LOSMINA 2000IU(20MG)/0,2ML Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
SODNÁ SŮL ENOXAPARINU (ENOXAPARINUM NATRICUM)
Dostupné s:
Laboratorios Farmacéuticos Rovi, S.A., MADRID
ATC kód:
B01AB05
INN (Mezinárodní Name):
THE SODIUM SALT OF ENOXAPARIN (ENOXAPARINUM NATRICUM)
Dávkování:
2000IU(20MG)/0,2ML
Léková forma:
Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce
Podání:
Subkutánní/intravenózní podání/hemodialýza
Jednotky v balení:
10X0,2ML; 6X0,2ML; 2X0,2ML; 50X0,2ML; 20X0,2ML Předplněná injekční stříkačka
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
ENOXAPARIN
Přehled produktů:
LOSMINA
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
16/ 465/14-C

Přečtěte si celý dokument

sp. zn. sukls106285/2020

P

ří

bal

ová

informace: informace pro u

ž

ivatele

Losmina 2 000 IU (20 mg)/0,2 ml

injekční roztok v předplněné injekční stříkač

ce

Losmina 4 000 IU (40 mg)/0,4 ml

injekční roztok v předplněné injekční stříkač

ce

Losmina 6 000 IU (60 mg)/0,6 ml

injekční roztok v předplněné injekční stříkač

ce

Losmina 8 000 IU (80 mg)/0,8 ml

injekční roztok v předplněné injekční stříkač

ce

Losmina 10 000 IU (100 mg)/1 ml

injekční roztok v předplněné injekční stříkač

ce

enoxaparinum natricum

Tento přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o

bezpečnosti. Můžete přispět tím, že nahlásíte jakékoli nežádoucí účinky, které se u Vás vyskytnou. Jak

hlásit nežádoucí účinky je popsáno v závěru bodu 4.

P

řeč

t

ě

te si poz

orně

cel

ou pří

balovou informaci

dříve, než

z

ačne

te tent

o pří

pravek u

ží

vat, proto

ž

e

obsahuje pro V

ás

le

ž

it

é

úda

je.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka nebo zdravotní sestry.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo

lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků,

které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v t

é

t

o pří

bal

ové

informaci

Co je přípravek Losmina a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Losmina používat

Jak se přípravek Losmina používá

Možné nežádoucí účinky

Jak přípravek Losmina uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je

pří

pravek Losmina

a k če

mu se pou

žívá

Přípravek Losmina obsahuje účinnou látku, která se nazývá sodná sůl enoxaparinu a patří mezi

nízkomolekulární hepariny (LMWH - low molecular weight heparin).

Přípravek Losmina účinkuje dvěma způsoby.

1) zabraňuje zvětšování vytvořených krevních sraženin, čímž pomáhá tělu je odbourávat a

zabraňuje jeho poškození

2) zabraňuje tvorbě krevních sraženin v krvi.

Přípravek Losmina lze použít:

k léčbě krevních sraženin, které se Vám už v krvi vytvořily

k zabránění tvorby krevních sraženin v následujících situacích:

před operací a po operaci

pokud máte akutní chorobu a nacházíte se v období, během kterého máte sníženou

pohyblivost

pokud trpíte nestabilní anginou (stav, kdy se do srdce nedostává dostatečné množství krve)

po srdečním infarktu

na zabránění tvorby krevních sraženin v hadičkách dialyzačního přístroje (používá se u lidí,

kteří mají onemocnění ledvin).

2.

Č

emu mu

sít

e

věnovat

pozornost

, než

z

ačne

te

pří

pravek Losmina

pou

ží

vat

Nepou

ží

vejte

pří

pravek Losmina:

jestliže jste alergický(á) na sodnou sůl enoxaparinu nebo na kteroukoli další složku tohoto

přípravku (uvedenou v bodě 6). Mezi příznaky alergické reakce patří vyrážka, problémy s

polykáním nebo s dýcháním, otok rtů, tváře, hrdla nebo jazyku.

pokud jste alergický(á) na heparin nebo na jiné nízkomolekulární hepariny jako například

nadroparin, tinzaparin nebo dalteparin.

pokud se u vás v průběhu posledních 100 dní objevila taková reakce na heparin, která

způsobuje velký pokles počtu krevních destiček - tato reakce se nazývá heparinem indukovaná

trombocytopenie nebo pokud máte v krvi protilátky proti sodné soli enoxaparinu.

pokud trpíte silným krvácením nebo stavem s vysokým rizikem krvácení (jako například

žaludeční vřed, nedávná operace mozku nebo oka), včetně nedávné mrtvice s krvácením

do mozku.

pokud používáte přípravek Losmina k léčbě krevních sraženin a chystáte se podstoupit

znecitlivění aplikované do páteře (spinální nebo epidurální anestezii) nebo odběr

mozkomíšního moku z páteřního kanálu (lumbální punkci) během 24 hodin.

Upoz

ornění

a opat

ření

Pokud používate Losmina, nesmí se zaměňovat s jinými přípravky patřícími do skupiny

nízkomolekulárních heparinů. Je to z toho důvodu, že tyto přípravky nejsou úplně stejné a nemají

stejnou aktivitu a postup při používání.

Dříve než použijete přípravek Losmina, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem:

pokud se u Vás někdy objevila reakce na heparin, která způsobila závažný pokles počtu

krevních destiček

pokud se chystáte se podstoupit znecitlivění aplikované do páteře (spinální nebo epidurální

anestezii) nebo odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu (lumbální punkci) (viz Operace a

anestetika): musí být dodržen časový odstup mezi podáním přípravku Losmina a touto

procedurou.

pokud máte mechanickou srdeční chlopeň

pokud trpíte endokarditidou (infekce vnitřní výstelky srdce)

pokud jste někdy měl(a) žaludeční vřed

pokud jste nedávno prodělal(a) mozkovou příhodu

pokud máte vysoký krevní tlak

pokud máte cukrovku nebo problémy s cévami v oku způsobené cukrovkou (diabetická

retinopatie)

pokud jste nedávno podstoupil(a) operaci oka nebo mozku

pokud jste vyššího věku (nad 65 roků) především pokud máte víc jak 75 roků

pokud máte onemocnění ledvin

pokud máte onemocnění jater

pokud jste podvyživený(á) nebo máte nadváhu

pokud máte vysokou hladinu draslíku v krvi (dá se zkontrolovat krevními testy)

pokud v současnosti užíváte přípravky ovlivňující krvácení (viz níže – Další léčivé přípravky).

Kvůli kontrole hladiny krevních destiček a draslíku v krvi Vám mohou být předtím, než začnete

používat tento přípravek a potom v průběhu léčby v pravidelných inervalech prováděny krevní testy.

Da

lší

l

éč

i

přípravky a pří

pravek Losmina

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které používáte, které jste v nedávné době

užíval(a) nebo které možná budete užívat.

warfarin – používá se k ředění krve

aspirin (rovněž známý jako kyselina acetylsalicylová nebo ASA), klopidogrel nebo další

přípravky, které se používají na zastavení tvorby krevních sraženin (viz též bod 3, “Změna

antikoagulačního přípravku”)

injekce dextranu – používá se jako objemová náhrada krve

ibuprofen, diklofenak, ketorolak nebo jiné přípravky známé jako nesteroidní protizánětlivé

léky, které se používají k léčbě bolesti a otoků při artritidě (zánět kloubů) nebo při dalších

onemocněních

prednisolon, dexametazon nebo další přípravky používané k léčbě astmatu, revmatoidní

artritidy a dalších onemocnění

přípravky zvyšující hladinu draslíku v krvi, jako jsou draselné soli, tablety podporující odvod

vody z těla, další přípravky k léčbě srdečních onemocnění.

Operace a anestetika

Pokud se chystáte podstoupit spinální punkci nebo operaci, při které se používají tlumící přípravky

nazývané epidurální nebo spinální anestetika, sdělte svému lékaři, že užíváte přípravek Losmina.

Viz část “Nepoužívejte přípravek Losmina”. Rovněž sdělte svému lékaři, pokud trpíte jakýmikoli

potížemi se zády nebo pokud jste někdy již podstoupil(a) operaci zad.

T

ěho

tenst

a koj

ení

Pokud jste těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se

svým lékařem nebo lékárníkem dříve než začnete tento přípravek používat.

Pokud jste těhotná a máte mechanickou srdeční chlopeň, může u Vás být vyšší riziko vzniku

krevních sraženin. Váš lékař to s Vámi musí prodiskutovat.

Pokud kojíte nebo plánujete kojit, poraďte se se svým lékařem než užijete přípravek.

Ří

z

ení

dopravn

í

ch prost

ředků a ob

sluha stroj

ů

přípravek Losmina nemá žádný vliv na schopnost řídit vozidla a obsluhovat stroje.

Doporučuje se, aby lékař zaznamenal obchodní název a číslo šarže přípravku, který používáte.

Losmina

obsahuje sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) na dávku, tj. V podstatě "bez

sodíku".

3.

Jak se

pří

pravek Losmina pou

žívá

Vždy používejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste

jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Pokud V

ám

byl

předep

s

án

tent

o pří

pravek:

přípravek Losmina podává obvykle lékař nebo zdravotní sestra. Je to proto, neboť tento

přípravek se podává ve formě injekce.

Po propuštění z nemocnice může být i nadále nutné pokračovat v používání přípravku Losmina a

budete si ho podávat sám(a) (viz níže návod k použití, jako postupovat).

přípravek Losmina se obvykle podává injekcí pod kůži (subkutánně).

přípravek Losmina lze podat injekcí do žíly (intravenózně) po určitých typech srdečního

infarktu nebo operace.

přípravek Losmina lze přidat do hadičky dialyzačního okruhu vedoucí ven z těla (arteriální

část) na začátku dialýzy.

Nepodávajte injekci přípravku Losmina do svalu.

Jaké

mno

ž

st

vám

m

á být

podáno

O tom, jaká dávka přípravku Losmina Vám má být podána, rozhodne lékař. Dávka je závislá na

důvodu, pro který se přípravek používá.

Pokud máte onemocnění ledvin, může Vám být podaná menší dávka přípravku Losmina.

1. Léčba již vzniklých krevních sraženin v krvi

Obvyklá dávka je 150 IU (1,5 mg) na každý kilogram vaší tělesné hmotnosti jedenkrát denně

nebo dávka 100 IU (1 mg) na každý kilogram vaší tělesné hmotnosti dvakrát denně.

Lékař rozhodne, jak dlouho Vám bude podáván přípravek Losmina.

2. Zabránění tvorby krevních sraženin v následujících situacích:

Operace

nebo období

sn

ížené

pohyblivosti v

sledku nemoci

Dávka bude závislá na tom, jaká je u Vás pravděpodobnost, že se Vám vytvoří

sraženina. Dostanete dávku 2 000 IU (20 mg) nebo 4 000 IU (40 mg) přípravku

Losmina každý den.

Pokud se chystáte na operaci, obvykle Vám bude první injekce podána 2 hodiny nebo

12 hodin přred operací.

Pokud máte v důsledku nemoci sníženou pohyblivost, za normální situace Vám bude

podána dávka 4 000 IU (40 mg) přípravku Losmina každý den.

Lékař rozhodne, jak dlouho Vám bude podáván přípravek Losmina.

Po pr

odě

l

aném

sr

deční

m infarktu

Přípravek Losmina lze používat při dvou odlišných typech srdečního infarktu, jeden se nazývá STEMI

(infarkt myokardu s elevací ST segmentu) a druhý je Non –STEMI (NSTEMI). Množství přípravku

Losmina, které Vám bude podáno, závisí na vašem věku a typu srdečního infarktu, který jste

prodělal(a).

Srdeční infarkt typu NSTEMI:

obvyklá dávka je 100 IU (1 mg) na kilogram tělesné hmotnosti každých 12 hodin.

lékař Vás obvykle požádá, abyste užíval(a) rovněž aspirin (kyselina acetylsalicylová).

lékař rozhodne, jak dlouho budete dostávat přípravek Losmina.

Srdeční infarkt typu STEMI, pokud máte méně než 75 roků:

úvodní dávka 3 000 IU (30 mg) přípravku Losmina Vám bude podána injekcí do žíly.

Ve stejné chvíli Vám bude podán přípravek Losmina injekcí pod kůži (subkutánní injekce).

Obvyklá dávka je 100 IU (1 mg) na kilogram hmotnosti, každých 12 hodin.

lékař Vás obvykle požádá, abyste užíval(a) rovněž aspirin (kyselina acetylsalicylová).

lékař rozhodne, jak dlouho budete dostávat přípravek Losmina.

Srdeční infarkt typu STEMI, pokud máte 75 let nebo více:

obvyklá dávka je 75 IU (0,75 mg) na každý kilogram tělesné hmotnosti, každých 12 hodín.

maximální dávka přípravku Losmina v prvních dvou injekcích je 7 500 IU (75 mg).

lékař rozhodne, jak dlouho budete dostávat přípravek Losmina.

Pacienti po operaci, která se nazývá perkutánní koronární intervence (PCI):

Podle toho, kdy jste dostali naposledy přípravek Losmina, může lékař rozhodnout o podání

další dávky přípravku Losmina před PCI operací. Podává se injekcí do žíly.

3. Zabránění tvorby krevních sraženin v hadičkách dialyzačního přístroje

Obvyklá dávka je 100 IU (1 mg) na kilogram tělesné hmotnosti.

Přípravek Losmina se přidává do hadičky dialyzačního přístroje vedoucí ven z těla (arteriální

část) na začátku dialýzy. Toto množství obvykle postačuje na 4- hodinovou dialýzu. Lékař ale

může v případě nutnosti rozhodnout o podání další dávky sodné soli enoxaparinu 50 IU až

100 IU (0,5 až 1 mg) na kilogram hmotnosti.

Návod k

použití injekční stříkačky

Jak si podat injekci přípravku

Losmina

Pokud si dokážete vpravit přípravek Losmina sám/sama, Váš lékař nebo zdravotní sestra Vám ukáže,

jak to máte dělat. Pokud jste v použití injekční stříkačky nebyl(a) proškolen(a), sám/sama se o to

nepokoušejte. Pokud si nejste jist(a), co máte dělat, poraďte se ihned se svým lékařem nebo se

zdravotní sestrou. Správné podání podkožní (subkutánní) injekce napomůže snížení bolestivosti a

vzniku modřin v místě vpichu.

