LOZAP 50 ZENTIVA

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
DRASELNÁ SŮL LOSARTANU (LOSARTANUM KALICUM)
Dostupné s:
Zentiva a.s., Bratislava
ATC kód:
C09CA01
INN (Mezinárodní Name):
POTASSIUM SALT OF LOSARTAN (LOSARTAN POTASSIUM)
Dávkování:
50MG
Léková forma:
Potahovaná tableta
Podání:
Perorální podání
Jednotky v balení:
30 II; 30 I; 90 II; 60 II; 60 I; 90 I Blistr
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
LOSARTAN
Přehled produktů:
LOZAP 50 ZENTIVA
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
58/ 145/05-C
Datum autorizace:
0000-00-00
EAN kód:
8584005033437

Sp.zn. sukls200750/2014

Příbalová informace: informace pro uživatele

Lozap 12,5 Zentiva

Lozap 50 Zentiva

Lozap 100 Zentiva

potahované tablety

losartanum kalicum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,

protože obsahuje pro Vás důležité údaje.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny

v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci

Co je přípravek Lozap Zentiva a k čemu se používá

Čemu musíte vě

novat pozornost, než začnete přípravek Lozap Zentiva užívat

Jak se přípravek Lozap Zentiva užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak přípravek Lozap Zentiva uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je přípravek Lozap Zentiva a k čemu se používá

Přípravek Lozap Zentiva obsahuje léčivou látku losartan. Losartan patří do skupiny léčiv známých

jako antagonisté receptoru angiotensinu II. Angiotensin II je látka vytvářená v těle, která se váže na

receptory v cévách, což způsobuje jejich zúžení. To vede ke zvýšení krevního tlaku. Losartan

zabraňuje vazbě angiotensinu II na tyto receptory, což způsobuje uvolnění cév s následným snížením

krevního tlaku. Losartan u pacientů s vysokým krevním tlakem a s cukrovkou typu 2 zpomaluje

zhoršování funkcí ledvin.

Přípravek Lozap Zentiva se používá:

k léčbě vysokého krevního tlaku (hypertenze) u dospělých a dětí a dospívajících ve věku 6 až 18

let;

k ochraně ledvin u hypertenzních pacientů s cukrovkou typu 2 s laboratorně prokázaným

narušením funkcí ledvin a proteinurií ≥ 0,5 g za den (stav, kdy moč obsahuje abnormální

množství bílkovin);

k léčení pacientů s chronickým srdečním selháním, kdy lékař nepovažuje léčbu specifickými

léky nazývanými inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory, léky

používané ke snížení vysokého krevního tlaku) za vhodnou. Pokud bylo srdeč

ní selhávání

stabilizováno pomocí ACE inhibitoru, neměl/a byste být na losartan převeden/a;

bylo prokázáno, že přípravek Lozap Zentiva u pacientů s vysokým krevním tlakem a zesílením

levé komory snižuje riziko cévní mozkové příhody (“indikace LIFE”).

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Lozap Zentiva užívat

Neužívejte přípravek Lozap Zentiva

jestliže jste alergický(á) na losartan nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou

v bodě 6);

jestliže jste těhotná déle než 3 měsíce. (Je však lépe přípravek Lozap Zentiva neužívat ani na

počátku těhotenství - viz bod Těhotenství);

jestliže máte funkce jater závažně narušeny;

pokud máte cukrovku (diabetes) nebo poruchu funkce ledvin nebo jste léčen(a) přípravkem ke

snížení krevního tlaku obsahujícím aliskiren.

Upozornění a opatření

Před užitím přípravku Lozap Zentiva se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

Informujte svého lékaře, pokud se domníváte, že jste těhotná, (nebo byste mohla otěhotnět). Užívání

přípravku Lozap Zentiva se nedoporučuje na počátku těhotenství a nesmí se užívat, pokud jste těhotná

déle než 3 měsíce, protože může způsobit závažné poškození Vašeho dítěte, pokud se užívá v tomto

období (viz bod Těhotenství).

Je důležité, abyste předtím, než začnete přípravek Lozap Zentiva užívat, informoval/a svého lékaře:

jestliže se u Vás někdy vyskytl angioedém (otok obličeje, rtů, hrdla a/nebo jazyka)

(viz také bod 4. Možné nežádoucí účinky);

jestliže trpíte silným zvracením nebo průjmem vedoucím k velké ztrátě tekutin a/nebo solí

z těla;

jestliže jste léčen/a diuretiky (léky, které zvyšují množství vody vyloučené ledvinami) nebo

máte dietu s omezeným příjmem solí vedoucí k velké ztrátě tekutin a solí z těla (viz bod 3.

Dávkování u zvláštních skupin pacientů);

jestliže je známo, že máte zúžené nebo zablokované cévy vedoucí do ledvin nebo pokud jste

v nedávné době podstoupil(a) transplantaci ledvin;

jestliže máte narušené funkce jater (viz body 2 „Neužívejte přípravek Lozap Zentiva“ a 3

„Dávkování u zvláštních skupin pacientů“);

jestliže trpíte srdečním selháním s poruchou funkce ledvin nebo bez ní nebo pokud současně

trpíte závažnými, život ohrožujícími poruchami srdečního rytmu. Zvláštní opatrnosti je třeba,

pokud jste současně léčen(a) beta-blokátory;

jestliže máte problémy se srdečními chlopněmi nebo se srdečním svalem;

jestliže trpíte ischemickou chorobou srdeční (zapříčiněnou sníženým průtokem krve srdečními

cévami) nebo cerebrovaskulární chorobou (zapříčiněnou sníženým oběhem krve v mozku);

jestliže trpíte primárním hyperaldosteronismem (což je syndrom doprovázený zvýšeným

uvolňováním hormonu aldosteronu v nadledvinkách, způsobeným abnormalitami této žlázy);

pokud užíváte některý z následujících přípravků používaných k léčbě vysokého krevního tlaku:

- inhibitor ACE (například enalapril, lisinopril, ramipril), a to zejména pokud máte problémy s

ledvinami související s diabetem;

- aliskiren.

Váš lékař může v pravidelných intervalech kontrolovat funkci ledvin, krevní tlak a množství

elektrolytů (např. draslíku) v krvi.

Viz také informace v bodě: “Neužívejte přípravek Lozap Zentiva”.

Děti a dospívající

Použití losartanu u dětí bylo hodnoceno. Pro více informací se zeptejte svého lékaře.

Přípravek Lozap Zentiva se nedoporučuje k užití u dětí, které mají problémy s ledvinami nebo játry,

protože u těchto skupin pacientů jsou k dispozici jen omezené údaje. Přípravek Lozap Zentiva se

nedoporučuje u dětí mladších 6 let, protože nebylo prokázáno, že funguje u této věkové skupiny.

Další léčivé přípravky a přípravek Lozap Zentiva

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době

užíval(a) nebo které možná budete užívat. Možná bude nutné, aby Váš lékař změnil Vaši dávku a/nebo

udělal jiná opatření

Buďte zvláště opatrný(á), pokud během léčby přípravkem Lozap Zentiva užíváte následující léky:

jiné léky snižující krevní tlak, protože ty mohou Váš krevní tlak dodatečně snížit. Krevní tlak

může rovněž být snížen některým z následujících léčiv/některou z následujících tříd léčiv:

tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen, amifostin;

léky zadržující draslík nebo léky, které mohou zvýšit hladiny draslíku (např. léky doplňující

draslík, náhražky solí obsahující draslík nebo léky šetřící draslík, jako jistá diuretika [amilorid,

triamteren, spironolakton] nebo heparin);

nesteroidní antirevmatika, jako je indomethacin, včetně inhibitorů COX-2 (léky omezující zánět,

které lze použít k napomáhání potlačení bolesti), protože ty mohou účinky losartanu snižující

krevní tlak oslabit. Pokud jsou funkce Vašich ledvin narušeny, může současné používání těchto

léků vést ke zhoršení funkcí ledvin;

léky obsahující lithium nesmějí být v kombinaci s losartanem užívány bez pečlivého dohledu

lékaře. Mohou být vhodná zvláštní bezpečnostní opatření (např. krevní testy).

inhibitory ACE nebo aliskiren (viz také informace v bodě "Neužívejte přípravek Lozap Zentiva"

a „Upozornění a opatření").

Těhotenství, kojení a plodnost

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte

se se svým lékař

em nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.

