EPTIFIBATID MYLAN

Základní informace

  • Název přípravku:
  • EPTIFIBATID MYLAN Infuzní roztok 0,75MG/ML
  • Dávkování:
  • 0,75MG/ML
  • Léková forma:
  • Infuzní roztok
  • Podání:
  • Intravenózní podání
  • Jednotky v balení:
  • 1X100ML Injekční lahvička
  • Druh předpisu:
  • na lékařský předpis
  • Použij pro:
  • Lidé
  • Léčitelství typu:
  • alopatický drog

Dokumenty

Lokalizace

  • K dispozici v:
  • EPTIFIBATID MYLAN Infuzní roztok 0,75MG/ML
    Česká republika
  • Jazyk:
  • čeština

Terapeutická informace

  • Terapeutické oblasti:
  • Eptifibatid
  • Přehled produktů:
  • INF SOL 1X100MLX0,75MG/ML

Další informace

Stav

  • Zdroj:
  • SUKL - Státní ústav pro kontrolu léčiv
  • Stav Autorizace:
  • R - registrovaný léčivý přípravek.
  • Registrační číslo:
  • 16/ 163/14-C
  • Poslední aktualizace:
  • 14-11-2016

Příbalovou informaci pro pacienta

sp. zn. sukls40768/2015 

Příbalová informace: Informace pro uživatele 

Eptifibatid Mylan 0,75 mg/ml infuzní roztok 

Eptifibatidum 

Přečtěte si  pozorně  celou  příbalovou  informaci  dříve,  než  začnete  tento  přípravek  užívat,  protože 

obsahuje pro Vás důležité údaje. 

  Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

  Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestry. 

  Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo 

zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny 

v této příbalové informaci. Viz bod 4.  

Co naleznete v této příbalové informaci 

1.  Co je přípravek Eptifibatid infuze a k čemu se používá 

2.  Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Eptifibatid infuze používat 

3.  Jak se přípravek Eptifibatid infuze používá  

4.  Možné nežádoucí účinky 

5.  Jak přípravek Eptifibatid infuze uchovávat 

6.  Obsah balení a další informace 

1. Co je přípravek Eptifibatid infuze a k čemu se používá 

Název  léčivého  přípravku  je  „Eptifibatid  Mylan  0,75  mg/ml  infuzní  roztok”,  ale  ve  zbytku  příbalové 

informace se bude označovat jako “Eptifibatid infuze”. 

Eptifibatid infuze obsahuje účinnou látku eptifibatidum. Jedná se o inhibitor shlukování krevních destiček. 

To znamená, že pomáhá zabránit vytváření krevní sraženiny.  

Eptifibatid  infuze  se  používá  u  dospělých  osob  s  projevy  závažné  nedostačnosti  koronárních  cév 

definované  jako  spontánní  a  nedávná  bolest  na  hrudi  s  elektrokardiografickými  abnormalitami  nebo 

biologickými změnami. Obvykle se podává s acetylsalicylovou kyselinou a nefrakcionovaným heparinem. 

2.    Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Eptifibatid infuze používat 

 Přípravek Eptifibatid infuze Vám nesmí být podán: 

  jestliže jste alergický(á) na eptifibatid nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou 

v bodě 6).  

  jestliže jste měl(a) nedávno krvácení do žaludku, střev, močového měchýře nebo jiných orgánů, 

např.  jestli  jste  zpozoroval(a)  abnormální  krev  ve  stolici  nebo  moči  (kromě  menstruačního 

krvácení) v posledních 30 dnech. 

  jestliže jste měl(a) mrtvici (cévní mozkovou příhodu) v období posledních 30 dnů nebo krvácivou 

cévní mozkovou příhodu (ujistěte se, že Váš lékař ví, že jste měl(a) mozkovou příhodu). 

   jestliže jste měl(a) mozkový nádor nebo stav, který postihl krevní cévy v mozku. 

   jestliže jste měl(a) větší chirurgický výkon nebo vážný úraz v uplynulých 6 týdnech. 

   jestliže máte nebo jste měl(a) problémy s krvácením. 

   jestliže máte nebo jste měl(a) potíže se srážením krve nebo nízkým počtem krevních destiček. 

   jestliže trpíte nebo jste trpěl(a) těžkou hypertenzí (vysoký krevní tlak). 

   jestliže máte nebo jste měl(a) vážné problémy s ledvinami nebo játry.  

   Jestliže jste byl(a) nebo jste léčen(a) jinými léky stejného typu jako přípravek Eptifibatid infuze. 

