IMURAN

Základní informace

  • Název přípravku:
  • IMURAN, INJ PLV SOL 1X50MG
  • Dávkování:
  • 50MG/LAH
  • Léková forma:
  • Prášek pro přípravu injekčního roztoku
  • Podání:
  • Injekce
  • Jednotky v balení:
  • 1, Injekční lahvička
  • Druh předpisu:
  • Léčiva na lékařský předpis
  • Použij pro:
  • Lidé
  • Léčitelství typu:
  • alopatický drog

Dokumenty

Lokalizace

  • K dispozici v:
  • IMURAN, INJ PLV SOL 1X50MG
    Česká republika
  • Jazyk:
  • čeština

Další informace

Stav

  • Zdroj:
  • SUKL - Státní ústav pro kontrolu léčiv
  • Stav Autorizace:
  • R - registrovaný léčivý přípravek.
  • Registrační číslo:
  • 59/ 189/70-C
  • Poslední aktualizace:
  • 08-11-2016

Příbalovou informaci pro pacienta

Příloha č. 1 k rozhodnutí o převodu registrace sp. zn. sukls264899/2012 

Příbalová informace - Rp. 

Informace pro použití, čtěte pozorně! 

Název přípravku 

Imuran  

(Azathioprinum) 

Prášek pro přípravu injekčního roztoku 

Složení přípravku 

Léčivá látka: Azathioprinum, 50 mg lyofilizované substance v jedné lahvičce. 

Pomocná látka: hydroxid sodný.  

Obsah sodíku je přibližně 4,5 mg. 

Držitel rozhodnutí o registraci  

Aspen Pharma Trading Limited 

12/13 Exchange Place 

I.F.S.C. 

Dublin 1 

Irsko 

Výrobce 

GlaxoSmithKline Manufacturing S.p.A., San Polo di Torrile, Parma, Itálie 

Léková forma a velikost balení  

Prášek pro přípravu injekčního roztoku 

1 x 50 mg. 

Farmakoterapeutická skupina, způsob účinku  

Imunosupresivum. 

Azathioprin je imidazolový derivát 6-merkaptopurinu (6-MP). In  vivo se rychle štěpí na 6-MP 

a  methylnitroimidazolovou  část.  6-MP  snadno  prostupuje  buněčnou  membránou  a  uvnitř 

buněk je metabolizován na větší počet purinových thioanalogů včetně kyseliny thioinosinové, 

která je hlavním aktivním nukleotidem. Rychlost konverze je u jednotlivých pacientů odlišná. 

Nukleotidy  neprocházejí  buněčnou  membránou,  a  proto  necirkulují  v  tělesných  tekutinách. 

Bez ohledu na to, zda je 6-MP podán přímo či zda se tvoří in vivo z azathioprinu, vylučuje se 

v  podobě  svého  hlavního  neaktivního  oxidativního  metabolitu,  kyseliny  thiomočové.  Tato 

oxidace  je  zprostředkována  xanthinoxidázou,  enzymem,  který  je  blokován  allopurinolem. 

Aktivita methylnitroimidazolového zbytku není dosud zcela přesně definována, ačkoli se zdá, 

že  se  v  některých  orgánech  objevuje  modifikace  aktivity  azathioprinu  ve  srovnání  s  6-MP. 

Stanovení  plazmatických  koncentrací  azathioprinu  či  6-MP  nemá  pro  posouzení  účinnosti 

nebo  toxicity  těchto  látek  žádný  význam.  Ačkoli  přesný  mechanismus  účinku  není  ještě 

objasněn, uvažuje se o těchto mechanismech: 

a)  uvolnění 6-MP, který působí jako purinový antimetabolit; 

b)  možná blokáda sulfhydrylových skupin alkylací; 

c)  inhibice  většího počtu cest syntézy  nukleových kyselin a  v jejím důsledku působení proti 

proliferaci buněk i proti vyzrávání a aktivaci imunitního systému; 

d)  poškození deoxyribonukleové kyseliny (DNA) inkorporací purinových thioanalogů. 

Vzhledem  k  těmto  mechanismům  může  být  efekt  terapie  Imuranem  patrný  až  po  několika 

týdnech nebo měsících léčby. Imuran vykazuje dobrou resorpci z gastrointestinálního traktu. 

Indikace  

Imuran  se  používá  jako  imunosupresivní  antimetabolit,  a  to  buď  samotný,  nebo  (častěji) 

v kombinaci  s jinými  léčivými  přípravky  (obvykle  kortikosteroidy)  a  léčebnými  postupy 

ovlivňujícími imunitní odpověď. Terapeutický efekt může být patrný až po týdnech či měsících 

a  zahrnuje  efekt  šetřící  kortikosteroidy,  umožňující  omezit  toxicitu  spojenou  s vysokým 

dávkováním  a  dlouhodobým  užíváním  kortikosteroidů.  Imuran  v kombinaci  s kortikosteroidy 

a/nebo  jinými  imunosupresivními  léčivými  přípravky  a  léčebnými  postupy  je  indikován  k 

podpoře  přežívání  transplantátů  (např.  renálních,  kardiálních  a  hepatálních)  a  ke  snížení 

potřeby kortikosteroidů u příjemců renálních transplantátů.  

