TIMONIL 150 RETARD Tableta s prodlouženým uvolňováním

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
KARBAMAZEPIN (CARBAMAZEPINUM)
Dostupné s:
Desitin Arzneimittel GmbH, Hamburg
ATC kód:
N03AF01
INN (Mezinárodní Name):
CARBAMAZEPINE (CARBAMAZEPINUM)
Dávkování:
150MG
Léková forma:
Tableta s prodlouženým uvolňováním
Podání:
Perorální podání
Jednotky v balení:
50; 100 Blistr
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
KARBAMAZEPIN
Přehled produktů:
TIMONIL 150 RETARD
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
21/ 134/92-A/C
Datum autorizace:
0000-00-00

sp.zn. sukls123247/2014

Příbalová informace: informace pro pacienta

Timonil 150 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

Timonil 300 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

Timonil 600 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

carbamazepinum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,

protože obsahuje pro Vás důležité údaje.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by

jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři,

lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích

účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci:

Co je Timonil retard a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Timonil retard užívat

Jak se Timonil retard užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak Timonil retard uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je Timonil retard a k čemu se používá

Léčivá látka přípravku Timonil retard, karbamazepin, je chemicky příbuzná tricyklickým

antidepresivům. Karbamazepin má protizáchvatové, od bolesti nervů ulevující, náladu

stabilizující, antiagresivní a protiúzkostlivé účinky.

Timonil retard se používá k léčbě epilepsie, určitých druhů bolesti (neuralgie trojklanného

nervu, genuinní neuralgie jazykohltanového nervu, bolestivá neuropatie při cukrovce),

neepileptických záchvatů při roztroušené skleróze, k prevenci záchvatů v rámci abstinenčního

syndromu při léčbě alkoholismu a k prevenci a léčbě manio-depresivních fází.

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Timonil retard užívat

Neužívejte Timonil retard:

jestliže jste alergický(á) na karbamazepin, tricyklická antidepresiva (léky k léčbě

deprese, např. amitriptylin, desipramin, nortriptylin) nebo na kteroukoli další složku

tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6)

jestliže máte nebo jste měl(a) poruchy funkce kostní dřeně

jestliže máte závažnější změny hladiny železa v krvi

jestliže máte A-V blok (určitý typ poruchy systému vedení elektrických vzruchů v

srdci)

jestliže máte nebo jste měl(a) neobvyklý stav s narušenou látkovou přeměnou červeného

krevního

barviva

(jaterní

porfyrie,

např.

akutní

intermitentní

porfyrie,

porphyria

variegata, porphyria cutanea tarda)

jestliže užíváte inhibitor monoaminooxidázy (léčba deprese nebo Parkinsonovy nemoci)

nebo jste toto léčivo užíval(a) během posledních dvou týdnů

jestliže trpíte záchvaty absencí nebo myoklonickými záchvaty

Upozornění a opatření

Před použitím přípravku Timonil retard se poraďte se svým lékařem

jestliže trpíte nebo jste trpěl(a) poruchami postihujícími krev nebo pokud jste měl(a)

krevní poruchy, jako reakci na jiná léčiva

jestliže trpíte narušeným metabolismem sodíku

jestliže trpíte nebo jste trpěl(a) závažnými problémy se srdcem, játry či ledvinami

jestliže máte degenerativní svalové onemocnění (myotonická dystrofie), protože obtíže

při vedení signálů v srdci se u této poruchy objevují často

jestliže máte zelený zákal (zvýšený tlak v oku) nebo pokud trpíte bolestí nebo obtížemi

během močení; v těchto případech je nutné, aby lékař Váš stav bedlivě sledoval

jestliže podstupujete léčbu hormony štítné žlázy. V tomto případě je nutné, aby lékař

kontroloval hladinu hormonů štítné žlázy, protože bude možná nutné dávku upravit.

jestliže se objeví nebo se objevily známky neobvyklé citlivosti (např. kožní vyrážka) na

oxkarbazepin, fenytoin, fenobarbital nebo lamotrigin (léky používané k léčbě epilepsie),

protože v tomto případě máte také vyšší riziko vzniku neobvyklé citlivosti na

karbamazepin. Pokud jste/byl(a) alergický(á) na karbamazepin, pravděpodobnost

alergické reakce na oxkarbazepin je 25 až 30 %.

jestliže trpíte smíšenými záchvaty zahrnujícími absence

u dětí mladších 6 let.

Okamžitě informujte svého lékaře, pokud se při léčbě přípravkem Timonil retard objeví

příznaky, jako je horečka, bolesti v krku, vředy v ústech, alergické kožní reakce, jako např.

vyrážky s otokem lymfatických uzlin, a/nebo chřipkové příznaky, sklon ke vzniku modřin,

plošné či tečkovité podkožní krvácení nebo známky zánětu jater, jako např. malátnost, ztráta

chuti k jídlu, nevolnost nebo žluté zbarvení kůže či očí. Váš lékař rozhodne, zda se léčba musí

zastavit.

Po použití přípravku Timonil byly hlášeny potenciálně život ohrožující kožní vyrážky

(Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza), projevující se zpočátku jako

červené terčovité skvrny nebo kruhovité fleky na kůži trupu často s puchýřem ve svém středu.

Další příznaky, po kterých je třeba pátrat, zahrnují vředy v ústech, v krku, v nose, na

genitáliích (zevních pohlavních orgánech) a zánět spojivek (červené a oteklé oči).

Tyto potencionálně život ohrožující kožní vyrážky jsou často doprovázeny příznaky

podobnými chřipkovému onemocnění. Vyrážka může přejít v rozsáhlé puchýře nebo

olupování kůže. Největší riziko rozvoje závažných kožních reakcí je v prvním týdnu léčby.

Pokud se u Vás po použití přípravku Timonil vyskytne Stevens-Johnsonův syndrom nebo

toxická epidermální nekrolýza , nesmíte léčbu přípravkem Timonil nikdy znovu zahájit.

Pokud se u Vás objeví vyrážka nebo tyto kožní příznaky, vyhledejte okamžitě lékařskou

pomoc a informujte lékaře, že užíváte tento léčivý přípravek.

Tyto závažné kožní vyrážky mohou být častější v některých asijských zemích. Jejich riziko u

pacientů čínského (Han) nebo thajského původu lze předpovědět testováním krevních vzorků

pacientů. Váš lékař by Vám měl být schopen poradit, jestli je krevní test před nasazením

karbamazepinu nutný.

Ppřed zahájením léčby a pravidelně poté Vám bude lékař kontrolovat krevní obraz, funkce

jater a ledvin. Je důležité, abyste na tyto kontroly docházel(a).

Upozorňujeme, že v případě abstinenčního syndromu při léčbě alkoholismu se nepříznivé

reakce na karbamazepin podobají abstinenčním příznakům a lze je snadno zaměnit.

Karbamazepin může zvyšovat citlivost kůže na sluneční světlo. Proto se vyhýbejte silnému

slunečnímu záření během léčby přípravkem Timonil retard.

Někteří z pacientů léčených antiepileptiky, jako je karbamazepin, trpěli představami, že si

ublíží či vezmou život. Jestliže kdykoli pocítíte stejné myšlenky, okamžitě kontaktujte svého

lékaře.

Léčba přípravkem Timonil retard může narušit kontrolu proti početí zajišťovanou „pilulkou“

a způsobit tak nechtěné těhotenství. Proto se poraďte s lékařem o alternativních

antikoncepčních prostředcích.

Informujte prosím svého lékaře i v případě, že jste kterýmkoliv z uvedených stavů trpěl(a)

kdykoliv v minulosti.

Další léčivé přípravky a přípravek Timonil retard

Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo

které možná budete užívat.

Jiná léčiva mohou zvyšovat či snižovat hladinu karbamazepinu v krvi. Zvýšené hladiny

karbamazepinu v krvi mohou způsobit nežádoucí účinky (např. závratě, spavost, zhoršenou

pohybovou koordinaci, dvojité vidění). Snížené hladiny karbamazepinu v plazmě mohou

způsobit zhoršení onemocnění, například opakovaný výskyt epileptických záchvatů nebo

záchvatů v rámci roztroušené sklerózy nebo pocit bolesti ve tváři, ústech nebo krku. Kromě

toho může přípravek Timonil retard ovlivňovat účinek jiných léčiv.

Pokud užíváte nebo jste užíval(a) kterékoliv z následujících léčiv, informujte o tom svého

lékaře, protože mohou reagovat s přípravkem Timonil retard:

inhibitory monoaminooxidázy (k léčbě deprese nebo Parkinsonovy nemoci). Před

zahájením léčby karbamazepinem se musí nejméně dva týdny předtím přerušit jakákoliv

léčba inhibitory monoaminooxidázy.

jiná léčiva na epilepsii (např. klonazepam, ethosuximid, felbamát, metsuximid,

fenobarbital, primidon, fenytoin, progabid, lamotrigin, kyselina valproová,

oxkarbazepin, zonisamid, levetiracetam, eslikarbazepin, stiripentol, tiagabin, topiramat,

valnoktamid, valpromid, vigabatrin),

alprazolam, klobazam (používá se na zklidnění nebo k léčbě úzkosti),

midazolam (používá se v anestézii),

aprepitant, ondansetron (používají se při silném zvracení),

neuroleptika (používají se k léčbě určitých psychiatrických stavů, např. bromperidol,

haloperidol, aripriprazol, klozapin, loxapin, olanzapin, paliperidon, kvetiapin,

risperidon, ziprasidon, zotepin),

lithium (používané k léčbě maniodepresivních poruch),

léčba depresí, např. amitriptylin, bupropion, citalopram, klomipramin, fluvoxamin,

imipramin, desipramin, mianserin, mirtazapin, nefazodon, nortriptylin, sertralin,

viloxazin, fluoxetin, paroxetin, trazodon,

určitá antibiotika (např. ciprofloxacin, isoniazid, tetracykliny, například doxycyklin,

nebo makrolidová antibiotika, například klarithromycin, erythromycin, josamycin a

troleandomycin),

léčiva proti plísňovým infekcím, jako je kaspofungin, itrakonazol, ketokonazol,

flukonazol a vorikonazol. Pokud budete muset užívat itrakonazol nebo vorikonazol,

lékař by Vám měl doporučit alternativní lék na epilepsii.

albendazol, prazikvantel (léky proti parazitujícím červům),

loratadin, terfenadin (léky proti alergickým reakcím),

kortikosteroidy (např. „kortizon“ používaný k léčbě zánětů, např. prednisolon,

dexamethason),

metadon (používaný při léčbě závislosti na opioidech a jako lék tišící bolest),

theofylin, aminofylin (přípravky k léčbě astmatu),

digoxin, ivabradin (léky na srdeční problémy),

antagonisté kalcia (léčiva na vysoký krevní tlak nebo jiné srdeční stavy, např. felodipin,

nimodipin, verapamil nebo diltiazem),

léčiva na snížení hladiny cholesterolu (simvastatin, atorvastatin, lovastatin, cerivastatin)

cyklosporin, everolimus, sirolimus, takrolimus (používané při chirurgických výkonech u

transplantací orgánů),

léčiva na ředění krve (např. warfarin, fenprokumon, dikumarol, acenokumarol,

tiklopidin),

danazol (používaný k léčbě některých ženských hormonálních poruch),

diuretika („tablety podporující močení“, například acetazolamid, hydrochlorothiazid,

furosemid),

určité léky tišící bolest (buprenorfin, dextropropoxyfen/propoxyfen, fentanyl, ibuprofen,

paracetamol, fenazon, tramadol),

oxybutynin, dantrolen (snižující svalové napětí),

flunarizin (používaný na léčbu migrény a závratí),

methylfenidat (používaný k léčbě deficitu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)),

propranolol (k léčbě vysokého krevního tlaku a srdečních onemocnění),

léky k léčbě nepravidelného srdečního rytmu, např. chinidin

tadalafil (lék proti impotenci),

gestrinon (používaný k léčbě endometriózy),

rifampicin, rifabutin (používají se k léčbě tuberkulózy),

isotretinoin (lék k léčbě akné),

nikotinamid (doplněk vitamínu B3),

cimetidin, omeprazol (léčiva na pálení žáhy a žaludeční vředy),

metoklopramid (používaný k léčbě nevolnosti a zvracení),

svalová relaxancia, např. pankuronium (používaný v anestézii), oxybutynin (používá se

proti samovolnému úniku moči), dantrolen (používaný proti silným svalovým křečím a

hypertermii),

isotretinoin (léčivo k léčbě akné),

hormony štítné žlázy (používané k léčení poruch štítné žlázy),

určité léky k léčbě HIV, např. indinavir, sachinavir, ritonavir,

určité léky k léčbě rakoviny, např. cisplatina, cyklofosfamid, doxorubicin, imatinib,

lapatinib, temsirolimus, toremifen,

třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), rostlinný přípravek, používaný k léčbě

mírné deprese,

ženské hormony (estrogeny, deriváty progesteronu) a léky na zabránění těhotenství,

např. „antikoncepční tabletka“. Léčba přípravkem Timonil retard může narušit kontrolu

proti početí zajišťovanou „pilulkou“ a způsobit tak nechtěné těhotenství. Proto se

poraďte s lékařem o alternativních antikoncepčních prostředcích.