Prosím informujte svého lékaře, pokud se Vás týká některý z těchto stavů. Máte-li jakékoli otázky, 

zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

Upozornění a opatření 

  Před a v průběhu léčby přípravkem  Eptifibatid infuze Vám budou provedeny krevní testy, jako 

bezpečnostní opatření k omezení možnosti neočekávaného krvácení.  

  Během  užívání  přípravku  Eptifibatid  infuze  budou  u  Vás  sledovány  jakékoliv  známky 

neobvyklého nebo neočekávaného krvácení.  

  Eptifibatid infuze se doporučuje užívat pouze dospělým pacientům, hospitalizovaným na jednotce 

koronární péče.  

Děti a dospívající 

  Eptifibatid infuze není určen pro použití u dětí nebo dospívajících mladších než 18 let.  

Další léčivé přípravky a přípravek Eptifibatid infuze  

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) 

nebo které možná budete užívat.  

Zejména informujte svého lékaře nebo lékárníka, pokud užíváte jakékoliv z následujících léků: 

  látky  tlumící  krevní  srážlivost  (perorální  antikoagulancia  jako  je  warfarin  nebo  acenokumarol) 

nebo 

  léky,  které  zabraňují  krevní  srážlivosti,  zahrnující  nízkomolekulární  heparin,  dipyridamol, 

ticlopidin,  acetylsalicylovou  kyselinu  (s  výjimkou  těch,  které  můžete  dostávat  v  rámci  léčby 

přípravkem  Eptifibatid  infuze),  trombolytika,  perorální  antikoagulancia,  roztoky  dextranu, 

adenosin, sulfinpyrazon, prostacyklin, nesteroidní protizánětlivé léky. 

Těhotenství a kojení 

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná nebo plánujete otěhotnět, poraďte se 

se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.  

Přípravek Eptifibatid infuze se obvykle nedoporučuje používat během těhotenství. Váš lékař zváží přínos 

léčby pro Vás proti riziku pro Vaše dítě při podávání eptifibatidu v průběhu těhotenství.  

Pokud kojíte, mělo by být během léčby kojení přerušeno. 

Přípravek Eptifibatid infuze obsahuje sodík 

Tento léčivý přípravek obsahuje 1,60 mg sodíku v jednom ml. Je třeba to zohlednit u pacientů na dietě s 

kontrolovaným příjmem sodíku. 

3. Jak se přípravek Eptifibatid infuze používá 

Eptifibatid  se  podává  do  žíly  přímou  injekcí,  po  které  následuje  infuze  (roztok  podávaný  do  žíly  po 

kapkách). Podaná dávka je závislá na Vaší tělesné hmotnosti. Doporučená dávka je 180 mikrogramů/kg ve 

formě bolusu (rychlá nitrožilní injekce), následovaná infuzí (roztok podávaný do žíly po kapkách) v dávce 

2 mikrogramů/kg/min, podávanou po dobu až 72 hodin. Pokud máte onemocnění ledvin, může být infuzní 

dávka snížena na 1 mikrogram/kg/minutu. 

Jestliže je prováděna během léčby přípravkem  Eptifibatid perkutánní koronární intervence (PCI), infuze 

může pokračovat až 96 hodin. 

Musíte  také  dostávat  acetylsalicylovou  kyselinu  a  heparin  (pokud  nejsou  ve  Vašem  případě 

kontraindikovány). 

Máte-li nějaké další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

4. Možné nežádoucí účinky 

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u 

každého.  

Pokud  si  všimnete  známek  krvácení,  informujte  okamžitě  svého  lékaře  nebo  zdravotní  sestru.  Velmi 

vzácně  bylo  krvácení  závažné  a  dokonce  i  smrtelné.  Bezpečnostní  opatření  k  prevenci  těchto  stavů 

zahrnuje krevní testy a pečlivou kontrolu ošetřujícími zdravotnickými pracovníky. 

Jestliže  se  u  Vás  objeví  závažná  alergická  reakce  nebo  vyrážka,  ihned  informujte  Vašeho  lékaře  nebo 

zdravotní sestru. Ostatní nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout u pacientů vyžadujících tento typ 

léčby,  zahrnují  ty,  které  jsou  ve  vztahu  k  onemocnění,  pro  které  jsou  léčeni,  jako  je  rychlý  nebo 

nepravidelný srdeční tep, nízký krevní tlak, šok nebo srdeční zástava. 