Imuran  je  indikován  k terapii  středně  těžkých  až  těžkých  zánětlivých  střevních  onemocnění 

(Crohnovy nemoci nebo ulcerózní kolitidy) u pacientů, u kterých je potřebná kortikosteroidní 

terapie,  u  pacientů,  kteří  nesnášejí  kortikosteroidní  terapii,  nebo  u  pacientů,  jejichž 

onemocnění je refrakterní na jinou standardní terapii první volby. 

Imuran,  buď  samotný,  nebo  (častěji)  v kombinaci  s kortikosteroidy  a/nebo  jinými  léčivými 

přípravky a léčebnými postupy, byl s klinickým přínosem (včetně možnosti redukce dávkování 

kortikosteroidů,  nebo  i  jejich  úplného  vysazení)  použit  u  části  pacientů  trpících  těmito 

onemocněními: 

-  těžká revmatoidní artritida; 

-  systémový lupus erythematodes; 

-  dermatomyozitida a polymyozitida; 

-  autoimunitní chronická aktivní hepatitida; 

-  pemphigus vulgaris; 

-  polyarteriitis nodosa; 

-  autoimunitní hemolytická anémie; 

-  chronická refrakterní idiopatická trombocytopenická purpura  

-  relabující roztroušená skleróza 

Kontraindikace   

Imuran  je  kontraindikován  u  pacientů,  o  nichž  je  známo,  že  jsou  přecitlivělí  na  azathioprin 

nebo na kteroukoli jinou složku tohoto přípravku. Předepisující lékaři mají mít na zřeteli, že u 

pacientů, kteří jsou přecitlivělí na merkaptopurin (6-merkaptopurin, 6-MP), je pravděpodobné, 

že budou přecitlivělí i na přípravek Imuran. 

Použití v těhotenství a v období kojení  

Imuran  nemá  být  podáván  těhotným  ženám  nebo  ženám,  které  mohou  v  blízké  době 

otěhotnět, bez pečlivého zvážení poměru mezi rizikem pro plod a terapeutickým přínosem pro 

matku.  

Důkazy  o  teratogenitě  přípravku  Imuran  u  lidí  nejsou  jednoznačné.  Je-li  jeden  z partnerů 

léčen  přípravkem  Imuran,  je  třeba  (stejně  jako  při  každé  jiné  cytotoxické  farmakoterapii) 

doporučit náležitá kontracepční opatření. 

Při užívání azathioprinu v době těhotenství, a to zejména v kombinaci s kortikosteroidy, byly 

hlášeny případy předčasných porodů a nízké porodní hmotnosti. Dále byly též zaznamenány 

případy spontánních potratů při užívání azathioprinu jedním z partnerů. 

Po  podání  azathioprinu  matce  byl  ve  fetální  krvi  a  v  plodové  vodě  zjištěn  v nízkých 

koncentracích azathioprin a/nebo jeho metabolity. 

U části novorozenců, jejichž matky po celou dobu gravidity užívaly azathioprin, byla hlášena 

leukopenie  a/nebo  trombocytopenie.  Během  gravidity  je  nutné  zvlášť  pečlivě  sledovat 

hematologické parametry. 

U  matek  užívajících  azathioprin  byla  v kolostru  a  v mateřském mléce  prokázána  přítomnost 

merkaptopurinu. 

Zvláštní upozornění  

Bezpečnost  při  aplikaci:   Pacientovy  oči,  kůže  a  sliznice  by  měly  být  chráněny  před  stykem 

s rekonstituovaným i dále zředěným roztokem přípravku Imuran. Při realizaci této ochrany je 

ovšem nutné zvolit způsob, který u pacienta nevyvolá nepřiměřené obavy. 

Pacientovo oblečení, tělo a lůžkoviny mají být chráněny separační přikrývkou na jedno použití 

s vrchní savou vrstvou a spodní vrstvou nepropustnou pro vodu. 

Likvidace  použitého  přípravku:  Roztoky  přípravku  Imuran  mají  být  likvidovány  náležitým 

způsobem  (např.  uložením  hluboko  pod  zem  nebo  vysokoteplotním  spalováním)  v souladu 

s platnými  místními  právními  předpisy  nebo  regulačními  požadavky  místních  oprávněných 

autorit.  Ostré  předměty,  např.  injekční  jehly,  stříkačky,  aplikační  soupravy  a  ampule,  se 

odkládají k likvidaci  do pevných nádob označených vhodným výstražným symbolem. Osoby 

účastnící  se  odstraňování  těchto  předmětů  musejí  být  obeznámeny  s bezpečnostními 

opatřeními,  která  je  nutné  dodržovat,  a  zmíněný  materiál  se  má  zničit  v souladu  s platnými 

místními právními předpisy nebo regulačními požadavky místních oprávněných  autorit.  Tyto 

předpisy nebo požadavky mohou vyžadovat spálení zmíněného materiálu. 

Sledování: Léčebné použití přípravku Imuran je spojeno s různými riziky. Imuran má být proto 

předepsán  pouze  za  předpokladu,  že  po  celou  dobu  terapie  bude  možné  zajistit  náležité 

pravidelné kontroly pacienta a jeho sledování zaměřené na možné toxické účinky. 

V průběhu  prvních  8  týdnů  terapie  se  doporučuje  kontrolovat  diferenciální  krevní  obraz 

(včetně počtu trombocytů) jednou týdně nebo - při použití vysokých dávek nebo v přítomnosti 

závažné renální a/nebo hepatální poruchy - ještě častěji. Později lze kontrolu diferenciálního 

krevního  obrazu  opakovat  méně  často;  doporučuje  se  jednou  měsíčně,  nejméně  však 

v tříměsíčních intervalech. 