Před aplikací přípravku

Losmina

Připravte si vše, co budete potřebovat: injekční stříkačku, tampónek namočený v alkoholu nebo

mýdlo a vodu a nádobu na ostré předměty.

Zkontrolujte datum použitelnosti přípravku. Nepoužívejte, pokud toto datum již uplynulo.

Zkontrolujte, zda je injekční stříkačka nepoškozená a zda lék v ní je čirý roztok. Pokud tomu tak

není, použijte jinou injekční stříkačku.

Ujistěte se, že víte, jakou dávku si máte aplikovat.

Prohlédněte své břicho, zda na něm po poslední injekci nepozorujete zarudnutí, změnu barvy kůže,

otok, mokvání, nebo zda není stále bolestivé. Pokud ano, sdělte to svému lékaři nebo zdravotní sestře.

Pokyny k podávání přípravku Losmina:

(Pokyny pro injekční stříkačky bez bezpečnostního zařízení)

Příprava místa určeného pro injekci

1) Zvolte místo na pravé nebo levé straně břicha. Toto místo musí být vzdáleno minimálně 5 centimetrů

od pupku směrem k bokům.

Neaplikujte injekci do vzdálenosti kratší než 5 cm od pupku nebo kolem existujících jizev či modřin.

Střídejte místo vpichu mezi levou a pravou stranou břicha podle toho, kam jste aplikoval(a) injekci

posledně.

2) Umyjte si ruce. Očistěte (nedřete) plánované místo vpichu tampónkem namočeným v alkoholu nebo

mýdlem a vodou.

3) Posaďte se nebo se položte do pohodlné pozice tak, abyste se cítil(a) uvolněně. Ujistěte se, že na

místo, kam chcete provést vpich, vidíte. Ideální je použít lehátko, polohovací křeslo nebo postel s

polštáři na podepření

Nastavení dávky

1) Opatrně sejměte z injekční stříkačky ochranné víčko. Víčko zahoďte.

Netlačte před aplikací na píst, abyste se zbavil(a) vzduchových bublin. To může vést ke ztrátě

léčivého přípravku.

Jakmile sejmete ochranné víčko, už se injekční stříkačkou ničeho nedotýkejte. Toto opatření je z

důvodu, aby jehla zůstala čistá (sterilní).

2) Pokud množství léku v injekční stříkačce již odpovídá předepsané dávce, není třeba dávku upravovat.

Nyní jste připraven(a) aplikovat injekci.

3) Pokud je dávka závislá na Vaší hmotnosti, je možné, že budete muset dávku v injekční stříkačce

upravit, abyste dosáhl(a) předepsané dávky. V tomto případě se můžete přebytečného léku zbavit

tak, že podržíte injekční stříkačku směrem dolů (aby bubliny zůstaly v injekční stříkačce) a

přebytečné množství léku vystříknete do odpadní nádoby.

4) Na špičce jehly se může objevit kapka. Pokud k tomu dojde, stříkačku obraťte jehlou dolů a kapku

před aplikací injekce odstraňte poklepáním na stříkačku. Nyní jste připraven(a) aplikovat injekci).

Aplikace injekce

1) Vezměte si injekční stříkačku do ruky, kterou píšete (jako tužku). Druhou rukou jemně stiskněte

očištěnou plochu břicha mezi palec a ukazováček a utvořte kožní řasu.

Ujistěte se, že kožní řasu udržíte po celou dobu aplikace injekce.

2) Injekční stříkačku držte tak, aby jehla směřovala dolů (svisle v pravém úhlu). Zaveďte celou délku

jehly do kožní řasy.

3) Palcem zaplačte na píst. Tím je lék vstříknut do tukové tkáně břicha. Dokončete aplikaci vstříknutím

celého množství léku, který je v injekční stříkačce.

4) Vytáhněte jehlu z místa injekce tahem směrem ven. Jehlu nasměrujte pryč od Vás i ostatních. Nyní

můžete pustit kožní řasu

Když skončíte

1) Místo vpichu po injekci nemasírujte, vyhnete se tím modřinám.

2) Injekční stříkačku zahoďte do odpadní nádoby na ostré předměty. Víko nádoby pevně zavřete a

umístěte nádobu mimo dosah dětí. Pokud je nádoba plná, zlikvidujte ji podle pokynů svého lékaře

nebo lékárníka.

Veškeré nespotřebované léky nebo odpad musí být zlikvidovány v souladu s místními požadavky.

Pokud máte pocit, že dávka je buď příliš silná (například zpozorujete, že nečekaně krvácíte) nebo příliš

slabá (například se Vám zdá, že dávka nepůsobí), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Pokyny pro injekční stříkačky s bezpečnostním zařízením:

Příprava místa určeného pro injekci

1) Zvolte místo na pravé nebo levé straně břicha. Toto místo musí být vzdáleno minimálně 5 centimetrů

od pupku směrem k bokům.

Neaplikujte injekci do vzdálenosti kratší než 5 cm od pupku nebo kolem existujících jizev či modřin.

Střídejte místo vpichu mezi levou a pravou stranou břicha podle toho, kam jste aplikoval(a) injekci

posledně.

2) Umyjte si ruce. Očistěte (nedřete) plánované místo vpichu tampónkem namočeným v alkoholu nebo

mýdlem a vodou.

3) Posaďte se nebo se položte do pohodlné pozice tak, abyste se cítil(a) uvolněně. Ujistěte se, že na

místo, kam chcete provést vpich, vidíte. Ideální je použít lehátko, polohovací křeslo nebo postel s

polštáři na podepření

Nastavení dávky

1) Opatrně sejměte z injekční stříkačky ochranné víčko. Víčko zahoďte.

Netlačte před aplikací na píst, abyste se zbavil(a) vzduchových bublin. To může vést ke ztrátě

léčivého přípravku.

Jakmile sejmete ochranné víčko, už se injekční stříkačkou ničeho nedotýkejte. Toto opatření je z

důvodu, aby jehla zůstala čistá (sterilní).

2) Pokud množství léku v injekční stříkačce již odpovídá předepsané dávce, není třeba dávku upravovat.

Nyní jste připraven(a) aplikovat injekci.

3) Pokud je dávka závislá na Vaší hmotnosti, je možné, že budete muset dávku v injekční stříkačce

upravit, abyste dosáhl(a) předepsané dávky. V tomto případě se můžete přebytečného léku zbavit

tak, že podržíte injekční stříkačku směrem dolů (aby bubliny zůstaly v injekční stříkačce) a

přebytečné množství léku vystříknete do odpadní nádoby.

4) Na špičce jehly se může objevit kapka. Pokud k tomu dojde, stříkačku obraťte jehlou dolů a kapku

před aplikací injekce odstraňte poklepáním na stříkačku. Nyní jste připraven(a) aplikovat injekci).

Aplikace injekce

1) Vezměte si injekční stříkačku do ruky, kterou píšete (jako tužku). Druhou rukou jemně stiskněte

očištěnou plochu břicha mezi palec a ukazováček a utvořte kožní řasu.

Ujistěte se, že kožní řasu udržíte po celou dobu aplikace injekce.

2) Injekční stříkačku držte tak, aby jehla směřovala dolů (svisle v pravém úhlu). Zaveďte celou délku

jehly do kožní řasy.

3) Palcem zaplačte na píst. Tím je lék vstříknut do tukové tkáně břicha. Dokončete aplikaci vstříknutím

celého množství léku, který je v injekční stříkačce.

4) Vytáhněte jehlu z místa injekce tahem směrem ven a držte při tom prsty na pístu. Jehlu nasměrujte

pryč od Vás i ostatních a pevně stlačte píst, aby se aktivoval bezpečnostní systém. Jehlu automaticky

zakryje ochranný kryt. Při spuštění ochranného krytu uslyšíte cvaknutí, které potvrdí aktivaci

ochranného krytu. Nyní můžete pustit kožní řasu.

Když skončíte

1) Místo vpichu po injekci nemasírujte, vyhnete se tím modřinám.

2) Injekční stříkačku zahoďte do odpadní nádoby na ostré předměty. Víko nádoby pevně zavřete a

umístěte nádobu mimo dosah dětí. Pokud je nádoba plná, zlikvidujte ji podle pokynů svého lékaře

nebo lékárníka.

Veškeré nespotřebované léky nebo odpad musí být zlikvidovány v souladu s místními požadavky.

Pokud máte pocit, že dávka je buď příliš silná (například zpozorujete, že nečekaně krvácíte) nebo příliš

slabá (například se Vám zdá, že dávka nepůsobí), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.

Zm

ěna an

tikoagul

ační

l

éčby

P

ř

echod z p

ří

pravku Losmina

na pří

pravky

na ředění

krve, kt

eré

se naz

ýva

j

í

antagonist

é

vitam

í

nu

K (nap

ř

. warfarin)

Lékař bude požadovat, aby Vám byly provedeny krevní testy s názvem INR, a podle jejich

výsledků Vám sdělí, kdy si máte přestat podávat přípravek Losmina.

P

ř

echod z p

ří

pr

avků na ředení

krve, kt

eré

se naz

ýva

j

í

antagonist

é

vitam

í

nu K (nap

ř

. warfarin) na

pří

pravek Losmina

Přestaňte užívat přípravek, který je antagonistou vitamínu K. Lékař bude požadovat, aby Vám

byly provedeny krevní testy s názvem INR, a podle jejich výsledků Vám sdělí, kdy si máte začít

podávat přípravek Losmina.

P

ř

echod z p

ří

pravku Losmina na l

éčbu pří

m

ým

peror

á

ln

í

m antikoagulanciem

Přestaňte si podávat přípravek Losmina. Začněte užívat přímý perorální antikoagulant 0-2

hodiny před časem, který jste měl(a) určený původně k podání další injekce, potom pokračujte

jako obvykle.

P

řechod z

l

éčby

p

ří

m

ým

peror

á

ln

í

m antikoagulanciem

na pří

pravek Losmina

Přestaňte užívat přímý perorální antikoagulant. Nezačínejte používání přípravku Losmina (a

související názvy) do 12 hodin po poslední dávce přímého perorálního antikoagulancia.

Pou

ž

it

í

u dě

t

í

a dosp

í

va

c

í

ch

Bezpečnost a účinnost přípravku Losmina u dětí a dospívajících nebyla hodnocena.

Jestli

ž

e jste pou

ž

il(a) v

í

ce

pří

pravek Losmina

, než

jste m

ě

l(a)

Pokud se domníváte, že jste si podal(a) příliš velké nebo malé množství přípravku Losmina,

okamžitě to sdělte svému lékaři nebo zdravotní sestře a to i tehdy, pokud nepociťujete žádné

obtíže. Pokud si náhodou vpíchne nebo požije přípravek Losmina dítě, okamžitě jej dopravte na

pohotovost do nemocnice.

Jestli

ž

e jste zapom

l(a) pou

ží

t

pří

pravek Losmina

Pokud si zapomenete podat dávku, podejte si ji ihned, jak si vzpomenete. Nepodávejte si

dvojnásobnou dávku v ten stejný den, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Pokud si budete

vést denní záznamy, pomůže Vám to předejít vynechání dávky.

Jestli

ž

e jste

pře

stal(a) pou

ží

vat

pří

pravek Losmina

Pokud máte jakékoli další otázky týkající se použití tohto přípravku, zeptejte se svého lékaře, lékárníka

nebo zdravotní sestry.

Je pro Vás důležité, abyste pokračoval(a) v podávání injekcí přípravku Losmina dokud lékař

nerozhodne o ukončení. Pokud přestanete dříve, může dojít k tvorbě krevní sraženiny, což může

být velmi nebezpečné.

4.

Mo

žné

ne

žádoucí

úč

inky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Stejně jako ostatní přípravky (přípravky na snižování srážlivosti krve), i přípravek Losmina může

způsobit krvácení, ktoeré může být potenciálně život ohrožující. V některých případech nemusí být

krvácení zjevné.

Při jakémkoli krvácení, které se samo nezastaví nebo pokud spozorujete příznaky krvácení

(neobvyklá slabost, únava, bledost, závrať, bolest hlavy nebo nevysvetlitelné otoky), okamžite to

konzultujte s lékařem.

Lékař může rozhodnout, či nařídí podrobnější sledování nebo Vám změní léčbu.

Prestaňte používat přípravek Losmina a sdělte ihned lékaři nebo zdravotní sestře, pokud zpozorujete

jakékoli porjevy těžké alergické reakce (například obtíže s dýcháním, otok rtů, úst, hrdla nebo očí).

Okamžite sdělte lékaři

Pokud se u Vás projeví jakékoliv podezření na ucpání cévy krevní sraženinou, jako je:

Křečovitá bolest, zčervenání, pocit tepla nebo otok jedné končetiny – toto jsou

příznaky hluboké žilní trombózy

dušnost, bolest na hrudníku, mdloby nebo vykašlávání krve– toto jsou příznaky plicní

embolie

Pokud se u Vás objeví bolestivá vyrážka s tmavočervenými

subkutánní

mi skvrnami, které

se neztratí, když je stlačíte.

Lékař může nařídit, aby Vám byl proveden krevní test na kontrolu počtu krevních doestiček.

Cel

kový

seznam mo

žných ved

le

jších úč

i

nků:

Velmi časté (mohou postihnout více než 1 z 10 lidí)

krvácení

zvýšení jaterních enzymů.

Časté (mohou postihnout více než 1 z 10 lidí)

jednodušší tvorba modřin, než je obvyklé. Může to být z důvodu nízkého počtu

krevních destiček.

růžové skvrny na kůži. Tvoří se nejčastěji v místě vpichu injekce přípravku

Losmina.

kožní vyrážka (pupínky, kopřivka).

svědící zarudlá kůže.

modřina nebo bolest v místě vpichu.

pokles počtu červených krvinek.

vysoký počet krevních destiček

bolest hlavy.