Těhotenství:

Informujte svého lékaře, pokud se domníváte, že jste těhotná, nebo byste mohla otěhotnět. Lékař Vám

doporučí vysazení přípravku Lozap Zentiva ještě dříve, než otěhotníte, nebo jakmile zjistíte, že jste

těhotná, a převede Vás na jinou léčbu. Užívání přípravku Lozap Zentiva není vhodné na počátku

těhotenství. Od třetího měsíce těhotenství se přípravek Lozap Zentiva nesmí užívat, protože během

druhé a třetí třetiny těhotenství by mohl způsobit závažné poškození plodu.

Kojení:

Informujte svého lékaře, pokud kojíte nebo se chystáte začít kojit. Přípravek Lozap Zentiva není

doporučen kojícím matkám a Váš lékař může zvolit jinou léčbu po dobu kojení, zejména pokud kojíte

novorozené nebo nedonošené dítě.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Žádné studie o vlivu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Není pravděpodobné, že

by přípravek Lozap Zentiva schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivňoval. Nicméně jako je tomu u

mnoha jiných léků používaných k léčení vysokého krevního tlaku, může u některých lidí losartan

způsobit závrať nebo ospalost. Jestliže se u Vás vyskytne závrať nebo ospalost, musíte se předtím, než

začnete takovéto aktivity vykonávat, obrátit na svého lékaře.

3.

Jak se přípravek Lozap Zentiva užívá

Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste

jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Váš lékař stanoví vhodnou dávku přípravku Lozap Zentiva podle Vašeho stavu a podle toho, zda

užíváte další léky. Je důležité, abyste přípravek Lozap Zentiva užíval(a) tak dlouho, jak dlouho Vám

jej bude lékař p

ředepisovat, čímž zajistíte plynulou úpravu krevního tlaku.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem

Léčba obvykle začíná 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku Lozap 50 Zentiva) jednou za den.

Maximálního účinku snižujícího krevní tlak by se mělo dosáhnout 3 až 6 týdnů po zahájení léčby.

U některých pacientů lze dávku později zvýšit na 100 mg losartanu (dvě tablety přípravku Lozap 50

Zentiva nebo jedna tableta přípravku Lozap 100 Zentiva) jednou denně.

Jestliže máte dojem, že je účinek losartanu příliš silný nebo slabý, obraťte se prosím na svého lékaře

nebo lékárníka.

Použití u dětí a dospívajících

Děti mladší 6 let

Přípravek Lozap Zentiva se nedoporučuje u dětí mladších 6 let, protože nebyla zkoumána účinnost u

této věkové skupiny.

Děti ve věku 6 až 18 let

Doporučená počáteční dávka u pacientů, kteří váží mezi 20 kg a 50 kg, je 0,7 mg losartanu na kg

tělesné hmotnosti podávaných jednou denně (až do 25 mg přípravku Lozap Zentiva). Lékař může

dávku zvýšit, jestliže krevní tlak není kontrolován.

Dospělí pacienti s vysokým krevním tlakem a cukrovkou typu 2

Léčba obvykle začíná dávkou 50 mg losartanu (jedna tableta přípravku Lozap 50 Zentiva) jednou

denně. Tuto dávku lze později zvýšit na 100 mg losartanu (dvě tablety přípravku Lozap 50 Zentiva

nebo jedna tableta přípravku Lozap 100 Zentiva) jednou denně v závislosti na reakci krevního tlaku.

Přípravek Lozap Zentiva v tabletách může být podáván spolu s jinými léky snižujícími krevní tlak

(např. diuretiky, blokátory vápníkového kanálu, alfa- a beta-blokátory a centrálně působícími látkami),

stejně jako s inzulinem a jinými běžně používanými léky proti cukrovce, které snižují hladinu glukózy

v krvi (např. deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Dospělí pacienti se srdečním selháním

Léčba obvykle začíná dávkou 12,5 mg losartanu (jedna tableta přípravku Lozap 12,5 Zentiva) jednou

denně.

Obecně platí, že dávku je třeba zvyšovat postupně po týdnech (tj. 12,5 mg denně během prvního

týdne, 25 mg denně během druhého týdne, 50 mg denně během třetího týdne, 100 mg denně během

čtvrtého týdne, 150 mg denně během pátého týdne) až na udržovací dávku, kterou stanovil Váš lékař.

Může být užita maximální dávka 150 mg losartanu (např. 3 tablety přípravku Lozap 50 Zentiva nebo

1 tableta přípravku Lozap 100 Zentiva a 1 tableta přípravku Lozap 50 Zentiva) jednou denně. Při léčbě

srdečního selhání se losartan obvykle kombinuje s diuretikem (lékem, který zvyšuje množství vody,

které se vyloučí ledvinami) a/nebo digitalisem (lék, který srdci napomáhá pracovat silněji a účinněji)

a/nebo beta blokátorem.

Dávkování u zvláštních skupin pacientů

Lékař může doporučit snížení dávky, zvláště při zahájení léčby u některých skupin pacientů, jako jsou

pacienti léč

ení diuretiky ve vysokých dávkách, pacienti s poruchou funkce jater nebo pacienti starší

75 let. Použití losartanu se nedoporučuje u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (viz bod

„Neužívejte přípravek Lozap Zentiva“).

Podávání

Tablety je nutno zapíjet sklenicí vody. Musíte se snažit užívat svou denní dávku každý den ve zhruba

stejnou dobu. Přípravek Lozap Zentiva lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Je důležité, abyste přípravek

Lozap Zentiva užíval(a) tak dlouho, dokud Vám lékař nedoporučí přestat.

Potahované tablety přípravku Lozap 50 Zentiva a Lozap 100 Zentiva: tabletu lze rozdělit na stejné

dávky.

Jestliže jste užil(a) více přípravku Lozap Zentiva, než jste měl(a)

Pokud náhodně užijete příliš mnoho tablet, ihned se obraťte na svého lékaře. Příznaky předávkování

jsou nízký krevní tlak, zrychlený tep, případně zpomalený tep.

Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Lozap Zentiva

Jestliže náhodou vynecháte dávku, prostě užijte další dávku jako obvykle. Nezdvojujte následující

dávku, abyste nahradil/a vynechanou tabletu. Máte-li jakékoli další otázky k používání tohoto

přípravku, obraťte se na svého lékaře nebo lékárníka.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo

lékárníka.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Jestliže u Vás dojde k dále uvedeným jevům, přestaňte tablety přípravku Lozap Zentiva užívat a ihned

se obraťte na svého lékaře nebo jděte na pohotovost nejbližší nemocnice:

těžká alergická reakce (vyrážka, svědění, otok obličeje, rtů, úst nebo hrdla, což může způsobit potíže

s polykáním nebo dechem).

Jde o vážný, ale vzácný nežádoucí účinek, který může postihovat až 1 z 1 000 pacientů. Můžete

potřebovat bezodkladnou lékařskou péči nebo hospitalizaci.

U přípravku Lozap Zentiva byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Časté (mohou postihovat až 1 z 10 pacientů):

závrať,

nízký krevní tlak (zejména po nadměrné ztrátě vody z těla v cévách, např. u pacientů s těžkým

srdečním selháním nebo u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik), na dávce závislé

ortostatické úč

inky, jako je pokles krevního tlaku vyskytující se při napřímení z lehu nebo sedu,

slabost (tělesná),

únava,

příliš málo cukru v krvi (hypoglykémie),

příliš mnoho draslíku v krvi (hyperkalémie),

změny ve funkci ledvin včetně selhání ledvin,

snížený počet červených krvinek (anemie),

zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu a draslíku v séru u pacientů se srdečním selháním.

Méně časté (mohou postihovat až 1 ze 100 pacientů):

ospalost,

bolest hlavy,

poruchy spánku,

pocit bušení srdce (palpitace),

těžká bolest na hrudi (angina pectoris),

dušnost (dyspnoe),

bolest břicha,

zácpa,

průjem,

nevolnost,

zvracení,

kopřivka (urticaria),

svědění (pruritus),

vyrážka,

ohraničený otok (edém),

kašel.

Vzácné (mohou postihovat až 1 z 1 000 pacientů):

přecitlivělost,

angioedém,

zánět cév (vaskulitida včetně Henoch-Schönleinovy purpury),

necitlivost nebo pocit mravenčení (parestézie),

mdloby (synkopa),

velmi rychlý a nepravidelný tep (fibrilace síní), mrtvice (cévní mozková příhoda),

zánět jater (hepatitida),

zvýšení hladin alaninaminotransferázy (ALT) v krvi, obvykle po ukončení léčby vymizí.