Přípravek Timonil retard s pitím a alkoholem

Během léčby tabletami Timonil retard byste neměl(a) pít alkohol, protože karbamazepin

snižuje Vaši schopnost snášet alkohol.

Neměl(a) byste pít grapefruitový džus během užívání přípravku Timonil retard, protože by se

tím mohla zvýšit koncentrace karbamazepinu v krvi.

Těhotenství, kojení a plodnost

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět,

poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek užívat. Váš lékař Vám vysvětlí

možná rizika a přínos léčby.

Epilepsii je nutné léčit i během těhotenství. Pokud žena léčená přípravkem Timonil retard

otěhotní nebo plánuje otěhotnět nebo je třeba zahájit léčbu Timonilem během těhotenství,

lékař pečlivě zváží prospěch z použití léčivého přípravku oproti možným rizikům.

Nejnižší účinná dávka by se měla užívat zvláště během prvních tří měsíců těhotenství, které

jsou zvláště významné, pokud jde o malformace. Pokud to bude možné, karbamazepin by se

neměl během těhotenství užívat společně s jinými antiepileptiky, protože se tím zvyšuje riziko

vrozených vad (malformací).

Za žádných okolností ale nesmíte přestat lék užívat bez porady s lékařem, protože epileptické

záchvaty mohou poškodit dítě nebo Vás. Riziko spojené s epileptickými záchvaty může být

závažnější než riziko malformací.

Stejně jako u jiných antiepileptik byly ve spojitosti s karbamazepinem hlášeny různé typy

vrozených vývojových vad, například obličeje, lebky nebo kardiovaskulárního systému

(týkající se srdce a cév), nedostatečně vyvinuté nehty na prstech rukou, dále vrozené vývojové

vady jiných orgánů (rovněž známé jako „fetální antikonvulzivní syndrom“) a vývojové

poruchy. Také je zvýšené riziko tvorby rozštěpu páteře (spina bifida). Pro časné stanovení

možného poškození plodu Vám lékař případně provede ultrazvukové vyšetření a vyšetření

krve.

Dalším faktorem při vzniku malformací může být nedostatek kyseliny listové. Proto může být

prospěšné podávání kyseliny listové před těhotenstvím a během něj.

Léčivá látka přípravku Timonil retard přechází do mateřského mléka. Proto před tím, než

začnete kojit, se poraďte se svým lékařem. Pokud lékař ve Vašem případě souhlasí s kojením

a Vaše dítě je pečlivě sledováno vzhledem k možnému výskytu nežádoucích účinků, můžete

své dítě kojit. Avšak pokud se vyskytnou nežádoucí účinky, například Vaše dítě bude velmi

ospalé, bude se obtížně kojit, bude mít alergické kožní reakce nebo známky poruchy funkce

jater, přestaňte kojit a oznamte to svému lékaři.

Léčba přípravkem Timonil retard může narušit kontrolu proti početí zajišťovanou „pilulkou“

a způsobit tak nechtěné těhotenství. Proto se poraďte s lékařem o alternativních

antikoncepčních prostředcích.

Ve velmi vzácných případech byly hlášeny případy sexuální dysfunkce, jako jsou impotence

či snížené libido, snížená mužská fertilita a/nebo abnormální tvorba spermií.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Tento lék může způsobovat závratě, malátnost, únavu, zhoršenou pohybovou koordinaci a

poruchy vidění, například dvojité vidění nebo zastřené vidění, a proto může nepříznivě

ovlivnit činnost, vyžadující zvýšenou pozornost a rychlé rozhodování (např. při řízení

motorových vozidel, obsluze strojů, provádění rizikové práce, práci ve výškách apod.) Tuto

činnost byste měl(a) vykonávat pouze na základě výslovného souhlasu lékaře.

3.

Jak se Timonil retard užívá

Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á),

poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem. Režim dávkování není možné libovolně měnit,

protože to může vést k selhání léčby.

Léčba přípravkem Timonil retard se zahajuje nízkými počátečními dávkami, které pak postupně

lékař zvyšuje až do dosažení nejefektivnější udržovací dávky. Dávkování se liší v závislosti na

věku a tělesné hmotnosti a individuálně ji upraví Váš lékař.

Obvyklá dávka u dospělých pacientů je 300-1200 mg při léčbě epilepsie a 300-900 mg při

jiných indikacích - rozdělená do 2 dávek za den (24 hodin). V některých případech se

osvědčilo rozdělení denní dávky do 4 – 5 dílčích dávek.

Obvyklá denní dávka (za 24 hodin) u dětí činí 10-20 mg na kg tělesné hmotnosti. Léčebnou

dávku může stanovit lékař, zvláště u kombinované léčby, po změření plazmatické hladiny a

v závislosti na účinnosti.

Tablety se polykají buď celé během jídla či po jídle a zapíjejí se trochou tekutiny, nebo je lze

rozpustit (nechat rozptýlit) ve vodě. Tablety necháme rozpustit těsně před užitím. Tablety se

nesmí žvýkat.

Timonil 150 retard: Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety, pokud máte potíže ji

polknout celou.

Timonil 300 retard, Timonil 600 retard: Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Rozhodnutí o zahájení, pokračování a ukončení léčby provádí výhradně ošetřující lékař.

Délka trvání léčby liší individuálně v závislosti na indikaci a individuálně odezvě a

stanovuje ji ošetřující lékař.

Jestliže máte pocit, že účinek přípravku Timonil retard je příliš silný nebo příliš slabý, řekněte

to svému lékaři.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Timonil retard, než jste měl(a)

Pokud jste užil(a) příliš mnoho léku, ihned kontaktujte lékaře nebo nemocnici.

Po předávkování přípravkem Timonil retard se mohou objevit následující příznaky:

Závratě, zhoršená pohybová koordinace, spavost, kóma, pocit na zvracení, zvracení,

podrážděnost, neklid, zmatenost, mimovolní pohyby, porucha řeči, rozšíření zornic,

mimovolní pohyby očí, návaly horka, zadržování moči, oslabené nebo zesílené reflexy, třes,

vzrušení, křeče, snížená tělesná teplota, dýchací obtíže, srdeční poruchy, zrychlený srdeční

tep, zhoršené vědomí, zástava dechu a srdeční selhání, akutní rozpad kosterního svalu.

Jestliže jste zapomněl(a) užít Timonil retard

Jestliže jste zapomněl(a) užít pravidelnou dávku, užijte ji hned, jakmile si vzpomenete. Užijte

původní dávku a pokračujte podle původního režimu dávkování. Nezdvojnásobujte

následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou tabletu. Pokud neúmyslně vynecháte

několik dávek přípravku Timonil retard, kontaktujte svého lékaře.

Jestliže jste přestal(a) užívat přípravek Timonil retard

Bez porady s lékařem neměňte způsob dávkování. Nepřerušujte užívání léků, aniž byste se

předtím poradil(a) se svým lékařem, mohl(a) byste tím ohrozit úspěšnost léčby.

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře,

lékárníka nebo zdravotní sestry.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Pozorované nežádoucí účinky byly častější v kombinaci s jinými léky než při léčbě pouze

tímto přípravkem (při monoterapii).

Obraťte se prosím ihned na svého lékaře, jestliže se

objeví příznaky jako horečka, bolest v krku, kožní vyrážka s otokem uzlin a/nebo příznaky

podobné chřipce, či známky zánětu jater, co jsou malátnost, ztráta chuti k jídlu, pocit na

zvracení či zežloutnutí kůže během léčby přípravkem Timonil retard. Lékař rozhodne, zdali se

léčba musí zastavit.

Zvláště na počátku léčby se mohou projevit následující nežádoucí účinky:

Velmi časté nežádoucí účinky (postihují více než 1 pacienta z 10)

Změny krevního obrazu (zvýšený či snížený počet bílých krvinek, snížený počet

krevních destiček). Lékař rozhodne, zda-li se musí léčba zastavit.

Závrať, ospalost, zhoršená pohybová koordinace (ataxie), útlum, únava.

Pocit na zvracení či nevolnost.

Zvýšení hladin určitého jaterního enzymu (gama-GT).

Alergické kožní reakce s horečkou i bez ní jako např. kopřivka, které mohou být těžké.

Časté nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů ze 100):

Zmatenost a neklid (agitovanost)

zvláště u starších pacientů.

Bolest hlavy, problémy se zaostřováním očí (např. rozmazané vidění), dvojité vidění.

Ztráta chuti k jídlu, sucho v ústech.

Zvýšená hladina určitého enzymu nacházejícího se v játrech nebo v kostech (alkalická

fosfatáza).

Malátnost.

Méně časté nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů z 1000):

Mimovolní pohyby, například tiky, třesy, roztřesené ruce, kroucení, opakované pohyby

nebo mimovolní pohyby očí.

Zácpa, průjem bolest břicha, zánět v ústech (stomatitida).

Zvýšení hodnot v testech jaterní funkce (jaterních transamináz).

Zadržování tekutin, nízká hladina sodíku v krvi a zhoršení vodní rovnováhy

doprovázené bolestí hlavy, zvracením, letargií a vzácně také zmateností nebo jinými

neurologickými poruchami.

Opožděné přecitlivělé (alergické) poruchy doprovázené horečkou, kožními vyrážkami,

zánětem cév (také malých), otokem lymfatických uzlin, bolestí kloubů, sníženým nebo

zvýšeným počtem bílých krvinek, zvětšenými játry a slezinou nebo zhoršenou funkcí

jater, problémy s průtokem žluči, které mohou vést ke zničení/ztrátě žlučovodů v

játrech. Tyto účinky mohou nastat v jakékoliv kombinaci a mohou nepříznivě

ovlivňovat ostatní orgány, jako jsou plíce, ledviny, slinivku, střevo a srdce.

Otok rukou, chodidel a nohou (edém), zvýšení tělesné hmotnosti.

Ekzém nebo odlupování a zčervenání kůže (exfoliativní dermatitida, erythroderma),

svědění.

Porucha funkce ledvin, např. přítomnost bílkovin nebo červených krvinek v moči,

snížená tvorba moči, zvýšený obsah močovinového dusíku v moči (azotémie).

Vzácné nežádoucí účinky (postihují 1 až 10 pacientů z 10000):

Snížení obsahu kyseliny listové v krvi, otoky lymfatických uzlin někdy doprovázené

zvětšením sleziny.

Trhavé pohyby, například v obličeji nebo ústy (obličejové grimasy, kroutivé pohyby, tj.

choreoatetóza), dále poruchy řeči (mumlání nebo špatná artikulace při mluvení) nebo

poruchy očních pohybů.

Poruchy kůže, například pálení, škrábání, svědění nebo mravenčení, ale také snížené

vnímání např. dotyku či bolesti bez zjevné fyzické příčiny (parestézie, periferní

neuropatie, polyneuropatie), zánět nervů (periferní neuritida), narušené smyslové

vnímání a paralýza (paréza).

Halucinace (zvukové i zrakové), deprese, depresivní nebo manické rozladění, agrese,

anorexie.

Bolest kloubů, svalová slabost, bolest svalů, svalové křeče, např. dolních končetin

(reverzibilní po vysazení).

Zánět jater (může být i život ohrožující, zvláště pokud se vyskytne během prvních

měsíců léčby), zežloutnutí kůže a očí, problémy s průtokem žluči, které mohou vést ke

zničení/ztrátě žlučovodů v játrech.

Obtíže s vedením elektrických vzruchů v srdci, A-V blok případně s náhlou ztrátou

vědomí (určitý druh poruchy systému vedení elektrických vzruchů srdce), nízký tlak,

vysoký tlak.

Těžké zpuchýřující reakce kůže a sliznic (erytém multiforme a nodosum, Lyellův

syndrom).

Zvýšená citlivost kůže na sluneční světlo (fotosenzibilita), porucha imunitního systému

způsobující bolest kloubů, kožní vyrážku a horečku (lupus erythematosus disseminatus).