Pacienty  léčené  přípravkem  Imuran  je  nutné  instruovat,  že  musejí  okamžitě  ohlásit  jakékoli 

známky infekce, tvorbu modřin, krvácení nebo jiné projevy útlumu funkce kostní dřeně. 

Jedinci  s vrozenou  deficiencí  enzymu  thiopurinmethyltransferázy  (TPMT)  mohou  být 

neobvykle  citliví  na  myelosupresivní  působení  azathioprinu  a  po  zahájení  léčby  přípravkem 

Imuran  mohou  mít  sklon  k rychlému  útlumu  funkce  kostní  dřeně.  Tento  problém  může  být 

zhoršen  souběžnou  aplikací  léčivých  přípravků  s vlastnostmi  inhibitorů  TPMT,  např. 

olsalazinu, mesalazinu či sulfasalazinu. 

Renální  a/nebo  hepatální  insuficience:  Byla  vyslovena  hypotéza,  že  v případě  renální 

insuficience by mohla být toxicita přípravku Imuran vyšší. Kontrolované studie tuto hypotézu 

nepotvrdily,  přesto  se  u  pacientů  s renální  insuficiencí  doporučuje  používat  dávkování  na 

spodní  hranici  normálního  rozmezí,  velmi  pečlivě  sledovat  hematologickou  odezvu,  a 

vyskytnou-li  se  projevy  hematotoxicity,  snížit  dávkování  ještě  více.  Pacientům  s hepatální 

dysfunkcí  léčeným  přípravkem  Imuran  je  nutné  věnovat  zvláštní  péči  a  pravidelně  u  nich 

kontrolovat diferenciální krevní obraz a provádět laboratorní vyšetření ukazatelů funkce jater. 

Protože  u  těchto  pacientů  může  být  narušena  biotransformace  azathioprinu,  má  se  u  nich 

dávkování  snížit  na  spodní  hranici  normálního  rozmezí  a  vyskytnou-li  se  projevy 

hepatotoxicity  nebo  myelotoxicity,  má  se  dávkování  snížit  ještě  více.  Omezené  zkušenosti 

ukazují,  že  Imuran  neznamená  přínos  pro  pacienty  s deficiencí  hypoxanthin-guanin-

fosforibosyltransferázy (s Leschovým-Nyhanovým syndromem). Z tohoto důvodu a z důvodu 

abnormálního  metabolismu  těchto  nemocných  nelze  u  nich  doporučit  terapii  přípravkem 

Imuran. 

Pacientům léčeným přípravkem Imuran by neměly být podávané živé vakcíny. 

Mutagenita:  U  mužů  i  u  žen  léčených  přípravkem  Imuran  byly  prokázány  chromozomální 

aberace. Podíl  přípravku Imuran na  vzniku těchto  abnormalit je  obtížné určit.  V lymfocytech 

potomků  pacientů,  kteří  byli  léčeni  přípravkem  Imuran,  byly  prokázány  chromozomální 

aberace,  které  časem  vymizely.  U  potomků  pacientů  léčených  přípravkem  Imuran  nebyly  - 

s výjimkou  velmi  vzácných  případů  -  prokázány  zjevné  somatické  abnormality.  U  pacientů 

léčených azathioprinem z různých důvodů bylo pozorováno synergické klastogenní působení 

azathioprinu a dlouhovlnného ultrafialového záření. 

Vliv na fertilitu: Ústup chronické renální insuficience po renální transplantaci, jejíž součástí 

je podávání přípravku Imuran, je provázen zvýšením fertility příjemců transplantátu obojího 

pohlaví. 

Karcinogenita  

U pacientů podstupujících agresivní imunosupresivní farmakoterapii se zvyšuje riziko rozvoje 

lymfomů  a  jiných  maligních  onemocnění,  zejména  karcinomu  kůže,  sarkomu  a  karcinomu 

děložního čípku. Zdá se,  že riziko je  více  závislé na   intenzitě  a  délce trvání imunosuprese 

nežli  na  výběru  imunosupresivního  přípravku.  Byla  pozorována  regrese  non-Hodgkinského  

lymfomu a Kaposiho sarkomu po snížení dávky nebo ukončení imunosupresivní léčby.  

Pacienti,  léčení  současně  více  imunosupresivními  přípravky  jsou  ohroženi  nadměrnou 

imunosupresí,  proto  by  takový  typ  léčby  měl  být  prováděn  s  co  nejnižším  ještě  účinným 

dávkováním. 

Stejně  tak  jako  všichni  jedinci  se  zvýšeným  rizikem  vzniku  karcinomu  kůže,  měli  by  se 

pacienti léčení přípravkem Imuran chránit před slunečním a ultrafialovým světlem oděvem a 

opalovacími krémy s vysokým protektivním faktorem. 

Infekce virem varicella zoster 

Při podávání imunosupresiv může mít infekce virem varicella zoster (plané neštovice nebo 

herpes zoster) závažný průběh. 