Není známo (z dostupných údajů nelze určit):

snížení počtu trombocytů,

migréna,

abnormality jaterních funkcí,

bolesti ve svalech a kloubech,

chřipkovité projevy,

bolest v zádech a infekce močových cest,

zvýšená citlivost na sluneční světlo (fotosenzitivita),

nevysvětlitelná bolest svalů s tmavou (barvy čaje) močí (rhabdomyolýza),

impotence,

zánět slinivky břišní (pankreatitida),

nízké hladiny sodíku v krvi (hyponatremie),

deprese,

celkový pocit nemoci (malátnost),

zvonění, bzučení, hučení nebo cvakání v uších (tinnitus),

porucha chuti (dysgeuzie).

Nežádoucí účinky u dětí jsou podobné jako u dospělých.

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto

přípravku.

5.

Jak přípravek Lozap Zentiva uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce za ”EXP:”. Doba

použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní

prostředí.

6.

Obsah balení a další informace

Co přípravek Lozap Zentiva obsahuje

- Léčivou látkou je losartanum kalicum 12,5 mg, 50 mg nebo 100 mg v jedné tabletě.

- Pomocnými látkami jsou:

Jádro tablety: mikrokrystalická celulosa, mannitol, krospovidon, koloidní bezvodý oxid křemičitý,

mastek, magnesium-stearát.

Potah tablety: potahová soustava sepifilm 752 bílá (hypromelosa, mikrokrystalická celulosa,

makrogol-2000-stearát, oxid titaničitý (E171)), makrogol 6000.

Jak přípravek Lozap Zentiva vypadá a co obsahuje toto balení

Lozap 12,5 Zentiva jsou potahované, bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní tablety.

Lozap 50 Zentiva jsou potahované, bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní tablety s půlící rýhou

na obou stranách. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

Lozap 100 Zentiva jsou potahované, bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní tablety s půlící rýhou na

obou stranách. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

Balení obsahuje 30, 60 nebo 90 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

Zentiva, a. s., Einsteinova 24, 851 01 Bratislava, Slovenská republika

Výrobce

Saneca Pharmaceuticals, a. s., Nitrianska 100, 920 27 Hlohovec, Slovenská republika

pouze pro Litvu, Lotyšsko, Estonsko:

UAB „Oriola Vilnius“, Laisvés pr.75, LT-06144 Vilnius, Litva

Zentiva, k. s., U kabelovny 130, 102 37 Praha, Česká republika

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Česká republika

: Lozap 12,5, 50, 100 Zentiva

Estonsko

: Lozap 12,5, 50, 100

Maďarsko

: Tervalon

Lotyšsko, Litva

: Lozap

Polsko:

Lozap 50

Slovenská republika, Rumunsko:

Losartan Zentiva

Tato příbalová informace byla naposledy revidována: 25.2.2015.

1/16

Sp.zn. sukls157974/2014

a sp.zn.sukls165157/2014

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Lozap 12,5 Zentiva, potahované tablety

Lozap 50 Zentiva, potahované tablety

Lozap 100 Zentiva, potahované tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Lozap 12,5 Zentiva, potahované tablety: Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum

12,5 mg.

Lozap 50 Zentiva, potahované tablety: Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum 50 mg.

Lozap 100 Zentiva, potahované tablety: Jedna potahovaná tableta obsahuje losartanum kalicum

100 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:

úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Popis přípravku:

Lozap 12,5 Zentiva: bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní potahované tablety.

Lozap

50 Zentiva: bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na obou

stranách (o velikosti přibližně 11,0 x 5,5 mm). Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

Lozap 100 Zentiva: bílé nebo téměř bílé oválné bikonvexní potahované tablety s půlící rýhou na obou

stranách (o velikosti přibližně 14,0 x 7,0 mm). Tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Léčba esenciální hypertenze u dospělých a dětí a dospívajících ve věku 6 až 18 let.

Léčba renálního onemocnění u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetem mellitus typu 2

s proteinurií ≥ 0,5 g/den jako součást antihypertenzní léčby.

Léčba chronického srdečního selhání u dospělých, pokud léčba inhibitory angiotenzin

konvertujícího enzymu (ACE) není považována za vhodnou v důsledku inkompatibility,

zvláště

kašle

, nebo kontraindikací. Pacienti se srdečním selháním, kteří byli stabilizováni pomocí ACE

inhibitoru, nesmějí být na losartan převáděni. Pacienti musí mít ejekční frakci levé komory

≤ 40 % a musí být klinicky stabilní a musí mít stanovený léčebný režim pro chronické srdeční

selhání.

Snížení rizika cévní mozkové příhody u dospělých hypertenzních pacientů s hypertrofií levé

komory doloženou EKG (viz bod 5.1 studie LIFE, Rasa).

2/16

4.2

Dávkování a způsob podání

Dávkování

Hypertenze

U většiny pacientů je obvyklá zahajovací a udržovací dávka 50 mg jednou denně. Maximálního

antihypertenzního účinku se dosáhne za 3 až 6 týdnů po zahájení léčby. Některým pacientům může

dále prospět zvýšení dávky na 100 mg jednou denně (ráno). Losartan lze podávat s jinými

antihypertenzivy, zvláště s diuretiky (např. hydrochlorothiazidem) (viz bod 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 s proteinurií ≥ 0,5 g/den

Obvyklá zahajovací dávka je 50 mg jednou denně. Dávku lze na základě reakce krevního tlaku jeden

měsíc po zahájení léčby zvýšit na 100 mg jednou denně. Losartan lze podávat s jinými

antihypertenzivy (např. diuretiky, blokátory vápníkového kanálu, alfa- nebo beta-blokátory a centrálně

působícími látkami), stejně jako s inzulinem a jinými obvykle používanými antidiabetiky (např.

deriváty sulfonylurey, glitazony a inhibitory glukosidázy).

Srdeční selhání

Obvyklá zahajovací dávka losartanu u pacientů se srdečním selháním je 12,5 mg jednou denně. Dávku

je obecně nutno titrovat v týdenních intervalech (tj. 12,5 mg denně, 25 mg denně, 50 mg denně, 100

mg denně až do maximální dávky 150 mg denně) podle toho, jak je pacientem snášena.

Snížení rizika cévní mozkové příhody u hypertenzních pacientů s hypertrofií levé komory doloženou

EKG

Obvyklá zahajovací dávka je 50 mg losartanu jednou denně. Na základě reakce krevního tlaku je

nutno přidat nízkou dávku hydrochlorothiazidu a/nebo je nutno dávku losartanu zvýšit na 100 mg

jednou denně.

Zvláštní populace

Použití u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu

U pacientů s deplecí intravaskulárního objemu (např. u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik)

je nutno zvážit zahajovací dávku 25 mg jednou denně (viz bod 4.4).

Použití u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze

U pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů na hemodialýze není žádná úprava zahajovací dávky

potřebná.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater

U pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze je nutno zvážit nižší dávku. S pacienty s těžkou

poruchou funkce jater nejsou žádné terapeutické zkušenosti. Proto je u pacientů s těžkou poruchou

funkce jater losartan kontraindikován (viz body 4.3 a 4.4).

Pediatrická populace

6 měsíců až méně než 6 let

Bezpečnost a účinnost u dětí ve věku 6 měsíců až méně než 6 let nebyla stanovena. Údaje dostupné v

současné době jsou popsány v bodech 5.1 a 5.2, nicméně žádná doporučení týkající se dávkování

nemohou být učiněna.

6 až 18 let

U pacientů, kteří jsou schopni polykat tablety a jejichž hmotnost je vyšší než 20 kg a nižší než 50 kg,

je doporučená dávka 25 mg jednou denně. (Ve výjimečných případech lze dávku zvýšit na maximálně

50 mg jednou denně. Dávkování je nutno upravit podle reakce krevního tlaku). U pacientů s tělesnou

hmotností více než 50 kg je obvyklá dávka 50 mg jednou denně. Ve výjimečných případech lze dávku

3/16

upravit na maximálně 100 mg jednou denně. Dávky nad 1,4 mg/kg (nebo nad 100 mg) denně nebyly u

pediatrických pacientů studovány.

Losartan se nedoporučuje u dětí mladších 6 let, protože u této skupiny pacientů jsou k dispozici jen

omezené údaje. Losartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m

, protože

nejsou k dispozici žádné údaje (viz také bod 4.4).

Losartan se rovněž nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz také bod 4.4).

Použití u starších pacientů

I když u pacientů starších 75 let je nutno zvážit zahájení léčby dávkou 25 mg, není obvykle u starších

pacientů úprava dávky potřebná.

Způsob podání

Tablety s losartanem je nutno zapíjet sklenicí vody.

Přípravek Lozap Zentiva lze podávat s jídlem nebo bez jídla.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).

Těžká porucha funkce jater.

Současné užívání přípravku Lozap Zentiva s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u

pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

) (viz body 4.5

a 5.1).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Hypersenzitivita

Angioedém.