Velmi vzácné nežádoucí účinky (postihují méně než 1 pacienta z 10000):

Zastavení tvorby červených krvinek, závažný nedostatek určitých bílých krvinek,

nedostatek červených krvinek, nedostatek všech krvinek (bílé krvinky, červené krvinky,

krevní destičky).

Stav s narušeným metabolismem červeného krevního pigmentu (akutní intermitentní

porfyrie, porphyria cutanea tarda, porphyria variegata).

Akutní systémové alergické reakce včetně anafylaktického šoku, otok obličeje, úst,

jazyka nebo jiných částí těla, který může způsobit dýchací obtíže (angioedém), zánět

mozkových blan bez bakteriálního zdroje (aseptická meningitida) a příznaky, jako jsou

horečka a svalové záškuby (myoklonus) a změny krevního obrazu (eosinofilie).

Zvýšené hladiny hormonu podílejícího se na regulaci tvorby mléka (laktace) mohou

vést ke zvětšení prsů u mužů (gynekomastie) nebo sekreci mateřského mléka mimo

období kojení (galaktorea).

Pozměněná funkce štítné žlázy.

Narušený metabolismus vápníku, který může způsobit změknutí kostí (osteomalacie) a

snížení hustoty kostních minerálů (osteoporóza).

Zvýšené hladiny cholesterolu (včetně HDL cholesterolu a triglyceridů), zvýšený volný

kortizol.

Psychiatrické příznaky včetně změněné nebo depresivní nálady, dysfunkce myšlení,

podrážděnost, netečnost. Preexistující psychóza se může aktivovat.

Poruchy chuti.

Porucha nazývaná maligní neuroleptický syndrom, která se vyznačuje příznaky, jako

jsou třes kombinovaný s vysokou horečkou, extrémním pocením, rychlým srdečním

pulzem a dechem, sníženou bdělostí a vědomím.

Zánět očí (konjunktivitida), zakalení čoček, zvýšený tlak v oku, ve dvou případech byla

hlášena toxická reakce v sítnici oka po dlouhodobé terapii.

Poruchy sluchu, např. zvonění v uších (tinitus), abnormální citlivost na zvuk, snížená

schopnost slyšet, změny ve vnímání výšky tónů.

Ztráta vlasů, nadměrný růst ochlupení těla nebo obličeje u žen (hirsutismus).

Nadměrné pocení, zánět krevních cév.

Pomalý srdeční tep (bradykardie), nepravidelný srdeční tep, zhroucení krevního oběhu,

selhání srdce.

Zhoršení existující srdečního onemocnění zvláště u starších pacientů nebo u pacientů

s oběhovými obtížemi.

Abnormální tvorba krevních sraženin (tromboembólie), např. v plicích, zánět žil

spojený se vznikem krevní sraženiny uvnitř (tromboflebitida).

Jizvy a ztluštění v plicích (pulmonální fibróza), alergická reakce plic s horečkou, křeče

spojené s horečkou (febrilní záchvaty), dýchací obtíže a infekce hrudníku

(pneumonitida, pneumonie).

Zánět jazyka, dásní (glositida, gingivitida).

Zánět slinivky břišní.

Jaterní selhání, poruchy jater (granulomatozní hepatitida).

Byly hlášeny potenciálně život ohrožující kožní vyrážky (Stevens-Johnsonův syndrom*

a toxická epidermální nekrolýza) (viz bod 2).

Změny pigmentace kůže, drobné krvácení v kůži nebo sliznici (purpura), akné.

Zánět části ledvin (tubulointersticiální nefritida), selhání ledvin nebo jiné obtíže

močového traktu, napři obtíže při močení, bolestivé nebo časté močení, velký počet

močení s malým objemem.

Nízké hladiny protilátek (hypogamaglobulinémie).

Sexuální dysfunkce, například impotence a snížené libido, snížená mužská plodnost

a/nebo abnormální spermatogeneze se sníženým počtem spermií a/nebo motilitou.

* v některých asijských zemích výskyt hlášen také jako vzácný

Není známo (frekvence z dostupných údajů nelze určit):

Existují případy následujících stavů:

Syndrom zahrnující polékovou vyrážku, zvětšené mízní uzliny, horečku a možné

napadení dalších orgánů (DRESS syndrom).

Zkřížené alergické reakce s jinými antiepileptiky.

Kožní reakce se zarudnutím a tvorbou puchýřů (akutní generalizovaná exantematozní

pustulóza, AGEP).

Poškození kostní dřeně.

Poruchy paměti.

Zánět tlustého střeva.

Zlomeniny.

Kožní reakce s tmavě fialovými, svědícími papulami s plochým vrcholem s

prokvétajícími bílými čarami (lichenoidní keratóza).

Úplné uvolnění, vypadávání nehtů (onychomadéza).

Reaktivace infekce určitým virem (lidský herpesvirus 6).

Nízké hladiny vitamínu B12.

Zvýšené hladiny určité aminokyseliny (homocystein).

Zhoršení příznaků roztroušené sklerózy.

Byly hlášeny případy kostních poruch včetně osteopenie (prořídnutí kostní tkáně),

osteoporózy (řídnutí kostí) a zlomenin. Pokud jste dlouhodobě léčen(a) antiepileptiky, nebo

pokud vám v minulosti byla diagnostikována osteoporóza, nebo pokud užíváte steroidy,

poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Podobně jako u jiných antiepileptik může karbamazepin vést ke zvýšení záchvatů, zvláště by

se mohly poprvé vyskytnout absence nebo dále posílit.

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoliv z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, nebo

lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků,

které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo

na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto

přípravku.

5.

Jak Timonil retard uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obale. Doba

použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se

svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit

životní prostředí.

6.

Obsah balení a další informace

Co Timonil retard obsahuje

Léčivou látkou je carbamazepinum.

Pomocnými látkami jsou disperze kopolymeru MA/EA 1:1 30%, amonio-methakrylátový

kopolymer typ B, mikrokrystalická celulosa, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), mastek,

koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, čištěná voda.

Jak přípravek Timonil retard vypadá a co obsahuje toto balení

Timonil 150 retard: bílé kulaté ploché tablety s dělícím křížem na jedné straně, na druhé

straně znak „T 150“.

Timonil 300 retard: bílé kulaté ploché tablety s dělícím křížem na jedné straně, na druhé

straně znak „T“.

Timonil 600 retard: bílé podlouhlé tablety, na jedné straně půlicí rýha, na druhé straně znak

„T“.

Timonil 150 retard: Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv

její rozdělení na stejné dávky.

Timonil 300 retard, Timonil 600 retard: Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

PVC/Al blistr, krabička

Velikost balení

Timonil 150 retard: 50 a 100 tablet s prodlouženým uvolňováním

Timonil 300 retard: 50 a 100 tablet s prodlouženým uvolňováním

Timonil 600 retard: 50 tablet s prodlouženým uvolňováním

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce

DESITIN ARZNEIMITTEL

Weg beim Jäger 214

D-22335 Hamburg

Německo

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o

registraci:

Desitin Pharma s.r.o., Opletalova 25, 11121 Praha 1, Česká republika, tel. +420 222 245 375

Tato příbalová informace byla naposledy revidována 16.12.2014.

sp.zn. sukls123247/2014

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Timonil 150 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

Timonil 300 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

Timonil 600 retard, tablety s prodlouženým uvolňováním

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Timonil 150 retard: Jedna tableta obsahuje carbamazepinum 150mg.

Timonil 300 retard: Jedna tableta obsahuje carbamazepinum 300mg.

Timonil 600 retard: Jedna tableta obsahuje carbamazepinum 600mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Timonil 150 retard: bílé kulaté ploché tablety s dělícím křížem na jedné straně, na druhé

straně vyraženo„T 150“

Timonil 300 retard: bílé kulaté ploché tablety s dělícím křížem na jedné straně, na druhé

straně vyraženo „T“

Timonil 600 retard: bílé podlouhlé tablety, na jedné straně půlicí rýha, na druhé straně

vyraženo „T“.

Timonil 150 retard: Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv

její rozdělení na stejné dávky.

Timonil 300 retard, Timonil 600 retard: Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Epilepsie:

simplexní parciální záchvaty (fokální záchvaty)

komplexní parciální záchvaty (psychomotorické záchvaty)

tonicko-klonické záchvaty (grand mal), zvláště fokální geneze (spánkový grand mal,

difúzní grand mal)

smíšené epileptické formy

Neuralgie trigeminu

Genuinní neuralgie

Bolesti při diabetické neuropatii

Neepileptické

záchvaty

u

roztroušené

sklerózy

jako

např.

neuralgie

trigeminu,

tonické

záchvaty, paroxysmální dysartrie a ataxie, paroxysmální parestézie a záchvaty bolestí.

Prevence záchvatů u alkoholového abstinenčního syndromu

Upozornění: Při použití jako profylaktika záchvatů u alkoholového abstinenčního syndromu

lze karbamazepin podávat jen při současné hospitalizaci pacienta.

K profylaxi a léčbě manicko-depresivních fází, pokud lithioterapie selhává, resp. pokud se u

pacientů při léčbě lithiem fáze rychle střídají anebo pokud je léčba lithiem nebo neuroleptiky

z nejrůznějších příčin kontraindikována.

4.2

Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba karbamazepinem se nasazuje postupně - od počátečních nízkých dávek, podle druhu a

závažnosti klinického obrazu a podle individuálního přístupu dávku postupně zvyšovat až k

dosažení optimálně účinné udržovací dávky. Obvyklý rozptyl denní dávky se pohybuje mezi

300 až 1200 mg. Zpravidla by se neměla překročit celková denní dávka 1600 mg, protože při

vyšším dávkování se zmnožuje výskyt nežádoucích účinků. Je vhodné nastavit terapeutickou

dávku

kontroly

hladiny

plazmatické

koncentrace,

zvláště

při

kombinované

terapii.

Terapeutická plazmatická hladina se podle klinických zkušeností pohybuje mezi 4 - 12 µg/ml

(viz

4.4).

Výjimečně

nutná

dávka

výrazně

vyšší,

než

doporučená

počáteční

udržovací, např. při urychleném odbourávání karbamazepinu v důsledku enzymatické indukce

anebo při interakci, resp. kombinaci s jinými léky. Denní dávka se obvykle dělí do 2

jednotlivých dávek. V některých případech je však výrazně účinnější rozdělení denní dávky

na 4-5 jednotlivých dávek. K tomu účelu se však lépe hodí neretardované formy.

Antikonvulzivní terapie

K léčbě epilepsie se karbamazepin nasazuje především jako monoterapie.

Léčbu má sledovat odborník (neurolog, neuropediatr). Při vysazování medikace je nutno

dávku postupně nahrazovat jiným antiepileptikem (viz bod 4.4). Obvyklá počáteční dávka u

dospělých je 300 mg/den, od níž se pozvolna stoupá až k udržovací dávce 600 - 1200 mg/den.

dětí

obvykle

podává

jako

udržovací

dávka

průměrně

mg/kg

tělesné

hmotnosti/den a nemá překročit dávku 35 mg/kg/den.

Lze doporučit následující dávkovací schéma:

Timonil -

počáteční dávka

Timonil - udržovací dávka

v jedné dávce

v 1-2 jednotlivých dávkách

___________________________________________________________________________

dospělí :

300 mg

600 - 1200 mg

děti:

6 - 10 let

150 mg

300 - 600 mg

11 - 15 let

150 mg

600 - 900 mg

Neuralgie trigeminu, genuinní neuralgie

Iniciální denní dávka je 150 -300 mg/den, postupně zvyšovaná až k ústupu bolesti - průměrně

300 - 900 mg denně (ve 2 jednotlivých dávkách). V závěru léčby je možné u některých

pacientů pokračovat v udržovací terapii 300 - 450 mg denně, rozdělené do 2 jednotlivých

dávek. U starších a citlivých pacientů je někdy postačující iniciální denní dávka 150 mg

(rozděleně ráno a večer).

Bolestivé stavy u diabetických neuropatií

Průměrná denní dávka bývá 600 mg, výjimečně až 1200 mg/den (rozdělená do 2 jednotlivých

dávek).

Neepileptické záchvaty u roztroušené sklerózy

Průměrná denní dávka činí 300 - 900 mg (v 1 - 2 jednotlivých dávkách).

Prevence záchvatů při stacionární léčbě alkoholových abstinenčních syndromů

Průměrná denní dávka je 600 mg rozděleně ve 2 jednotlivých dávkách. V těžších případech

může být dávka již v prvém dni zvýšena na 1200 mg. Kombinace karbamazepinu se

sedativně-hypnotickými

léčivy

nedoporučuje

(viz

4.5).

shodě

klinickými

zkušenostmi

však

karbamazepin

kombinovat

případě

potřeby

jinými

farmaky

používanými

při

léčbě

alkoholového

abstinenčního

syndromu.

