 3,4 % pacientů léčených kaptoprilem. K přerušení léčby z důvodu různých typů

dysfunkce ledvin došlo u 1,1 % pacientů léčených valsartanem, u 1,3 % pacientů léčených kombinací

valsartanu s kaptoprilem a u 0,8 % pacientů léčených kaptoprilem. Vyšetření funkce ledvin by mělo

být součástí hodnocení stavu pacientů po infarktu myokardu.

Nebyl zjištěn rozdíl v mortalitě z jakékoli příčiny, kardiovaskulární mortalitě nebo morbiditě při

podání beta blokátorů společně s kombinací valsartanu s kaptoprilem, samotného valsartanu nebo

samotného kaptoprilu. Bez ohledu na léčbu byla nižší mortalita ve skupině pacientů léčených beta

blokátorem, což naznačuje, že byl v této studii dosažen známý přínos beta blokátoru v této populaci.

Srdeční selhání

Val-HeFT byla randomizovanou, kontrolovanou, mezinárodní klinickou studií valsartanu v porovnání

s placebem na morbiditu a mortalitu u 5 010 pacientů se srdečním selháním klasifikovaným podle

NYHA na třídu II (62 %), III (36 %) a IV (2 %), kteří užívali obvyklou terapii s LVEF < 40 % a měli

vnitřní diastolický průměr levé komory (LVIDD) > 2,9 cm/m

. Základní terapie zahrnovala inhibitory

ACE (93 %), diuretika (86 %), digoxin (67 %) a beta blokátory (36 %). Průměrná doba sledování byla

téměř dva roky. Průměrná denní dávka valsartanu ve studii Val-HeFT byla 254 mg. Studie měla dva

primární cílové parametry účinnosti: mortalitu z jakékoli příčiny (doba do úmrtí) a kombinaci

mortality a morbidity z důvodu srdečního selhání (doba do první příhody morbidity) definovanou jako

úmrtí,

náhlou

smrt

resuscitací,

hospitalizaci

srdeční

selhání

nebo

podání

intravenózních

inotropních nebo vazodilatačních látek po dobu čtyř nebo více hodin bez hospitalizace.

Mortalita z jakékoli příčiny byla obdobná (p = NS) u skupiny užívající valsartan (19,7 %) a u skupiny

užívající placebo (19,4 %). Hlavním přínosem bylo 27,5% (95% interval spolehlivosti: 17 až 37 %)

snížení rizika pro dobu k první hospitalizaci pro srdeční selhání (13,9 % oproti 18,5 %). Výsledky,

které naznačují upřednostnění placeba (kombinovaná mortalita a morbidita byla 21,9 % u placeba

oproti

25,4

skupiny

užívající

valsartan),

byly

pozorovány

pacientů,

kteří

užívali

trojitou

kombinaci inhibitoru ACE, beta blokátoru a valsartanu.

Přínos snížení morbidity byl nejvyšší u podskupiny pacientů, kteří neužívali inhibitor ACE (n = 366).

V této podskupině byla mortalita z jakékoli příčiny signifikantně snížena u valsartanu v porovnání s

placebem o 33 % (95% interval spolehlivosti: -6 % až 58 %) (17,3 % u valsartanu oproti 27,1 % u

placeba) a kombinované riziko mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 44 % (24,9 % u

valsartanu oproti 42,5 % u placeba).

U pacientů užívajících inhibitor ACE bez beta-blokátoru byla mortalita z jakékoli příčiny obdobná (p

= nestanoveno) u skupiny užívající valsartan (21,8 %) a u placeba (22,5 %). Kombinované riziko

mortality a morbidity bylo signifikantně sníženo o 18,3 % (95% interval spolehlivosti: 8 % až 28 %) u

valsartanu v porovnání s placebem (31,0 % oproti 36,3 %).