Velmi časté nežádoucí účinky  

(mohou postihnout více než 1 osobu z 10)  

  mírné nebo velké krvácení, (např. krev v moči, krev ve stolici, krev během zvracení nebo krvácení 

při operačním výkonu)  

  chudokrevnost (snížený počet červených krvinek)  

Časté nežádoucí účinky  

 (mohou postihnout až 1 osobu z 10)  

  zánět žil  

  nízký krevní tlak 

  šok nebo srdeční zástava 

  poruchy srdeční frekvence a rytmu (rychlá nebo pomalá či nepravidelný srdeční tep) 

Méně časté nežádoucí účinky  

(mohou postihnout až 1 osobu ze 100)  

  snížení počtu destiček (krevní buňky nezbytné pro srážení krve)  

  snížené prokrvení mozku.  

Velmi vzácné nežádoucí účinky  

(mohou postihovat až 1 osobu z 10 000)  

  závažné krvácení (např. krvácení do břišní dutiny, krvácení do mozku, krvácení do plic)  

  fatální krvácení  

  velmi výrazné snížení počtu krevních destiček (krevní buňky nezbytné pro srážení krve)  

  kožní vyrážka (jako je kopřivka)  

  náhlá  těžká  alergická  reakce:  kožní  vyrážka  zahrnující  červené  svědivé  změny  na  kůži,  otok 

rukou, nohou, kotníků, tváře, rtů, úst nebo hrdla (které může způsobovat potíže s polykáním nebo 

dýcháním) a můžete mít také pocit na omdlení (to může být fatální).  

Hlášení nežádoucích účinků 

Pokud  se  u  Vás  vyskytne  kterýkoli  z  nežádoucích  účinků,  sdělte  to  svému  lékaři,  lékárníkovi  nebo 

zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této 

příbalové informaci.  

Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:  

Státní ústav pro kontrolu léčiv  

Šrobárova 48  

100 41 Praha 10  

webové stránky:  www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku. 

5.   Jak přípravek Eptifibatid infuze uchovávat 

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.  

Pouze k jednorázovému použití. 

Po otevření okamžitě použijte. Veškerý nepoužitý materiál by se měl po otevření zlikvidovat. 

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na kartónu a lahvičce za „Použitelné 

do:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. 

Po rozředění: 

Chemická a fyzikální stabilita při použití byla prokázána po dobu 24 hodin při teplotě 25°C a 2-8°C. 

Z  mikrobiologického  hlediska  by  měl  být  přípravek  okamžitě  spotřebován,  pokud  metoda  ředění 

nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace. Pokud nebude použit okamžitě, skladování a podmínky před 

použitím jsou zodpovědností uživatele. 

Uchovávejte  v chladničce  (2–8 °C).  Uchovávejte  v původním  obalu,  aby  byl  přípravek  chráněn  před 

světlem. Ochrana přípravku Eptifibatid před světlem však není během podání nutná.  

Nepoužívejte tento přípravek, pokud zjistíte, že se jeho vzhled změnil.   

Přípravek  Eptifibatid infuze  nepoužívejte,  pokud  zjistíte,  že jsou  v  něm  přítomné  viditelné  částice  nebo 

došlo ke změně barvy.  

Nevyhazujte  žádné  léčivé  přípravky  do  odpadních  vod  nebo  domácího  odpadu.  Zeptejte  se  svého 

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí. 

6.   Obsah balení a další informace  

Co přípravek Eptifibatid infuze obsahuje 

  Léčivá látka je  eptifibatidum.  Jeden  ml  infuzního  roztoku  obsahuje  0,75  mg  eptifibatidu. Jedna 

lahvička o objemu 100 ml infuzního roztoku obsahuje 75 mg eptifibatidu.  

  Dalšími složkami jsou monohydrát kyseliny citrónové, hydroxid sodný (pro úpravu pH), voda na 

injekci. 

Jak přípravek Eptifibatid infuze vypadá a co obsahuje toto balení 

Eptifibatid infuze je čirý, bezbarvý roztok. Dodává se ve  

100 ml injekční lahvičce z flintového lisovaného skla třídy I, uzavřené 20 mm zátkou z šedé brombutylové 

pryže potažené vrstvou omniflex plus a růžovým hliníkovým odtrhovacím uzávěrem. 

Velikost balení: 

Jedna injekční lahvička se 100 ml roztoku.  

Držitel rozhodnutí o registraci  

Mylan S.A.S. 

117 allée des Parcs 

69 800 Saint Priest 

Francie  

Výrobce 

Agila Specialties Polska Sp Z.o.o.  

10, Daniszewska Str, 03-230 Warsawa, Polsko 

Tato příbalová informace byla naposledy revidována: 30.5.2015 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Následující informace jsou určeny pouze pro zdravotnické pracovníky: 

Kompletní  souhrn  údajů  o  přípravku  pro  přípravek  Eptifibatid  Mylan  0,75  mg/ml  injekční  roztok  je  k 

dispozici  jako  samostatný  dokument,  s  cílem  poskytnout  zdravotníkům  další  dodatečné  vědecké  a 

praktické informace o podávání a použití tohoto léčivého přípravku. Podívejte se prosím do technického 

listu.  