Důležité

jsou

pravidelné

kontroly

plazmatické

hladiny

karbamazepinu.

Vzhledem

centrálním

vegetativním

nežádoucím

účinkům

průběhu

léčby

nezbytné

soustavné

klinické

sledování

(viz

upozornění, bod 4.4 a 4.8.).

Profylaxe a léčba manio-depresivních fází

Iniciální dávka je 300 mg karbamazepinu (obvykle 2 x 150 mg denně), která zpravidla bývá

dostačující. V případě nutnosti lze dávku zvýšit až na 2x denně 300 - 450 mg.

Zvláštní populace

Upozornění: U pacientů s těžšími poruchami kardiovaskulárního systému, chorobami jater

nebo ledvin a u starších pacientů se doporučuje nižší dávkování. Při GF nižší než 10 ml/min a

u dialýzovaných pacientů podávat cca 75% obvyklé denní dávky (viz bod 4.4).

Upozornění:

Před zahájením léčby by měli být pacienti čínského (národnost Han) a thajského původu,

pokud je to možné, geneticky vyšetřeni na přítomnost HLA-B*1502, neboť přítomnost této

alelyl silně předurčuje riziko závažného, s karbamazepinem spojeného, Stevens-Johnsonova

syndromu (informace o genetických testech a kožních reakcích viz bod 4.4).

Způsob podání a délka léčby

Retardované tablety jsou dělitelné (mimo síly 150 mg, kde je půlicí rýha určena pouze pro

snazší polykání) a podávají se po jídle nebo během jídla, nerozkousané s trochou tekutiny,

také lze je nechat rozpadnout ve vodě a vzniklou suspenzi okamžitě vypít, bez ovlivnění

retardovaného účinku. Délka podávání se řídí podle indikace a individuální terapeutické

odpovědi (reakce) pacienta.

V žádném případě nemá pacient přípravek svévolně vysazovat. Antiepileptická terapie je v

zásadě dlouhodobá. O nasazení léčby, jejím trvání a vysazení vždy rozhoduje odborný lékař

(neurolog, neuropediatr). Vzhledem k tomuto vymezení se nemá dávka měnit, a to i u

pacientů bez záchvatů, není-li k tomu jiný závažný medicínský důvod. Vzhledem k úzké

terapeutické šíři již zcela nepatrná změna plazmatické hladiny může vést k recidivě záchvatů

anebo naopak k intoxikaci. Všeobecně platí, že o redukci dávek nebo vysazení medikace lze

uvažovat nejdříve po 2-3-letém období bez záchvatů. Vysazování musí být pozvolné - redukcí

dávky po dobu 2 - 3 let. U dětí se může stát, že dávce, stanovené na kg tělesné hmotnosti

"odrostou", přičemž se však nesmí zhoršit EEG nález.

Při léčbě neuralgií se osvědčilo po vymizení bolesti pokračovat ještě po dobu několika týdnů

v léčbě dostatečnou udržovací dávkou. Opatrným snižováním dávky lze poté ověřit, zda

mezitím již došlo ke spontánní remisi. Při recidivě bolestí je nutno pokračovat v původní

udržovací dávce. Totéž platí i pro léčbu bolestivých stavů u diabetické polyneuropatie a

neepileptických záchvatů u roztroušené sklerózy. Při profylaxi záchvatů u alkoholového

abstinenčního syndromu lze léčbu karbamazepinem při postupném snižování dávky po 7-10

dnech ukončit. Profylaxe manio-depresivních fází je dlouhodobá.

4.3

Kontraindikace

Karbamazepin se nesmí podávat:

při hypersenzitivitě na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou

v bodě 6.1

při poruchách funkce kostní dřeně (i v anamnéze)

při závažnějších změnách hladiny plazmatického železa

při A-V bloku

při přecitlivělosti na léky s podobnou strukturou (např. tricyklická antidepresiva jako je

amitriptylin, desipramin, nortriptylin)

při jaterní porfyrii, také v anamnéze (např. akutní intermitentní porfyrie, porphyria

variegata, porphyria cutanea tarda)

Karbamazepin nelze podávat současně, nebo po dobu nejméně 14 dní od ukončení léčby

inhibitory MAO. Nesmí se dále podávat u pacientů se záchvaty absencí a s myoklony, protože

může sám tyto záchvaty vyvolávat, nebo již existující potencovat.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Jen s velkou opatrností, při zvážení všech možných rizik a za dodržení nezbytných opatření

lze karbamazepin podávat:

při

dřívějších

nebo

stávajících

hematologických

onemocněních

(hemofilie),

při

hematologických reakcích na jiné léčivé přípravky v anamnéze

při těžkých poruchách funkce jater, ledvin a srdečních chorobách, také v anamnéze (viz

bod 4.8)

při poruchách sodíkového metabolismu

při myotonické dystrofii, protože se u této skupiny pacientů často vyskytují anomálie

srdečního vedení

při podávání stiripentolu (používá se k léčbě těžké dětské myoklonické epilepsie (SMEI))

Záchvaty

Karbamazepin

neměl

být

používán

pacientů

smíšenými

záchvaty

zahrnujícími

generalizované nebo atypické absence, protože může vyvolat generalizované křeče u těchto

pacientů.

V případě exacerbace záchvatů by mělo být podávání karbamazepinu ukončeno.

Přecitlivělost a zkřížená přecitlivělost

Karbamazepin může spustit hypersenzitivní reakce včetně vyrážky po léku s eosinofilií a

systémovými

symptomy

(DRESS),

opožděné,

multiorgánové

hypersenzitivní

reakce

horečkou, kožní vyrážkou vaskulitidou, otokem lymfatických uzlin, artralgií, leukopenií,

eosinofilií, hepatomegalií a splenomegalií, pozměněnými hodnotami testů funkcí jater a

syndromem mizejících žlučovodů (destrukce a mizení intrahepatálních žlučovodů), které se

mohou vyskytovat v různých kombinacích. Mohou být postiženy i ostatní orgány (např. plíce,

ledviny, pankreas, srdeční sval, tlusté střevo) (viz bod 4.8).

Bylo

zjištěno,

přítomnost

HLA-A*3101

alely

spojována

výskytem

syndromu

přecitlivělosti, včetně makulopapulózní vyrážky.

pacientů

anamnézou

přecitlivělosti

oxkarbazepin,

fenytoin,

fenobarbital

nebo

lamotrigin by měl být Timonil retard podáván pouze po pečlivém zhodnocení možných rizik a

předpokládaných

přínosů,

protože

mají

zvýšené

riziko

vzniku

přecitlivělosti

karbamazepin.

Je zapotřebí informovat pacienty, u nichž se objevily hypersenzitivní reakce na karbamazepin,

že 25 až 30 % z nich může trpět hypersenzitivními reakcemi na oxkarbazepin.

Riziko

reakcí

zkřížené

přecitlivělosti

mezi

karbamazepinem

fenobarbitalem

nebo

fenytoinem je asi 75 %.

Pokud

objeví

známky

nebo

příznaky

hypersenzitivních

reakcí,

nutné

léčbu

karbamazepinem okamžitě přerušit (viz rovněž bod 4.8 a následující informace v "Okamžité

vysazení").

Pediatrická populace

U dětí mladších 6 let lze karbamazepin podávat jen po důkladném zvážení nezbytnosti a

všech rizik léčby.

Hematologické poruchy

Je známo, že se s karbamazepinem spojuje agranulocytóza a aplastická anémie. Ovšem díky

jejich nízké frekvenci výskytu lze riziko jen obtížně vyhodnotit. Pravděpodobnost výskytu

agranulocytózy je 4,7 případů/milion/rok a aplastické anémie je to 2,0 případů/milion/rok u

neléčené populace.

Při použití karbamazepinu velmi často dochází k dočasnému nebo trvalému snížení počtu

krevních destiček nebo bílých krvinek. Ve většině případů je to pouze dočasné a nejde

nezbytně

prognózu

začínající

agranulocytózy

nebo

aplastické

anémie.

Doporučuje

vyšetřit krevní obraz (včetně trombocytů, retikulocytů a sérového železa) před zahájením

léčby karbamazepinem a pak v týdenních intervalech během prvního měsíce léčby a následně

v měsíčních intervalech. Po dokončení 6 měsíců léčby jsou adekvátní 2 až 4 kontroly za rok.

Pacienti by si měli být vědomi časných známek potenciálních hematologických poruch a

příznaků dermatologických a hepatických reakcí. Pokud se vyskytne pyrexie, orofaryngeální

bolest,

alergická

dermatitida,

například

vyrážky

lymfadenopatií,

onemocnění

podobné

chřipce, vředy v ústech, tendence k tvorbě hematomu, petechie a/nebo purpura během léčby

karbamazepinem, pacienta je nutné poučit, aby se ihned obrátil na svého lékaře a nechal si

vyšetřit krevní obraz. Vyskytnou-li se určité změny krevního obrazu (zvláště u leukopenie a

trombocytopenie) může být nezbytné karbamazepin vysadit. Možnost leukopenie je nuitné

zvážit

vyloučit

případě

výskytu

následujících

příznaků:

alergická

reakce,

pyrexie,

orofaryngeální bolest nebo kožní krvácení.

Jaterní funkce

Doporučuje se provést testy funkce jater před zahájením léčby karbamazepinem a pak v

týdenních intervalech během prvního měsíce léčby a následně v měsíčních intervalech. Po

dokončení 6 měsíců léčby jsou adekvátní 2 až 4 kontroly za rok. Zvláště to platí u pacientů se

známou poruchou funkce jater a u starších pacientů.

Pacienty je nutné poučit, aby se obrátili přímo na svého lékaře, pokud se objeví příznaky

hepatitidy,

jako

jsou

únava,

snížená

chuť

jídlu,

nevolnost,

žlutá

barva

kůže

nebo

hepatomegalie.

Pokud se porucha jater zhorší nebo se objeví aktivní jaterní porucha, léčbu karbamazepinem

je nutné okamžitě ukončit.

Renální funkce

Při léčbě karbamazepinem se doporučují základní a další pravidelná kompletní vyšetření

moče a stanovení dusíku močoviny v krvi.

Hyponatrémie

Při

užívání

karbamazepinu

znám

výskyt

hyponatrémie.

pacientů

již

existujícím

onemocněním ledvin spojeným s nízkou hladinou sodíku nebo u pacientů léčených současně

léky snižujícími hladinu sodíku (např. diuretika, léky spojené s nedostatečnou sekrecí ADH)

je nutno před zahájením léčby karbamazepinem stanovit hladinu sodíku v séru. Následně je

třeba hladiny sodíku v séru stanovit přibližně po dvou týdnech a poté v průběhu prvních tří

měsíců léčby v měsíčních intervalech nebo podle klinické potřeby. Uvedené rizikové faktory

se týkají zejména starších pacientů. Pokud se vyskytne hyponatrémie a pokud je to klinicky

indikováno, důležitým protichůdným opatřením je omezení příjmu vody.

Hypotyreóza

Karbamazepin může enzymovou indukcí snížit sérové koncentrace hormonů štítné žlázy, což

vyžaduje zvýšení dávky substituční terapie hormony štítné žlázy u pacientů s hypotyreózou. Z

tohoto důvodu se doporučuje sledování funkce štítné žlázy pro úpravu dávky substituční

terapie hormony štítné žlázy (viz bod 4.5).

Anticholinergní účinky

Karbamazepin vykazuje mírnou anticholinergní aktivitu. Pacienti s glaukomem a retencí moči

by proto měli být v průběhu léčby pečlivě sledováni (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).

Alkoholový abstinenční syndrom

Upozornění:

Při

použití

v indikaci

„Prevence

záchvatů

u

alkoholového

abstinenčního

syndromu“ lze karbamazepin podávat jen při současné hospitalizaci pacienta.

nutno

dále

upozornit

při

léčbě

alkoholového

abstinenčního

syndromu

karbamazepinem mohou být nežádoucí účinky medikace podobné abstinenčním příznakům

anebo mohou být s nimi zaměněny.

Převedení pacientů na jinou léčbu

Náhlé vysazení léčby karbamazepinem může vést ke křečím. Karbamazepin je proto zapotřebí

postupně vysazovat po dobu 6 měsíců.