Méně časté (mohou postihnout více než 1 zo 100 lidí)

náhlá silná bolest hlavy. Může být projevem krvácení do mozku.

pocit napětí a otoku žaludku. Může to být projev krvácení do žaludku.

velké červené nepravidelně tvarované kožní léze s puchýři nebo bez nich.

podrážděná kůže (lokální podráždění).

spozorujete žluté zbarvení kůže nebo očí a máte tmavší moč. Mohou to být

projevy jaterních potíží.

Vzácné (mohou postihnout více než 1 z 1000 lidí)

Těžká alergická reakce. K projevům patří: vyrážka, obtíže při polykání nebo

dýchaní, otok rtů, tváře, hrdla alebo jazyku.

zvýšená hladina draslíku v krvi. Je pravděpodobnější u lidí s onemocněním

jater nebo s cukrovkou. Lékař to může zkontrolovat provedeným krevním

testem.

zvýšený počet eozinofilů (typ bílých krvinek) v krvi. Lékař to může

zkontrolovat provedeným krevním testem.

vypadávání vlasů.

osteoporóza (stav, kdy jsou kosti náchylnější na zlomeninu) po dlouhodobém

používání.

brnění, mravenčení a svalová slabost (zejména v dolní části těla), pokud

podstoupíte spinální nebo epidurální anestézi.

ztráta kontroly nad močovým měchýřem nebo střevy (nemůžete kontrolovat,

kdy jít na toaletu).

Zdrsnění kůže nebo bulka v místě vpichu.

Hl

ášení

ne

žádoucích úč

i

nků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi

nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou

uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto

přípravku.

5.

Jak pří

pravek Losmina

uchovávat

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Nezmrazujte.

Předplněná injekční stříkačka s přípravkem Losmina je určena pouze k jednorázovému použití;

nespotřebovaný přípravek zlikvidujte.

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku. Doba použitelnosti se

vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Pokud je stříkačka poškozená nebo roztok není čirý, přípravek nepoužijte.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní

prostředí.

6.

Obsah bal

ení

a da

lší

informace

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls417242/2018

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o

bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásilil jakákoli podezření na nežádoucí účinky.

Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1.

ZEV P

ŘÍ

PRAVKU

Losmina 2 000 IU (20 mg)/0,2 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Losmina 4 000 IU (40 mg)/0,4 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Losmina 6 000 IU (60 mg)/0,6 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Losmina 8 000 IU (80 mg)/0,8 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

Losmina 10 000 IU (100 mg)/1 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

2.

KVALITAT

IVNÍ A

KVANTITAT

IVNÍ

SLO

Ž

E

2 000 IU (20 mg) /0,2 ml

Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje enoxaparinum natricum 2 000 IU anti-Xa

aktivity (odpovídá 20 mg) v 0,2 ml vody pro injekci.

4 000 IU (40 mg) /0,4 ml

Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje enoxaparinum natricum 4 000 IU anti-Xa

aktivity (to odpovídá 40 mg) v 0,4 ml vody pro injekci.

6 000 IU (60 mg) /0,6 ml

Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje enoxaparinum natricum 6 000 IU anti-Xa

aktivity (odpovídá 60 mg) v 0,6 ml vody pro injekci.

8 000 IU (80 mg) /0,8 ml

Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje enoxaparinum natricum 8 000 IU anti-Xa

aktivity (to odpovídá 80 mg) v 0,8 ml vody pro injekci.

10 000 IU (100 mg) /1,0 ml

Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje enoxaparinum natricum 10 000 IU anti-Xa

aktivity (odpovídá 100 mg) v 1,0 ml vody pro injekci.

Úplný seznam pomocných látek, viz bod 6.1.

Sodná

sůl

enoxaparinu

biologická

látka

vyrobená

alkalickou

depolymerizací

benzylesteru heparinu získaného ze střevní sliznice prasat.

3.

K

OVÁ

FORMA

Injekční roztok v předplněné injekční stříkačce (Injekce).

Čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok.

4.

KLINICK

É

ÚDAJE

4.1

Terapeutick

é

indikace

Losmina je indikován u dospělých:

Prevence venózní tromboembolické nemoci v chirurgii u pacientů se středním a

vysokým rizikem, zejména v ortopedické nebo všeobecné chirurgii, včetně

chirurgie nádorových onemocnění.

Prevence

venózní

tromboembolické

nemoci

interních

pacientů

akutním

onemocněním (jako je akutní srdeční nedostatečnost, respirační selhání, těžké infekce

nebo revmatické onemocnění) a sníženou pohyblivostí a zvýšeným rizikem venózního

tromboembolismu.

Léčba hluboké žilní trombózy (DVT) a pulmonální embolie (PE), mimo PE, která by

mohla vyžadovat trombolytickou léčbu nebo operaci.

Prevence tvorby trombů v mimotělním oběhu během dialýzy.

Akutní koronární syndrom:

Léčba nestabilní anginy pectoris a infarktu myokardu bez elevace ST segmentu

(NSTEMI) v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou, která se užívá perorálně.

Léčba akutního infarktu myokardu s elevací ST segmentu (STEMI) včetně

pacientů, u kterých se plánuje konzervativní (farmakologická) léčba nebo

pacientů s následnou intervenční léčbou – perkutánní koronární intervencí

(PCI).

4.2

Dáv

k

ová

n

í a

z

sob pod

á

n

í

Dáv

k

ová

n

í

Prevence ve

nózní trombo

embolick

é

choroby v chirurgii u pacie

ntů se

stř

e

dním a

vyso

m

rizikem.

Individuální

riziko

tromboembolie

pacienty

možné

odhadnout

pomocí

validovaného modelu stratifikace rizika.

U pacientů se středním rizikem tromboembolismu je doporučená dávka 2 000 IU (20

mg) sodné soli enoxaparinu jednou denně ve formě subkutánní (s.c.) injekce. Při

chirurgických výkonech se středním rizikem se ukázalo jako účinné a bezpečné začít

podávat sodnou sůl enoxaparinu 2000 IU (20 mg) před operací (2 hodiny před).

U pacientů se středním rizikem je potřebné pokračovat v léčbě sodnou solí enoxaparinu

minimálně 7-10 dní bez ohledu na to, jak se pacient zotavuje (např. mobilita). Je

potřeba pokračovat v profylaxi až do chvíle výrazného zlepšení snížené mobility.

U pacientů s vysokým rizikem tromboembolie je doporučená dávka 4 000 IU (40 mg)

sodné soli enoxaparinu jednou denně subkutánní (s.c.) injekcí se začátkem přednostně

12 hodin před operací. Pokud je potřeba dřívější předoperační profylaktické iniciace

než 12 hodin (např. pacient s vysokým rizikem čekající na odloženou ortopedickou

operaci), poslední injekce se nemá podat později než 12 hodin před operací a

pokračovat 12 hodin po operaci.

U pacientů podrobujících se velké ortopedické operaci se doporučuje

prodloužit tromboprofylaxi až na 5 týdnů.

U pacientů s vysokým rizikem venózní tromboembolie (VTE) podrobujících

se břišní nebo pánevní operaci kvůli nádorovému onemocnění se doporučuje

prodloužit profylaxii až na 4 týdny.

Profylaxe ve

nózní trombo

embolie u inte

rní

ch pacie

ntů

Doporučená dávka sodné soli enoxaparinu je 4 000 IU (40 mg) jednou denně s.c. injekcí

Léčba sodnou solí enoxaparinu se předepisuje nejméně 6 až 14 dní bez ohledu na to, jak

se pacient zotavuje (např. mobilita). Přínos léčby trvající déle než 14 dní se nepotvrdil.

L

éč

ba hlubok

é

žilní trombózy

(DVT) a

pulmonální

embolie (PE)

Sodná sůl enoxaparinu se může podávat s.c. injekcí buď jednou denně 150 IU/kg (1,5 mg/kg)

nebo dvakrát denně 100 IU/kg (1mg/kg).

Režim

musí

zvolit

lékař

základě

individuálního

posouzení

vyhodnocení

rizika

tromboembolie a rizika krvácení. Dávkovací režim 150 IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně se

má použít u nekomplikovaných pacientů s nízkým rizikem rekurence VTE. U všech

ostatních pacientů, jako jsou pacienti s obezitou, symptomatickou PE, onkologickým

onemocněním, rekurentnín VTE nebo proximální trombózou (vena iliaca) se má použít

dávkovací režim 100 IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně.

Léčba sodnou solí enoxaparinu se předepisuje průměrně na 10 dní. Léčbu perorálními

antikoagulancii

třeba

začít,

když

vhodné

(viz

„Přechod

mezi

sodnou

solí

enoxaparinu a perorálními antikoagulancii“ na konci bodu 4.2).

Prevence tvorby

trombů bě

hem hemodial

ý

zy

Doporučená dávka je 100 IU/kg (1 mg/kg) sodné soli enoxaparinu.

U pacientů s vysokým rizikem krvácení se musí dávka snížit na 50 IU/kg (0,5 mg/kg) při

dvojitém cévním přístupu nebo na 75 IU/kg (0,75 mg/kg) při jednoduchém cévním

přístupu.

Během dialýzy se má sodná sůl enoxaparinu zavést do arteriální linky na začátku

dialýzy. Účinek této dávky je obvykle dostatečný pro 4-hodinovou dialýzu, pokud se

však zjistí přítomnost fibrinových prstenců, například při dialýze trvající déle než je

běžné, může se podat další dávka 50 IU až 100 IU/kg (0,5 až 1 mg/kg)

Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se pacientů používajících sodnou sůl enoxaparinu

k profylaxi nebo k léčbě v průběhu podávání hemodialýzy.

Ak

utní

k

oronární s

yndrom: l

éč

ba ne

stabilní anginy

a infarktu myokardu bez elevace ST

segmentu (NSTEMI) a ak

utního infar

ktu myokardu s elevac

í ST

segmentu (STEMI)

K léčbě nestabilní anginy a NSTEMI je doporučená dávka sodné soli enoxaparinu100

IU/kg (1 mg/kg) každých 12 hodin subkutánní injekcí podávanou v kombinaci s

antiagregační léčbou. Léčbu je třeba podávat minimálně 2 dny a pokračovat v ní až do

klinické stabilizace. Obvykle je délka léčby 2 až 8 dní.

Všem

pacientům

doporučuje

podávat

kyselinu

acetylsalicylovou,

pokud

není

kontraindikována, s počáteční perorální nasycovací dávkou 150-300 mg (u pacientů bez

předcházející léčby kyselinou salicylovou) a udržovací dávkou 75-325 mg/den, která se

podává dlouhodobě bez ohledu na strategii léčby

K léčbě akutního infarktu myokardu s elevací ST segmentu (STEMI) je doporučená

dávka

sodné

soli

enoxaparinu

jedna

bolusová

dávka

3000

(30mg)

podaná

intravenózně (i.v.) plus dávka 100 IU/kg (1 mg/kg) podaná subkutánně (s.c.). Následně

se podává dávka 100 IU/kg (1 mg/kg) s.c. každých 12 hodin (s omezením maximálně na

10 000 IU (100 mg) na každou z prvních dvou dávek podaných s.c.). Současně se má

podávat vhodná antiagregační léčba, jako je perorální podávání kyseliny acetylsalicylové

(75 až 325 mg jednou denně) pokud není kontraindikována. Doporučuje se, aby léčba

sodnou solí enoxaparinu trvala 8 dní nebo do té doby, než pacient přejde do ambulantní

léčby, podle toho, co nastane dříve. Pokud se sodná sůl enoxaparinu podává spolu s

trombolytikem (fibrin specifickým nebo fibrin nespecifickým) měla by se podat v

časovém rozmezí 15 minut před a 30 minut po začátku fibrinolytické léčby.

Dávkování u pacientů ve věku ≥ 75 let je uvedeno v bodu „Starší pacienti“.

U pacientů léčených perkutánní koronární intervencí (PCI) není potřebná

žádná

dodatečná dávka, pokud by byla sodná sůl enoxaparinu naposledy

podána subkutánně před méně než osmi hodinami před insuflací balónu.

Pokud byla sodná sůl enoxaparinu naposledy podána subkutánně před více

než osmi hodinami před insuflací balónu, musí se podat dávka 30 IU/kg (0,3

mg/kg) sodné soli enoxaparinu jako i.v. bolusová dávka.

Pediatrick

á popula

ce

Bezpečnost

účinnost

sodné

soli

enoxaparinu

pediatrických

pacientů

nebyla

stanovena.

Starší pa

cienti:

Pro všechny indikace kromě STEMI, u starších pacientů není potřebná úprava dávky, s

výjimkou případů s poruchou funkce ledvin (viz bod „porucha funkce ledvin“ a bod 4.4).

K léčbě akutního infarktu myokardu s elevací ST segmentu u pacientů ve věku 75 a více

let, se počáteční i.v. bolusová dávka nesmí použít. Začněte dávkování subkutánní aplikací

75 IU/kg (0,75 mg/kg) každých 12 hodin (s omezením na maximum 7500 IU (75 mg) jen

pro každou z prvních dvou dávek podaných subkutánně, potom pro zbývající další dávky

je doporučené dávkování 75 IU/kg (0,75 mg/kg) subkutánně). Dávkování u starších

pacientů s poruchou funkce ledvin je uvedeno níže v bodu „Porucha funkce ledvin“ a v

bodu 4.4.

Porucha funkce jater:

U pacientů s poruchou funkce jater jsou k dispozici jen omezené údaje (viz body 5.1 a 5.2)

a je třeba u nich postupovat s opatrností (viz bod 4.4).

Porucha funkce ledvin (viz body 4.4 a 5.2)

Závažná porucha funkce ledvin.

Sodná sůl enoxaparinu se nedoporučuje u pacientů v terminálním stádiu onemocnění

ledvin (clearance kreatininu <15 ml/min) pro nedostatek údajů v této populaci, kromě

prevence tvorby trombů v mimotělním oběhu během hemodialýzy.