Před zahájením léčby imunosupresivy je třeba zjistit, zda pacient v minulosti prodělal infekci 

virem varicella zoster. Ke stanovení předchozí expozice viru může být užitečné serologické 

testování. Pacienti, kteří neprodělali infekci virem varicella zoster, by se měli vyhýbat kontaktu 

s osobami, které mají plané neštovice nebo herpes zoster. Pokud je pacient exponován viru 

varicella zoster, musí být věnována zvláštní péče zabránění rozvoje planých neštovic nebo 

herpes zoster a zvážena může být pasivní imunizace varicella-zoster imunoglobulinem. 

Pokud  je  již  pacient  infikován  virem  varicella  zoster,  je  třeba  zahájit  vhodnou  léčbu  včetně 

antivirové terapie a podpůrné léčby. 

Interakce  

Allopurinol, oxipurinol a thiopurinol: Xanthinoxidáza je inhibována allopurinolem, oxipurinolem 

a  thiopurinolem,  což  vede  ke  zvýšení  konverze  biologicky  aktivní  kyseliny  6-thioinosinolové 

na biologicky neaktivní kyselinu 6-thiomočovou. Pokud je allopurinol, oxipurinol a thiopurinol 

podáván  současně  s  6-merkaptopurinem  (6-MP)  či  azathioprinem,  je  nutné  dávky  6-MP  a 

azathioprinu redukovat na jednu čtvrtinu původní dávky. 

Látky  blokující  neuromuskulární  přenos:  Imuran  může  zesilovat  neuromuskulární  blokádu 

způsobenou  depolarizujícími  látkami,  jako  je  sukcinylcholin,  a  zeslabovat  blokádu 

způsobenou nedepolarizujícími látkami, jako je tubokurarin. 

Warfarin:  Při  současném  podání  azathioprinu  a  warfarinu  byla  popsána  inhibice 

antikoagulačního účinku warfarinu. 

Cytostatika a myelosupresiva: Zvláštní pozornost vyžaduje aplikace přípravku Imuran a jiných 

látek,  které  mohou  mít  myelosupresivní  účinek  (tj.  např.  penicilaminu).  Totéž  platí  při 

kombinaci Imuranu a kotrimoxazolu, kdy mohou nastat závažné změny krevního obrazu. 

Aminosalicyláty:  In  vitro  bylo  prokázáno,  že  kyselina  5-aminosalicylová  (mesalazin)  a  její 

deriváty  (např.  olsalazin,  sulfasalazin)  inhibují  enzym  thiopurinmethyltransferázu  (TPMT),  a 

proto je při souběžné aplikaci přípravku Imuran s takovýmito léčivy nutná zvláštní opatrnost. 

Další interakce: Při současném podání přípravku Imuran a kaptoprilu byly rovněž pozorovány 

změny krevního obrazu. 

Uvádějí  se  také  interakce  cimetidinu  a  indomethacinu,  které  mohou  mít  myelosupresivní 

účinek. Ten se podáváním přípravku Imuran může zesilovat. 

Bylo  zjištěno,  že  in  vitro  může  furosemid  zhoršit  metabolismus  azathioprinu  v  jaterních 

buňkách. Tyto poznatky však nejsou klinicky ověřeny.   

Vakcinace: Imunosupresivní působení přípravku Imuran může vést k atypické a potenciálně 

škodlivé  reakci  na  očkování  živými  vakcínami,  a  proto  je  u  pacientů  léčených  přípravkem 

Imuran z teoretických důvodů kontraindikováno podání živých vakcín. 

Naproti  tomu  účinek  lyofilizovaných  vakcín  (např.  vakcíny  hepatitidy  B)  je  slabší,  což  bylo 

pozorováno  ve  studiích  zahrnujících  více  pacientů  léčených  kombinací  s  azathioprinem  a 

kortikosteroidy. 

Výsledky malé klinické studie naznačují, že standardní terapeutické dávky přípravku Imuran 

nemají  škodlivý  vliv  na  odezvu  (hodnocenou  podle  průměrné  koncentrace  specifických 

antikapsulárních protilátek) na polyvalentní vakcínu proti pneumokokům. 

Nežádoucí účinky   

Pro  přípravek  Imuran  není  k  dispozici  současná  klinická  dokumentace,  která  by  mohla  být 

použita k určení četnosti nežádoucích účinků. Incidence nežádoucích účinků se může lišit v 

závislosti  na  indikaci.  K  vyjádření  frekvence  nežádoucích  účinků  se  užívá  následující 

klasifikace:  

velmi časté  1/10; časté  1/100 a <1/10; méně časté  1/1000 a <1/100, vzácné  1/10 000 a 

<1/1000; velmi vzácné < 1/10 000 včetně jednotlivých hlášených případů.  

 Infekční a parazitární onemocnění 

Velmi  časté:  virové,  plísňové  a  bakteriální  infekce  u  transplantovaných  pacientů  užívajících 

azathioprin v kombinaci s dalšími imunosupresivy. 

Méně časté: virové, plísňové a bakteriální infekce u ostatních pacientů. 

U pacientů, kteří byli léčeni přípravkem Imuran samotným nebo v kombinaci spolu s dalšími 

imunosupresivy (zejména s kortikosteroidy), byla pozorována zvýšená náchylnost k virovým, 

plísňovým  a  bakteriálním  infekcím  (včetně  těžkých  a  atypických  infekcí  vyvolaných  virem 

varicella zoster). 