Pokud bude zapotřebí převést pacienty s epilepsií z karbamazepinu na jinou formu léčby,

přechod na léčbu jiným antiepileptikem nesmí být prudký, ale postupný. Při nutnosti náhlého

vysazení přípravku (při zhoršení KO, alergických reakcích, zhoršení jaterních funkcí apod.) se

přípravek vysazuje pod clonou vhodného antiepileptika.

Kožní nežádoucí účinky

Byly hlášeny život ohrožující kožní reakce Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické

epidermální nekrolýzy (TEN) po použití přípravku Timonil.

Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být

důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS

nebo TEN je v prvním týdnu léčby. Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např.

zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba přípravkem

Timonil má být přerušena.

Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy

a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno

s lepší prognózou.

Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití název přípravku Timonil, přípravek

Timonil nesmí být u pacienta nikdy znovu nasazen.

Frekvence výskytu závažných a někdy fatálních kožních reakci, včetně toxické epidermální

nekrolýzy

(TEN)

Stevens-Johnsonova

syndromu

(SJS),

v zemích

s převahou

kavkazského etnika odhaduje na 1 – 6 z 10 000 nových uživatelů, zatímco v některých

asijských zemích se odhaduje asi 10krát vyšší riziko.

stále

více

důkazů

roli

různých

alel

v predispozici

pacientů

k imunitně

zprostředkovaným nežádoucím účinkům (viz bod 4.2).

Alela HLA-B*1502 – čínská (národnost Han), thajská a ostatní asijské populace

Bylo prokázáno, že přítomnost alely HLA-B*1502 u jedinců čínského (národnost Han) či

thajského původu léčených karbamazepinem je silně spojená s rizikem výskytu závažných

kožních

nežádoucích

účinků

známých

pojmem

Stevens-Johnsonův

syndrom

(SJS).

Prevalence alely HLA-B*1502 je v čínské (národnost Han) či thajské populaci okolo 10%.

Pokud je to možné, měli by být tito jedinci vyšetřeni na přítomnost výše uvedené alely před

zahájením léčby karbamazepinem (viz bod 4.2). Jestliže je test pozitivní, neměla by být léčba

karbamazepinem započata, pokud je jiná terapeutická možnost. Pacienti, u kterých je test na

přítomnost HLA-B*1502 negativní, mají malé riziko SJS, ačkoliv se ve vzácných případech

může objevit.

Existují

údaje,

které

naznačují

zvýšení

rizika

výskytu

závažných

nežádoucích

účinků

zahrnujících Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxickou epidermální nekrolýzu (TEN)

spojených s užíváním karbamazepinu v jiných asijských populacích. Vzhledem k prevalenci

této alely u jiných asijských populací (např. nad 15% na Filipínách a v Malajsii) lze zvážit

genetické testování na přítomnost alely HLA-B*1502 i u jiných rizikových populací.

Prevalence alely HLA-B*1502 je zanedbatelná např. v evropské, africké, hispánské populaci

a také u Japonců a Korejců (< 1%).

Alela HLA-A*3101 – evropská a japonská populace

Existují údaje, které naznačují, že přítomnost alely HLA-A*3101 je spojena se zvýšeným

rizikem

karbamazepinem

indukovaných

kožních

nežádoucích

účinků

včetně

Stevens-

Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), léky vyvolané vyrážky

s eozinofilií (DRESS), nebo méně závažné akutní generalizované exantematozní pustulózy

(AGEP) a makulopapulózní vyrážky (viz bod 4.8) u Evropanů a Japonců.

Frekvence výskytu alely HLA-A*3101 se mezi etnickými populacemi značně liší. V evropské

populaci má alela HLA-A*3101 prevalenci 2-5% a v japonské populaci kolem 10%.

Přítomnost alely HLA-A*3101 může zvyšovat riziko karbamazepinem indukovaných kožních

nežádoucích účinků (většinou méně závažných) z 5% v běžné populaci na 26% u pacientů

evropského původu, zatímco její absence může riziko snížit z 5% na 3,8%.

K dispozici nejsou dostatečná data, která by podporovala doporučení screeningu alely HLA-

A*3101 před zahájením léčby karbamazepinem.

Pokud je o pacientech evropského nebo japonského původu známo, že jsou pozitivní na

přítomnost alely HLA-A*3101, může se použití karbamazepinu zvážit v případech, kdy

benefit převažuje nad rizikem.

Další kožní reakce

Mírné kožní reakce, např. izolovaný makulózní anebo makulopapulózní exantém, jsou

většinou přechodné a bez nebezpečí. Obvykle zmizí v průběhu několika dnů anebo týdnů buď

při pokračování léčby anebo při snížení dávky. Protože může být obtížné odlišit časné

příznaky závažnějších kožních reakcí od prvních projevů mírných a přechodných reakcí,

pacient má být pod pečlivým dohledem. Léčba karbamazepinem musí být ihned ukončena,

pokud se reakce zhorší během dalšího užívání.

Sebevražedné představy a chování

Během léčby antiepileptiky v různých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy

sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných

klinických

studií

antiepileptik

rovněž

prokázala

mírně

zvýšené

riziko

sebevražedných

představ a chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupná data nevylučují možnost

zvýšeného

rizika

karbamazepinu.

Proto

pacientů

měly

být

sledovány

příznaky

sebevražedných představ či chování a zvážena vhodná léčba. Pacienti (a osoby poskytující

pacientům

péči)

měli

být

upozorněni

v případě

výskytu

symptomů

sebevražedného myšlení či chování, by měli vyhledat lékařskou pomoc.

Hormonální kontraceptiva

Krvácení z průniku bylo hlášeno u pacientek léčených karbamazepinem, které současně

užívaly hormonální antikoncepci. Spolehlivost hormonální antikoncepce s estrogenovými

a/nebo progesteronovými deriváty může být nepříznivě ovlivněna nebo dokonce i zrušena

kvůli vlastnostem karbamazepinu při indukci enzymů (např. selhání antikoncepce). Proto se

ženám v plodném věku doporučují jiné nehormonální metody antikoncepce (viz bod 4.6).

Fotosenzitivní reakce

Vzhledem k možnému výskytu fotosenzitivních reakcí pacienti by se měli chránit před silným

slunečním zářením během léčby karbamazepinem.

Monitorování hladin v plazmě

I když jsou vztahy mezi dávkováním a plazmatickými hladinami karbamazepinu a klinickou

účinností anebo snášenlivostí dosti nejasné, může být monitorování jeho plazmatické hladiny

v následujících situacích užitečné: patrný vzestup četnosti záchvatů, ověření pacientovy

reaktivity na lék; v průběhu těhotenství; při léčbě dětí a adolescentů; při podezření na poruchy

vstřebávání; při podezření na toxicitu, pokud pacient užívá více než jeden přípravek (viz bod

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce).

Upozornění k laboratorním vyšetřením:

Při

horečnatých

stavech,

infekcích,

kožních

vyrážkách,

všeobecném

pocitu

slabosti,

zánětech

hrdla,

ulceracích

ústní

sliznice,

náhlém

výskytu

kožních

hemoragií,

vzestupu

transamináz, poklesu leukocytů pod 3 000/µl, resp. granulocytů pod 1 500/µl, poklesu

trombocytů pod 125 000/µl, poklesu retikulocytů pod 0,3% t.j. 20 000/µl, a vzestupu železa v

séru nad 150 µg/dl jsou na místě laboratorní kontroly v krátkých intervalech (1x týdně).

2. Při petechiích nebo purpuře, poklesu erytrocytů pod 4 mil./µl, poklesu hematokritu pod

0,32, poklesu hemoglobinu pod 11 g/dl, poklesu leukocytů pod 2 000/µl, resp. granulocytů

pod 1 000/µl, resp. trombocytů pod 80 000/µl nebo při symptomatických abnormalitách

v krevním obraze je nutné vysazení karbamazepinu.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Léčba karbamazepinem může být zahájena nejdříve za dva týdny po ukončení terapie

inhibitory MAO (viz bod 4.3).

Cytochrom

P4503A4

(CYP3A4)

hlavním

enzymem

katalyzujícím

tvorbu

aktivního

metabolitu karbamazepin-10,11 epoxidu. Současné podání inhibitorů CYP3A4 může mít za

následek zvýšení plazmatické koncentrace karbamazepinu a tím i výskyt nežádoucích účinků.

Současné podání induktorů CYP3A4 může zvýšit rychlost metabolismu karbamazepinu, což

má za následek snížení jeho hladiny v plazmě a tím i snížení terapeutického účinku.

Obdobně vysazení CYP3A4 induktorů může snížit rychlost metabolismu karbamazepinu, což

může vést ke zvýšení hladiny karbamazepinu v plazmě.

Karbamazepin je silný induktor CYP3A4 a dalších jaterních enzymů fáze I a fáze II. Může

proto snižovat plazmatické koncentrace současně podávaných přípravků, které se metabolizují

prostřednictvím CYP3A4 indukcí jejich metabolismu. Indukující účinek karbamazepinu může

přetrvávat asi 2 týdny po vysazení léčby.

Za enzym zodpovědný za formování 10,11-transdiolového derivátu z karbamazepin-10,11-

epoxidu byla označena lidská mikrozomální epoxid-hydroláza. Současné podávání inhibitorů

mikrozomální epoxid-hydrolázy může zvýšit plazmatickou koncentraci karbamazepin-10,11-

epoxidu.

Ovlivnění plazmatické koncentrace jiných léků karbamazepinem

Karbamazepin může snižovat hladinu látek v plazmě a tím také snižovat nebo dokonce rušit

jejich účinek.

Při současném podání karbamazepinu je nutno upravit dávky, případně i klinický postup u

následujících léků:

analgetika: buprenorfin, fentanyl, methadon, paracetamol, fenazon, tramadol

antibiotika: tetracykliny, např. doxycyklin

antikoagulancia, jako je warfarin, fenprokumon, dikumarol nebo acenokumarol

antidepresiva:

bupropion,

citalopram,

mianserin,

mirtazapin,

nefazodon,

sertralin,

trazodon (může však dojít k zesílení antidepresivního účinku trazodonu), tricyklická

antidepresiva (např. imipramin, amitriptylin, nortriptylin, klomipramin)

antiemetika: aprepitant, ondansetron

jiná antiepileptika: klonazepam, etosuximid, felbamát, primidon, valproová kyselina,

lamotrigin, oxkarbazepin, fenytoin, tiagabin, topiramat, zonisamid. Aby se předešlo

intoxikaci fenytoinem a subterapeutickým dávkám karbamazepinu, doporučuje se, aby

byly plazmatické koncentrace fenytoinu upraveny na 13 mikrogramů/ml před zahájením

adjunktivní léčby karbamazepinem.

antimykotika: kaspofungin, azolové deriváty: např. vorikonazol, itrakonazol, je možné,

že pacienti nebudou reagovat na antimykotika. U pacientů s vorikonazolem nebo

itrakonazolem je třeba doporučit alternativní antikonvulsiva.

anthelmintika: albendazol, prazikvantel

antivirotika: inhibitory proteázy pro léčbu HIV (např. indinavir, ritonavir, sachinavir)

antineoplastika: imatinib, cyclofosfamid, lapatinib, temsirolimus

benzodiazepiny: klobazam, alprazolam, midazolam - je možné, že pacienti nebudou

reagovat na midazolam

bronchodilatancia a antiastmatika: theofylin

přípravky

kardiovaskulární

systém:

blokátory

kalciových

kanálů

(skupiny

dihydropyridinu, např. felodipin, nimodipin), digoxin

inhibitory

HMG-CoA

reduktázy:

simvastatin,

atorvastatin,

lovastatin,

cerivastatin,

ivabradin

kortikosteroidy: např. prednisolon, dexamethazon

imunosupresiva: cyklosporin, everolimus, sirolimus, takrolimus

typická a atypická neuroleptika: např. bromperidol, haloperidol, aripiprazol, klozapin,

olanzapin, paliperidon, kvetiapin, risperidon, ziprasidon, případně také zotepin

další interakce: estrogeny, deriváty progesteronu, hormonální kontraceptiva, flunarizin,

methylfenidat, propranolol, chinidin, tadalafil, toremifen, gestrinon, rifabutin

Při

užívání

antikoncepčních

tablet

může

důsledku

oslabení

účinku

hormonálních

kontraceptiv

objevit

náhlé

krvácení

mezi

obvyklou

menstruací.

Proto

vhodné

zvážit

nasazení jiné, nehormonální antikoncepční metody.

Plazmatická koncentrace fenytoinu může být působením karbamazepinu jak snížena, tak i

zvýšena, což může ve výjimečných případech vést až ke stavům zmatenosti, případně ke

kómatu.