Následující informace jsou určeny pouze pro zdravotnické pracovníky. 

TECHNICKÝ LIST 

Eptifibatid Mylan 0,75 mg/ml infuzní roztok 

1.   NÁZEV PŘÍPRAVKU 

Eptifibatid Mylan 0,75 mg/ml infuzní roztok  

2.   KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

Jeden ml infuzního roztoku obsahuje eptifibatidum 0,75 mg.  

Jedna lahvička o objemu 100 ml infuzního roztoku obsahuje eptifibatidum 75 mg.  

Pomocná látka se známým účinkem: 

Jeden ml obsahuje 1,6 mg sodíku.  

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

3.   LÉKOVÁ FORMA 

Infuzní roztok.  

Čirý, bezbarvý roztok. 

pH: mezi 5,0 a 5,5  

4.   KLINICKÉ ÚDAJE 

4.1   Terapeutické indikace 

Eptifibatid je určen k použití s kyselinou acetylsalicylovou a nefrakcionovaným heparinem.  

Eptifibatid je indikován k prevenci časného infarktu myokardu u dospělých s nestabilní anginou pectoris 

nebo  s  non-Q  infarktem  myokardu  s  poslední  epizodou  bolesti  na  hrudi,  která  se  vyskytla  během 

posledních 24 hodin a s elektrokardiografickými (EKG) změnami a/nebo zvýšením hodnot kardiomarkerů.  

Léčba eptifibatidem bude pravděpodobně nejvíce přínosná pro pacienty, u kterých je vysoké riziko vývoje 

infarktu myokardu během prvních 3–4 dní po začátku symptomů akutní anginy pectoris včetně např. těch 

pacientů,  kteří  pravděpodobně  podstoupí  časnou  PTCA  (Perkutánní  transluminální  koronární 

angioplastiku) (viz bod 5.1).  

  

4.2   Dávkování a způsob podání 

Tento  přípravek  je  určen  pouze  pro  použití  v nemocničním  zařízení.  Měl  by  být  podáván  odborným 

lékařem, který má zkušenosti s léčbou akutních koronárních syndromů. 

Dávkování 

Dospělí (  18 let věku) s nestabilní anginou pectoris (NAP) nebo s non-Q infarktem myokardu (NQIM). 

Doporučená  dávka  je  180  mikrogramů/kg  ve  formě  intravenózního  bolusu,  podaná  co  nejdříve  po 

stanovení diagnózy, a poté následovaná kontinuální infuzí v dávce 2,0 mikrogramů/kg/min, podávanou až 

72 hodin, do zahájení rekonstrukčního výkonu na koronárních tepnách (aortokoronární bypass) nebo do 

propuštění  z  nemocnice  (podle  toho,  které  z těchto  kritérií je  splněno dříve).  Pokud je během  podávání 

eptifibatidu třeba provést perkutánní koronární intervenci (PCI), pokračuje se podáváním infuze po dobu 

20-24 hodin po jejím provedení, a to v celkovém maximálním trvání terapie 96 hodin. 

Urgentní stav nebo semi-elektivní chirurgický výkon 

Pokud  je  u  nemocného  v  průběhu  léčby  eptifibatidem  nutno  provést  akutní  nebo  urgentní  chirurgický 

výkon  na  srdci,  přerušte  okamžitě  infuzi.  Pokud  je  nutný  semi-elektivní  chirurgický  výkon,  ukončete 

infuzi eptifibatidu ve vhodnou dobu tak, aby se mohla normalizovat funkce trombocytů. 

Porucha funkce jater 

Zkušenosti s léčbou pacientů, u nichž je porušena jaterní funkce, jsou jen velmi omezené. Nemocným se 

zhoršenou jaterní funkcí, která může ovlivnit koagulaci, je proto nutno podávat lék se zvýšenou opatrností 

(viz  bod  4.3,  Protrombinový  čas).  U  pacientů  s  klinicky  významnou  poruchou  jaterních  funkcí  je 

kontraindikován. 

Porucha funkce ledvin 

U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≥ 30 - < 50 ml/min) by měla 

být podána intravenózní bolusová dávka 180 mikrogramů/kg následovaná kontinuální infuzí v dávce 1,0 

mikrogramu/kg/min  po  celou  dobu  léčby.  Toto  doporučení  je  založeno  na  farmakodynamických  a 

farmakokinetických  údajích.  Na  základě  dostupných  klinických  údajů  však  není  možné  potvrdit,  zda 

taková  úprava  dávky  povede  k  zachování  prospěchu  léčby  (viz  bod  5.1).  Užití  u  pacientů  s  těžším 

renálním selháním je kontraindikováno (viz bod 4.3). 