Tabulka

dávkováním

pacienty se

závažnou

poruchou

funkce

ledvin

(clearance

kreatininu

[15-30] ml/min):

Indikace

Dávkování

Prevence venózní tromboembolické

choroby

2 000 IU (20 mg) s.c. jednou denně

Léčba DVT a PE

100 IU/kg (1 mg/kg) tělesné hmotnosti s.c.

jednou denně

Léčba nestabilní anginy pectoris a NSTEMI 100 IU/kg (1 mg/kg) tělesné hmotnosti s.c.

jednou denně

Léčba akutního STEMI (pacienti ve věku

do 75 let)

Léčba akutního STEMI (pacienti ve věku

nad 75 let)

1 x 3 000 IU (30 mg) i.v. bolus plus 100 IU/kg

(1 mg/kg) tělesné hmotnosti s.c. a potom

100 IU/kg (1 mg/kg) tělesné hmotnosti s.c.

každých 24 hodin

Bez i.v. úvodního bolusu, 100 IU/kg (1 mg/kg)

tělesné hmotnosti s.c. a potom 100 IU/kg

(1 mg/kg) tělesné hmotnosti s.c. každých

24 hodin

Úprava

doporučeného

dávkování

nevztahuje

indikaci

týkající

hemodialýzy.

Mírná a středně závažná porucha funkce ledvin.

Ačkoliv nejsou doporučeny úpravy dávkování u pacientů se středně závažnou (clearance

kreatininu 30-50 ml/min) a mírnou (clearance kreatininu 50-80 ml/min) poruchou funkce

ledvin, je vhodné pečlivé klinické monitorování.

Způsob podání

Losmina se nesmí podávat intramuskulárně.

K profylaxi venózní tromboembolické choroby po chirurgickém zákroku, k léčbě DVT a

PE, k léčbě nestabilní anginy pectoris a NSTEMI se sodná sůl enoxaparinu podává s.c.

injekcí

Při akutním STEMI se léčba začíná jednou i.v. bolusovou injekcí, po které hned následuje

s.c. injekce.

K prevenci tvorby trombů v mimotělním oběhu během hemodialýzy se podává do

arteriální linky dialyzačního obvodu.

Předplněná injekční stříkačka je připravená na okamžité použití.

s.c. injekční technika:

Injekce sodné soli enoxaparinu se má podávat pacientovi přednostně v ležící poloze

hlubokou s.c. injekcí.

Pokud používáte předplněnou injekční stříkačku, před podáním injekce z ní neodstřikujte

vzduchovou bublinu, aby se zabránilo ztrátám léku. Pokud je potřeba upravit množství

léku,

které

podat,

podle

tělesné

hmotnosti

pacienta,

použijte

dosáhnutí

požadovaného množství kalibrovanou injekční stříkačku a přebytečné množství odstraňte

před podáním injekce. Uvědomte si, že v některých případech není možné dosáhnout

přesné dávky kvůli kalibraci dílků na injekční stříkačce, v tu chvíli je potřeba objem

zaokrouhlit na nejbližší hodnotu.

Injekce se má podat do levé a pravé anterolaterální nebo posterolaterální části břišní stěny.

Celá délka jehly se zavede kolmo do kožního záhybu vytvořeného mezi palcem a

ukazovákem.

Kožní

záhyb

nemá

uvolnit

chvíle,

kdy injekce

kompletně

aplikována. Po podání injekce místo podání nemasírujte.

Poznámka pro předplněné injekční stříkačky s automatickým bezpečnostním systémem:

bezpečnostní systém se aktivuje na konci injekce (viz pokyny v bodu 6.6)

Pokud si pacient bude subkutánní injekci aplikovat sám, je jej potřeba upozornit, aby si

velice pozorně přečetl pokyny v příbalové informaci., která je součástí balení léku.

i.v. (bolus) injekce (jen pro indikaci STEMI):

Při akutním STEMI se léčba začíná jednou i.v. bolusovou injekcí, za kterou ihned následuje

s.c. injekce.

Sodná sůl enoxaparinu se má podat do i.v. linky. Nemá se míchat ani podávat spolu s jinými

léky. Na zabránění možností smíchání sodné soli enoxaparinu s jinými léky se musí vybraný

intravenózní

přístup

před

aplikaci

sodné

soli

enoxaparinu

promýt

dostatečným

množstvím solného roztoku nebo roztoku dextrózy na vyčištění přístupu pro lék. Sodná sůl

enoxaparinu se může bezpečně podat spolu s normálním roztokem chloridu sodného

(fyziologický roztok) (0,9%) nebo s 5% vodným roztokem dextrózy.

Úvodní bolus 3 000 IU (30 mg)

Pro úvodní bolus 3000 IU (30 mg) podávaný pomocí kalibrované předplněné injekční

stříkačky odstříkněte nadbytečný objem, tak aby stříkačka obsahovala pouze 3000 IU (30

mg) sodné soli enoxaparinu. Dávku 3000 IU (30 mg) lze pak podat přímo do intravenózní

linky.

Dodatečný bolus pokud se u pacientů podstupujících perkutánní koronární

intervenci (PCI) uskutečnilo poslední s.c. podání sodné soli enoxaparinu

více než 8 hodin před insuflací balónku

Pro pacienty léčené pro PCI se má podat dodatečný i.v. bolus 30 IU/kg (0,3 mg/kg) a to

tehdy, pokud byla sodná sůl enoxaparinu podána před více než 8 hodinami před insuflací

balónu.

Pro zajištění přesného odměření malého objemu injekce se doporučuje naředit léčivý

přípravek na 300 IU/ml (3 mg/ml).

K dosažení koncentrace 300 IU/ml (3 mg/ml) při použití předplněných injekčních stříkaček

obsahujících 6000 IU (60 mg) sodné soli enoxaparinu se doporučuje použít infuzní vak o

objemu 50 ml (např. použít fyziologický roztok (0,9%) nebo 5% vodný roztok dextrózy)

následujícím způsobem:

Stříkačkou odeberte z infuzního vaku 30 ml roztoku a tento odebraný roztok odstraňte. Celý

obsah předplněné injekční stříkačky obsahující 6000 IU (60 mg) sodné soli enoxaparinu

vstříkněte do vaku ke zbývajícím 20 ml roztoku. Obsah vaku jemně promíchejte. Naberte

požadovaný objem naředěného roztoku do stříkačky určené k podání roztoku do intravenózní

linky.

Po ukončení ředění lze vypočítat potřebný objem, který má být podán v injekci, pomocí

následujícího vzorce: [objem naředěného roztoku (ml) = hmotnost pacienta (kg) x 0,1]

nebo podle níže uvedené tabulky. Doporučuje se provádět ředění roztoku bezprostředně

před použitím

Objem, který má být injekčně podán intravenózní linkou po naředění, je připraven na

konečnou koncentraci 300 IU (3 mg) / ml

Hmotnost

Po

ž

adova

d

áv

ka

30

IU/kg

(0,3

mg/kg)

Objem, kt

erý

m

á

b

ý

t

pod

á

n po na

ředění

na

ko

nečn

ou

koncentraci

300 IU (3 mg) /

ml

[Kg]

IU

[mg]

[ml]

1350

13.5

1500

1650

16.5

1800

1950

19.5

2100

2250

22.5

2400

2550

25.5

2700

2850

28.5

3000

3150

31.5

10.5

3300

3450

34.5

11.5

3600

3750

37.5

12.5

3900

4050

40.5

13.5

4200

4350

43.5

14.5

4500

Injekce do arteriální linky:

Injekce je podávána do arteriální linky dialyzačního obvodu pro prevenci tvorby trombu

během hemodialýzy v mimotělním oběhu.

Přechod mezi sodnou solí enoxaparinu a perorálními antikoagulancii

echod me

zi sodnou solí

enoxaparinu a antagonisty v

itamínu K

(VKA)

Je nutné zintenzivnit klinické monitorování a laboratorní testy [protrombinový čas vyjádřený

jako International Normalized Ratio (INR)] s cílem sledovat účinek VKA.

Vzhledem k časovému intervalu, než VKA dosáhne svého maximálního účinku, léčba sodnou

solí enoxaparinu musí pokračovat v konstantní dávce tak dlouho, dokud je to nutné pro

udržení INR v požadovaném terapeutickém rozsahu v dané indikaci ve dvou po sobě jdoucích

testech.

U pacientů léčených VKA je potřebné léčbu VKA ukončit a první dávku sodné soli

enoxaparinu podat tehdy, když INR poklesne pod terapeutický rozsah.

echod me

zi sodnou solí

enox

aparinu a přímý

mi pe

rorálními anti

koagulancii

(DOAC) U pacientů, kteří dostávají v současnosti sodnou sůl enoxaparinu, je potřebné

ukončit tuto léčbu a začít s užíváním DOAC od 0 do 2 hodin před časem určeným původně

k podání další dávky sodné soli enoxaparinu, dávkování DOAC se má použít tak, jak je

uvedeno v jeho SPC. U pacientů, kteří užívají v současnosti DOAC, se má první dávka sodné

soli enoxaparinu podat v čase, kdy se původně měla podat další dávka DOAC.

Podání při spinální/epidurální anestezii nebo lumbální punkci

Pokud

lékař

rozhodne

aplikovat

antikoagulancia

kontextu

epidurální/spinální

anestezie/analgezie nebo lumbální punkce, musí být prováděno důsledné neurologické

monitorování kvůli riziku neuraxiálních hematomů (viz bod 4.4)

Při dá

vkov

ání použité

m k prevenci

Mezi poslední injekcí sodné soli enoxaparinu při profylaktickém dávkování a

zavedením jehly nebo katetru se musí zachovat časový interval bez punkce

nejméně 12h.

Při kontinuálních technikách se má zachovat podobný posun nejméně 12 hodin

před odstraněním katetru.

Pro pacienty s clearance kreatininu [15 – 30] ml/min je potřeba počítat se

zdvojnásobením

časového

intervalu

punkce/zavedení

katetru

nebo

odstranění katetru na nejméně 24 hodin.

Začít léčbu sodnou solí enoxaparinu v dávce 2 000 IU (20 mg) 2 hodiny před operací

není kompatibilní s neuraxiální anestezií.

Při dá

vk

á

c

h použí

van

ýc

h k l

éčbě

Mezi

poslední

injekcí

sodné

soli

enoxaparinu

při

léčebných

dávkách

zavedením jehly nebo katetru se musí zachovat časový interval bez punkce

nejméně 24 hodin (viz bod 4.3).

Při kontinuálních technikách se má zachovat podobný posun nejméně 24 hodin

před odstraněním katetru.

Pro pacienty s clearance kreatininu [15-30] ml/min je potřeba počítat se

zdvojnásobením

časového

intervalu

punkce/zavedení

katetru

nebo

odstranění katetru na nejméně 48 hodin.

Pacienti dostávající dávky dvakrát denně (t.j.75 IU/kg (0,75 mg/kg) dvakrát

denně nebo 100 IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně) mají vynechat druhou dávku

sodné soli enoxaparinu kvůli umožnění dostatečného časového posunu pro

zavedení nebo odstranění katetru.

Hladina anti-Xa je v těchto časových bodech stále ještě detekovatelná a toto

posunutí negarantuje, že se zabrání vytvoření neuraxiálního hematomu.

Stejně je potřeba zvážit posunutí času podle podání sodné soli enoxaparinu o nejméně 4

hodiny po spinální/epidurální punkci nebo po odstranění katetru. Tento časový posun

musí vycházet z vyhodnocení poměru prospěch – riziko s ohledem na riziko trombózy i

krvácení v kontextu léčby a rizikových faktorů konkrétního pacienta.

4.3

Kontraindikace

Sodná sůl enoxaparinu je kontraindikován u pacientů:

s

hypersenzitivitou na sodnou sůl enoxaparinu nebo jeho deriváty včetně ostatních

nízkomolekulárních

heparinů

(LMWH)

nebo

kteroukoli

pomocnou

látku

uvedenou v bodě 6.1;

anamnézou

heparinem

indukované

trombocytopenii

(HIT)

zprostředkované

imunitou za posledních 100 dní nebo s přítomností cirkulujících protilátek (viz bod

4.4);

s aktivním klinicky signifikantním krvácením a stavy s vysokým rizikem krvácení,

včetně

nedávné

cévní

mozkové

příhody s

krvácením,

žaludečními

vředy,

přítomností maligního novotvaru s vysokým rizikem krvácení, nedávnou operací

mozku, páteře nebo očí, se známým výskytem nebo podezřením na varixy jícnu, s

arteriovenózními

malformacemi,

vaskulárním

aneuryzmem

nebo

velkými

intraspinálními a intracerebrálními vaskulárními abnormalitami;

při spinální nebo epidurální anestezii nebo lokálně-regionální anestezii, pokud se sodná

sůl enoxaparinu použila v předcházejících 24 hodinách (viz bod 4.4).

4.4

Z

vláš

tn

í

upozorn

ě

n

í a o

pa

tře

n

í

pro pou

ž

it

í

Obecn

ě

:

Nízkomolekulární hepariny (LMWH) nelze volně zaměňovat (jednotku za jednotku) se

sodnou solí sodné soli enoxaparinu. Tyto léky se liší svým výrobním postupem, molekulární

hmotností, specifickou anti Xa aktivitou a anti-IIa aktivitou, jednotkami, dávkováním a

klinickou účinností a bezpečností. Následkem toho mají rozdílnou farmakokinetiku a

biologickou aktivitu (například antitrombinovou aktivitu, interakci s trombocyty). Je třeba

proto zvláště věnovat pozornost návodu k použití pro každý přípravek a dodržovat ho.

Anamn

é

za HIT (>

100 dní)

Používání sodné soli enoxaparinu u pacientů s anamnézou imunitou zprostředkované HIT za

posledních 100 dní nebo při přítomnosti cirkulujících protilátek je kontraindikovano (viz bod

4.3). Cirkulující protilátky mohou přetrvávat několik let.

U pacientů s anamnézou (>100 dní) heparinem indukované trombocytopenie bez přítomnosti

cirkulujících protilátek se má sodná sůl enoxaparinu používat s mimořádnou opatrností.

V takovémto případě je možné rozhodnout o použití sodné soli enoxaparinu jen po

pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika a po zvážení možnosti neheparinové

alternativní léčby (např. sodná sůl danaparoidu nebo lepirudin).