Karbamazepin může snížit hladiny bupropionu v plazmě a zvýšit hladinu jeho metabolitu

hydroxybupropionu a tím zmenšit klinickou účinnost a bezpečnost bupropionu.

Snížení plazmatické koncentrace karbamazepinu

Plazmatická koncentrace karbamazepinu může být snížena při podání následujících látek:

antiepileptika: klonazepam, metsuximid, fenobarbital, fenytoin, primidon, progabid,

valproová kyselina, valpromid, oxkarbazepin. Aby se předešlo intoxikaci fenytoinem a

subterapeutickým

dávkám

karbamazepinu,

doporučuje

byly

plazmatické

koncentrace fenytoinu upraveny na 13 mikrogramů/ml před zahájením adjunktivní

léčby karbamazepinem.

antituberkulotika: rifampicin

bronchodilatancia a antiastmatika: aminofylin, teofylin

cytostatika: cisplatina, doxorubicin

dermatologika: isotretinoin

třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Souběžné podávání felbamátu může snížit hladinu karbamazepinu v plazmě a zvýšit hladinu

karbamazepinu-10,11-epoxidu, současně s tím může koncentrace felbamátu poklesnout.

Vzhledem k tomuto proměnlivému ovlivnění se doporučuje - zejména při současném podání

více antiepileptik - sledovat plazmatickou hladinu karbamazepinu a jeho dávkování přiměřeně

upravit, jakož i dávkování ostatních současně podávaných antiepileptik.

Snížené

plazmatické

hladiny

karbamazepinu

mohou

způsobit

zhoršení

základního

onemocnění, např. opakování epileptických záchvatů nebo křečí v rámci roztroušené sklerózy

nebo pocit bolesti v oblasti obličeje, úst nebo krku.

Zvýšení plazmatické koncentrace karbamazepinu

Plazmatickou hladinu karbamazepinu mohou zvyšovat následující látky:

analgetika: ibuprofen, dextropropoxyfen/propoxyfen – kombinace s dextropropoxyfe-

nem může vést k rozvoji toxicity karbamazepinu

androgeny: danazol

antibiotika:

ciprofloxacin,

makrolidová

antibiotika

(jako

např.

klarithromycin,

erythromycin, josamycin, troleandomycin)

antidepresiva: desipramin, fluoxetin, fluvoxamin, paroxetin, trazodon, viloxazin

antiepileptika: stiripentol, vigabatrin

antimykotika:

azolové

deriváty

(např.

itrakonazol,

ketokonazol,

flukonazol,

vorikonazol).

pacientů

vorikonazolem

nebo

itrakonazolem

třeba

doporučit

alternativní antikonvulsiva.

antihistaminika: loratadin, terfenadin

isoniazid

antivirotika: inhibitory proteázy pro léčbu HIV (např. ritonavir)

antagonisté kalcia (např. verapamil, diltiazem), acetazolamid

antipsychotika: loxapin, olanzapin

myorelaxancia: oxybutynin, dantrolen

přípravky na léčbu GIT: omeprazol, cimetidin

tiklopidin

další interakce: grapefruitová šťáva, nikotinamid (ve vysokých dávkách)

Zvýšená plazmatická hladina karbamazepinu se může projevit příznaky, uvedenými pod

nežádoucími účinky, jako např. závratěmi, únavou, nejistotou při chůzi, diplopií. Proto je

nutno při výskytu podobných příznaků zkontrolovat plazmatickou koncentraci karbamazepinu

a dávku v případě nutnosti snížit.

Zvýšená plazmatická koncentrace aktivního metabolitu karbamazepin10,11-epoxidu:

Zvýšené plazmatické koncentrace karbamazepin-10,11-epoxidu mohou vést k příznakům

popsaným v bodě 4.8 (např. závratě, únava, narušení držení těla při chůzi, diplopie). Proto se

při

výskytu

takových

příznaků

musí zkontrolovat

plazmatické

koncentrace

případě

potřeby i snížit dávka.

Příznaky

mohou

být

způsobeny:

loxapinem,

oxkarbazepinem,

primidonem,

progabidem,

kvetiapinem, kyselinou valproovou, valnoktamidem, valpromidem.

Jiné interakce

Současné podání karbamazepinu a neuroleptik nebo metoklopramidu může podporovat výskyt

neurologických nežádoucích účinků. U pacientů léčených neuroleptiky je nutno upozornit, že

karbamazepin může snižovat plazmatickou hladinu těchto léků a tak způsobit i zhoršení

klinického obrazu nemoci. Je proto nutno přiměřeně upravit dávku současně podávaného

neuroleptika (je-li jeho podávání nezbytné).

Dále je nutno upozornit na to, že současné podávání lithia a karbamazepinu může zvyšovat

neurotoxické působení obou látek. Proto je nutné zvláště pečlivé sledování plazmatické

hladiny obou přípravků. Plazmatická koncentrace karbamazepinu nesmí překročit 8 mg/l a

koncentrace lithia se musí udržovat v nižším terapeutickém rozsahu (0,4 až 0,8 mmol/l). Je

nutno sledovat zejména následující známky možných neurotoxických příznaků: nejistá chůze,

ataxie, horizontální nystagmus, zvýšená svalová dráždivost a svalové fascikulace.

Literatura

uvádí,

dodatečné

podávání

karbamazepinu

pacientů

již

užívajících

neuroleptika zvyšuje riziko nástupu neuroleptického maligního syndromu nebo Stevens-

Johnsonova syndromu.

Při

současném

podání

karbamazepinu

může

zhoršit

poškození

jater

isoniazidem.

Kombinované podání karbamazepinu a některých diuretik (hydrochlorothiazid, furosemid)

může vést k hyponatrémii.

Účinnost myorelaxancií (např. pankuronium) může být při podávání karbamazepinu nižší a

může

též

dojít

rychlejšímu

odeznění

neuromuskulární

blokády.

Pacienti,

léčení

myorelaxancii, by měli být na tuto možnost upozorněni a dávka těchto léků případně zvýšena.

Při současném podání isotretinoinu a karbamazepinu je nutno sledovat plazmatickou hladinu

karbamazepinu.

Souběžné

podávání

karbamazepinu

paracetamolu

může

snížit

biologickou

dostupnost

paracetamolu. Dlouhodobé používání karbamazepinu a paracetamolu (acetaminofen) může

vést k hepatotoxicitě.

Karbamazepin zřejmě zvyšuje eliminaci hormonů štítné žlázy a potřeba těchto hormonů se u

pacientů s hypothyreozou zvyšuje. Proto je nutno u pacientů se substituční thyreoidální terapií

při zahájení a při ukončení terapie karbamazepinem stanovit hladiny thyreoidálních hormonů

přiměřeně

tomu

upravit

dávky

substitučních

preparátů.

Zejména

souběžná

léčba

karbamazepinem a jinými antikonvulzivními léky (např. fenobarbital) může změnit funkci

štítné žlázy.

Současné podání antidepresiv typu inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (jako např.

fluoxetin) může vést až k toxickému serotoninovému syndromu.

Doporučuje

nepoužívat

karbamazepin

kombinaci

nefazodonem

(antidepresivum)

protože karbamazepin způsobuje výraznější redukci plazmatické koncentrace nefazodonu

nebo dokonce i úplnou ztrátu aktivity. Navíc během souběžného podávání nefazodonu a

karbamazepinu vzroste plazmatická koncentrace karbamazepinu a koncentrace jeho aktivního

metabolitu, karbamazepin-10,11-epoxidu se sníží.

Souběžné podávání karbamazepinu a antiarytmik, cyklických antidepresiv nebo erytromycinu

zvyšuje riziko poruchy vedení signálů.

Současné používání s levetiracetamem může toxicitu karbamazepinu zvýšit.

V porovnání s kombinací eslikarbazepin-acetátu a dalších antiepileptik byla častěji hlášena

diplopie, abnormální koordinace a závratě v případě, že se karbamazepin a eslikarbazepin-

acetát podávají současně. Současné užívání s karbamazepinem může toxicitu eslikarbazepin-

acetátu zvýšit.

Souběžné podávání karbamazepinu a oxkarbazepinu vedlo ke snížení hladin karbamazepinu v

plazmě až o 22 % při současném zvýšení karbamazepin epoxidu o 30 %.

Podobně jako jiné psychoaktivní látky může karbamazepin snižovat toleranci pacienta vůči

alkoholu. Proto by pacienti neměli požívat alkohol během léčby.

Interference se sérologickými testy

Kvůli

interferenci

při

analýze

HPLC

může

karbamazepin

způsobit

falešně

pozitivní

koncentrace perfenazinu. Karbamazepin a jeho 10,11-epoxidový metabolit může způsobit

falešně

pozitivní

koncentrace

tricyklických

antidepresiv

při

fluorescenční

polarizační

imunoanalýze.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Antikoncepce u žen ve fertilním věku

Karbamazepin

narušuje

účinek

perorálních

kontraceptiv

obsahujících

estrogen

a/nebo

deriváty

progesteronu.

Proto

během

léčby

karbamazepinem

měla

být

používána

alternativní, účinná a bezpečná metoda antikoncepce (viz bod 4.4).

Těhotenství

U potomků matek epileptiček užívajících v těhotenství jakoukoli antiepileptickou léčbu bylo

prokázáno

zvýšení

rizika

vzniku

vývojových

vad,

včetně

malformací.

souvislosti

karbamazepinem byly hlášeny vývojové vady a malformace, včetně spina bifida a také jiné

vrozené anomálie, např. kraniofaciální defekty, kardiovaskulární malformace, hypospadie,

hypoplázie nehtů a anomálie zahrnující různé tělesné systémy (také známé/popisované jako

fetální antikonvulzivní syndrom). Epidemiologické studie naznačují, že riziko vzniku rozštěpu

páteře

zvyšuje

přibližně

10krát

vyšší,

než

běžné.

Jasný

průkaz

kontrolovaných studií s karbamazepinem jako monoterapií však chybí.

Vzhledem k výše uvedenému:

Těhotné ženy epileptičky je nutno léčit se zvláštní opatrností.

Pokud ženy léčené Timonilem otěhotní nebo plánují otěhotnět nebo je třeba zahájit

léčbu Timonilem během těhotenství, je nutno pečlivě zvážit prospěch z použití léčivého

přípravku oproti možným rizikům, a to zejména v prvním trimestru těhotenství.

Ženám ve fertilním věku by Timonil měl být, vždy když je to možné, předepisován jako

monoterapie, protože výskyt vrozených vad u potomků žen léčených kombinacemi

antiepileptik

vyšší

než

matek

léčených

monoterapií.

Riziko

malformací

při

polyterapii se mění v závislosti na používaných přípravcích a může být vyšší zvláště při

polyterapii s valproátem.

Ženám ve fertilním věku by měly být podávány minimální účinné dávky. To platí

zejména

první

tří

měsíce

těhotenství,

při

kterých

plod

zvláště

citlivý

malformace (zejména mezi 20. a 40. dnem po početí), protože vysoké plazmatické

koncentrace pravděpodobně způsobují malformace.

Doporučuje se sledovat koncentrace v plazmě. Během těhotenství koncentrace by měla

ležet v nižším terapeutickém rozmezí (3–7 mg/l). Při dávkách <400 mg karbamazepinu

za den je riziko malformací nižší než při vyšších dávkách.

Pacientky by měly být seznámeny s možností zvýšeného rizika vzniku malformace a

měly by mít možnost využít antenatálního screeningu.

žádných

okolností

nesmí

léčba

vysadit

konzultace

lékařem,

protože

epileptické záchvaty mohou poškodit nenarozené dítě a rovněž představují riziko pro

matku.

Monitorování a prevence

Je známo, že v průběhu těhotenství dochází k nedostatku kyseliny listové. Uvádí se, že

antiepileptické léky tento nedostatek zhoršují. Deficience kyseliny listové tak může přispívat

zvýšenému

výskytu

potomků

léčených

epileptiček.

Proto

byla

doporučena

suplementace kyseliny listové před a v průběhu těhotenství.

U novorozence

Rovněž bylo doporučeno, aby byl matce v posledních týdnech těhotenství a novorozenci

podáván vitamin K1 jako prevence poruch krvácivosti.

V několika případech se u novorozence objevily křeče a/nebo dechový útlum spojené s

užíváním karbamazepinu a jiných antiepileptik matkou. Po užívání karbamazepinu matkou

bylo

také

hlášeno

několik

případů

zvracení,

průjmu

a/nebo

sníženého

příjmu

mléka

novorozencem. Tyto reakce mohou být způsobeny neonatálním syndromem z vysazení.

Kojení

Karbamazepin a jeho aktivní metabolit prostupují do mateřského mléka (asi 25 až 60 %).