Pediatrická populace 

Bezpečnost  a  účinnost  eptifibatidu  u  dětí  a  dospívajících  do  18  let  věku  nebyla  stanovena.  Nejsou 

dostupné žádné údaje.  

Způsob podání 

Infuzní roztok eptifibatidu se musí používat ve spojení s přípravkem Eptifibatid injekční roztok. 

  

Současné podávání nefrakcionovaného heparinu se doporučuje, pokud to není kontraindikováno z důvodů, 

jako  je  anamnéza  trombocytopénie  spojené  s  použitím  heparinu  (viz  „Podávání  heparinu”,  bod  4.4). 

Eptifibatid je také určen pro současné použití s kyselinou acetylsalicylovou, jako součásti standardní léčby 

pacientů s akutními koronárními syndromy, pokud není jeho použití kontraindikováno. 

4.3   Kontraindikace 

Eptifibatid se nesmí užívat k léčbě pacientů: 

  s hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

  se  známkami  gastrointestinálního  krvácení,  silným  urogenitálním  krvácením  nebo  jiným  typem 

aktivního abnormálního krvácení v období 30 dnů před zahájením léčby. 

  s  cévní  mozkovou  příhodou  v  období  30  dnů  před  zahájením  léčby  nebo  hemoragickou  cévní 

mozkovou příhodou v anamnéze. 

  se  známou  anamnézou  intrakraniálního  onemocnění  (neoplazma,  arteriovenózní  malformace, 

aneurysma). 

  s větším chirurgickým výkonem nebo vážným úrazem v uplynulých 6 týdnech. 

  s hemoragickou diatézou v anamnéze. 

  s trombocytopenií (< 100 000 buněk/mm 3 ) 

  s  protrombinovým  časem  >  1,2  násobek  kontrolních  hodnot  nebo  mezinárodní  normalizovaný 

poměr (INR)   2,0. 

  s těžkou hypertenzí (systolický krevní tlak > 200 mm Hg nebo diastolický tlak krve > 110 mm Hg 

při antihypertenzní léčbě). 

  s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) nebo se závislostí na dialýze 

ledvin.  

  s klinicky významnou poruchou funkce jater. 

  se současným nebo plánovaným podáváním dalšího parenterálního inhibitoru glykoproteinu (GP) 

IIb/IIIa. 

4.4   Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

  

Krvácení 

Eptifibatid je antitrombotikum, které působí prostřednictvím inhibice agregace trombocytů. Vzhledem k 

tomu je třeba u pacientů v průběhu léčby pečlivě sledovat známky krvácení (viz bod 4.8). U žen, starších 

pacientů,  pacientů  s  nízkou  tělesnou  hmotností  nebo  u  pacientů  se  středně  závažnou  poruchou  funkce 

ledvin (clearance kreatininu ≥ 30 - < 50 ml/min) může být zvýšené riziko krvácení. Tyto pacienty je nutné 

z hlediska krvácení pečlivě monitorovat. 

Jak  vyplývá  ze  studie  Early  ACS,  zvýšené  riziko  krvácení  může  být  rovněž  pozorováno  u  pacientů, 

kterým  byl  eptifibatid  podán  časně  (např.  při  stanovení  diagnózy)  v porovnání  s  pacienty,  kterým  byl 

podán  bezprostředně  před  provedením  PCI.  Na  rozdíl  od  dávkování  schváleného  v  EU  byla  všem 

pacientům zařazeným do této studie podána dvojnásobná bolusová dávka před zahájením infuze (viz bod 

5.1).  

Ke  krvácení  dochází  nejčastěji  u  pacientů  podstupujících  perkutánní  arteriální  intervenční  výkony,  a  to 

v místech  tepenných  vstupů.  Proto  je  nutno  pečlivě  sledovat  všechna  potenciální  místa  krvácení  (např. 

10 

místa zavedení katétru; místa napíchnutí tepny, žíly nebo místa vpichu jehly; místa řezu; gastrointestinální 

a  urogenitální  trakt).  Ostatní  potenciální  místa  krvácení,  jako  je  centrální  a  periferní  nervový  systém  a 

retroperitoneální prostor, je nutné též pečlivě sledovat. 