Monitorov

ání poč

tu trombocy

I u nízkomolekulárních heparinů existuje riziko trombocytopenie vyvolané protilátkami

indukovanými heparinem. Pokud dojde k trombocytopenii, vyskytne se obvykle mezi 5. a

21. dnem po zahájení léčby sodnou solí enoxaparinu.

Riziko

vyšší

pacientů

operaci

nejvíce

operaci

srdce

onkologických pacientů. Proto se doporučuje změřit počet trombocytů na začátku

léčby sodnou solí enoxaparinu a potom měřit pravidelně v průběhu léčby.

Pokud existují klinické příznaky připomínající HIT (nová epizoda arteriálního a/nebo

venózního tromboembolismu, bolestivé kožní léze v místě injekce, alergické nebo

anafylaktické reakce na léčbu), je potřeba změřit počet trombocytů. Pacienti musí být

informováni, že takové příznaky se mohou objevit a v takovém případě musí

informovat svého lékaře.

V praxi, pokud se potvrdí signifikantní pokles počtu trombocytů (30 až 50% z výchozí

hodnoty), léčba sodnou solí enoxaparinu se musí okamžitě ukončit a pacient musí přejít

na jinou, alternativní neheparinovou antikoagulační léčbu.

Krv

á

ce

Stejně jako při jiných antikoagulanciích, ve kterémkoliv místě se může vyskytnout

krvácení. Pokud se vyskytne, je nutné vyšetřit původ krvácení a začít vhodnou léčbu.

Stejně jako při jiné antikoagulační léčbě, sodná sůl enoxaparinu se má použít s opatrností

při stavech se zvýšeným potenciálem krvácení, jako je například:

Porucha hemostázy,

peptický vřed v anamnéze,

nedávno prodělaná ischemická cévní mozková příhoda,

těžká arteriální hypertenze,

nedávná diabetická retinopatie,

neurologický nebo oftalmologický chirurgický výkon,

souběžně podávané léky ovlivňující hemostázu (viz bod 4.5).

L

aboratorní

vy

š

e

e

Při podávání v dávkách za účelem profylaxe venózní tromboembolie neovlivňuje sodná

sůl enoxaparinu signifikantně čas krvácivosti ani ostatní komplexní koagulační testy,

nemá vliv na agregaci trombocytů ani neovlivňuje významně vazbu fibrinogenu na

trombocyty.

Při

použití

vyšších

dávek

může

vyskytnout

prodloužení

aktivovaného

parciálního

tromboplastinového

času

(APTT)

aktivovaného

koagulačního

času

(ACT).

Toto

prodloužení a zvýšený antitrombotický účinek však nejsou v lineárním vztahu a proto nejsou

vhodné k monitoraci aktivity sodné soli enoxaparinu.

Spinální/

e

pidurální an

estezie ne

bo lumbální pun

kce

Spinální/epidurální anestezie se nesmí dělat v průběhu 24 hodin od podání sodné soli

enoxaparinu v terapeutických dávkách (viz bod 4.3).

Při souběžném použití sodné soli enoxaparinu a spinální/epidurální anestezie nebo spinální

punkci byly hlášeny případy neuroaxiálních hematomů, které vedly k dlouhodobému nebo

trvalému ochrnutí. Tyto případy jsou výjimečné při dávce 4 000 anti-Xa IU (40 mg) 1 x denně

či nižší. Riziko může být vyšší při podávání vyšších dávek sodné soli enoxaparinu, při užití

pooperačních epidurálních katetrů nebo při současném podávání přípravků ovlivňujících

hemostázu,

jako

jsou

NSAID,

opakovaných

epidurálních/spinálních

punkcích

nebo

pacientů s anamnézou spinálních operací nebo se spinální deformitou.

Při souběžném použití sodné soli enoxaparinu a epidurální/spinální anestezii nebo analgezii

nebo

spinální

punkci,

potřebné

vzít

úvahu

farmakokinetický

profil

sodné

soli

enoxaparinu

(viz

5.2).

Zavedení

odstranění

katetru

nebo

lumbální

punkci

nejvhodnější provést v době, kdy je antikoagulační aktivita sodné soli enoxaparinu nízká,

přesné načasování pro dosažení dostatečně nízké antikoagulační aktivity u konkrétního

pacienta však není známo. U pacientů s clearance kreatininu [15 až 30 ml/min] je potřebné

zvažovat i další okolnosti, protože eliminace sodné soli enoxaparinu trvá déle (viz bod 4.2).

Pokud se lékař rozhodne aplikovat antikoagulancia v kontextu epidurální/spinální anestezie

nebo

analgezie,

lumbální

punkce,

musí

být

prováděno

časté

monitorování,

zaznamenaly veškeré známky a příznaky neurologické poruchy, jako například bolesti zad v

bederní oblasti páteře, senzorické a motorické poruchy (znecitlivění nebo slabost dolních

končetin), porucha funkce střeva nebo močového měchýře. Pacienty je třeba poučit, aby

ihned informovali svého lékaře, pokud zaznamenají některé z výše zmíněných znaků a

příznaků. V případě podezření na příznaky hematomu v míšním kanálu je nutno provést

urgentní diagnostiku a zahájit léčbu včetně provedení míšní dekomprese, i přesto, že tato

léčba nemusí zabránit nebo zvrátit neurologické následky.

Nek

róza

k

ůže

/ k

ožní

vaskulitida

Při LMWH byla hlášena nekróza kůže a kožní vaskulitida, v takových případech je třeba

okamžitě léčbu ukončit.

Perk

utánní

k

oronární r

evaskularizace

zmírnění

rizika

krvácení

hrozícího

vyjmutí

cévního

zavaděče

katetrizaci

prováděné během léčby nestabilní anginy pectoris, non-Q (NSTEMI) infarktu myokardu a

akutního

infarktu

myokardu

elevací

(STEMI),

důsledně

dodržujte

doporučené

intervaly mezi dávkami sodné soli enoxaparinu. Je to důležité k dosažení hemostázy v místě

punkce po PCI. V případě použití uzavírajícího zařízení může být sheath odstraněn

okamžitě. Pokud je použita manuální kompresní metoda, sheath by měl být odstraněn za 6

hodin po posledním i.v./s.c. podání sodné soli enoxaparinu. Pokud by měla léčba sodnou

solí enoxaparinu pokračovat, další dávka by neměla být podána dříve než 6 až 8 hodin po

odstranění sheathu. V místě výkonu mají být sledovány známky krvácení či vytváření

hematomu.

Ak

utní infekční

endokarditida

U pacientů s akutní infekční endokarditidou se používání heparinu obvykle nedoporučuje

kvůli riziku krvácení do mozku. Pokud se jeho použití považuje za absolutně nevyhnutelné,

rozhodnutí je třeba udělat jen po pečlivém individuálním posouzení poměru přínosu a

rizika.

Um

ělá srdeční m

echanick

á

chlope

ň

Používání sodné soli enoxaparinu u pacientů s umělou mechanickou srdeční chlopní za

účelem

tromboprofylaxe

nebylo

dostatečně

prozkoumáno.

pacientů

umělou

mechanickou srdeční chlopní, kterým byla podávána sodná sůl enoxaparinu za účelem

tromboprofylaxe, se zaznamenaly ojedinělé případy trombózy umělé srdeční chlopně.

Nejasné okolnosti, včetně základního onemocnění a nedostatečných klinických údajů,

omezují zhodnocení těchto případů. Některé z těchto případů byly těhotné ženy, u kterých

trombóza způsobila smrt matky i plodu.

T

ěhotné

ž

eny s um

ě

lou mechanickou srd

eční

c

hlopní

Používání sodné soli enoxaparinu u těhotných žen s umělou mechanickou srdeční chlopní

za účelem tromboprofylaxe nebylo dostatečně prozkoumáno. V klinické studii s těhotnými

ženami s umělou mechanickou chlopní, kde se podávala sodná sůl enoxaparinu v dávce

100 IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně za účelem snížení rizika tromboembolie, došlo ve 2 z

8 žen k tvorbě krevních sraženin, které zablokovaly chlopeň a způsobily smrt matky a

plodu. Po uvedení léku na trh se u těhotných žen s umělou mechanickou srdeční chlopní,

kterým se podával profylakticky sodnou sůl enoxaparinu, zaznamenaly ojedinělé případy

trombózy chlopně. Těhotné ženy s umělou mechanickou srdeční chlopní mohou být

vystaveny vyššímu riziku tromboembolie.

Starší pa

cienti

Při podávání profylaktických dávek se nepozorovala zvýšená tendence ke krvácení.

Starší pacienti (hlavně 80 a více let) mohou být při podávání terapeutických dávek sodné

soli enoxaparinu vystaveni vyššímu riziku komplikací s krvácením. Doporučuje se proto

pečlivé klinické sledování a u pacientů starších 75 let léčených na STEMI je možné zvážit

snížení dávky (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Pacienti s poruchou funkce ledvin jsou vystaveni vyššímu účinku sodné soli enoxaparinu,

čímž se zvyšuje riziko krvácení. U těchto pacientů se doporučuje pečlivé klinické

monitorování a mohlo by se zvážit i biologické monitorování měřením anti-Xa aktivity

(viz body 4.2 a 5.2).

Sodná sůl enoxaparinu se nedoporučuje u pacientů v terminálním stádiu onemocnění

ledvin (clearance kreatininu <15 ml/min) pro nedostatek údajů v této populaci kromě

prevence tvorby trombů v mimotělním oběhu během dialýzy.

Pacienti se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 15-30 ml/min)

jsou vystaveni výrazně vyššímu účinku sodné soli enoxaparinu, proto se doporučuje

úprava terapeutických a profylaktických dávkovacích režimů (viz bod 4.2).

Pacientům

středně

závažnou

(clearance

kreatininu

30-50

ml/min)

mírnou

(clearance kreatininu 50-80 ml/min) poruchou funkce ledvin není nutné upravovat

dávku.

Porucha funkce jater

pacientů

poruchou

funkce

jater

potřebná

opatrnost

při

používání

sodné

soli

enoxaparinu,

kvůli

zvýšenému

potenciálu

krvácení.

Úprava

dávky

základě

monitorování hladiny anti-Xa není spolehlivé u pacientů s cirhózou jater a nedoporučuje se

(viz bod 5.2).

N

íz

k

á hmotnost

Pacienti

nízkou

hmotností

(ženy

<

muži

<

jsou

při

podávání

profylaktických dávek sodné soli enoxaparinu (neupravených podle hmotnosti pacienta)

vystaveni vyššímu účinku léku, to může vést k vyššímu riziku krvácení. Proto se

doporučuje pečlivé sledování takových pacientů (viz bod 5.2).

Ob

ézní pa

cienti

Obézní pacienti mají vyšší riziko tromboembolismu. Bezpečnost a účinnost profylaktických

dávek u obézních pacientů (BMI > 30 kg/m

) nebyla úplně stanoven a neexistuje konsenzus,

pokud jde o úpravu dávek. U těchto pacientů je potřeba pečlivě sledovat projevy a příznaky

tromboembolismu.

Hyperkalemie

Hepariny mohou potlačit sekreci aldosteronu v nadledvinách, což způsobuje hyperkalemii

(viz bod 4.8), zejména u pacientů s diabetem mellitus, chronickým selháním ledvin,

preexistující metabolickou acidózou, pacientů užívajících léky, o kterých víme, že zvyšují

hladinu draslíku (viz bod 4.5). Je potřeba pravidelně monitorovat plazmatickou hladinu

draslíku, zejména u rizikových pacientů.

Sledovatelnost l

ék

u

Nízkomolekulární hepariny (LMWHs) jsou biologická léčiva. Zdravotnickým pracovníkem

se doporučuje zaznamenat obchodní název, číslo šarže podaného léku do zdravotního

záznamu pacienta s cílem zlepšit sledovatelnost LMWH.

Obsah

sodíku

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) na dávku, což znamená

v podstatě "bez sodíku".

4.5

Interakce s jin

ý

mi l

éčivý

mi p

ří

pravky a jin

é

formy interakce

Nedoporučované lékové kombinace

L

ék

y ovliv

ňují

c

í h

e

mostázu

(viz bod 4.4)

Před začátkem terapie sodnou solí enoxaparinu se doporučuje přerušit léčbu některými

léky ovlivňujícími hemostázu, pokud nejsou striktně indikované. Pokud je kombinované

použití indikované, je nezbytné při používání sodné soli enoxaparinu pečlivé příslušné

klinické a laboratorní monitorování. K takovým léčivům patří:

systémové salicyláty, kyselina acetylsalicylová a nesteroidní antiflogistika (NSAID)

včetně ketorolaku,

jiná

trombolytika

(např.

altepláza,

retepláza,

streptokináza,

tenektepláza,

urokináza)

a antikoagulancia (viz bod 4.2).

Lékové kombinace vyžadující opatrnost

S opatrností je možné souběžně se sodnou solí enoxaparinu podávat tyto léky:

J

iné

l

ék

y ovliv

ňují

c

í h

e

mostázu, ja

ko jsou:

inhibitory

agregace

trombocytů

včetně

kyseliny

acetylsalicylové

používané

jako

antiagregační

lék

dávce

kardioprotekci),

klopidogrel, tiklopidin a antagonisty glykoproteinu IIb/IIIa indikované při

akutním koronárním syndromu, kvůli riziku krvácení,

dextran 40,

systémové glukokortikoidy.

L

ék

y zvy

šují

c

í hladinu draslí

ku

léky zvyšující sérovou hladinu draslíku se mohou požívat souběžně se sodnou solí

enoxaparinu při pečlivém klinickém a laboratorním monitorování (viz body 4.4 a

4.8).

4.6

Fertilita,

hotenst

ví a

kojen

í

Těhotenství

U lidí nejsou důkazy o průchodu sodné soli enoxaparinu placentární barierou v druhém a

třetím trimestru těhotenství. O prvním trimestru nejsou k dispozici žádné informace.

Studie na zvířatech neprokázaly známky fetotoxicity a teratogenity (viz bod 5.3). Zároveň

také ukázaly, že přechod sodné soli enoxaparinu přes placentu je minimální.