Přínos kojení by měl být zvážen vzhledem k malé možnosti nepříznivého vlivu na dítě (např.

snížený přírůstek hmotnosti, nadměrná spavost, alergické kožní reakce).

Pokud se tyto účinky objeví, kojence je zapotřebí odstavit.

Několikrát

byla

hlášena

cholestatická

hepatitida

novorozenců

vystavených

účinků

karbamazepinu prenatálně nebo během kojení. Proto je zapotřebí pečlivě sledovat kojené

novorozence, jejichž matky jsou léčeny karbamazepinem s ohledem na výskyt nežádoucích

hepatobiliárních účinků.

Fertilita

Velmi vzácně bylo hlášeno narušení mužské plodnosti a/nebo abnormální spermatogeneze

společně se sexuální dysfunkcí, např. erektilní dysfunkce nebo snížené libido.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Vzhledem

možnosti

výskytu

centrálně-nervových

nežádoucích

účinků,

jako

závratě,

malátnost, únava, ataxie, diplopie, poruchy akomodace a rozmazané vidění na počátku léčby,

nebo při vyšších dávkách anebo při současném podávání jiných centrální nervový systém

ovlivňujících látek, může Timonil ovlivňovat reakční schopnosti - nehledíc na vliv základního

onemocnění, pro které je podáván. Schopnost aktivní účasti v dopravě, řízení motorových

vozidel, nebo obsluhy strojů, či při jiné rizikové práci a činnosti může být proto zhoršena. To

platí ve zvýšené míře zvláště při současném požití alkoholu.

4.8

Nežádoucí účinky

Pozorované nežádoucí účinky byly častější v kombinaci s jinými léky než při monoterapii.

Některé nežádoucí účinky, jako jsou poruchy centrální nervové soustavy (závrať, bolest

hlavy, ataxie, somnolence, útlum, diplopie), gastrointestinální poruchy (nauzea, zvracení)

nebo alergické kožní reakce, jsou často nebo velmi často dávkově dependentní; zvláště to

platí na počátku terapie, v případě příliš vysokých počátečních dávek nebo u starších pacientů.

Následující nežádoucí účinky se mohou projevit na počátku léčby. Většina z nežádoucích

účinků obvykle vymizí spontánně do 8-14 dní, nebo po dočasném snížení dávky. Proto by

měla být dávka přípravku zvyšována pozvolna a opatrně. Poruchy nervového systému mohou

být známkou relativního předávkování nebo velkých výchylek plazmatických koncentrací. V

těchto případech se doporučuje zkontrolovat plazmatickou koncentraci.

Upozornění

Při výskytu horečky, bolesti v krku, alergických kožních reakcí, jako vyrážky se zvětšením

uzlin a/nebo s příznaky chřipkového onemocnění v průběhu léčby karbamazepinem musí být

pacient ihned vyšetřen lékařem a vyšetřen krevní obraz.

Při těžších alergických reakcích nebo při výskytu leukocytopenie (nejčastěji neutropenie), či

trombocytopenie, zvláště při společném výskytu těchto změn s alergickými reakcemi a

febriliemi, je nutno karbamazepin vysadit.

Je nutné dále upozornit pacienta, aby při případném výskytu příznaků hepatitidy, t.j. např.

malátnosti, nechutenství, nauzey, ikteru a zvětšení jater bez odkladu navštívil lékaře.

Nežádoucí účinky uvedené níže, pozorované během léčby karbamazepinem, jsou uvedené

podle následující klasifikace frekvence:

Velmi časté (≥1/10)

Časté (≥1/100 až <1/10)

Méně časté (≥1/1000 až <1/100)

Vzácné (≥1/10000 až <1/1000)

Velmi vzácné (<1/10000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Infekce a infestace

Není známo

Reaktivace infekce lidským herpesvirem 6.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi časté:

Změny

krevního

obrazu

formě

leukocytózy,

eozinofílie,

nebo

leukopenie

trombocytopenie.

Podle

zveřejněných

benigní

leukopenie, která se vyskytuje nejčastěji, ustoupila přibližně v 10 %

případů a ve 2 % perzistovala.

Vzácné:

Snížení obsahu kyseliny listové v krvi, lymfadenopatie se zvětšením

sleziny.

Velmi vzácné:

Aplazie

červených

krvinek,

agranulocytóza,

pancytopenie,

anemie,

megaloblastická anemie, aplastická anemie, retikulocytóza a případně

hemolytická anemie, akutní intermitentní porfyrie, porphyria variegata,

porphyria cutanea tarda.

Není známo:

Útlum kostní dřeně.

Poruchy imunitního systému

Méně časté:

Zpožděná víceorgánová hypersenzitivní porucha s horečkou, vyrážkou,

vaskulitidou, infekčními záněty malých cév, lymfadenopatií,

pseudolymfomem, artralgií, leukopénií, eosinofilií,

hepatosplenomegálií, abnormálními funkčními testy jater a syndrom

mizejících žlučovodů (progresivní cholestatická hepatopatie s destrukcí

a ztrátou intrahepatálního žlučovodu). Tyto projevy se mohou

vyskytnout v nejrůznějších kombinacích a mohou postihnout i jiné

orgány, jako plíce, ledviny, pankreas, myokard a střevo.

Velmi vzácné:

Akutní celkové alergické reakce, anafylaktická reakce, angioneurotický

edém, aseptická meningitida s myoklonem a eosinofilií.

Není známo:

Zkřížené alergické reakce s jinými antiepileptiky.

Endokrinní poruchy

Méně časté:

Otok, retence tekutin, zvýšení hmotnosti, hyponatrémie a snížení

osmolarity krve vzhledem k účinku karbamazepinu obdobnému

antidiuretickému hormonu (ADH), který vede v řídkých případech k

intoxikaci vodou doprovázené letargií, zvracením, bolestí hlavy,

zmateností a dalšími neurologickými obtížemi.

Velmi vzácné:

Zvýšení prolaktinu v krvi buď s klinickými příznaky nebo bez nich

(jako např. galaktorea, gynekomastie, abnormální funkční test štítné

žlázy): snížený L-thyroxin (volný thyroxin, thyroxin, trijodthyronin) a

zvýšený krevní thyroid stimulující hormon, poruchy kostního

metabolismu (snížení plazmatické hladiny vápníku a 25-hydroxy-

cholekalciferolu v krvi), které vedou k osteomalácii a osteoporóze (viz

rovněž "Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně"),

zvýšení cholesterolu v krvi, vč. HDL cholesterolu a triglyceridů,

zvýšená hladina volného kortizolu.

Není známo:

Existují určité známky snížených hladin vitamínu B12 a zvýšených

hladin homocysteinu v séru.

Psychiatrické poruchy

Časté:

Zmatenost a neklid (agitovanost), zvláště u starších pacientů.

Vzácné:

Halucinace (vizuální nebo zvukové), deprese, depresivní nálada, mánie,

agrese, anorexie.

Velmi vzácné:

Aktivace latentní psychózy, prudké výkyvy nálady jako fobické

poruchy, mentální porucha (bradypsychismus), netečnost.

Poruchy nervového systému

Velmi časté:

Závrať, somnolence a spavost, ataxie, útlum, únava.

Časté:

Bolest hlavy, poruchy akomodace (např. rozmazané vidění), diplopie.

Méně časté:

Mimovolní

pohyby,

jako

např.

třes,

asterixis,

dystonie,

tiky

nebo

okulomotorické poruchy spojené s nystagmem.

Vzácné:

Dyskinetické poruchy, jako orofaciální dyskinézy, poruchy řeči (např.

dysartrie, nezřetelná řeč), poruchy pohybů očí, choreoatetózy (např.

grimasování,

šroubovité

pohyby),

parestezie,

periferní

neuropatie,

periferní neuritida, polyneuropatie, paréza.

Velmi vzácné:

Poruchy chuti, neuroleptický maligní syndrom.

Není známo:

Poruchy paměti. Existují určité známky toho, že karbamazepin může

vést ke zhoršení příznaků roztroušené sklerózy. Podobně jako u jiných

antiepileptik může karbamazepin vést ke zvýšení záchvatů, zvláště by

se mohly poprvé vyskytnout absence nebo dále posílit.

Poruchy oka

Velmi vzácné:

Zákal oční čočky, konjunktivitida, zvýšení nitroočního tlaku. V

souvislosti s dlouhodobou léčbou karbamazepinem byla u dvou

pacientů pozorována retinotoxicita. Retinotoxicita byla reverzibilní po

vysazení léčby karbamazepinem.

Poruchy ucha a labyrintu

Velmi vzácné:

Poruchy

sluchu,

např.

tinitus,

hyperacusis,

hypoacusis,

změny

vnímání výšky tónů.

Srdeční poruchy

Vzácné:

Poruchy srdeční vodivosti, A-V blok se synkopou, hypertenze nebo

hypotenze.

Velmi vzácné:

Bradykardie,

arytmie,

selhání

oběhu,

srdeční

selhání,

zhoršení

existujícího koronárního onemocnění (zvláště u starších pacientů nebo u

pacientů

poruchou

oběhových

funkcí),

tromboflebitida,

tromboembolismus (např. plicní embolie).

Cévní poruchy

Velmi vzácné:

Vaskulitida.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Velmi vzácné:

Plicní

hypersenzitivita

s febrilními

záchvaty,

horečkou,

dyspnoí,

intersticiální pneumonitidou nebo pneumónií (alveolitida) a s plicní

fibrózou.

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté:

Nauzea, zvracení.

Časté:

Pocit sucha v ústech, ztráta chuti k jídlu.

Méně časté:

Zácpa, průjem, stomatitida, bolest břicha.

Velmi vzácné:

Glositida, gingivitida, pankreatitida.

Není známo:

Kolitida.

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi časté:

Zvýšení gama-GT (v důsledku indukce jaterních enzymů), obvykle není

klinicky relevantní.

Časté:

Zvýšení alkalické krevní fosfatázy.

Méně časté:

Zvýšení hladiny jaterních transamináz.

Vzácné:

Žloutenka, růžné druhy hepatitid (cholestatické, hepatocelulární, nebo

smíšené), syndrom mizejících žlučovodů, život ohrožující akutní

hepatitida zvláště během prvních měsíců léčby.

Velmi vzácné:

Granulomatozní hepatitida, jaterní selhání.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Přibývá důkazů o souvislosti mezi genetickými markery a výskytem kožních nežádoucích

účinků jako jsou Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN),

léky vyvolaná vyrážka s eozinofilií (DRESS), akutní generalizovaná exantematozní pustulóza

(AGEP) a makulopapulózní vyrážka. U japonských a evropských pacientů bylo hlášení těchto

reakcí spojeno s užíváním karbamazepinu a přítomností alely HLA-A*3101. U pacientů

čínského (národnost Han) a thajského původu a u některých dalších asijských populací byla

prokázána silná souvislost mezi přítomností alely HLA-B*1502 a Stevens-Johnsonovým

syndromem a toxickou epidermální nekrolýzou (pro více informací viz bod 4.2 a 4.4).

Velmi časté:

Alergické kožní reakce s horečkou i bez ní, jako např. kopřivka (které

mohou být těžké).

Méně časté:

Exfoliativní dermatitida, erytrodermie, svědění.

Vzácné:

Systémový

lupus

erythematodes,

Lyellův

syndrom,

fotosenzibilita,

erythema multiforme a nodosum.Byly hlášeny závažné kožní nežádoucí

účinky:

Stevens-Johnsonův

syndrom

(SJS)

toxická

epidermální

nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).

Velmi vzácné:

Byly

hlášeny

závažné

kožní

nežádoucí

účinky:

Stevens-Johnsonův

syndrom

(SJS)*

a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).

Změny kožní pigmentace, purpura, akné, nadměrné pocení, ztráta vlasů.

Hirsutismus: příčinný vztah není jasný.

Není známo:

Léková

vyrážka

eozinofilií

systémovými

symptomy

(DRESS

syndrom),

akutní

generalizovaná

exantematózní

pustulóza

(AGEP),

lichenoidní keratóza, onychomadéza.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Vzácné:

Svalová slabost, artralgie, myalgie a svalové křeče např. křeče svalstva

dolních končetin (reverzibilní po vysazení přípravku).

Není známo:

Zlomeniny.

U pacientů dlouhodobě léčených přípravkem Timonil byly hlášeny případy snížené kostní

denzity,

osteopenie,

osteoporózy

zlomenin.

Mechanismus,

kterým

přípravek

Timonil

ovlivňuje kostní metabolismus, nebyl rozpoznán.