V celé populaci studie Val-HeFT bylo prokázáno signifikantní zlepšení v třídách NYHA, a známek a

symptomů srdečního selhání včetně dušnosti, únavy, edému a šelestů u pacientů léčených valsartanem

v porovnání s pacienty léčenými placebem. Pacienti léčení valsartanem měli v porovnání s pacienty

léčenými placebem lepší kvalitu života, což bylo prokázáno změnou ve skóre kvality života podle

MLHF (Minnesota Living with Heart Failure) v průběhu studie. Ejekční frakce byla u pacientů

léčených valsartanem v porovnání s pacienty léčenými placebem signifikantně zvýšena a LVIDD

signifikantně snížen při porovnání hodnot ze začátku a konce studie.

Jiné: Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem

receptorů pro angiotenzin II.

Studie

ONTARGET

byla

vedena

pacientů

anamnézou

kardiovaskulárního

nebo

cerebrovaskulárního

onemocnění

nebo

pacientů s

onemocněním

diabetes

mellitus

typu

známkami

poškození

cílových

orgánů.

Studie

NEPHRON-D

byla

vedena

pacientů

onemocněním diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií

užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s onemocněním diabetes mellitus 2.

typu a chronickým onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla

předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní

mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a

zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální

dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace

Hypertenze

Antihypertenzní účinek valsartanu byl hodnocen ve čtyřech randomizovaných, dvojitě zaslepených

klinických studiích u 561 pacientů ve věku 6 až 18 let a u 165 pacientů ve věku 1 až 6 let.

Onemocnění ledvin a močových cest, a obezita byly nejčastějšími základními stavy, které potenciálně

přispívaly k hypertenzi dětí zařazených do těchto studií.

Klinická zkušenost u dětí ve věku 6 let a starších

V klinické studii zahrnující 261 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku 6 až 16 let dostávali

pacienti vážící < 35 kg 10, 40 nebo 80 mg valsartanu denně (nízká, střední a vysoká dávka), a pacienti

vážící ≥ 35 kg dostávali 20, 80 a 160 mg valsartanu denně (nízká, střední a vysoká dávka). Po 2

týdnech valsartan snížil systolický i diastolický tlak v závislosti na dávce.

Obecně tři hladiny dávky valsartanu (nízká, střední a vysoká) významně snížily systolický tlak o 8, 10,

respektive o 12 mm Hg z výchozí hodnoty. Pacienti byli přerandomizováni tak, že buď pokračovali v

užívání stejné dávky valsartanu nebo byli převedeni na placebo. U pacientů, kteří pokračovali v léčbě

střední nebo vysokou dávkou valsartanu, byl systolický tlak o -4 a -7 mm Hg nižší než u pacientů,

kteří dostávali placebo. Pacienti, kteří užívali nízkou dávku valsartanu, bylo snížení systolického tlaku

podobné jako u pacientů, kterým bylo podáváno placebo. Obecně byl na dávce závislý antihypertenzní

účinek valsartanu konzistentní napříč všemi demografickými podskupinami.

V jiné klinické studii, zahrnující 300 pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku od 6 do 18 let, byli

vhodní pacienti randomizováni tak, aby dostávali valsartan nebo enalapril po dobu 12 týdnů. Děti

vážící ≥ 18 kg a < 35 kg užívaly 80 mg valsartanu nebo 10 mg enalaprilu; pacienti vážící ≥ 35 kg a <

80 kg dostávali 160 mg valsartanu nebo 20 mg enalaprilu; pacienti vážící ≥ 80 kg užívali 320 mg

valsartanu nebo 40 mg enalaprilu. Snížení systolického krevního tlaku bylo srovnatelné u pacientů,

kteří užívali valsartan (15 mm Hg) a enalapril (14 mm Hg) (u non-inferiorní p < 0,0001). Konzistentní

výsledky byly pozorovány u snížení diastolického krevního tlaku o 9,1 mm Hg u valsartanu a o 8,5

mm Hg u enalaprilu.

Ve třetí otevřené klinické studii zahrnující 150 pediatrických hypertenzních pacientů ve věku 6 až 17

let, byl valsartan podáván vhodným pacientům (systolický krevní tlak ≥95 percentil pro věk, pohlaví a

výšku) po dobu 18 měsíců, pro vyhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti. Z celkového počtu 150

pacientůúčastnících

této

studiebyly

pacientům

současně

podávány

antihypertenzní

léky.