Sodnou sůl enoxaparinu je možné používat během těhotenství jen, pokud lékař potvrdí

jednoznačnou nezbytnost jejího použití.

Ženy,

které

dostávají

sodnou

sůl

enoxaparinu

během

těhotenství,

je potřeba

pečlivě

monitorovat, pokud jde o projevy krvácení nebo výrazné antikoagulace a

upozornit je na

riziko krvácení. Podle celkových údajů u těhotných žen neexistuje důkaz zvýšeného rizika

krvácení, trombocytopenie nebo osteoporózy v porovnání s rizikem pozorovaným u žen,

které nejsou těhotné, kromě rizika, které bylo pozorováno u těhotných žen s umělou srdeční

chlopní (viz bod 4.4).

Pokud se plánuje epidurální anestezie, doporučuje se nejdříve ukončit léčbu sodnou solí

enoxaparinu (viz bod 4.4).

Kojení

Není známo, zda se nezměněná sodná sůl enoxaparinu vylučuje do lidského mateřského

mléka. U potkanů během kojení je hladina sodné soli enoxaparinu nebo metabolitů v mléku

velmi nízká. Perorální absorbce sodné soli enoxaparinu je nepravděpodobná. Losmina se

může používat během kojení.

Fertilita

Neexistují klinické údaje související se sodnou solí enoxaparinu týkající se fertility. Studie

zvířatech neprokázaly žádný vliv na fertilitu (viz bod 5.3).

4.7

Úč

inky na schopnost

ří

dit a obsluhovat stroje

Sodná sůl enoxaparinu nemá žádný nebo jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit

motorová vozidla a obsluhovat stroje.

4.8

N

ežá

douc

í úč

inky

Souhrn bezpečnostního profilu

Sodná sůl enoxaparinu byl hodnocen u více než 15 000 pacientů, kteří ho dostávali v

klinických studiích. Studie zahrnovaly: 1776 případů profylaxe hluboké žilní trombózy

po ortopedické nebo břišní operaci u pacientů s rizikem tromboembolických komplikací,

1169 případů profylaxe hluboké žilní trombózy u akutních pacientů se závažně omezenou

mobilitou, 559 případů léčby hluboké žilní trombózy s pulmonární embolií nebo bez

plicní embolie, 1578 případů léčby nestabilní anginy a non-Q infarktu myokardu a 10176

případů léčby akutního infarktu myokardu s ST-elevací (STEMI).

Režim podávání sodné soli enoxaparinu v těchto klinických studiích byl různý v závislosti

na indikacích. Dávka sodné soli enoxaparinu v profylaxi hluboké žilní trombózy po operaci

nebo u akutních pacientů se závažným omezením mobility byla 4 000 IU (40 mg)

subkutánně jednou denně. V léčbě hluboké žilní trombózy (deep vein thrombosis, zkr. DVT)

s pulmonární embolií (zkr. PE) nebo bez plicní embolie, dostávali pacienti buď dávku 100

IU/kg (1 mg/kg) subkutánně každých 12 hodin, nebo dávku 150 IU/kg (1,5 mg/kg)

subkutánně jednou denně.

V klinických studiích léčby nestabilní anginy a non-Q infarktu myokardu byly podávány

dávky 100 IU/kg (1 mg/kg) subkutánně každých 12 hodin a v klinické studii léčby akutního

infarktu myokardu s ST-elevací (STEMI) byl dávkovací režim sodné soli enoxaparinu bolus

3 000 IU (30 mg) intravenózně a následně 100 IU/kg (1 mg/kg) subkutánně každých 12

hodin.

klinických

studiích

byly

nejčastěji

hlášenými

nežádoucími

účinky

krvácení,

trombocytopenie a trombóza (viz bod 4.4 a „Výpis vybraných nežádoucích účinků“ níže).

Seznam nežádoucích účinků

Další nežádoucí účinky pozorované v těchto klinických studiích a které byly hlášené po

uvedení léku na trh (* znamená reakce ze zkušenosti po uvedení léku na trh) jsou

podrobněji uvedeny níže. Četnost výskytu je definována následovně: velmi časté (≥1/10);

časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000);

velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každého

orgánového systému jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí klesající závažnosti.

Poruchy krve a lymfati

cké

ho syst

é

mu

časté: krvácení, hemoragická anémie*, trombocytopenie, trombocytóza

vzácné: eozinofílie*

vzácné: případy imunoalergické trombocytopenie s trombózou, u některých byla

trombóza komplikovaná orgánovým infarktem nebo ischemií končetiny (viz bod 4.4).

Poruchy

imunitního s

yst

é

mu

časté: alergická reakce

vzácné: anafylaktické reakce včetně šoku*

Poruchy nervo

ho syst

ém

u

časté: bolest hlavy*

Poruchy

v

vzácné: spinální hematom* (nebo neuraxiální hematom). Tyto reakce mají za následek

různé stupně neurologického poškození včetně dlouhodobé nebo permanentní paralýzy

(viz bod 4.4)

Poruchy jate

r a žluč

o

výc

h cest

velmi časté: zvýšení jaterních enzymů (zejména transamináz > 3-násobek horní

hranice normálu)

méně časté: hepatocelulární poškození jater*,

vzácné: cholestatické poškození jater*

Poruchy k

ůže

a podk

oží

časté: kopřivka, pruritus, erytém

méně časté: bulózní dermatitída

vzácné: alopecie*

vzácné: kožní vaskulitida*, kožní nekróza* obvykle se vyskytuje v místě vpichu injekce

(předchází jí obvykle purpura nebo erytematózní plaky, infiltrované a bolestivé).

Uzlíky (zatvrdliny) v

místě injekce (zánětlivé uzlíky, které nebyly cystickým obalem

enoxaparinu). Vymizí v průběhu několika dní a není třeba přerušovat léčbu.

Poruchy koste

rní a s

valov

é

soustavy a pojivov

é

tk

áně

vzácné: osteoporóza* po dlouhodobé léčbě (více než 3 měsíce).

Celkov

é

poruchy a reakce v

místě

podání

časté: hematom v místě vpichu injekce, bolest v místě vpichu injekce, jiné reakce v

místě vpichu injekce (jako je edém, krvácení, hypersenzitivita, zánět, zhrubnutí, bolest

nebo reakce)

méně časté: lokální podráždění, kožní nekróza v místě vpichu injekce

L

aboratorní a funkční

vy

š

e

e

vzácné: hyperkalemie*(viz body 4.4 a 4.5)

Popis vybraných nežádoucích reakcí

Krv

á

ce

Zahrnovalo velké krvácení, hlášené nejvýše u 4,2 % pacientů (chirurgičtí pacienti). Některé

z těchto případů byly fatální. Krvácivé komplikace byly považovány za velké, (1) pokud

krvácení zapříčinilo významnou klinickou příhodu, nebo (2) pokud bylo provázeno

poklesem hemoglobinu o ≥ 2 g/dl nebo transfuzí 2 nebo více jednotek krevních produktů.

Retroperitoneální a intrakraniální krvácení bylo vždy považováno za velké.

Podobně jako při podávání jiných antikoagulancií, se může v přítomnosti přidružených

rizikových faktorů jako jsou organická poškození s tendencí ke krvácení, invazivní

zákroky nebo používání léků ovlivňujících hemostázu, vyskytnout krvácení (viz bod 4.4

a 4.5).

Třídy

orgánových

systémů

Profylaxe

u chirurgických

pacientů

Profylaxe

nechirurgický

ch pacientů

Léčba pacientů

s DVT s nebo bez

Léčba pacientů

s nestabilní anginou

a non-Q MI

Léčba pacientů

s akutním

STEMI

Poruchy krve a

lymfa

tické

ho

sys

tému

Velmi

č

as

té:

kr

vácení

α

Vz

á

cn

é:

retroperitone

ální

kr

vácení

Č

as

té:

kr

vácení

α

Velmi

č

as

té:

kr

vácení

α

n

ě

č

as

té:

intrakrani

ální

kr

vácení

retroperitone

ální

kr

vácení

Č

as

té:

kr

vácení

α

Vz

á

cn

é:

retroperitone

ální

kr

vácení

Č

as

té:

kr

vácení

α

n

ě

č

as

té:

intrakrani

ální

kr

vácení

retroperitone

á

l

kr

vácení

α

: jako je hematom, ekchymóza jinde než v místě vpichu, hematom v místě vpichu, hematurie,

epistaxe a gastrointestinální krvácení

Trombocytopenie a trombocy

tóza

Třídy

orgánových

systémů MedDRA

Profylaxe

u chirurgických

pacientů

Profylaxe

u nechirurgických

pacientů

Léčba pacientů

s DVT s nebo bez

Léčba pacientů

s nestabilní anginou

a non-Q MI

Léčba pacientů

akutním

STEMI

Poruchy krve

a lymfa

tické

ho

sys

tému

Velmi

č

as

té:

tromboc

ytó

za

β

Č

as

té:

trombocytopenie

n

ě

č

as

té:

trombocytopenie

Velmi

č

as

té:

tromboc

ytó

za

β

Č

as

té:

trombocytopenie

n

ě

č

as

té:

trombocytopenie

Č

as

té:

tromboc

ytó

za

β

trombocytope-

nie

Velmi

vz

á

cn

é:

imunoalergick

á

trombocyopenie

β

: vzestup krevních destiček > 400 x 10

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost sodné soli enoxaparinu u dětí nebyla stanovena (viz bod 4.2).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.

Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme

zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

P

ře

d

áv

k

ová

n

í

Známky a příznaky

Náhodné

předávkování

sodnou

solí

enoxaparinu

intravenózním,

mimotělním

subkutánním podání může vést ke krvácivým komplikacím. Po perorálním podání, dokonce

i vysokých dávek, není pravděpodobné, že by se sodná sůl enoxaparinu absorbovala.

Léčba

Antikoagulační efekt může být z velké části neutralizován pomalým intravenózním podáním

protaminu. Dávka protaminu závisí na podané dávce sodné soli enoxaparinu, přičemž 1 mg

protaminu neutralizuje antikoagulační účinek 100 anti-Xa IU (1 mg) sodné soli enoxaparinu,

pokud byla sodná sůl enoxaparinu podána během 8 předchozích hodin. Jestliže byla sodná

sůl enoxaparinu podána před více než 8 hodinami nebo je nutná druhá dávka protaminu,

aplikuje se infuze 0,5 mg protaminu na 100 anti-Xa IU (1 mg) sodné soli enoxaparinu. Po

uplynutí 12 hodin od injekce sodné soli enoxaparinu se už podání protaminu nedoporučuje.

Nicméně ani vysokými dávkami protaminu není nikdy úplně neutralizován anti-Xa účinek

sodné soli enoxaparinu (maximálně kolem 60 %) (viz informace o předepisování solí

protaminu).

5.

FARMAKOLOGICK

É

VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamick

é

vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antitrombotikum, heparinová skupina, ATC kód: B01AB05.

Losmina je tzv. podobným biologickým léčivým přípravkem („biosimilar“). Podrobné

informace jsou k dispozici na webových stránkách Státní ústav pro kontrolu léčiv

Farmakodynamické účinky

Sodná

sůl

enoxaparinu

nízkomolekulární

heparin,

který má

střední

molekulární

hmotnost

přibližně

4500

daltonů,

kterém

jsou

odděleny

antitrombotické

antikoagulační aktivity standardního heparinu. Léčivá látka je sodná sůl.

V in vitro purifikovaném systému je charakterizován vysokou anti-Xa aktivitou (přibližně

100 IU/mg) a nízkou anti-IIa nebo antitrombinovou aktivitou (přibližně 28 IU/mg) s

poměrem 3,6. Tyto antikoagulační aktivity jsou zprostředkovány antitrombinem III (ATIII),

což u lidí vede k antitrombotickým účinkům.

Kromě anti-Xa/IIa aktivity byly u zdravých subjektů, pacientů i neklinických modelů

zjištěny další antikoagulační a antiflogistické vlastnosti sodné soli enoxaparinu. Tyto

vlastnosti zahrnují ATIII- dependentní inhibici jiných koagulačních faktorů jako je faktor

VIIa, indukci uvolňování endogenního inhibitoru cesty tkáňového faktoru (TFPI, Tissue

Factor Pathway Inhibitor) a snížené uvolňování von Willebrandova faktoru (vWF) z

vaskulárního

endotelu

krevního

oběhu.

známo,

tyto

faktory

přispívají

celkovému antitrombotickému účinku sodné soli enoxaparinu.

profylaktických

dávkách

neovlivňuje

signifikantně

aPTT.

Když

používá

kurativním záměrem, aPTT se může prodloužit o 1,5-2,2-násobek konkrétního času při

maximu účinku.

Klinická účinnost a bezpečnost

Prevence ve

nózní trombo

embolick

é

choroby spoje

ná s op

erac

í

Prodloužená profylaxe VTE po ortopedické operaci

Ve dvojitě zaslepené studii prodloužené profylaxe pacientů podrobujících se operaci s

náhradou kyčelního kloubu, 179 pacientů, kteří nebyli léčení na venózní tromboembolickou

chorobu, dostávalo během hospitalizace na začátku subkutánně 4 000 IU (40 mg) sodné soli

enoxaparinu,

vyčerpání

předepsané

délky

léčby

(post-discharge

regimen)

byli

randomizováni do dvou režimů, buď 4 000 IU (40 mg) (n=90) jednou denně subkutánně,

anebo placebo (n=89) na 3 týdny. Výskyt DVT během prodloužené profylaxe byl statisticky

významně nižší ve skupině se sodnou solí enoxaparinu ve srovnání s placebem, nebyla

hlášena žádná PE. Nevyskytlo se žádné krvácení.