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté:

Porucha funkce ledvin (např. albuminurie, hematurie, oligurie a zvýšení

močoviny v krvi/azotémie).

Velmi vzácné:

Tubulointersticiální nefritida, selhání ledvin nebo jiné močové obtíže

(časté močení, dysurie, polakisurie, retence moči).

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Velmi vzácné:

Sexuální dysfunkce, snížené libido, erektilní dysfunkce, snížená mužská

plodnost

a/nebo

abnormální

spermatogeneze

sníženým

počtem

spermií a/nebo motilitou).

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté:

Malátnost

Vyšetření

Velmi vzácné:

Hypogamaglobulinémie

* v některých asijských zemích výskyt hlášen také jako vzácný, viz též bod 4.4

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje

to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické

pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

Předávkování

Při zjištěné intoxikaci je nutno pomýšlet i na možnost kombinované intoxikace, např. při

požití více druhů léků v suicidiálním úmyslu. Při intoxikaci karbamazepinem se často

setkáváme s velmi vysokými dávkami (4 - 20 g), kdy plazmatická hladina přesahuje 20 µg/ml.

V literatuře byly popsány případy letálního zakončení při požití karbamazepinu v suicidiálním

úmyslu, nebo při kombinovaném požití s jinými léky, naopak v jiných případech osoby s

plazmatickou koncentrací až 38 µg/ml intoxikaci přežily.

Příznaky intoxikace:

Při

každém

předávkování

mohou

zvýšené

míře

projevit

příznaky

popsané

nežádoucími účinky, jako jsou závratě, ataxie, pocity omámenosti, stupor, nauzea, zvracení,

podrážděnost, neklid, zmatenost, mimovolní pohyby, dysartrie, mydriáza, nystagmus, flush,

retence moči, cyanóza, opistotonus, abnormity reflexů (zvýšení nebo snížení). Dále se mohou

objevit ještě následující symptomy: tremor, excitace, hypotermie, tonicko-klonické křeče,

snížená hladina vědomí, kóma, respirační a kardiovaskulární poruchy, spíše s poklesem

krevního tlaku (ale i s jeho vzestupem), tachykardie a A-V blok a srdeční zástava, poruchy

vědomí až k zástavě dechu a srdečnímu selhání. Mohou se též objevit EEG dysrytmie a

změny na EKG (arytmie, převodní poruchy). V ojedinělých případech mohou být zjišťovány i

změny laboratorních parametrů - leukocytóza, leukopenie, neutropenie, glykosurie, ketonurie.

Byly hlášeny ojedinělé případy rhabdomyolýzy spojené s toxicitou karbamazepinu.

Léčba intoxikace

Specifické antidotum při akutní intoxikaci karbamazepinem neexistuje. Léčba předávkování

je proto symptomatická, t.j. hospitalizace, stanovení plazmatických hladin karbamazepinu na

potvrzení otravy karbamazepinem a upřesnění stupně předávkování, co nejrychlejší eliminace

noxy, vyvolání zvracení a/nebo výplach žaludku, dále zabránění resorpce včasným podáním

aktivního uhlí nebo laxativa. Opožděný výplach žaludku může vést k opožděné absorpci, což

může mít za následek relaps během rekonvalescence.

Za soustavného klinického sledování je nutno zajistit vitální funkce, sledovat plazmatickou

koncentraci a srdeční funkce, v případě potřeby úprava změn elektrolytické rovnováhy. Při

záchvatech křečí lze podat vhodná antikonvulziva (benzodiazepam - i.v.). Nelze doporučit

podání

barbiturátů

vzhledem

možné

depresi

dechových

funkcí

zvláště

dětí.

Doporučovala se hemoperfúze přes aktivní uhlí. Hemodialýza je účinnou možností pro léčení

předávkování karbamazepinem.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiepileptikum, antikonvulzivum.

ATC kód: N03A F01

Karbamazepin

dibenzoazepinový

derivát.

Léčivá

látka

vykazuje

chemicky

podobné

vlastnosti

jako

tricyklická

antidepresiva

farmakologicky

podobné

jako

fenytoin.

Mechanismus účinku není dosud zcela jasný. Podobně jako fenytoin potlačuje karbamazepin

synaptické přenosy a tím redukuje další přenos konvulzivního výboje. Ve vyšší koncentraci

působí

snížení

posttetanického

potenciálu.

Analgetický

účinek

při

neuralgiích

(např.

trigeminu) nastává pravděpodobně v důsledku inhibice synaptických přenosů vzruchu v

míšních jádrech nervus trigeminus.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Karbamazepin je absorbován (v závislosti na galenické formě) po perorálním podání relativně

pomalu a prakticky téměř úplně. Absorpční poločas se udává v průměru 8,5 hodin a vykazuje

velké intra- i interindividuální rozdíly (od 1,7 do 12 hodin). Maximální plazmatické hladiny

po jednorázové dávce je dosaženo - opět v závislosti na galenické formě - u dospělého po 4 až

16 hodinách (velmi vzácně až po 35 hodinách), u dětí po 4 - 6 hodinách. Plazmatická hladina

je nelineárně závislá na dávce a vykazuje při vyšším dávkování plochý průběh křivky.

Maximální plazmatické koncentrace se dosahuje rychleji při podání suspenze, než při podání

tablet či retardovaných tablet. Po 2-8 dnech se dosahuje "steady-state". Neexistuje žádná úzká

korelace mezi dávkou karbamazepinu a plazmatickou koncentrací ve steady-state. Ve steady-

state jsou fluktuace plazmatické hladiny karbamazepinu a jeho metabolitu karbamazepin-

10,11-epoxidu při intervalu dávek 8-12 hodin jen nepatrné. V literatuře se připomíná, že

pokud se týká terapeutické a toxické koncentrace, dojde obvykle k vymizení záchvatů při

plazmatické hladině mezi 4-12 µg/ml. Překročení plazmatické hladiny nad 20 µg/ml vedlo ke

zhoršování klinického obrazu. Zmírnění bolestí při neuralgii trigeminu lze dosáhnout při

plazmatické koncentraci 5 až 18 µg/ml. Prahová koncentrace výskytu nežádoucích účinků se

uvádí mezi cca 8 - 9 µg/ml.

Distribuce

Celkový distribuční objem se u člověka udává mezi hodnotami 0,8 až 1,9 l/kg. Karbamazepin

se váže ze 70 až 80% na plazmatické bílkoviny. Volná frakce karbamazepinu je až do

koncentrace 50 µg/ml konstantní. Farmakologicky aktivní metabolit karbamazepin-10,11-

epoxid je rovněž vázán na plazmatické proteiny (t.j. cca 0,74 l/kg). Je nutno počítat s

farmakologickou

interakcí.

(viz

interakce

s jinými

léčivými

přípravky).

Koncentrace

karbamazepinu

likvoru

dosahuje

momentální

koncentrace

krvi.

Koncentrace

karbamazepinu ve slinách odpovídá koncentraci volné mateřské substance a je v dobré

korelaci k plazmatické hladině. Lze proto využít stanovení koncentrace karbamazepinu ve

slinách k orientačnímu stanovení plazmatické koncentrace po vynásobení koeficientem 4.

Karbamazepin prochází placentární bariérou a přechází do plodu, stejně tak i do mateřského

mléka (v koncentraci asi 58% plazmatické koncentrace). To může vést k tomu, že koncentrace

karbamazepinu v séru kojence odpovídá koncentraci v mateřském mléce.

Biotransformace

Karbamazepin

játrech

oxiduje,

deaminuje,

hydroxyluje

konečně

esterifikuje

glukuronovou kyselinou. Dosud bylo izolováno 7 metabolitů karbamazepinu v lidské moči. V

největší

míře

farmakologicky

inaktivní

metabolit

10,11-dihydroxy-10,11-

dihydrokarbamazepin.

Farmakologicky

aktivní

karbamazepin-10,11-epoxid,

který

antikonvulzivní účinky, byl nalezen jen v 0,1 až 2,0%.

Eliminace

Po jednorázovém podání je karbamazepin eliminován z plazmy s poločasem cca 36 (18 - 65)

hodin. Při dlouhodobé léčbě klesá hodnota poločasu v důsledku enzymatické indukce na cca

50%, t.j. na 10 - 20 hodin. Hodnoty poločasu jsou kratší při kombinované terapii s jinými

antiepileptiky (průměrně 6 - 10 hodin) než při monoterapii (11 - 13 hodin), u dětí jsou rovněž

kratší než u dospělých, u novorozenců jsou však delší než u kojenců. Plazmatická clearance je

u zdravého člověka 19,8 ± 2,7 ml/h/kg, u pacientů s monoterapií 54,6 ± 6,7 ml/h/kg, u

pacientů s kombinovanou terapií 113,3 ± 33,4 ml/h/kg. Po jednorázovém perorálním podání

se vyloučilo asi 72% podané dávky ve formě metabolitů ledvinami. Zbytek (cca 28%) se

vyloučil stolicí, z toho část v nemetabolizované formě. Jen 2 - 3% substance vyloučené močí

tvoří nezměněný karbamazepin.

Biologická dostupnost

Vyšetření biologické dostupnosti u Timonilu 600 retard bylo provedeno v r. 1988 u 14

probandů mužského pohlaví ve věku 19 - 30 let. Po jednorázovém podání 1 retardované

tablety Timonilu 600 retard (600 mg karbamazepinu) byly získány ve srovnání s referenčním

přípravkem následující data a křivky, uvedené v tabulce:

Přípravek

Timonil retard referenční přípravek

Maximální plazmatická koncentrace (C max) µg/ml

4,4 ± 0,5

3,8 ± 0,5

Čas dosažení max. plazmat. koncentrace ( T max.)

14,7

14,4

Plocha pod křivkou (AUC)

290,1 ± 47,6

268,4 ± 58,3

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Toxikologické vlastnosti

Akutní toxicita

Viz odst. intoxikace, symptomy

Chronická toxicita

Neklinické

údaje

získané

základě

konvenčních

studií

toxicity

jednorázovém

opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné

zvláštní

riziko

člověka.

Nicméně

studie

zvířaty

byly

nedostačující

vyloučení

teratogenního účinku karbamazepinu.

Při perorálním podávání 50, 100 a 200 mg karbamazepinu na 1 kg tělesné hmotnosti/den u

potkanů po dobu 24 týdnů nebyly pozorovány žádné degenerativní orgánové změny. Rovněž

při perorálním podávání 100 mg karbamazepinu na 1 kg tělesné hmotnosti/den u psů po dobu

52 týdnů nebyly zjištěny žádné známky toxického poškození.

U potkanů, kterým byl podáván 2 roky karbamazepin, se zvýšila koncem jejich normálního

života incidence hepatomů. Nejsou však žádné údaje, svědčící o tom, že tato pozorování mají

také význam pro terapeutické využití přípravku u lidí.

Reprodukční toxikologie

Kumulativní důkazy z různých studií se zvířaty u myší, potkanů a králíků prokázaly, že

karbamazepin v 10 až 20násobně vyšších dávkách v porovnání s doporučenými humánními

dávkami během organogeneze vedl ke zvýšené embryonální letalitě a retardaci růstu. U myší

bylo pozorováno embryonální poškození (hlavně mozkových komor).

V reprodukčních studiích u potkanů byl u kojených mláďat prokázán snížený přírůstek

hmotnosti při dávce 192 mg/kg/den u matky.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Disperze kopolymeru MA/EA 1:1 30%

Amonio-methakrylátový kopolymer typ B

Mikrokrystalická celulosa

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Mastek

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Magnesium-stearát

Čištěná voda

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

5 let

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5

Druh obalu a velikost balení

PVC/Al blistr,krabička

Timonil 150 retard: 50 a 100 tablet s prodlouženým uvolňováním

Timonil 300 retard: 50 a 100 tablet s prodlouženým uvolňováním

Timonil 600 retard: 50 tablet s prodlouženým uvolňováním

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

DESITIN Arzneimittel GmbH

Weg beim Jäger 214

22335 Hamburg, Německo

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Timonil 150 retard: 21/134/92-A/C

Timonil 300 retard: 21/134/92-B/C

Timonil 600 retard 21/134/92-C/C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Timonil

150 retard

Datum první registrace: 18. prosince 1992

Datum posledního prodloužení registrace: 24.7.2013

Timonil 300 retard

Datum první registrace: 17. června 1992

Datum posledního prodloužení registrace: 24.7.2013

Timonil 600 retard

Datum první registrace: 17. června 1992

Datum posledního prodloužení registrace: 24.7.2013

10.

DATUM REVIZE TEXTU

16.12.2014

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Sdílejte tyto informace