Novotvary benigní a maligní (včetně cyst a polypů) 

Vzácné:  maligní  novotvary  zahrnující  non-HodgkinskéHodkinské  lymfomy,  kožní  karcinomy 

(melanomy i nemelanotické karcinomy), sarkomy (Kaposiho sarkom i jiné sarkomy), karcinom 

děložního čípku in situ, akutní myeloidní leukémii a myelodysplasii (viz též bodl 4.4). 

Pacienti  léčení  imunosupresivy,  zejména  příjemci  transplantátu,  jsou  více  ohroženi  vznikem 

non-Hodgkinských  lymfomů  a  jiných  maligních  onemocnění,  zejména  kožním  karcinomem, 

sarkomem  a  karcinomem  děložního  čípku,  proto  by  léčba  měla  být  prováděna  s  užitím  co 

nejnižšího ještě účinného dávkování. 

Zdá  se,  že  zvýšené  riziko  rozvoje  lymfomů  u  imunosuprimovaných  pacientů  s revmatoidní 

artritidou  v porovnání  s běžnou  populací  souvisí  přinejmenším  z  části  se  základním 

onemocněním.  

Vzácně  byly  zaznamenány  případy  akutní  myeloidní  leukémie  a  myelodysplasie  (někdy  

sdružené s chromozomálními abnormalitami). 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Velmi časté:   útlum funkce kostní dřeně, leukopenie 

Časté:             trombocytopenie 

Méně časté:    anémie 

Vzácné:           agranulocytóza, pancytopenie, aplastická anémie, megaloblastová anémie,  

                        erytroidní hypoplazie 

Léčebné  použití  přípravku  Imuran  může  být  provázeno  útlumem  funkce  kostní  dřeně, 

závislým  na  velikosti  dávky  a  obvykle  reverzibilním,  který  se  projeví  jako  leukopenie  nebo 

také  jako  anémie  a  trombocytopenie  a  vzácně  jako  agranulocytóza,  pancytopenie  a 

aplastická  anémie.  Tyto  nežádoucí  účinky  se  vyskytují  zejména  u  pacientů  náchylných 

k projevům  myelotoxicity  (jako  jsou  pacienti  s  TPMT  deficitem,  renální  nebo  hepatální 

insuficiencí)  a  u  pacientů,  u  nichž  nebylo  redukováno  dávkování  přípravku  Imuran  při 

současné léčbě alopurinolem. 

Ve spojitosti s terapií přípravkem Imuran se vyskytly reverzibilní vzestupy hodnot průměrného 

objemu  erytrocytů  a  průměrné  koncentrace  hemoglobinu  v erytrocytech,  závislé  na  velikosti 

dávky.  Rovněž  byly  pozorovány  megaloblastické  změny  kostní  dřeně,  ale  těžká 

megaloblastová anémie a erytroidní hypoplazie jsou vzácné. 

Jestliže se nesníží dávkování přípravku Imuran při souběžné léčbě allopurinolem, může dojít 

k těžké myelosupresi a pancytopenii. 

Poruchy imunitního systému 

Méně časté: reakce přecitlivělosti 

Velmi vzácné: Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza 

Po  podání  přípravku  Imuran  byl  popsán  občasný  výskyt  několika  různých  klinických 

syndromů,  které  jsou  patrně  idiosynkratickými  manifestacemi  přecitlivělosti.  K jejich 

charakteristickým  klinickým  rysům  patří  nespecifický  pocit  celkové  indispozice,  závratě, 

nauzea,  vomitus,  průjem,  horečka,  ztuhlost,  exantém,  vaskulitida,  myalgie,  artralgie,  renální 

dysfunkce, hypotenze, hepatální dysfunkce a cholestáza (viz Poruchy jater a žlučových cest). 

V mnoha  případech  byla  opětnou  expozicí  potvrzena  souvislost  těchto  reakcí  s přípravkem 

Imuran. 

Okamžitým  zastavením  aplikace  azathioprinu  a  (v případě  potřeby)  zahájením  opatření  na 

podporu  krevního  oběhu  se  většinou  podařilo  stav  zvládnout.  Při  závažných  formách 

základního onemocnění bylo výjimečně hlášeno fatální zakončení.  

Jestliže  se  vyskytla  reakce  přecitlivělosti  na  Imuran,  je  nutné  velmi  pečlivě  zvažovat 

pokračování v jeho aplikaci s ohledem na okolnosti jednotlivého případu. 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

Velmi vzácně: reverzibilní pneumonitida. 

Gastrointestinální poruchy 

Méně časté : pankreatitida 

Vzácné:         kolitida, divertikulitida a perforace střeva hlášené u příjemců transplantátů,  

                      Těžký průjem u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním 

U příjemců transplantátů byly při imunosupresivní terapii hlášeny závažné komplikace, včetně 

kolitidy,  divertikulitidy  a  perforace  střeva.  Etiologii  těchto  příhod  se  však  nepodařilo 

jednoznačně  objasnit  a  úlohu  při  nich  mohla  hrát  vysokodávková  kortikosteroidní  terapie.  U 

pacientů  léčených  přípravkem  Imuran  pro  zánětlivé  střevní  onemocnění  byl  hlášena  těžký 

průjem, recidivující po obnovené expozici tomuto přípravku. Dojde-li při léčení těchto pacientů 

k exacerbaci příznaků, je nutné myslet na to, že by mohla souviset s léčivem.  