Pacienti s angioedémem v anamnéze (otok tváře, rtů, hrdla a/nebo jazyka) musí být

pečlivě sledováni (viz bod 4.8).

Hypotenze a porucha rovnováhy elektrolytů/tekutin

Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce a po zvýšení dávky, se může vyskytnout u pacientů

s deplecí objemu a/nebo sodíku v důsledku intenzivní diuretické léčby, omezení příjmu solí v potravě,

průjmu nebo zvracení. Tyto stavy je nutno upravit před podáním losartanu nebo je nutno použít nižší

zahajovací dávku (viz bod 4.2). To platí také u dětí ve věku 6 až 18 let.

Poruchy rovnováhy elektrolytů

Poruchy rovnováhy elektrolytů jsou u pacientů s poruchou funkce ledvin, ať již s diabetem nebo bez

něj, časté, přičemž je nutno se jimi zabývat. V klinické studii provedené u pacientů s diabetem 2. typu

s nefropatií byla incidence hyperkalémie ve skupině léčené losartanem v porovnání se skupinou

léčenou placebem vyšší

(viz bod 4.8). Plazmatické koncentrace draslíku stejně jako hodnoty clearance

kreatininu tedy musí být bedlivě sledovány, zejména je nutno pečlivě sledovat pacienty se srdečním

selháním a clearance kreatininu mezi 30 až 50 ml/min.

Současné podávání kalium šetřících diuretik, suplementace draslíku a podávání náhražky solí

s obsahem draslíku s losartanem se nedoporučuje (viz bod 4.5).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nesmí být používány současně u pacientů s

diabetickou nefropatií.

4/16

Současné užívání s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus

nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

Porucha jater

Na základě farmakokinetických údajů, které prokazují významně zvýšené plazmatické koncentrace

losartanu u cirhotických pacientů, musí být u pacientů s poruchou funkce jater v anamnéze zvážena

nižší dávka. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou s losartanem žádné terapeutické

zkušenosti. losartan tudíž nesmí být pacientům s těžkou poruchou funkce jater podáván (viz body 4.2,

4.3 a 5.2).

Losartan se nedoporučuje u dětí s poruchou funkce jater (viz bod 4.2).

Porucha ledvin

V důsledku inhibice renin-angiotensinového systému byly hlášeny změny renálních funkcí, včetně

selhání ledvin (zejména u pacientů, u kterých je funkce ledvin závislá na systému

renin-angiotensin-aldosteron, jako jsou pacienti s těžkou srdeční nedostatečností nebo se stávající

dysfunkcí ledvin). Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-

angiotensin-aldosteron, bylo rovněž u pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo se stenózou

této artérie vedoucí k jediné ledvině hlášeno zvýšení močoviny v krvi a sérového kreatininu; tyto

změny renálních funkcí mohou být při vysazení léčby reverzibilní. Losartan musí být u pacientů

s bilaterální stenózou renální artérie nebo se stenózou artérie vedoucí k jediné ledvině používán

opatrně.

Použití u pediatrických pacientů s poruchou ledvin

Losartan se nedoporučuje u dětí s glomerulární filtrací < 30 ml/min/1,73 m

, protože k dispozici

nejsou žádné údaje (viz bod 4.2).

Renální funkce je nutno během léčby losartanem pravidelně sledovat, protože může dojít k jejich

zhoršení. To platí zejména, pokud se losartan podává za přítomnosti jiného chorobného stavu

(horečka, dehydratace), u kterého je pravděpodobné, že renální funkce naruší.

Bylo prokázáno, že současné podávání losartanu a ACE inhibitorů zhoršuje renální funkce. Současné

používání se tedy nedoporučuje (viz bod 4.5).

Transplantace ledvin

U pacientů s nedávnou transplantací ledvin nejsou žádné zkušenosti.

Primární hyperaldosteronismus

Pacienti s primárním aldosteronismem nebudou obecně na antihypertenziva působící prostřednictvím

inhibice renin-angiotensinového systému reagovat. Používání losartanu se tedy nedoporučuje.

Ischemická choroba srdeční a cerebrovaskulární choroba

Stejně jako u všech antihypertenziv může nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou

kardiovaskulární a cerebrovaskulární chorobou vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové

příhodě.

Srdeční selhání

U pacientů se srdečním selháním, s poruchou funkce ledvin nebo bez ní, existuje – jako u jiných

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém – riziko těžké arteriální hypotenze

a (často akutní) poruchy funkce ledvin.

U pacientů se srdečním selháním a souběžnou těžkou poruchou funkce ledvin, s těžkým srdečním

selháním (třída NYHA IV), stejně jako u pacientů se srdečním selháním a symptomatickými život

ohrožujícími srdečními arytmiemi nejsou k dispozici dostačující terapeutické zkušenosti. Losartan

tudíž musí být u těchto skupin pacientů používán opatrně. Kombinace losartanu s beta-blokátorem se

musí používat opatrně (viz bod 5.1).

5/16

Stenóza aorty a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie

Stejně jako je tomu u jiných vazodilatátorů, je zvláštní opatrnosti třeba u pacientů stižených stenózou

aorty nebo mitrální chlopně nebo u pacientů s obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Těhotenství

Léčba AIIRA nesmí být během těhotenství zahájena. Pokud není pokračování v léčbě AIIRA

považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu

hypertenze, a to takovou, která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství.

Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba AIIRA musí být ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné

zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6).

Další upozornění a opatření

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu, jsou losartan a další antagonisté

angiotensinu při snižování krevního tlaku zjevně méně účinné u afroamerické populace pacientů než u

pacientů jiného původu, pravděpodobně kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkým reninem u afroamerické

hypertenzní populace.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Jiná antihypertenziva mohou hypotenzní účinky losartanu zesílit. Jiné látky navozující hypotenzi jako

nežádoucí účinek (tricyklická antidepresiva, antipsychotika, baklofen, amifostin) mohou riziko

hypotenze zvýšit.

Losartan je metabolizován převážně cytochromem P450 (CYP) 2C9 na aktivní metabolit kyseliny

karboxylové. V klinickém hodnocení bylo zjištěno, že flukonazol (inhibitor CYP2C9) snižuje expozici

aktivnímu metabolitu přibližně o 50 %. Bylo zjištěno, že současná léčba losartanem s rifampicinem

(což je induktor metabolických enzymů) vedla ke 40% snížení plazmatických koncentrací aktivního

metabolitu. Klinický význam tohoto účinku není znám. Při současné léčbě fluvastatinem (což je slabý

inhibitor CYP2C9) nebyl v expozici zjištěn žádný rozdíl.

Jako je tomu u jiných léčivých přípravků, které blokují angiotensin II nebo jeho účinky, současné

používání jiných léčivých přípravků, které zadržují draslík (např. kalium-šetřící diuretika: amilorid,

triamteren, spironolakton) nebo které mohou zvýšit hladiny draslíku (nap

ř. heparin), suplementace

draslíku nebo podávání substitutů solí obsahujících draslík, může vést ke zvýšení sérových hladin

draslíku. Souběžné použití se nedoporučuje.

Při současném podávání lithia s ACE inhibitory bylo hlášeno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia

v séru a jeho toxicity. Byly rovněž hlášeny velmi vzácné případy s antagonisty receptoru

angiotensinu II. Současné podávání lithia a losartanu je nutno provádět opatrně. Pokud se prokáže, že

je tato kombinace nezbytně nutná, doporučuje se během současného podávání těchto léčiv

monitorování hladin lithia v séru.

Pokud se antagonisté angiotensinu II podávají současně s nesteroidními antirevmatiky (tj. selektivními

inhibitory COX-2, kyselinou acetylsalicylovou v protizánětlivých dávkách a neselektivními

nesteroidními antirevmatiky), může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné používání

antagonistů angiotensinu II nebo diuretik a nesteroidních antirevmatik může vést ke zvýšení rizika

zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a ke zvýšení sérového draslíku,

zvláště u pacientů se stávající nedostatečnou funkcí ledvin. Tuto kombinaci je nutno podávat opatrně,

zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být odpovídajícím způsobem zavodňováni, přičemž po

zahájení souběžné léčby a pak pravidelně poté je nutno zvážit monitorování renálních funkcí.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)

pomocí kombinovaného užívání inhibitor

ů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo

aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jakými jsou hypotenze, hyperkalemie a

snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky

6/16

ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). Duální blokáda musí být omezena na individuálně

definované případy při pečlivém sledování krevního tlaku, renálních funkcí a elektrolytů. Nepodávejte

současně aliskiren s losartanem u pacientů s diabetes mellitus nebo u pacientů s poruchou funkce

ledvin (glomerulární filtrace < 60 ml/min) (viz bod 4.3).