Pacientům byla podána dávka pro počáteční a udržovací léčbu na základě jejich hmotnostní kategorie.

Pacienti s tělesnou hmotností od 18 do <35 kg dostali dávku 40 mg, pacienti s tělesnou hmotností ≥ 35

až <80 kg dostali dávku 80 mg a pacienti s tělesnou hmotností ≥ 80 až <160 kg dostali dávku 160 mg.

Po jednom týdnu léčby byly dávky příslušným způsobem titrovány na 80 mg, 160 mg a 320 mg.

Polovina pacientů zařazených do studie (50,0 %; n = 75) měla CKD, z nichž 29,3 % (pacientů) 44

mělo CKD 2. stupně (GFR 60-89 ml / min / 1,73 m

) nebo 3. stupně (GFR 30-59 ml / min / 1,73 m

Průměrné snížení systolického krevního tlaku u všech pacientů bylo 14.9 mmHg (výchozí hodnota

133,5 mmHg), 18,4 mmHg u pacientů s CKD (výchozí hodnota 131,9 mmHg) a 11,5 mmHg u

pacientů bez CKD (výchozí hodnota 135,1 mmHg). Procento pacientů, kteří dosáhli celkové kontroly

krevního tlaku (systolického a diastolického BP <95 percentilu), bylo mírně vyšší u skupiny CKD

(79,5 %) ve srovnání se skupinou bez CKD (72,2 %)

Klinická zkušenost u dětí mladších 6 let

Byly provedeny dvě klinické studie u 90 a 75 pacientů ve věku 1 rok až 6 let. V těchto studiích nebylo

zařazeno žádné dítě mladší 1 roku. V první studii byl potvrzen účinek valsartanu ve srovnání s

placebem, ale odpověď na dávku nemohla být prokázána. Ve druhé studii byla vyšší dávka valsartanu

spojována s vyšším snížením krevního tlaku, ale trend odpovědi na dávku nedosáhl statistické

významnosti a srovnání léčby s placebem nebylo významné. Vzhledem k těmto nesrovnalostem není

valsartan u této věkové skupiny doporučen (viz bod 4.8).

Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s

valsartanem u všech podskupin pediatrické populace se srdečním selháním a se srdečním selháním po

recentním infarktu myokardu (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2

F

armakokinetické

vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání valsartanu je dosažena vrcholová koncentrace valsartanu v plasmě za 2 - 4

hodiny po užití tablet a za 1 - 2 hodiny po použití roztoku. Průměrná absolutní biologická dostupnost

je 23 % u tablet a 39 % u roztoku. Jídlo snižuje expozici (měřeno pomocí AUC) valsartanu přibližně o

40 % a vrcholovou koncentraci v plasmě (C

) přibližně o 50 %, přestože přibližně po 8 h po podání

dávky jsou koncentrace valsartanu v plasmě obdobné pro skupinu osob po jídle i skupinu osob, která

byla

nalačno.

Toto

snížení

přesto

není

doprovázeno

klinicky

signifikantním

snížením

terapeutického účinku, a proto může být přípravek valsartan užíván s jídlem i bez něho.

Distribuce

Distribuční objem valsartanu v ustáleném stavu po intravenózním podání je přibližně 17 litrů, což

znamená, že valsartan není do tkání distribuován ve značném množství. Valsartan je silně vázán na

proteiny séra (94 - 97 %), především na sérový albumin.

Biotransformace

Valsartan

není

extenzivně

biotransformován,

protože

pouze

dávky

nalezeno

jako

metabolity. Hydroxymetabolit byl identifikován v plasmě v nízkých koncentracích (méně než 10 %

AUC valsartanu). Tento metabolit není farmakologicky aktivní.

Eliminace

Valsartan má multiexponenciální kinetiku rozpadu (t

½α

< 1 h a t

½ß

přibližně 9 h). Valsartan je primárně

vylučován žlučí do stolice (přibližně 83 % dávky) a ledvinami do moči (přibližně 13 % dávky),

převážně jako nezměněný lék. Po intravenózním podání je plasmatická clearance valsartanu přibližně

2 l/h a jeho renální clearance je 0,62 l/h (přibližně 30 % celkové clearance). Poločas valsartanu je 6

hodin.