U  malé  části  pacientů  léčených  přípravkem  Imuran,  zejména  u  příjemců  renálních 

transplantátů a u pacientů se zánětlivým střevním onemocněním, byla hlášena pankreatitida. 

Prokázat  příčinnou  souvislost  pankreatitidy  s jedním  určitým  léčivým  přípravkem  bývá 

obtížné,  ovšem  v některých  případech  byla  spojitost  s přípravkem  Imuran  potvrzena 

obnovenou expozicí. 

Poruchy jater a žlučových cest 

Méně časté: cholestáza a zhoršení funkčních jaterních testů 

Vzácné: život ohrožující poškození jater       

V souvislosti  s terapií  přípravkem  Imuran  byla  občas  hlášena  cholestáza  a  zhoršení 

laboratorních  ukazatelů  funkce  jater,  obvykle  reverzibilní  po  vysazení  přípravku.  Tyto 

odchylky se mohou sdružovat s příznaky reakce z přecitlivělosti (viz oddíl Poruchy imunitního 

systému). 

V souvislosti  s chronickou  aplikací  azathioprinu  bylo  vzácně  hlášeno  -  hlavně  u  příjemců 

transplantátů  -  život  ohrožující  poškození  jater.  Histologický  nález  zahrnoval  dilataci  sinů, 

peliosis  hepatis,  venookluzivní  poškození  a  nodulární  regenerativní  hyperplazii.  V některých 

případech  došlo  po  vysazení  azathioprinu  k dočasnému  nebo  i  trvalému  zlepšení 

hepatohistologického nálezu a příznaků.  

Poruchy kůže a podkoží 

Vzácně:   alopecie 

U řady pacientů užívajících azathioprin spolu s jinými imunosupresivy bylo popsáno 

vypadávání vlasů. Stav se mnohdy spontánně upravil i přes pokračující terapii. Vztah mezi 

alopecií a terapií azathioprinem je nejasný. 

Dávkování a způsob podávání  

njekční/infuzní forma přípravku Imuran se má aplikovat POUZE tehdy, jestliže aplikace 

jeho  perorální  formy  je  neproveditelná  nebo  nepraktická.  Jakmile  je  pacient  opět 

schopen  snášet  perorální  terapii,  má  se  podávání  injekční/infuzní  formy  nahradit 

užíváním perorální lékové formy.  

Injekční/infuzní přípravek Imuran musí být podáván výhradně nitrožilně! 

V  konkrétních  případech  je  doporučeno  čerpat  údaje  o  klinických  zkušenostech  ze 

specializované lékařské literatury. 

Dávkování při transplantacích- u dětí a dospělých  

V prvním dnu terapie lze nitrožilně podat dávku až 5 mg/kg tělesné hmotnosti/den, v závislosti 

na druhu použitého imunosupresivního režimu. 

Následující udržovací dávkování 1 až 4 mg/kg tělesné hmotnosti/den musí být přizpůsobeno 

klinickým požadavkům a hematologické snášenlivosti. 

Existují doklady o tom, že z důvodu rizika rejekce transplantátu by udržovací terapie, byť jen 

nejnižšími nutnými dávkami, měla být časově neomezená. 

Dávkování v ostatních indikacích – u dětí a dospělých 

Obecně se zahajuje dávkováním mezi 1 a 3 mg/kg tělesné hmotnosti/den; dávkování má být 

v uvedeném rozmezí upraveno podle klinické odezvy (která může být patrná až po týdnech či 

měsících) a hematologické snášenlivosti. 

Dosáhne-li se zjevné terapeutické odezvy, může se uvažovat o redukci dávkování na nejnižší 

možnou úroveň dostačující k udržení dosažené odezvy. Nezlepší-li se stav nemocného do 3 

měsíců po zahájení léčby přípravkem Imuran, má se posoudit možnost zastavení této léčby. 

U pacientů  se  zánětlivými  střevními  onemocněními  se  však  má  zvažovat  minimální  délka 

léčby 12 měsíců; terapeutická odezva u nich nemusí být klinicky zjevná ještě ani po 3 nebo 4 

měsících aplikace. 

Potřebné  udržovací  dávkování  může  být  v rozmezí  od  méně  než  1  mg/kg  tělesné 

hmotnosti/den  až  do  3  mg/kg  tělesné  hmotnosti/den,  v závislosti  na  klinickém  stavu  a  na 

individuální odezvě nemocného (včetně hematologické snášenlivosti). 

Dávkování u roztroušené sklerózy  

Dospělí 

Doporučená dávka u relabující roztroušené sklerózy je 2 až 3 mg/kg tělesné hmotnosti/den. 

Dosažení  účinku  může  vyžadovat  trvání  léčby  i  více  než  1  rok.  Zastavení  progrese 

onemocnění může být patrné až po 2 letech léčby. 

Děti 

Roztroušená  skleróza  není  u  dětí  běžně  diagnostikovaná.  Užití  přípravku  Imuran  není 

doporučeno. 

Dávkování u pacientů s renální a/nebo hepatální insuficiencí 

U  pacientů  s renální  a/nebo  hepatální  insuficiencí  se  má  používat  dávkování  na  spodní 

hranici normálního rozmezí. 