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Použití AIIRA v prvním trimestru těhotenství se nedoporučuje (viz bod 4.4). Použití AIIRA ve 2.

a 3. trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru

angiotensinu II (AIIRA), pro tuto třídu léčivých přípravků může existovat riziko podobné. Pokud

pokračování v léčbě AIIRA není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být

převedeny na jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečnostní

profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno těhotenství, léčba AIIRA musí být ihned

ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby.

Je známo, že expozice léčbě AIIRA během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání

ledvin, hypotenze, hyperkalémie) (viz bod 5.3).

Pokud by došlo k expozici AIIRA od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se sonografická

kontrola funkce ledvin a lebky.

Děti, jejichž matky užívaly AIIRA, musí být peč

livě sledovány, pokud jde o hypotenzi (viz body 4.3

a 4.4).

Kojení

Jelikož o použití losartanu během kojení nejsou k dispozici žádné informace, losartan se nedoporučuje

a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějšími bezpečnostními profily během

kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení

dopravních prostředků nebo obsluze strojů je však nutno mít na mysli, že během antihypertenzní

léčby, zejména při zahájení léčby a zvyšování dávky, se může příležitostně vyskytnout závrať nebo

ospalost.

4.8

Nežádoucí účinky

Losartan byl hodnocen v následujících klinických studiích:

v kontrolovaném klinickém hodnocení u více než 3 000 dospělých pacientů ve věku 18 let

a starších s esenciální hypertenzí,

v kontrolovaném klinickém hodnocení u 177 hypertenzních pediatrických pacientů ve věku 6 až

16 let,

v kontrolovaném klinickém hodnocení u více než 9 000 hypertenzních pacientů

ve věku 55 až

80 let s hypertrofií levé komory (viz studie LIFE, bod 5.1),

v kontrolovaných klinických hodnoceních u více než 7 700 dospělých pacientů s chronickým

srdečním selháním (viz studie ELITE I, ELITE II, a studie HEAAL, bod 5.1),

v kontrolovaném klinickém hodnocení u více než 1 500 diabetiků s diabetem typu 2 ve věku

31 let a starších s proteinurií (viz studie RENAAL, bod 5.1).

7/16

V těchto klinických studiích byla nejčastějším nežádoucím účinkem závrať.

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována za použití následující konvence: velmi

časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až

< 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo, (z dostupných údajů nelze určit).

Tabulka 1. Četnost nežádoucích účinků zjištěná z placebem kontrolovaných klinických studií a

ze zkušeností po uvedení na trh

Nežádoucí účinek

Četnost nežádoucího účinku podle indikace

Jiné

Hypertenze

hypertenzní

pacienti

s hypertrofií

levé komory

Chronické

srdeční

selhání

Hypertenze a

renální

onemocnění s

diabetem

typu 2

Zkušenosti

po uvedení

na trh

Poruchy krve a lymfatického systému

anémie

časté

není známo

thrombocytopénie

není známo

Poruchy imunitního systému

Reakce

z přecitlivělosti,

anafylaktické reakce,

angioedém*, a

vaskulitida**

vzácné

Psychiatrické poruchy

deprese

není známo

Poruchy nervového systému

závrať

časté

časté

časté

časté

somnolence

méně časté

bolest hlavy

méně časté

méně časté

poruchy spánku

méně časté

parestézie

vzácné

migréna

není známo

dysgeuzie

není známo

Poruchy ucha a labyrintu

vertigo

časté

časté

tinnitus

není známo

Srdeční poruchy

palpitace

méně časté

angina pectoris

méně časté

synkopa

vzácné

fibrilace síní

vzácné

cerebrovaskulární

příhoda

vzácné

Cévní poruchy

(ortostatická)

hypotenze (zahrnující

na dávce závislé

ortostatické účinky)

méně časté

časté

časté

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

dyspnoe

méně časté

kašel

méně časté

není známo

Gastrointestinální poruchy

bolest břicha

méně časté

8/16

zácpa

méně časté

průjem

méně časté

není známo

nauzea

méně časté

zvracení

méně časté

Poruchy jater a žlučových cest

pankreatitida

není známo

hepatitida

vzácné

abnormality jaterních

funkcí

není známo

Poruchy kůže a podkožní tkáně

kopřivka

méně časté

není známo

svědění

méně časté

není známo

vyrážka

méně časté

méně časté

není známo

fotosenzitivita

není známo

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

myalgie

není známo

arthralgie

není známo

rhabdomyolýza

není známo

Poruchy ledvin a močových cest

zhoršení funkce ledvin

časté

selhání ledvin

časté

Poruchy reprodukčního systému a prsu

erektilní dysfunkce/

impotence

není známo

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

astenie

méně časté

časté

méně časté

časté

únava

méně časté

časté

méně časté

časté

edém

méně časté

slabost

není známo

Vyšetření

hyperkalémie

časté

méně

časté

časté

Zvýšení

alaninaminotransferázy

(ALT)

vzácné

zvýšení hladiny

močoviny v krvi a

kreatininu a draslíku

v séru

časté

hyponatrémie

není známo

hypoglykémie

časté

٭ Včetně otoku hrtanu, glotis, tváře, rtů, hltanu a/nebo jazyka (způsobující obstrukci dýchacích cest);

u některých z těchto pacientů byl angioedém hlášen v minulosti v souvislosti s podáváním jiných

léčiv, včetně ACE inhibitorů.

٭٭ Včetně Henoch-Schönleinovy purpury.

Zvláště u pacientů s deplecí intravaskulárního objemu, např. u pacientů s těžkým srdečním selháním

nebo u pacientů léčených vysokými dávkami diuretik.

Časté u pacientů, kteří užívali 150 mg losartanu místo 50 mg losartanu.

V klinické studii provedené u pacientů s diabetem typu 2 s nefropatií se u 9,9 % pacientů léčených

losartanem v tabletách a u 3,4 % pacientů léčených placebem vyvinula hyperkalémie > 5,5 mmol/l.

Obvykle po vysazení léčby vymizí.

Následující nežádoucí účinky se vyskytly častěji u pacientů léčených losartanem než u pacientů

9/16

léčených placebem (četnost není známa): bolest zad, infekce močových cest a příznaky podobné

chřipce.

Poruchy ledvin a močových cest:

V důsledku inhibice systému renin-angiotensin-aldosteron byly u ohrožených pacientů hlášeny změny

renálních funkcí, včetně selhání ledvin; tyto změny renálních funkcí mohou být po vysazení léčby

reverzibilní (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Profil nežádoucích účinků je u pediatrických pacientů podobný jako u dospělých pacientů. Údaje

získané u pediatrické populace jsou omezené.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

Předávkování

Symptomy intoxikace

K dispozici jsou omezené údaje týkající se předávkování u člověka. Nejpravděpodobnějšími projevy

předávkování může být hypotenze a tachykardie. Po parasympatické (vagové) stimulaci může nastat

bradykardie.

Léčba intoxikace

Jestliže nastane symptomatická hypotenze, měla by být zavedena podpůrná léčba. Opatření závisí na

čase požití léčivého přípravku a povaze a závažnosti symptomů. Především je nutno se zaměřit na

stabilizaci kardiovaskulárního systému. Po perorálním příjmu je indikováno podání dostačující dávky

aktivního uhlí. Poté je nutno pečlivě sledovat vitální parametry. Vitální parametry je nutno v případě

potřeby upravit.

Ani losartan, ani jeho aktivní metabolit nelze odstranit hemodialýzou.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu II.

ATC kód: C09CA01

Mechanismus účinku

Losartan je syntetickým perorálním antagonistou receptoru angiotensinu II (typy AT

). Angiotensin II,

což je účinný vasokonstriktor, je primárním aktivním hormonem renin/angiotensinového systému

a důležitou determinantou patofyziologie hypertenze. Angiotensin II se váže na receptor AT

, který se

nachází v mnohých tkáních (např. hladké svalovině cév, nadledvinkách, ledvinách a v srdci) a který

vykazuje několik důležitých biologických funkcí, včetně vasokonstrikce a uvolnění aldosteronu.

Angiotensin II rovněž stimuluje proliferaci buněk hladké svaloviny.

Losartan selektivně blokuje receptor AT

In vitro

in vivo

losartan a jeho farmakologicky aktivní

karboxylový metabolit E-3174 blokují všechny fyziologicky relevantní účinky angiotensinu II, bez

ohledu na zdroj nebo cestu jeho syntézy.