U pacientů se srdečním selháním

Průměrný čas dosažení vrcholové koncentrace a poločas vylučování valsartanu u pacientů se srdečním

selháním jsou podobné hodnotám pozorovaným u zdravých dobrovolníků. Hodnoty AUC a C

valsartanu jsou téměř úměrné rostoucí dávce v rozsahu klinického dávkování (40 až 160 mg dvakrát

denně). Průměrný faktor kumulace je přibližně 1,7. Zdánlivá clearance valsartanu po perorálním

podání je přibližně 4,5 l/h. Věk neovlivňuje systémovou clearance u pacientů se srdečním selháním.

Zvláštní populace

Starší osoby

Vyšší systémová expozice valsartanu byla pozorována u některých starších osob v porovnání s

mladšími osobami; přesto tento fakt nemá žádnou klinickou významnost.

Porucha funkce ledvin

Jak bylo předpokládáno, renální clearance valsartanu je pouze 30 % celkové plasmatické clearance.

Nebyla pozorována korelace mezi funkcí ledvin a systémovou expozicí valsartanu. Úprava dávky není

proto u pacientů s poruchou funkce ledvin vyžadována (clearance kreatininu > 10 ml/min). V

současnosti neexistují zkušenosti s bezpečným použitím u pacientů s clearance kreatininu < 10 ml/min

a u pacientů podstupujících dialýzu, proto má být u těchto pacientů valsartan používán s opatrností

(viz body 4.2 a 4.4). Valsartan je silně vázán na proteiny plasmy a jeho odstranění pomocí dialýzy je

nepravděpodobné.

Porucha funkce jater

Přibližně 70 % absorbované dávky je eliminováno žlučí, převážně v nezměněné formě. Valsartan

nepodléhá významné biotransformaci. Zdvojnásobení expozice (AUC) v porovnání se zdravými

osobami bylo pozorováno u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater. Nicméně

nebyla pozorována korelace mezi koncentracemi valsartanu v plasmě a rozsahem dysfunkce jater.

Valsartan nebyl studován u pacientů se těžkou poruchou funkce jater (viz body 4.2, 4.3 a 4.4).

Pediatrická populace

Ve studii u 26 pediatrických pacientů s hypertenzí (ve věku 1 až 16 let), kteří dostávali jednorázovou

dávku valsartanu ve formě suspenze (průměr 0,9 až 2 mg/kg, maximální dávka 80 mg), byla clearance

(litr/h/kg) valsartanu srovnatelná napříč věkovým rozmezím 1 rok až 16 let a podobná ve srovnání s

dospělými pacienty, kteří dostávali stejnou lékovou formu.

Děti a dospívající s poruchou funkce ledvin

Použití u dětí s clearance kreatininu < 30 ml/min a pediatrických pacientů na dialýze nebylo

studováno, proto není užívání valsartanu u těchto pacientů doporučeno. U pediatrických pacientů s

clearance kreatininu > 30 ml/min není nutná úprava dávky. Mají být důkladně monitorovány funkce

ledvin a hladiny draslíku v séru (viz body 4.2 a 4.4).

5.3

Předklinické

údaje

vztahující se k

bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity

opakovaného

podávání,

genotoxicity

hodnocení

kancerogenního

potenciálu

neodhalily

žádné

zvláštní riziko pro člověka.

Mateřské toxické dávky u potkanů (600 mg/kg/den) během posledních dní březosti a během kojení

vedly ke snížení přežívání, menším přírůstkům hmotnosti a opožděnému vývoji (odstouplé boltce a

otevření ušního kanálu) mláďat (viz bod 4.6). Tyto dávky u potkanů (600 mg/kg/den) jsou přibližně

osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u člověka na základě mg/m

(kalkulace předpokládá

perorální dávku 320 mg/den u pacienta s tělesnou hmotností 60 kg).