Použití  u  pacientů  ve  vyšším  a  pokročilém  věku  (viz  také  Renální  a/nebo  hepatální 

insuficience): 

S aplikací  přípravku  Imuran  u  pacientů  ve  vyšším  a  pokročilém  věku  jsou  omezené 

zkušenosti. Přestože dostupné údaje nesvědčí o tom, že by se při léčbě přípravkem Imuran 

vyskytovalo mezi těmito pacienty více nežádoucích účinků než mezi pacienty jiných věkových 

skupin, doporučuje se u pacientů ve vyšším a pokročilém věku používat dávkování na spodní 

hranici normálního rozmezí. Zvláštní péči je třeba věnovat sledování hematologické odezvy a 

snižování udržovacího dávkování na nejnižší možnou úroveň dostačující k udržení dosažené 

odezvy. 

Předávkování 

K  hlavním  příznakům  předávkování  přípravkem  Imuran  patří  neobjasněná  infekce,  ulcerace 

hltanu,  tvorba  modřin  a  krvácení.  Jejich  příčinou  je  útlum  funkce  kostní  dřeně,  jenž  může 

dosáhnout  maxima  po  9  až  14  dnech.  Manifestace  těchto  příznaků  je  pravděpodobnější  po 

chronickém předávkování než po akutním předávkování jednou dávkou.  

Terapie 

Specifické  antidotum  není  k  dispozici.  Provádí  se  gastrická  laváž.  Potom  je  nutné  pacienta 

sledovat  (včetně  hematologických  kontrol),  aby  při  případném  výskytu  toxických  reakcí  bylo 

možné  provést  neodkladná  opatření.  Azathioprin  je  částečně  dialyzovatelný,  ovšem  míra 

užitečnosti dialýzy u pacientů předávkovaných přípravkem Imuran není známa. 

Podávání injekčního/infuzního přípravku Imuran 

Rekonstituovaný (koncentrovaný) roztok přípravku Imuran je velmi dráždivý alkalický roztok o 

hodnotě pH 10 až 12. 

Zředí-li  se  tento  rekonstituovaný  (koncentrovaný)  roztok  předepsaným  způsobem  (viz 

Rekonstituce a ředění injekčního/infuzního roztoku Imuran ), vznikne zředěný infuzní roztok o 

hodnotě pH mezi 8,0 a 9,5 (čím větší zředění, tím nižší hodnota pH). 

Jestliže  není  možné  provést  nitrožilní  infuzní  podání  zředěného  roztoku,  lze  podat 

rekonstituovaný  (koncentrovaný)  roztok  pomalou  (trvající  nejméně  jednu  minutu)  nitrožilní 

injekcí,  po  níž  okamžitě  následuje  nitrožilní  podání  (týmž  žilním  přístupem)  nejméně  50  ml 

některého  z doporučených  infuzních  roztoků  (viz  Rekonstituce  a  ředění  injekčního/infuzního 

roztoku Imuran). 

Je  nutné  věnovat  maximální  péči  tomu,  aby  se  zabránilo  paravenóznímu  podání,  které  by 

mohlo vést k poškození tkání. 

Návod k použití přípravku: 

Rekonstituce a ředění injekčního/infuzního roztoku Imuran 

Při  zacházení  s injekčním/infuzním  přípravkem  Imuran  je  vždy  nutné  dodržovat  náležitá 

bezpečnostní  opatření  (viz  text  s  nadpisem  Bezpečná  manipulace  s injekčním/infuzním 

přípravkem Imuran). 

Přípravek neobsahuje protimikrobní konzervační látky, a proto je rekonstituci a ředění nutné 

provádět  za  plně  aseptických  podmínek,  pokud  možno  bezprostředně  před  použitím. 

Všechen nepoužitý roztok je nutné zlikvidovat. 

Obsah každé lahvičky má být rekonstituován přidáním 5 až 15 ml vody na injekci (aqua pro 

iniectione). Rekonstituovaný roztok je stabilní po dobu 5 dnů, pokud je uchováván při teplotě 

od 5 °C do 25 °C. 

Takto rekonstituovaný roztok, dále ředěný na objem 20 až 200 ml jedním z níže uvedených 

infuzních roztoků, je stabilní po dobu 24 hodin při teplotě 15 °C až 25 °C: 

-  izotonický infuzní roztok chloridu sodného (0,9 % m/V) [F 1/1], 

-  infuzní roztok chloridu sodného 0,45 % m/V, 

-  izotonický infuzní roztok chloridu sodného (0,18 % m/V) s glukózou (4 % m/V)  [F 1/5 cum 

glucoso], 

Pokud  se  v rekonstituovaném  roztoku  nebo  v jeho  dále  zředěném  infuzním  roztoku  objeví 

jakýkoli viditelný  zákal  nebo dojde ke krystalizaci, nesmí se takový roztok podat a musí být 

zlikvidován. 

Injekční/infuzní přípravek Imuran má být rekonstituován POUZE doporučeným objemem vody 

na injekci (aqua pro iniectione) a dále ředěn už uvedeným způsobem. 

Bezpečná manipulace s injekčním/infuzním přípravkem Imuran 

Zdravotničtí  pracovníci,  kteří  zacházejí  s injekčním/infuzním  přípravkem  Imuran,  mají 

dodržovat směrnice pro zacházení s cytotoxickými léčivými přípravky podle platných místních 

právních předpisů nebo regulačních požadavků místních oprávněných autorit. 