Údaje týkající se účinnosti jsou uvedeny v tabulce níže.

so

dná

s

ůl

enoxaparinu

4 000 IU (40 mg)

jednou

denně

s.c.

n

(%)

placebo

jednou

denně

s.c.

n

(%)

V

š

ichni pacienti

léčeni

prodlo

užen

ou

profylax

í

90 (100)

89 (100)

celkov

é

VTE

6 (6.6)

18 (20.2)

celkové DVT (%)

6 (6.6)*

18 (20.2)

proximální DVT (%)

5 (5.6)

7 (8.8)

*p hodnota oproti placebu =0,008

#p hodnota oproti placebu =0,537

V druhé dvojitě zaslepené studii bylo 262 pacientů bez VTE onemocnění, kteří se podrobili

operaci s náhradou kyčelního kloubu, léčeni během hospitalizace na začátku sodnou solí

enoxaparinu 4 000 IU (40 mg) s.c., po vyčerpání předepsané délky léčby (post-discharge

regimen) byli léčeni sodnou solí 4 000 IU (40 mg) (n=131) jednou denně s.c. nebo

placebem (n=131) po dobu tří týdnů. Podobně jako v první studii byl výskyt VTE během

prodloužené profylaxe statisticky významně nižší ve skupině se sodnou solí enoxaparinu v

porovnání s placebem, a to i pro VTE celkové (sodná sůl enoxaparinu 21 [16%] oproti

placebu 45 [34,4%]; p=0,001) i pro DVT (sodná sůl enoxaparinu 8 [6,1%] oproti placebu

28 [21,4%]; p=<0,001). Pokud jde o velké krvácení, nezjistil se žádný rozdíl mezi

skupinami se sodnou solí enoxaparinu a placebem.

Prodloužená profylaxe DVT po onkologické operaci

Dvojitě zaslepená, multicentrická klinická studie porovnávala bezpečnost a účinnost

čtyřtýdenního a jednotýdenního režimu profylaktického podávání sodné soli enoxaparinu

u 332 pacientů, kteří se podrobili elektivní operaci z důvodu nádoru v břišní nebo pánevní

oblasti. Pacienti dostávali sodnou sůl enoxaparinu (4 000 IU (40 mg) s.c.) denně po dobu

6 až 10 dní a byli náhodně zařazeni k léčbě sodnou solí enoxaparinu nebo placebem pro

dalších 21 dní. Bilaterální venografie se provedla mezi 25. a 31. dnem nebo i dříve, pokud

se vyskytly příznaky venózního tromboembolismu. Pacienti byli poté 3 měsíce sledováni.

Profylaxe sodnou solí enoxaparinu během 4 týdnů po operaci z důvodu rakoviny v břišní

nebo pánevní oblasti statisticky výrazně snížila výskyt venograficky prokázané trombózy

v porovnání s profylaxí sodnou solí enoxaparinu během jednoho týdne. Poměr venózního

tromboembolismu na konci zaslepené fázi studie byl 12,0 % (n=20) ve skupině placeba

a 4,8 % (n=8) ve skupině se sodnou solí enoxaparinu; p=0,02. Tento rozdíl přetrvával tři

měsíce [13,8% vs. 5,5% (n=23 vs 9), p=0,01]. Pokud jde o poměr krvácení nebo jiných

komplikací během zaslepené nebo sledovací fáze, nebyly žádné rozdíly.

Prevence ve

nózní trombo

embolick

é

choroby u inte

rní

ch pacie

ntů s a

k

utním on

emocn

ěním,

kde se o

čeká

v

á om

eze

ní mobility

Ve dvojitě zaslepené, multicentrické studii s paralelními skupinami se porovnávala sodná sůl

enoxaparinu 2 000 IU (20 mg) nebo 4 000 IU (40 mg) jednou denně s.c. s placebem v prevenci

DVT u interních pacientů s těžkým omezením mobility během akutního onemocnění

(definovaného jako vzdálenost chůze <10 metrů za ≤3 dny). Tato studie zahrnovala pacienty

se srdečním selháním (NYHA třída III nebo IV); akutním respiračním selháním nebo

komplikovanou chronickou respirační insuficiencí a akutní infekcí nebo akutním revmatem;

pokud je to spojeno alespoň s jedním VTE rizikovým faktorem (věk ≥75 let, rakovina,

předcházející VTE, obezita, cévní varixy, hormonální léčba a chronické srdeční nebo

respirační selhání).

Celkově bylo ve studii zařazeno 1102 pacientů a 1073 pacientů bylo léčených. Léčba

pokračovala po dobu 6 až 14 dní (průměrné trvání léčby 7 dní). Při podávání dávky 4 000

IU (40 mg) jednou denně s.c. sodná sůl enoxaparinu statisticky významně snížila výskyt

VTE v porovnání s placebem. Údaje týkající se účinnosti jsou uvedeny v tabulce níže.

so

dná

s

ůl

enoxaparinu

2 000 IU (20

mg)

jednou

denně

s.c.

n

(%)

so

dná

s

ůl

enoxaparinu

4 000 IU (40

mg)

jednou

denně

s.c.

n

(%)

placebo

n (%)

v

š

ichni

léčení

int

erní

pacienti

běh

em akut

ního

onemo

cnění

287 (100)

291(100)

288 (100)

celkov

é

VTE (%)

43 (15.0)

16 (5.5)*

43 (14.9)

celkové DVT (%)

43 (15.0)

16 (5.5)

40 (13.9)

proximální DVT (%)

13 (4.5)

5 (1.7)

14 (4.9)

VTE = venózní tromboembolické události, které zahrnovaly DVT, PE a smrt z důvodu tromboembolie

* p hodnota oproti placebu = 0,0002

Přibližně 3 měsíce po zařazení zůstával výskyt VTE statisticky významně nižší ve skupině

léčené sodnou solí enoxaparinu 4 000 IU (40 mg) v porovnání se skupinou léčených

placebem. Výskyt krvácení celkově byl 8,6 % a výskyt velkého krvácení 1,1 % ve skupině

placeba, 11,7 % a 0,3 % ve skupině se sodnou solí enoxaparinu 2 000 IU (20 mg) a 12,6

% a 1,7 % ve skupině se sodnou solí enoxaparinu 4 000 IU (40 mg).

L

éč

ba hlubok

é

žilní trombózy

s

pulmonální

e

mbólií n

ebo be

z ní

V multicentrické studii s paralelními skupinami bylo 900 pacientů s akutní DVT dolní

končetiny a s pulmonální embolií nebo bez ní randomizováno na hospitalizovanou léčbu buď

(i) sodnou solí enoxaparinu 150 IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně s.c., (ii) sodnou solí

enoxaparinu 100 IU/kg (1 mg/kg) každých 12 hodin s.c. nebo (iii) i.v. bolusem heparinu (5

000 IU), po kterém následovala kontinuální infuze (podávaná s cílem dosáhnout aPTT 55 až

85 sekund. Celkově bylo ve studii randomizováno 900 pacientů a všichni byli léčeni. Všichni

pacienti dostávali i léčbu warfarinem sodným (dávka byla upravena podle protrombinového

času s cílem dosáhnout INR 2,0 až 3,0) se začátkem v průběhu 72 hodin od začátku léčby

sodnou solí enoxaparinu nebo standardní léčby heparinem a pokračování během 90 dní.

Sodná sůl enoxaparinu nebo standartní léčba heparinem se podávala minimálně 5 dní, do

dosažení hodnoty INR warfarinu sodného. Oba režimy se sodnou solí enoxaparinu byly

rovnocenné jako standardní heparinová léčba, pokud jde o snížení rizika rekurence venózního

tromboembolismu (DVT a/nebo PE). Údaje týkající se účinnosti jsou uvedeny v tabulce níže.

so

dná

s

ůl

enoxaparinu

150 IU/kg (1,5

mg/kg)

jednou

denně

s.c.

n

(%)

so

dná

s

ůl

enoxaparinu

100 IU/kg (1

mg/kg)

dvakr

á

t

denně

s.c.

n

(%)

heparin

aPTT

upravova

i.v.

léčb

ou

n

(%)

v

š

ichni

léčení

pacienti s

DVT s PE nebo

bez něj

298 (100)

312 (100)

290 (100)

celkov

é

VTE (%)

13 (4.4)*

9 (2.9)*

12 (4.1)

jen DVT (%)

11 (3.7)

7 (2.2)

8 (2.8)

proximální

9 (3.0)

6 (1.9)

7 (2.4)

PE (%)

2 (0.7)

2 (0.6)

4 (1.4)

VTE = venózní tromboembolická příhoda (DVT a/nebo PE)

*interval spolehlivosti 95% pro rozdíly v léčbe celkové VTE byly:

sodná sůl enoxaparinu jednou denně oproti heparinu (-3,0 až 3,5)

sodná sůl enoxaparinu každých 12 hodin oproti heparinu (-4,2 až 1,7).

Velké krvácení bylo 1,7 % ve skupině se sodnou solí enoxaparinu 150 IU/kg (1,5 mg/kg)

jednou denně s.c., 1,3 % ve skupině se sodnou solí enoxaparinu 100 IU/kg (1mg/kg)

dvakrát denně a 2,1 % ve skupině s heparinem.

L

éč

ba ne

stabilní anginy

a infarktu myokardu bez elevace ST

V rozsáhlé multicentrické studii bylo zařazeno 3 171 pacientů v akutní fázi nestabilní

anginy pectoris nebo non-Q infarktu myokardu, byli randomizováni do dvou skupin tak,

že pacienti v jedné skupině dostávali spolu s kyselinou acetylsalicylovou (100 až 325 mg

jednou denně) buď s.c. injekci sodné soli enoxaparinu v dávce 100 IU/kg (1 mg/kg)

každých 12 hodin nebo i.v. nefrakcionovaný heparin upravený podle aPTT. Pacienti museli

být hospitalizování minimálně 2 dny a maximálně 8 dní, až do klinické stabilizace,

revaskularizační procedury nebo propuštění z nemocnice. Pacienti museli být sledování po

dobu 30 dní. Sodná sůl

enoxaparinu v porovnání s heparinem statisticky významně snížila kombinovaný výskyt

anginy pectoris, infarktu myokardu a smrti s poklesem 19,8 až 16,6 % (redukce relativního

rizika 16,2 %) v den 14. Tato redukce v kombinovaném výskytu přetrvávala po 30 dnech (od

23,3 do 19,8 %; redukce relativního rizika 15 %).

Pokud jde o velké krvácení, nebyly zjištěny žádné rozdíly, i přes to, že v krvácení v

místě vpichu subkutánní injekce bylo častější.

L

éč

ba ak

utního infar

ktu myokardu s elevac

í S

T-segmentu

rozsáhlé

multicentrické

studii

bylo

pacientů

STEMI

vhodných

fibrinolytickou léčbu randomizovaných do dvou skupin; v jedné skupině dostali sodnou sůl

enoxaparinu jako jednu bolusovou i.v. dávku 3000 IU (30 mg) plus subkutánní injekci

sodné soli enoxaparinu v dávce 100 IU/kg (1,0 mg/kg) a následně každých 12 hodin

subkutánní injekci sodné soli enoxaparinu v dávce 100 IU/kg (1,0 mg/kg) a ve druhé

skupině dostávali intravenózně nefrakcionovaný heparin upravený podle apTT po dobu 48

hodin. Všichni pacienti byli také léčeni kyselinou acetylsalicylovou po dobu minimálně 30

dní. Strategie dávkování sodné soli enoxaparinu byla přizpůsobena pro pacienty se závažně

zhoršenou funkcí ledvin a u starších pacientů ve věku nad 75 let. Subkutánní injekce sodné

soli enoxaparinu se podávaly do té doby, než byl pacient propuštěn z nemocnice nebo po

dobu maximálně 8 dní (podle toho, k čemu došlo dříve).

4716

pacientů

podrobilo

perkutánní

koronární

intervenci,

přičemž

dostávali

antitrombotickou podpůrnou léčbu zaslepenými léky studie. Proto pro pacienty léčené

sodnou solí enoxaparinu musela být vykonána PCI se sodnou solí enoxaparinu (žádná

změna), přičemž byl použit režim stanovený v předcházejících studiích, t.j. žádné další

dávkování, pokud od posledního subkutánního podání do insuflace balónu uplynulo méně

než 8 hodin; i.v. bolus 30 IU/kg (0,3 mg/kg) sodné soli enoxaparinu, pokud od posledního

subkutánního podání do insuflace balónu uplynulo více než 8 hodin.

Sodná sůl enoxaparinu v porovnání s nefrakcionovaným heparinem statisticky významně

snížil výskyt primárního endpointu – smrti z jakékoliv příčiny nebo opakovaný infarkt

myokardu v prvních 30 dnech po randomizaci [9,9 % ve skupině se sodnou solí enoxaparinu

v porovnání s 12,0 % ve skupině s nefrakcionovaným heparinem] při redukci relativního

rizika 17 % (p<0,001). Benefity léčby sodnou solí enoxaparinu (zjevné ve více ukazatelích

účinnosti) se objevily už za 48 hodin, kdy redukce relativního rizika re-infarktu myokardu

byla 35 % v porovnání s léčbou nefrakcionovaným heparinem (p<0,001).

Benefit sodné soli enoxaparinu v primárním ukazateli byl konzistentní v rámci klíčových

podskupin i v rámci věku, pohlaví, lokalizace infarktu, anamnézy diabetu, anamnézy

předcházejícího infarktu myokardu, typu použitého fibrinolytika a času do léčby studijním

lékem. Zjistil se statisticky významný benefit léčby sodnou solí enoxaparinu v porovnání s

nefrakcionovaným heparinem u pacientů, kteří se podrobili perkutánní koronární intervenci

v průběhu 30 dní po randomizaci (23% redukce relativního rizika) nebo kteří byli léčeni

konzervativně (farmakologicky) (15% redukce relativního rizika, p = 0,27 pro interakci).

Výskyt sdruženého ukazatele, kterým bylo úmrtí, re-infarkt nebo intrakraniální hemoragie na

30. den (měřeno jako čistý klinický benefit) byl statisticky významně nižší (p<0,0001) ve

skupině se sodnou solí enoxaparinu (10,1 %) v porovnání s heparinem (12,2 %), to

představuje 17% redukci relativního rizika v přínos léčby sodnou solí enoxaparinu. Výskyt

velkého krvácení po 30 dnech byl statisticky významně vyšší (p<0,0001) ve skupině se

sodnou

solí

enoxaparinu

(2,1

%) oproti

skupině

heparinem

(1,4 %).