Losartan nemá agonistický účinek ani neblokuje receptory jiných hormonů ani iontové kanály důležité

10/16

pro kardiovaskulární regulaci. Losartan navíc neinhibuje ACE (kinináza II), což je enzym, který

degraduje bradykinin. V důsledku toho nepotencuje nežádoucí účinky zprostředkované bradykininem.

Během podávání losartanu vede vyloučení negativní zpětné vazby na vylučování reninu

zprostředkované angiotensinem II ke zvýšení aktivity reninu v plazmě (plasma renin activity–PRA).

Zvýšení PRA vede ke zvýšení angiotensinu II v plazmě. Navzdory těmto zvýšením jsou

antihypertenzní aktivita a pokles plazmatických koncentrací aldosteronu zachovány, což ukazuje na

účinnou blokádu receptoru angiotensinu II. Po vysazení losartanu poklesly hladiny PRA

a angiotensinu II během tří dnů na výchozí hodnoty.

Jak losartan, tak jeho hlavní aktivní metabolit mají mnohem vyšší afinitu k receptoru AT

, než

k receptoru AT

. Aktivní metabolit je v hmotnostním vyjádření 10 až 40krát účinnější než losartan.

Hypertenzní studie

V kontrolovaných klinických studiích navodilo podávání losartanu jednou denně pacientům s mírnou

až středně těžkou esenciální hypertenzí statisticky

významné snížení systolického a diastolického

krevního tlaku. Měření krevního tlaku 24 hodin po dávce v porovnání s měřením 5 až 6 hodin po

dávce prokázalo snížení krevního tlaku po dobu 24 hodin; přirozený diurnální

rytmus byl zachován.

Snížení krevního tlaku na konci dávkovacího intervalu dosahovalo 70 až 80 % účinku pozorovaného

5 až 6 hodin po dávce.

Vysazení losartanu u hypertenzních pacientů nevedlo k náhlému zvýšení krevního tlaku (rebound).

Navzdory výraznému poklesu krevního tlaku losartan neměl žádné klinicky významné účinky na

srdeční tep.

Losartan je u žen i mužů stejně účinný, stejně tak u mladších (do 65 let) a starších hypertenzních

pacientů.

Studie LIFE

Studie „The Losartan Intervention For Endpoint Reduction in Hypertension“ [LIFE] byla

randomizovanou, trojitě zaslepenou, aktivním komparátorem kontrolovanou studií provedenou

u 9 193 hypertenzních pacientů ve věku od 55 do

80 let s hypertrofií levé komory dokumentovanou

EKG. Pacienti byli randomizováni do skupiny léčené jednou denně losartanem v dávce 50 mg nebo do

skupiny léčené jednou denně atenololem v dávce 50 mg. Pokud se nedosáhlo cílového krevního tlaku

(< 140/90 mmHg), byl napřed přidán hydrochlorothiazid (12,5 mg) a v případě potřeby byla poté

dávka losartanu nebo atenololu zvýšena na 100 mg jednou denně. Pokud to bylo nezbytné k dosažení

cílového krevního tlaku, byla přidána jiná antihypertenziva, s výjimkou ACE inhibitorů, antagonistů

angiotensinu II nebo beta-blokátorů.

Průměrná hodnota doby následného pozorování byla 4,8 roku.

Primárním kritériem účinnosti byl komplex kardiovaskulární morbidity a mortality měřený snížením

kombinované incidence kardiovaskulární smrti, cévní mozkové příhody a infarktu myokardu. V obou

skupinách byl krevní tlak významně snížen na podobné úrovně. U pacientů, kteří dosáhli primárního

složeného kritéria účinnosti, vedla v porovnání s atenololem léčba losartanem k 13,0% snížení rizika

(p = 0,021, 95% interval spolehlivosti 0,77–0,98). Tento jev bylo zejména možno přisoudit snížení

incidence cévní mozkové příhody. Léčba losartanem snižovala v porovnání s atenololem riziko cévní

mozkové příhody o 25 % (p = 0,001 95% interval spolehlivosti 0,63–0,89). Počty kardiovaskulárních

úmrtí a infarktů myokardu nebyly mezi léčenými skupinami významně odlišné.

Rasa

Ve studii LIFE černošští pacienti léč

ení losartanem měli vyšší riziko, že budou stiženi primárním

složeným kritériem účinnosti, tj. kardiovaskulární příhodou (např. infarktem myokardu,

kardiovaskulární smrtí) a zejména cévní mozkovou příhodou, než černošští pacienti léčení atenololem.

Výsledky pozorované u losartanu v porovnání s atenololem ve studii LIFE týkající se kardiovaskulární

morbidity/mortality se proto nevztahují na černošské pacienty s hypertenzí a hypertrofií levé komory.

Studie RENAAL

Studie „The Reduction of Endpoints in NIDDM with the Angiotensin II Receptor Antagonist

Losartan“ (RENAAL) byla kontrolovanou klinickou studií provedenou v celém světě na 1 513

pacientech s diabetem typu 2 s proteinurií, s hypertenzí nebo bez ní. 751 pacientů bylo léčeno

losartanem. Cílem studie bylo prokázat nefroprotektivní účinky draselné soli losartanu přesahující

11/16

přínosy snížení krevního tlaku. Pacienti s proteinurií a sérovým kreatininem 1,3–3,0 mg/dl byli

randomizováni do skupiny léčené losartanem v dávce 50 mg jednou denně, v případě potřeby

titrované, k dosažení odpovědi krevního tlaku, nebo do skupiny léčené placebem, na pozadí konvenční

antihypertenzní terapie s vyloučením ACE inhibitorů a antagonistů angiotensinu II. Zkoušející byli

instruováni tak, aby titrovali hodnocenou medikaci na 100 mg denně podle potřeby; 72 % pacientů

užívalo dávku 100 mg denně po většinu doby. V obou skupinách byla jako doplňková léčba

v závislosti na požadavcích povolena další antihypertenziva (diuretika, antagonisté vápníku, blokátory

alfa a beta receptorů a rovněž centrálně působící antihypertenziva). Pacienti byli sledováni po dobu až

4,6 roku (v průměru 3,4 roku). Primárním kritériem účinnosti použitým ve studii bylo složené

kritérium účinnosti skládající se z dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu terminálního selhání

ledvin (potřeba dialýzy nebo transplantace) nebo smrti.

Výsledky ukázaly, že léčba losartanem (327 příhod) ve srovnání s placebem (359 příhod) vedla

k 16,1% snížení rizika (p = 0,022) u pacientů, kteří dosáhli primárního složeného hodnoceného

parametru. Pokud se týče následujících jednotlivých a kombinovaných složek primárního

hodnoceného parametru, výsledky také ukázaly významné snížení rizika ve skupině léčené

losartanem: 25,3% snížení rizika dvojnásobného zvýšení sérového kreatininu (p = 0,006)

28,6%

snížení rizika terminálního selhání ledvin (p = 0,002)

19,9% snížení rizika terminálního selhání ledvin

nebo smrti (p = 0,009)

21,0% snížení rizika zdvojnásobení sérového kreatininu nebo terminálního

selhání ledvin (p = 0,01). Incidence smrti ze všech příčin se mezi oběma léčenými skupinami

statisticky významně nelišila. V této studii byl losartan celkově dobře snášen, jak dokazuje podobná

incidence ukončení léčby v důsledku nežádoucích účinků ve srovnání s placebem.

Studie HEAAL

Studie Heart Failure Endpoint Evaluation of Angiotensin II Antagonist Losartan (HEAAL) byla

kontrolovanou klinickou celosvětovou studií prováděnou u 3834 pacientů ve věku 18 až 98 let se

srdečním selháním (NYHA třídy II až IV), kteří nesnášeli léčbu ACE inhibitory. Pacienti byli

randomizováni do skupiny léčené losartanem 50 mg jednou denně nebo do skupiny léčené losartanem

150 mg, a to na pozadí konvenční léčby nezahrnující ACE inhibitory.

Pacienti byli sledováni po více než 4 roky (medián 4,7 roku). Primárním kritériem hodnocení studie

bylo složené kritérium hodnocení zahrnující úmrtí ze všech příčin nebo hospitalizaci kvůli srdečnímu

selhání.

Výsledky ukázaly, že léčba 150 mg losartanu (828 příhod) v porovnání s léčbou 50 mg losartanu (889

příhod) vedla ke snížení rizika o 10,1 % (p=0,027 95% interval spolehlivosti 0,82-0,99) v počtu

pacientů, kteří dosáhli primárního složeného kritéria hodnocení. Tento fakt bylo možno přisoudit

zejména snížení incidence hospitalizací v důsledku srdečního selhání. Léčba 150 mg losartanu

snižovala riziko hospitalizace v důsledku srdečního selhání o 13,5 % v porovnání s 50 mg losartanu

(p=0,025 95% interval spolehlivosti 0,76-0,98). Míra úmrtí ze všech příčin se mezi léčenými

skupinami významně nelišila. Poškození ledvin, hypotenze a hyperkalémie byl častější ve skupině

léčené 150 mg, než ve skupině léčené 50 mg, nicméně tyto nežádoucí příhody nevedly ve skupině

léčené 150 mg k významně četnějšímu ukončení léčby.