Vzhledem k tomu, že eptifibatid inhibuje agregaci trombocytů, je nutná opatrnost při současném použití 

s jinými  léčivy  ovlivňujícími  hemostázu,  zahrnujícími  ticlopidin,  clopidogrel,  trombolytika,  perorální 

antikoagulancia,  roztoky  dextranu,  adenosinu,  sulfinpyrazonu,  prostacyklinu,  nesteroidních 

protizánětlivých léčiv nebo dipyridamolu (viz bod 4.5). 

Nejsou žádné zkušenosti se současným podáváním eptifibatidu a nízkomolekulárních heparinů. 

Zkušenosti s léčbou eptifibatidem u pacientů, pro které je obvykle indikována trombolytická terapie (např. 

akutní  transmurální  infarkt  myokardu  s  novými  patologickými  Q-vlnami  nebo  elevací  úseků  ST  nebo 

blokádou  levého  raménka  na  EKG)  jsou  omezené.  Proto  se  za  těchto  okolností  nedoporučuje  užívání 

eptifibatidu (viz bod 4.5). 

Podávání  eptifibatidu  by  mělo  být  okamžitě  zastaveno  v  případech,  kdy  je  nutná  trombolytická  terapie 

nebo  pokud  se  musí  pacient  podrobit  naléhavému  koronárnímu  bypassu  nebo  jeho  stav  vyžaduje 

intraaortální balónkovou pumpu. 

Jestliže  nastane  vážné  krvácení,  které  není  kontrolovatelné  kompresí,  měla  by  být  infuze  eptifibatidu 

okamžitě zastavena, stejně tak i nefrakcionovaný heparin, který je podáván současně. 

Arteriální procedury  

Během  léčby  eptifibatidem  nastává  signifikantní  zvýšení  četnosti  krvácení,  hlavně  v  oblasti  femorální 

artérie,  v  místě  zavedení  pouzdra  katétru.  Je  třeba  dbát  na  to,  aby  byla  napíchnutá  jen  přední  stěna 

femorální artérie. Arteriální zavaděč může být odstraněn až po normalizaci koagulačních parametrů (např. 

když  aktivovaný  čas  srážlivosti  (ACT)  je  menší  než  180  sekund  (obvykle  za  2–6  hodin  po  vysazení 

heparinu). Po odstranění zaváděcího pouzdra musí být hemostáza zajištěna pečlivou kontrolou. 

Trombocytopenie a imunogenicita související s GP IIb/IIIa inhibitory 

Eptifibatid  inhibuje  agregaci  trombocytů,  avšak  s  největší  pravděpodobností  neovlivňuje  jejich 

životaschopnost.  Incidence  trombocytopenie  v  klinických  studiích  byla  nízká,  a  obdobná  ve  skupině 

léčené  eptifibatidem  a  ve  skupině  s  placebem.  Při  podávání  eptifibatidu  byla  v  průběhu 

postmarketingového  sledování  pozorována  trombocytopenie,  včetně  akutní  těžké  trombocytopenie  (viz 

bod 4.8). 

Mechanismus,  ať  už  imunitně  zprostředkovaný  a/nebo  neimunitně  zprostředkovaný,  jakým  eptifibatid 

může  vyvolat  trombocytopenii,  není  zcela  objasněn.  Při  léčbě  eptifibatidem  byl  však  zjištěn  výskyt 

protilátek,  rozeznávajících  GPIIb/IIIa  s  navázaným  eptifibatidem,  což  naznačuje  možnost  imunitně 

zprostředkovaného  mechanismu.  Vznik  trombocytopenie  po  první  expozici  GP  IIb/IIIa  inhibitoru  je 

možné vysvětlit přirozeným výskytem protilátek u některých jedinců. 

11 

Vzhledem k tomu, že jak opakovaná expozice jakémukoli GP IIb/IIIa ligand-mimetiku (jako je abciximab 

nebo  eptifibatid),  tak  i  první  expozice  GP  IIb/IIIa  inhibitoru  může  být  spojena  s  imunitně 

zprostředkovanou  trombocytopenií,  je  zapotřebí  pacienta  sledovat,  tj.  počet  trombocytů  by  měl  být 

monitorován  před  léčbou,  během  6  hodin  podávání  a  pak  nejméně  jednou  denně  během  léčby  a  vždy 

okamžitě při klinických známkách neočekávaného sklonu ke krvácení. 

Jestliže  dojde  buď  k  prokázanému  poklesu  trombocytů  na  <  100  000/mm 3 ,  nebo  je  pozorována  akutní 

těžká  trombocytopenie,  je  třeba  okamžitě  zvážit  přerušení  podávání  všech  léků  se  známými  nebo 

suspektními  trombocytopenickými  účinky,  včetně  eptifibatidu,  heparinu  a  clopidogrelu.  Rozhodnutí  o 

podání transfuzí trombocytů by mělo být na základě individuálního klinického posouzení. 