Vyšší

výskyt

gastrointestinálního

krvácení

podobný v

obou

skupinách

(0,8

sodnou

solí

enoxaparinu oproti 0,7 % s heparinem).

Prospěšný účinek sodné soli enoxaparinu na primární cíl pozorovaný během prvních 30 dní

se zachoval po dobu 12 měsíců.

Porucha funkce jater

Podle literárních údajů se používání sodné soli enoxaparinu v dávce 4 000 IU (40 mg) u

pacientů s cirhózou (Child-Pugh třída B-C) zdá být v prevenci trombózy portální žíly

bezpečné a účinné. Třeba podotknout, že literární studie mohou mít určitá omezení. U

pacientů s poruchou funkce jater je potřebná opatrnost, protože tito pacienti mají vyšší

potenciál krvácení (viz bod 4.4) a u pacientů s cirhózou (Child-Pugh třída A, B, C) se

žádné studie týkající se formálního stanovení dávky neuskutečnily.

5.2

Farmakokinetick

é

vlastnosti

Všeobecná charakteristika

Farmakokinetické parametry sodné soli enoxaparinu byly studovány především ve vztahu

k časovému průběhu plazmatické anti-Xa a anti-IIa aktivity, a to v doporučených dávkách

po jednorázovém nebo opakovaném subkutánním a po jednorázovém intravenózním

podání.

Kvantitativní

stanovení

anti-Xa

anti-IIa

farmakokinetických

účinků

bylo

provedeno validovanými amidolytickými metodami.

Absorpce

Absolutní biologická dostupnost sodné soli enoxaparinu po jeho subkutánní aplikaci je na

základě anti-Xa aktivity blízká 100%.

Mohou se použít různé dávky, formy a dávkovací režimy.

Průměrné maximální plazmatické anti-Xa aktivity je dosaženo za 3 až 5 hodin po

subkutánní aplikaci a dosahuje přibližně 0,2; 0,4 a 1,0 a 1,3 IU/ml po jednorázové

subkutánní aplikaci dávky 2000 IU, 4000 IU, 100 IU/kg a 150 IU/kg (20 mg, 40 mg, 1

mg/kg and 1,5 mg/kg) v uvedeném pořadí.

Intravenózní bolusová dávka 3 000 IU (30 mg), po které bezprostředně následuje dávka

100 IU/kg (1 mg/kg) podaná subkutánně každých 12 hodin, poskytuje počáteční vrchol

hladiny faktoru anti-Xa 1,16 IU/ml (n=16) a průměrná expozice odpovídá 88 % hladiny ve

stabilizovaném stavu. Stabilizovaného stavu se dosahuje druhý den léčby.

Po opakovaném subkutánním podání 4 000 IU (40 mg) jednou denně a 150 IU/kg (1,5

mg/kg) jednou denně u zdravých dobrovolníků je dosaženo ustáleného stavu 2. den při

průměrné expozici asi o 15 % vyšší než po jednotlivé dávce. Po opakovaném subkutánním

podání 100 anti-Xa IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně je ustáleného stavu dosaženo 3.- 4. den

při průměrné expozici o 65 % vyšší než po jednotlivé dávce a je dosaženo maximální

plazmatické hladiny asi 1,2 IU/ml a minimální plazmatické hladiny 0,52 IU/ml. Injekční

objem a koncentrace dávky v rozmezí 100-200 mg/ml nemá vliv na farmakokinetické

parametry u zdravých dobrovolníků.

Farmakokinetika

sodné

soli

enoxaparinu

podání

dávek

vyšších

než

jsou

doporučené dávky lineární. Proměnlivost v rámci organismu nebo mezi více pacienty

je nízká. Po opakovaném s.c. podávání se akumulace nezjistila.

Plazmatická anti-IIa aktivita po subkutánním podání je přibližně 10krát nižší než anti- Xa

aktivita. Průměrná maximální anti-IIa aktivita je pozorována přibližně 3 až 4 hodiny po

subkutánní injekci a dosahuje 0,13 IU/ml po podání 100 IU/kg (1 mg/kg) dvakrát denně

resp. 0,19 IU/ml při podání 150 IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně.

Distribuce

Distribuční objem anti-Xa aktivity sodné soli enoxaparinu je asi 4,3 litrů a blíží se celkovému

objemu krve.

Biotransformace

Sodná

sůl

enoxaparinu

primárně

metabolizuje

játrech

desulfatizací

a/nebo

depolymerizací na složky s nižší molekulovou hmotností a výrazně nižší účinností.

Eliminace

Sodná sůl enoxaparinu se vyznačuje nízkou clearance, průměrná anti-Xa plazmatická

clearance činí 0,74 l/h po podání 150 anti Xa-IU/kg (1,5 mg/kg) ve formě 6hodinové

intravenózní infúze.

Eliminace

jednofázová

eliminačním

poločasem

anti-Xa

aktivity asi

hodin

jednorázovém subkutánním podání až asi 7 hodin po opakovaném podání sodné soli

enoxaparinu.

Renální clearance aktivních fragmentů představuje přibližně 10 % podané dávky a celková

renální exkrece aktivních a neaktivních fragmentů je 40 % dávky.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pa

cienti

Výsledky

analýzy

farmakokinetických

ukazují,

kinetický

profil

sodné

soli

enoxaparinu se při normálních renálních funkcích neliší u starších a mladších pacientů.

Vzhledem ke skutečnosti, že se renální funkce s věkem zhoršují, může dojít u starších

pacientů ke snížení eliminace sodné soli enoxaparinu (viz body 4.4, 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater

Ve studii, která proběhla u pacientů s pokročilou cirhózou léčených sodnou solí enoxaparinu

4 000 IU (40 mg) jednou denně byl pokles v maximu anti-Xa aktivity spojený se vzestupem

závažnosti

poškození

jater

(hodnocené

Child-Pugh

kategorií).

Tento

pokles

připisován hlavně poklesu hladiny ATIII, sekundárně snížené syntéze ATIII u pacientů s

poruchou jater.

Porucha funkce ledvin

Lineární vztah mezi plazmatickou clearance anti-Xa a clearance kreatininu v rovnovážném

stavu

ukazuje,

zhoršení

renálních

funkcí

vede

snížení

clearance

sodné

soli

enoxaparinu. Po opakovaném s.c. podání 4 000 IU jednou denně je anti-Xa expozice

hodnocená podle AUC v rovnovážném stavu mírně zvýšená u lehké (clearance kreatininu

50-80 ml/min) a při středně závažné až závažné (clearance kreatininu 30-50 ml/min) poruše

funkce ledvin krajně zvýšená.

U pacientů trpících těžkou renální insuficiencí (clearance kreatininu <30 ml/min) je AUC

v ustáleném stavu po opakovaném podání 4 000 anti-Xa IU (40 mg) jednou denně s.c.

signifikantně zvýšena (v průměru o 65 %) (viz body 4.4 a 4.2).

Hemodial

ý

za

Po jednorázovém i.v. podání sodné soli enoxaparinu v dávce 25 IU, 50 IU nebo 100 IU/kg

(0,25; 0,5 nebo 1 mg/kg) byla jeho farmakokinetika podobná jako u kontrolované

populace, avšak AUC byla dvakrát vyšší než u kontrolované populace.

T

ě

le

sná hmotnost

V důsledku nižší, váze přizpůsobené clearance u obézních pacientů při subkutánní aplikaci,

dochází

obézních

zdravých

dobrovolníků

(BMI

30-48

kg/m2)

opakovaném

subkutánním podání 150 anti-Xa IU/kg (1,5 mg/kg) jednou denně k mírnému zvýšení

průměrné AUC aktivity anti-Xa oproti kontrolní skupině neobézních pacientů, přestože

maximální plasmatická hladina anti-Xa aktivity není zvýšena. U obézních pacientů je po

subkutánním podání nižší hmotností ovlivněná clearance.

Při podání jednotlivé dávky 4 000 anti-Xa IU (40 mg) s.c. bez přizpůsobení dávky tělesné

hmotnosti pacienta bylo pozorováno, že expozice anti-Xa je o 52 % vyšší u žen o hmotnosti

<45 kg a o 27 % vyšší u mužů o hmotnosti <57 kg ve srovnání s pacienty s normální hmotností

(viz bod 4.4).

Farmakokinetické interakce

Mezi sodnou solí enoxaparinu a trombolytiky nebyly při současném podání pozorovány

žádné farmakokinetické interakce.

5.3

P

ře

dklinick

é

úd

aje vztahuj

í

c

í se

k bezp

nosti

Ve 13 týdenní studii toxicity, kde se podávala s.c. sodná sůl enoxaparinu potkanům a psům

v dávce 15 mg/kg/den a v 26 týdenní studii toxicity, kde se podávala sodná sůl enoxaparinu

s.c. a i.v. potkanům a opicím v dávkách 10 mg/kg/den se jiné nežádoucí účinky sodné soli

enoxaparinu kromě antikoagulačního účinku neprokázaly.

Následující testy neprokázaly mutagenní účinky sodné soli enoxaparinu: Amesův test in-

vitro, progresivní mutační test na buňkách myších lymfomů in-vitro, humánní lymfocytový

test chromozomových aberací na kostní dřeni potkanů.

Studie vykonané u gravidních samic potkanů a králíků s dávkami sodné soli enoxaparinu do

30mg/kg/den neprokázaly žádné teratogenní účinky na fetotoxicitu. Po s.c. podání dávky

nižší než 20 mg/kg/den neměla sodná sůl enoxaparinu vliv na fertilitu ani na reprodukční

schopnosti potkaních samců a samic.

6.

FARMACEUTICK

É

ÚDAJE

6.1

Seznam pomocn

ý

ch

tek

Voda pro injekci

6.2

Inkompatibility

Subkutánní injekce

Nemíchat s jinými léky.

Intravenózní injekce (bolus) (pouze pro indikaci akutní STEMI)

Sodná sůl enoxaparinu se může bezpečně podávat s fyziologickým roztokem chloridu

sodného (0,9 %) nebo s 5% vodným roztokem dextrózy (viz bod 4.2).

6.3

Doba pou

ž

itelnosti

3 roky

6.4

Z

vláš

tn

í o

pa

tře

n

í

pro uch

ovává

n

í

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Nezmrazujte.

6.5

Druh obalu a obsah bale

Injekční roztok v předplněných injekčních stříkačkách ze skla třídy I s chlorbutylovou zátkou

a s injekční jehlou, s automatickým bezpečnostním zařízením nebo bez něj.

Předplněné injekční stříkačky jsou uloženy v plastových blistrech a v kartonových krabičkách.

Losmina 2

000 IU (20 mg)/0,2 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

0,2 ml injekčního roztoku v předplněné injekční stříkačce 0,5 ml bez stupnice. Balení po 2, 6,

10, 20 a 50 stříkačkách.

Losmina 4

000 IU (40 mg)/0,4 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

0,4 ml injekčního roztoku v předplněné injekční stříkačce 0,5 ml bez stupnice. Balení po 2, 6,

10, 20, 30 a 50 stříkačkách.

Losmina 6

000 IU (60 mg)/0,6 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

0,6 ml injekčního roztoku v předplněné injekční stříkačce 1 ml se stupnicí. Balení po 2, 6, 10,

12, 24, 30 a 50 stříkačkách.

Losmina 8

000 IU (80 mg)/0,8 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

0.8 ml injekčního roztoku v předplněné injekční stříkačce 1 ml se stupnicí. Balení po 2, 6, 10,

12, 24, 30 a 50 stříkačkách.

Losmina 10

000 IU (100 mg)/1 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce

1 ml injekčního roztoku v předplněné injekční stříkačce 1 ml se stupnicí. Balení po 2, 6, 10,

12, 24, 30 a 50 stříkačkách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Z

vláš

tn

í o

pa

tře

n

í

pro likvidaci p

ří

pravku a pro zach

á

zen

í s

n

ím

Předplněná stříkačka je připravena k okamžitému použití (viz bod 4.2).

V případě stříkačky opatřené bezpečnostním zařízením musí být jehla orientována směrem

od uživatele, resp. každé jiné přítomné osoby. Bezpečnostní zařízení se aktivuje silným

stisknutím dříku pístu. Ochranný límec automaticky přikryje jehlu, přičemž je slyšet

cvaknutí, které potvrzuje, že je zařízení aktivováno.

Předplněná injekční stříkačka s přípravkem Losmina je určena pouze k jednorázovému

použití; nespotřebovaný přípravek zlikvidujte.

Zkontrolujte

datum

exspirace

uvedené

obalu

nebo

stříkačce.

Pokud

doba

použitelnosti

překročena,

nesmí

přípravek

použít.

Zkontrolujte,

stříkačka

nepoškozená a roztok je čirý a neobsahuje žádné pevné částice. Pokud je stříkačka

poškozená nebo roztok není čirý, použijte jinou stříkačku.

Stříkačku (s jehlou uvnitř) je třeba ihned zlikvidovat uložením do nejbližší nádoby na ostré

předměty. Víko nádoby je třeba důkladně uzavřít a nádobu uložit mimo dosah dětí.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními

požadavky.

7.

DR

Ž

ITEL ROZHODNUT

Í O R

EGISTRACI

Laboratorios Farmacéuticos ROVI, S.A.

Julián Camarillo, 35

28037 – Madrid

Španělsko

8.

REGIST

RAČNÍ ČÍ

SLO(A)

Losmina 2 000 IU (20 mg)/0,2 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce: 16/465/14-C

Losmina 4 000 IU (40 mg)/0,4 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce: 16/046/17-C

Losmina 6 000 IU (60 mg)/0,6 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce: 16/047/17-C

Losmina 8 000 IU (80 mg)/0,8 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce: 16/048/17-C

Losmina 10 000 IU (100 mg)/1 ml injekční roztok v předplněné injekční stříkačce: 16/049/17-C

9.

DATUM P

RVNÍ R

EGISTRACE/PRODLOU

Ž

E

NÍ R

EGISTRACE

Datum první registrace: 18.04.2018

Datum posledního prodloužení registrace:

10.

DATUM REVIZE TEXTU

24. 1. 2019

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách

Státního ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz)

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Zobrazit historii dokumentů

Sdílejte tyto informace