Injekční/infuzní  přípravek  Imuran  má  připravovat  k podání  lékárník  nebo  jiná  speciálně 

školená  osoba,  dobře  obeznámená  s vlastnostmi  tohoto  přípravku  a  s  požadavky  na 

bezpečné  zacházení  s podobnými  přípravky,  nebo  má  příprava  probíhat  pod  přímým 

dozorem takového lékárníka  nebo takové osoby. 

Injekční/infuzní  přípravek  Imuran má  být  připravován k aplikaci  v aseptické  jednotce  lékárny 

vybavené  vhodným  boxem  s vertikálním  laminárním  prouděním  vzduchu,  zajišťujícím 

dostatečnou  ochranu  jak  obsluhující  osoby,  tak  přípravku  a  pokud  možno  rezervovaným 

výhradně pro cytotoxické přípravky. 

Tam, kde takové vybavení není, se má injekční/infuzní přípravek Imuran připravovat k aplikaci 

ve  vedlejší,  zvlášť  k  tomu  určené  místnosti  (přípravně)  lůžkového  nebo  ambulantního 

oddělení. 

Osoby  připravující  injekční/infuzní  přípravek  Imuran  k  použití  musejí  mít  nasazeny  tyto 

ochranné prostředky: 

-  polyvinylchloridové rukavice na jedno použití vhodné kvality (pryžové rukavice nejsou 

dostačující); 

-  chirurgickou obličejovou masku vhodné kvality;  

-  ochranné brýle, které je po použití nutné důkladně umýt vodou; 

-  zástěru na jedno použití. 

V aseptických zařízeních se vyžadují další vhodné ochranné pomůcky. 

Dojde-li ke kontaminaci okolního prostředí (rozsypáním nebo rozlitím byť i malého množství 

přípravku), je nutné rozsypaný nebo rozlitý přípravek neprodleně setřít zvlhčenými papírovými 

ručníky  (osuškami)  na  jedno  použití  a  ty  po  použití  odhodit  do  sběrného  obalu  (pytle  nebo 

pevné  nádoby)  určeného  pro  vysoce  nebezpečný  odpad.  Kontaminované  plochy  mají  být 

umyty velkým množstvím vody. 

Přijde-li  roztok  přípravku  Imuran  do  styku  s kůží,  je  nutné  zasažené  místo  neprodleně 

důkladně umýt mýdlem a velkým množstvím studené vody.  

Přijde-li Imuran do styku s očima, je nutné okamžitě provést výplach očí sterilním izotonickým 

roztokem  chloridu  sodného  a  neprodleně  vyhledat  (přivolat)  lékařskou  pomoc.  Není-li 

k dispozici  sterilní  izotonický  roztok  chloridu  sodného,  lze  k výplachu  očí  použít  velké 

množství čisté vody z vodovodu. 

Podání 

Pacientovy oči, kůže a sliznice by měly být chráněny před stykem s rekonstituovaným i dále 

zředěným roztokem přípravku Imuran. Při realizaci této ochrany je ovšem nutné zvolit způsob, 

který u pacienta nevyvolá nepřiměřené obavy. 

Pacientovo oblečení, tělo a lůžkoviny mají být chráněny separační přikrývkou na jedno použití 

s vrchní savou vrstvou a spodní vrstvou nepropustnou pro vodu. 

Likvidace 

Roztoky přípravku Imuran mají být likvidovány náležitým způsobem (např. uložením hluboko 

pod zem nebo vysokoteplotním spalováním) v souladu s platnými místními právními předpisy 

nebo regulačními požadavky místních oprávněných autorit.  

Ostré  předměty,  např.  injekční  jehly,  stříkačky,  aplikační  soupravy  a  ampule,  se  odkládají 

k likvidaci do  pevných nádob označených  vhodným výstražným symbolem. Osoby účastnící 

se odstraňování těchto předmětů musejí být obeznámeny s bezpečnostními opatřeními, která 

je nutné dodržovat, a  zmíněný materiál se má zničit  v souladu s platnými místními právními 

předpisy  nebo  regulačními  požadavky  místních  oprávněných  autorit.  Tyto  předpisy  nebo 

požadavky mohou vyžadovat spálení zmíněného materiálu. 

Doba použitelnosti  

Před  otevřením:  Přípravek  se  nesmí  používat  po  uplynutí  doby  použitelnosti  vyznačené  na 

obalu. 

Po  rekonstituci  a  naředění:  Rekonstituovaný  roztok  je  stabilní  po  dobu  5  dnů,  pokud  je 

uchováván při teplotě od 5  0 C do 25  0 C. Takto rekonstituovaný roztok, dále ředěný na objem 

20 až 200 ml jedním z infuzních roztoků uvedených v bodě 6.6, je stabilní po dobu 24 hodin 

při  teplotě  15  0 C  až  25  0 C.  Z  mikrobiologického  hlediska má  být  přípravek  použit  okamžitě. 

Není-li  použit  okamžitě,  doba  a  podmínky  uchovávání  přípravku  po  otevření  před  použitím 

jsou  v  odpovědnosti  uživatele  a  normálně  by  doba  neměla  být  delší,  než  je  uvedeno  výše, 

pokud  rekonstituce/ředění  neproběhlo  za  kontrolovaných  a  validovaných  aseptických 

podmínek. 

Uchovávání  

Uchovávejte při teplotě do 25 °C, v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem 

a vzdušnou vlhkostí. 

Přípravek uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. 

Datum poslední revize textu 

19.12.2012