Nejsou k dispozici údaje o použití přípravku eptifibatidu u pacientů s dřívější imunitně zprostředkovanou 

trombocytopenií vyvolanou jinými parenterálními inhibitory GP IIb/IIIa. Proto se nedoporučuje podávat 

eptifibatid pacientům, u kterých se již dříve vyskytla imunitně zprostředkovaná trombocytopenie vyvolaná 

inhibitory GP IIb/IIIa včetně eptifibatidu. 

Podávání heparinu 

Pokud nejsou přítomny kontraindikace (jako např. trombocytopenie v souvislosti s užíváním heparinu v 

anamnéze), doporučuje se podávání heparinu. 

NAP/NQIM 

U pacientů s tělesnou hmotností ≥ 70 kg se doporučuje podat heparin v dávce 5 000 jednotek ve formě 

bolusu,  s  následnou  konstantní  intravenózní  infuzí  v  dávce  1  000  jednotek/hodinu.  U  nemocných  s 

tělesnou  hmotností  <  70  kg  se  doporučuje  podat  heparin  v  dávce  60  jednotek/kg  jako  bolus,  a  poté 

pokračovat  infuzí  v  dávce  12  jednotek/kg/hod.  Je  nutno  monitorovat  aktivovaný  parciální 

tromboplastinový čas (aPTT) a udržovat jeho hodnoty v rozmezí 50-70 sekund, neboť při aPTT vyšším 

než 70 sekund může vzrůstat riziko krvácení. 

Pokud  je  třeba  provést  perkutánní  koronární  intervenci  (PCI)  u  pacientů  s  NAP/NQIM,  je  nutno 

monitorovat  hodnoty  aktivovaného  času  srážlivosti  (ACT)  a  udržovat  je  v  rozmezí  300–350  sekund. 

Pokud tato hodnota překročí 300 sekund, přerušte podávání heparinu do té doby, než hodnota ACT opět 

klesne pod 300 sekund. 

Monitorování laboratorních hodnot 

Před  infuzí  eptifibatidu  se  doporučuje  provést  tyto  laboratorní  testy  ke  zjištění  preexistujících  poruch 

hemostázy: protrombinový čas (PT) a aPTT, sérový kreatinin, počet trombocytů a hodnoty hemoglobinu a 

hematokritu. Hemoglobin, hematokrit a počet trombocytů se monitorují během 6 hodin po začátku léčby a 

nejméně jedenkrát denně při pokračování léčby (nebo častěji, jestliže se vyskytne jejich zřetelný pokles). 

Jestliže  počet  trombocytů  klesne  pod  100000/mm 3 ,  je  třeba  dalšího  stanovení  počtu  trombocytů  pro 

vyloučení  pseudotrombocytopenie.  Přerušte  podávání  nefrakcionovaného  heparinu.  U  pacientů 

podstupujících PCI je třeba měřit také aktivovaný čas srážlivosti (ACT). 

Tento léčivý přípravek obsahuje 1,60 mg sodíku v jednom ml. Je třeba to zohlednit u pacientů na dietě s 

kontrolovaným příjmem sodíku. 

12 

4.5   Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

Warfarin a dipyridamol 

Nebylo prokázáno, že by eptifibatid při současném podání s warfarinem a dipyridamolem zvyšoval riziko 

závažného či mírného krvácení. U pacientů léčených eptifibatidem, u nichž byl protrombinový čas (PT) > 

14,5 sekund, a kteří byli současně léčeni warfarinem, nebylo zaznamenáno vyšší riziko krvácení. 

Eptifibatid a trombolytické látky  

O  podávání  eptifibatidu  pacientům  léčeným  trombolytiky  jsou  dosud  jen  omezené  údaje.  O  tom,  že  by 

eptifibatid zvyšoval riziko závažného či mírného krvácení v souvislosti s podáním tkáňového  aktivátoru 

plasminogenu u pacientů léčených PCI nebo s akutním infarktem myokardu, nepřinesly dosud provedené 

studie  konzistentní  důkazy.  Ve  studii  provedené  u  pacientů  s  akutním  infarktem  myokardu  se  riziko 

krvácení  po  podání  eptifibatidu  současně  se  streptokinázou  zvýšilo.  Ve  studii  provedené  u  pacientů  s 

akutním  infarktem  myokardu  s  elevací  úseku  ST  došlo  při  souběžném  podávání  snížené  dávky 

tenekteplázy a eptifibatidu ve srovnání s podáváním placeba a eptifibatidu k významnému zvýšení rizika 

velkého i malého krvácení. 