Studie ELITE I a ELITE II

Ve studii ELITE trvající více než 48 týdnů a provedené na 722 pacientech se srdečním selháním (třída

NYHA II–IV) nebyl pozorován žádný rozdíl mezi pacienty léčenými losartanem a pacienty léčenými

kaptoprilem, pokud jde o primární kritérium účinnosti spočívající v dlouhodobé změně renálních

funkcí. Zjištění vyplývající ze studie ELITE I, že v porovnání s kaptoprilem losartan snižoval riziko

mortality, nebylo následnou studií ELITE II, která je popsána dále, potvrzeno.

Ve studii ELITE II byl losartan v dávce 50 mg jednou denně (zahajovací dávka 12,5 mg, zvýšena na

25 mg, poté na 50 mg jednou denně) porovnáván s kaptoprilem v dávce 50 mg třikrát denně

(zahajovací dávka 12,5 mg, zvýšena na 25 mg a poté na 50 mg třikrát denně). Primárním kritériem

účinnosti u této prospektivní studie byla mortalita ze všech příčin.

V této studii bylo sledováno 3 152 pacientů se srdečním selháním (třída NYHA II–IV) po dobu téměř

dvou let (medián: 1,5 roku) s cílem stanovit, zda je losartan lepší než kaptopril při snižování mortality

ze všech příčin. Primární kritérium účinnosti nevykázalo ve snižování mortality ze všech příčin žádný

12/16

statisticky významný rozdíl mezi losartanem a kaptoprilem.

V obou komparátorem kontrolovaných (nikoli placebem kontrolovaných) klinických studiích

provedených na pacientech se srdečním selháním byla snášenlivost losartanu lepší než snášenlivost

kaptoprilu, měřeno na základě významně nižší míry ukončení léčby kvůli nežádoucím účinkům

a významně nižší frekvenci kašle.

U malé podskupiny (22 % všech pacientů se srdečním selháním) užívající beta blokátory při zahájení

bylo ve studii ELITE II pozorováno zvýšení mortality.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích [ONTARGET (ONgoing Telmisartan

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans

Affairs Nephropathy in Diabetes)] bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem

receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a

diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií

užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocně

ním nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.

Pediatrická populace

Pediatrická hypertenze

Antihypertenzní účinek losartanu byl stanoven v klinickém hodnocení zahrnujícím 177 hypertenzních

pediatrických pacientů ve věku od 6 do 16 let, s tělesnou hmotností > 20 kg a glomerulární filtrací

> 30 ml/min/1,73 m

. Pacienti s hmotností > 20 kg až < 50 kg dostávali buď 2,5, 25 nebo 50 mg

losartanu denně a pacienti s hmotností > 50 kg dostávali buď 5, 50 nebo 100 mg losartanu denně. Na

konci třítýdenního období podávání losartanu jednou denně snížilo minimální krevní tlak způsobem

závislým na dávce.

Celkově zde byla pozorována odpověď závislá na dávce. Vztah závislosti odpovědi na dávce byl velmi

zřetelný ve skupině léčené nízkou dávkou v porovnání se skupinou léčenou střední dávkou (období I:

-6,2 mmHg vs. -11,65 mmHg), nicméně byl oslaben při porovnání skupiny léčené střední dávkou se

skupinou léčenou vysokou dávkou (období I: -11,65 mmHg vs. -12,21 mmHg). Nezdá se, že by

nejnižší studované dávky, 2,5 mg a 5 mg, což odpovídá průměrné denní dávce 0,07 mg/ kg,

poskytovaly konzistentní antihypertenzní účinek. Tyto výsledky byly potvrzeny během období II

studie, kdy pacienti byli po třech týdnech léčby randomizováni do skupin pokračujících v léčbě

losartanem nebo placebem. Rozdíl ve zvýšení krevního tlaku v porovnání s placebem byl největší u

skupiny léčené střední dávkou (6,70 mm Hg u střední dávky vs. 5,38 mmHg u vysoké dávky). Vzestup

minimálního diastolického krevního tlaku byl však v každé skupině u pacientů léčených placebem

a u pacientů pokračujících v léčbě losartanem v nejnižší dávce stejný, což znovu naznačuje, že nejnižší

dávka v žádné skupině nemá významný antihypertenzní ú

činek.

Dlouhodobé účinky losartanu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá

účinnost antihypertenzní léčby losartanem v dětství na snižování kardiovaskulární morbidity

a mortality rovněž nebyla stanovena.

13/16

U hypertenzních (N=60) a normotenzních (N=246) dětí s proteinurií byl ve 12týdenní, placebem a

aktivním komparátorem (amlodipin) kontrolované studii hodnocen účinek losartanu na proteinurii.

Proteinurie byla definována jako poměr protein v moči/kreatinin ≥0,3. Hypertenzní pacienti (ve věku 6

až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď losartanem (n=30) nebo amlodipinem (n=30).

Normotenzní pacienti (ve věku 1 až 18 let) byli randomizováni do skupin léčených buď losartanem

(n=122) nebo placebem (n=124). Losartan byl podáván v dávkách 0,7 mg/kg až 1,4 mg/kg (do

maximální dávky 100 mg za den). Amlodipin byl podáván v dávkách 0,05 mg/kg až 0,2 mg/kg (do

maximální dávky 5 mg za den).

Celkově došlo po 12 týdnech léčby u pacientů léčených losartanem ke statisticky významnému snížení

výchozích hodnot proteinurie o 36 % v porovnání s 1 % nárůstem u skupiny léčené

placebem/amlodipinem (p≤0,001). Hypertenzní pacienti léčení losartanem vykázali statisticky

významné snížení výchozích hodnot proteinurie představující -41,5 % (95% interval spolehlivosti -

29,9; -51,1) v porovnání s +2,4 % (95% interval spolehlivosti -22,2; 14,1) ve skupině léčené

amlodipinem. Pokles jak systolického, tak diastolického krevního tlaku byl vyšší ve skupině léčené

losartanem (-5,5/-3,8 mm Hg) v porovnání se skupinou léčenou amlodipinem (-0,1/+0,8 mm Hg). U

normotenzních dětí došlo k malému poklesu krevního tlaku ve skupině léčené losartanem (-3,7/- 3,4

mm Hg) v porovnání s placebem. Mezi poklesem proteinurie a krevního tlaku nebyla zaznamenána

žádná korelace, je však možné, že ve skupině léčené losartanem jde zčásti o důsledek poklesu

krevního tlaku.

Dlouhodobé účinky losartanu u dětí s proteinurií byly sledovány po dobu až tří let v otevřené

prodloužené studii hodnotící bezpečnost, které se účastnili všichni pacienti, kte

ří dokončili 12týdenní

základní studii. Do otevřené prodloužené studie vstoupilo celkem 268 pacientů, kteří byli znovu

randomizováni do skupin léčených losartanem (N=134) nebo enalaprilem (N=134) a 109 pacientů

bylo sledováno po dobu ≥3 let (předem určená doba ukončení sledování u >100 pacientů, kteří byli

sledováni po dobu 3 let během prodloužené studie). Rozmezí dávek losartanu a enalaprilu určených

vyšetřovatelem se pohybovalo od 0,30 do 4,42 mg/kg/den, respektive od 0,02 do 1,13 mg/kg/den.

Maximální denní dávky 50 mg pro pacienty s tělesnou hmotností <50 kg a 100 mg pro pacienty

s tělesnou hmotností >50 kg nebyly u většiny pacientů během prodloužené studie překročeny.

Výsledky sledování bezpečnosti v prodloužené studii ukazují, že losartan byl dobře snášen a vedl

k trvalému snížení proteinurie bez patrných změn glomerulární filtrační rychlosti (GFR) během 3 let.

U normotenzních pacientů (n=205) měl enalapril na hodnoty proteinurie větší účinek než losartan (-

33,0% (95%CI -47,2;-15,0) vs -16.6% (95%CI -34,9; 6,8)) a na GFR (9,4 (95%CI 0,4; 18,4) vs

-4,0(95%CI -13,1; 5,0) ml/min/1,73m

)). U hypertenzních pacientů (n=49) měl na hodnoty proteinurie

větší účinek losartan (-44,5% (95%CI -64,8; -12,4) vs -39.5% (95%CI -62,5; -2,2)) a GFR

(18,9(95%CI 5,2; 32,5) vs -13,4 (95%CI -27,3; 0,6)) ml/min/1,73m

Byla provedena otevřená, klinická studie hledající optimální dávku (dose-ranging) s cílem prostudovat

bezpečnost a účinnost losartanu u pediatrických pacientů s hypertenzí ve věku 6 měsíců až 6 let.