V neklinických studiích bezpečnosti způsobily vysoké dávky valsartanu (200 až 600 mg/kg tělesné

hmotnosti) u potkanů snížení parametrů erytrocytů (počet erytrocytů, hemoglobin, hematokrit) a byly

prokázány změny v hemodynamice ledvin (lehce zvýšená hladina močoviny v plasmě a hyperplazie

ledvinných tubulů a bazofilie u samců). Tyto dávky u potkanů (200 až 600 mg/kg/den) jsou přibližně

šesti- až osmnáctinásobkem maximální doporučené dávky u člověka na základě mg/m

(kalkulace

předpokládá perorální dávku 320 mg/den u pacienta s tělesnou hmotností 60 kg).

U kosmanů užívajících obdobné dávky došlo k obdobným, ale závažnějším změnám, především v

ledvinách, kde tyto změny vedly k nefropatii se zvýšenou hladinou močoviny a kreatininu.

Hypertrofie juxtaglomerulárních buněk ledvin byla pozorována také u obou druhů. Všechny změny

jsou způsobeny farmakologickým

účinkem valsartanu,

který

způsobuje prodlouženou

hypotenzi,

především u kosmanů. Při užívání terapeutických dávek u člověka nemá pravděpodobně hypertrofie

juxtaglomerulárních buněk ledvin žádnou klinickou relevanci.

Pediatrická populace

Perorální denní dávka valsartanu v dávkách méně než 1 mg/kg/den (což je cca 10 - 35 % maximální

doporučené dávky u dětí 4 mg/kg/den stanovené na základě systémové expozice) mělo u čerstvě

narozených/mladých potkanů (od 7 postnatálního dne do dne 70) za následek perzistentní ireverzibilní

poškození ledvin. Tyto účinky ukazují na očekávaný přehnaný farmakologický efekt inhibitorů

angiotenzin konvertujícího enzymu a blokátorů receptoru typu 1 pro angiotenzin II; takovýto účinek

byl pozorován, jestliže byli potkani léčeni po dobu prvních 13 dnů života.

Tato doba se shoduje s 36týdenním těhotenstvím u žen, které může být příležitostně prodlouženo až

na 44 týdnů po početí u lidí. Potkani zahrnuti do valsartan ové studie mladých potkanů byli léčeni do

dne 70 a účinek na dozrávání ledvin (postnatálně 4-6 týdnů) nemohl být vyloučen. Dozrávání funkce

ledvin je proces pokračující v průběhu prvního roku života u lidí. Z toho vyplývá, že klinická

relevance pro děti <1 roku nemůže být vyloučena, na druhé straně předklinická data neprokázala

bezpečnostní riziko pro dětí starší než 1 rok.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam

pomocných

látek

Jádro tablety

Mikrokrystalická celulosa

Monohydrát laktosy

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Krospovidon typ B

Hypromelosa

Natrium-lauryl-sulfát

Mastek

Magnesium-stearát

Potahová vrstva

tablety

Hypromelosa

Oxid titaničitý (E 171)

Makrogol 8000

Žlutý oxid železitý (E 172)

Červený oxid železitý (E 172)

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba

použitelnosti

2 roky

6.4

Zvláštní

opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5

Druh obalu a obsah

balení

Valsartan Aurovitas potahované tablety jsou k dispozici v průhledném PVC/PE/ VdC - Al blistru.

Velikosti balení: 14, 28 a 56 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý

nepoužitý

léčivý

přípravek

nebo

odpad

musí

být

zlikvidován

v souladu

s místními

požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ

O REGISTRACI

Aurovitas, spol. s r.o.

Karlovarská 77/12

161 00 Praha 6

Česká republika

8.

REGISTRAČNÍČÍSLO

(A)

Valsartan Aurovitas 80 mg potahované tablety: 58/675/15-C

Valsartan Aurovitas 160 mg potahované tablety: 58/676/15-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace:11.1.2017

10.

DATUM REVIZE TEXTU

23. 10. 2019

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Zobrazit historii dokumentů

Sdílejte tyto informace