Celkově 101 pacientů bylo randomizováno do jedné ze tří různých skupin užívajích nezaslepenou

počáteční dávku losartanu: nízká dávka 0,1 mg/kg/den (n=33), střední dávka 0,3 mg/kg/den (n=34)

nebo vysoká dávka 0,7 mg/kg/den (n=34). Mezi těmito pacienty bylo identifikováno 27 dětí ve věku 6

až 23 měsíců. Léčba užívaná ve studii byla titrována na vyšší dávku ve 3., 6. a 9. týdnu u pacientů,

kteří nedosáhli cílového tlaku krve a kteří ještě neužívali maximální dávku losartanu (1,4 mg/kg/den,

nesmí být překročeno 100 mg/den).

Z 99 pacientů léčených studovanou medikací, 90 (90,9 %) pacientů pokračovalo v prodloužení studie s

následnými návštěvami každé 3 měsíce. Průměrná délka léčby činila 264 dní. Celkově, průměrné

snížení tlaku krve z výchozí hodnoty bylo podobné ve všech léčených skupinách (změna oproti

výchozí hodnotě

u systolického krevního tlaku byla ve 3. týdnu -7,3 mmHg, u skupiny užívající

nízkou dávku, respektive -7,6 a -6,7 mmHg, u skupiny užívající střední dávku a vysokou dávku, v

uvedeném pořadí; snížení z výchozí hodnoty u diastolického tlaku ve 3. týdnu bylo -8,2 mmHg u

skupiny užívající nízkou dávku, respektive -5,1 a -6,7 mmHg u skupiny užívající střední dávku a

14/16

vysokou dávku, v uvedeném pořadí), nicméně nedošlo ke statisticky významné na dávce závislé

odpovědi systolického a diastolického tlaku.

Losartan ve vysokých dávkách jako je 1,4 mg/kg, byl obecně u hypertenzních dětí ve věku 6 měsíců

až 6 let po 12 týdnech léčby dobře snášen. Celkový bezpečnostní profil byl mezi léčenými skupinami

srovnatelný.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se losartan dobře vstřebává a podstupuje metabolismus prvního průchodu játry,

přičemž se vytváří aktivní metabolit kyseliny karboxylové a další neaktivní metabolity. Systémová

biologická dostupnost losartanu v tabletách je asi 33 %. Průměrné hodnoty maximálních koncentrací

losartanu se dosáhne během jedné hodiny a jeho aktivního metabolitu během 3–4 hodin.

Distribuce

Jak losartan, tak jeho aktivní metabolit jsou z

99 % vázány na bílkoviny plazmy, především na

albumin. Distribuční objem losartanu je 34 litrů.

Biotransformace

Asi 14 % intravenózně či perorálně podané dávky losartanu se přeměňuje na aktivní metabolit.

Po perorálním a intravenózním podání draselné soli losartanu značeného C

je oběh radioaktivity

v plazmě přisuzován především losartanu a jeho aktivnímu metabolitu. Asi u 1 % sledovaných jedinců

byla zjištěna minimální přeměna losartanu na aktivní metabolit.

Kromě aktivního metabolitu se tvoří neaktivní metabolity.

Eliminace

Plazmatická clearance losartanu je asi 600 ml/min a jeho aktivního metabolitu 50 ml/min. Renální

clearance losartanu je asi 74 ml/min a jeho aktivního metabolitu 26 ml/min. Při perorálním podávání

losartanu se přibližně 4 % dávky vyloučí v nezměněné podobě močí a asi 6 % dávky se vyloučí močí

v podobě aktivního metabolitu. Farmakokinetika losartanu a jeho aktivního metabolitu je v rozmezí

dávek až do 200 mg draselné soli losartanu, podané perorálně, lineární.

Po perorálním podání klesá plazmatická koncentrace losartanu a jeho aktivního metabolitu

polyexponenciálně s konečným poločasem asi 2 hodiny (losartan), respektive 6–9 hodin (aktivní

metabolit). Při podávání dávky 100 mg 1x denně se losartan ani jeho aktivní metabolit významně

nehromadí v plazmě.

Losartan a jeho metabolity jsou vylučovány jak močí, tak žlučí.

Po podání perorální dávky/intravenózním podání

C-značeného losartanu draselného u člověka je asi

35 %/43 % radioaktivity vylučováno močí, zatímco 58 %/50 % odchází se stolicí.

Individuální rozdíly u pacientů

U starších hypertenzních pacientů nejsou plazmatické koncentrace losartanu a jeho aktivního

metabolitu zásadně odlišné od plazmatických koncentrací losartanu a jeho metabolitů pozorovaných

u mladých hypertonických pacientů.

U žen hypertoniček byly plazmatické hladiny losartanu až dvakrát vyšší než u mužů hypertoniků,

zatímco plazmatické hladiny aktivního metabolitu se mezi ženami a muži nelišily.

U pacientů s mírnou až středně závažnou alkoholovou jaterní cirhózou byly plazmatické hladiny

losartanu a jeho aktivního metabolitu po perorálním podání 5krát, respektive 1,7krát vyšší, než

u mladých mužských dobrovolníků (viz body 4.2 a 4.4).

Plazmatické koncentrace losartanu nejsou u pacientů s clearance kreatininu nad 10 ml/min změněny.

V porovnání s pacienty s normálními renálními funkcemi je u pacientů na hemodialýze/dialýze AUC

losartanu asi 2krát větší.

Plazmatické koncentrace aktivního metabolitu nejsou u pacientů s poruchou funkce ledvin ani

u pacientů na hemodialýze změněny.

Ani losartan, ani aktivní metabolit nelze hemodialýzou odstranit.

Farmakokinetika u pediatrických pacientů

15/16

Farmakokinetika losartanu byla studována na 50 hypertenzních pediatrických pacientech starších než

1 měsíc a mladších než 16 let po perorálním podávání přibližně 0,54 až 0,77 mg/kg losartanu

(průměrná hodnota dávek) jednou denně.

Výsledky ukázaly, že aktivní metabolit se z losartanu vytváří u všech věkových skupin. Výsledky

ukázaly zhruba podobné farmakokinetické parametry losartanu po perorálním podání u dětí do 1 roku

věku a batolat, předškolních dětí, dětí školního věku a dospívajících. Farmakokinetické parametry

metabolitu se mezi věkovými skupinami lišily větší měrou. Při porovnávání předškolních dětí

s dospívajícími byly tyto rozdíly statisticky významné. Expozice u kojenců/batolat byla srovnatelně

vysoká.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje neodhalují žádná specifická rizika pro lidi na základě konvenčních studií obecné

farmakologie, genotoxicity a kancerogenního potenciálu. Ve studiích toxicity po opakovaném podání

navodilo podávání losartanu snížení počtu parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin,

hematokrit), vzestup močovinového dusíku v séru a příležitostná zvýšení sérového kreatininu, snížení

hmotnosti srdce (bez histologického korelátu) a gastrointestinální změny (slizniční léze, vředy, eroze,

hemoragie). Stejně jako jiné látky, které přímo ovlivň

ují renin-angiotensinový systém, bylo

u losartanu ukázáno, že indukuje nepříznivé účinky na pozdní vývoj plodu, což vede ke smrti plodu

a malformacím.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Mikrokrystalická celulosa, mannitol, krospovidon, koloidní bezvodý oxid křemičitý, mastek,

magnesium-stearát.

Obal tablety:

Potahová soustava Sepifilm 752 bílá (hypromelosa, mikrokrystalická celulosa, makrogol-2000-stearát,

oxid titaničitý (E171)), makrogol 6000.

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

2 roky.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5

Druh obalu a obsah balení

1. Blistr Al/Al, příbalová informace, krabička.

2. Blistr PVC/PVDC/Al, příbalová informace, krabička.

Velikost balení: 30, 60 a 90 potahovaných tablet.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

16/16

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, a. s., Einsteinova 24, 851 01 Bratislava, Slovenská republika

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Lozap 12,5 Zentiva: 58/143/05-C

Lozap 50 Zentiva: 58/145/05-C

Lozap 100 Zentiva: 58/146/05-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

4.5.2005/11.3.2010

10.

DATUM REVIZE TEXTU

7.11.2014

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Sdílejte tyto informace