Ve studii zahrnující 181 pacientů s akutním infarktem myokardu byl eptifibatid podáván (v dávkovacích 

režimech  jako  bolus  v  dávce  až  do  180  mikrogramů/kg  s  následující  infuzí  s  dávkou  až  do  2 

mikrogramů/kg/min  po  dobu  72  hod.)  současně  se  streptokinázou  (1,5  mil.  m.j.  po  60  minutách).  Při 

nejvyšší  sledované  rychlosti  infuze  (1,3  mikrogramů/kg/min  a  2,0  mikrogramů/kg/min),  bylo  podání 

eptifibatidu  spojeno  se  vzrůstem  incidence  krvácení  a  transfuzí  ve  srovnání  s  incidencí  při  podávání 

samotné streptokinázy. 

4.6   Fertilita, těhotenství a kojení 

Těhotenství 

Nejsou k dispozici žádné adekvátní údaje o použití eptifibatidu u těhotných žen. 

Studie  na  zvířatech  jsou  nedostatečné  z hlediska  posouzení  účinků  na  průběh  těhotenství, 

embryonální/fetální  vývoj,  porod  a  postnatální  vývoj  (viz  bod  5.3).  Potenciální  riziko  pro  člověka  není 

známo. 

Eptifibatid by se neměl používat během těhotenství, pokud to není jednoznačně nutné. 

Kojení 

Není  známo,  zda  je  eptifibatid  vylučován  do  mateřského  mléka.  Proto  se  v  průběhu  léčby  doporučuje 

přerušit kojení. 

Fertilita 

Nejsou k dispozici údaje týkající se účinku eptifibatidu na fertilitu. 

  

13 

4.7   Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

Není relevantní, neboť eptifibatid je určen pouze pro hospitalizované pacienty. 

4.8   Nežádoucí účinky 

Většina  nežádoucích  účinků,  které  se  projevují  u  pacientů  léčených  eptifibatidem,  obecně  souvisí  s 

krvácivými komplikacemi nebo s kardiovaskulárními příhodami, které jsou u těchto nemocných poměrně 

časté. 

Klinické studie  

Zdroje údajů užité ke stanovení popisu frekvence nežádoucích účinků zahrnují dvě klinické studie fáze III 

(PURSUIT a ESPRIT). Tyto studie jsou stručně popsány níže: 

PURSUIT:  Toto  byla  randomizovaná,  dvojitě  zaslepená  studie  hodnotící  účinnost  a  bezpečnost 

eptifibatidu oproti placebu na snížení mortality a (re)infarktu myokardu u pacientů s nestabilní AP nebo 

NQIM 

ESPRIT:  Toto  byla  dvojitě  zaslepená,  multicentrická,  randomizovaná,  placebem  kontrolovaná  studie 

s paralelními  skupinami  hodnotící  bezpečnost  a  účinnost  léčby  eptifibatidem  u  pacientů  před 

podstoupením plánované, neakutní perkutánní koronární intervence (PCI) s implantací stentu. 

Ve  studii  PURSUIT  byly  údaje  o  krvácivých  i  nekrvácivých  nežádoucích  účincích  shromažďovány  od 

propuštění  z  nemocnice  do  kontroly  v  den  30.  Ve  studii  ESPRIT  byly  krvácivé  nežádoucí  účinky 

zaznamenány po 48 hodinách a nekrvácivé nežádoucí účinky byly zaznamenány ke dni 30. K roztřídění 

incidence  závažného  a  mírného  krvácení  byla  u  obou  studií  (PURSUIT  a  ESPRIT)  použita  kritéria 

krvácení při trombolýze u IM (Thrombolysis in Myocardial Infarction, TIMI), údaje ve studii PURSUIT 

byly  shromažďovány  v  průběhu  30  dnů,  zatímco  údaje  ze  studie  ESPRIT  byly  omezeny  na  nežádoucí 

účinky v průběhu 48 hodin nebo do propuštění z nemocnice, podle toho, co nastalo dříve. 

Nežádoucí účinky jsou shrnuty podle orgánových systémů a frekvence.  

Frekvence jsou definovány takto: 

Velmi časté (≥ 1/10) 

Časté (≥1/100 až < 1/10) 

Méně časté (≥1/1 000 až < 1/100) 

Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) 

Velmi vzácné (<1/10 000) 

Toto jsou absolutní zaznamenané frekvence bez ohledu na podíl placeba. Pro jednotlivé nežádoucí účinky, 

pokud  byly  dostupné  údaje  z  obou  studií  (PURSUIT  a  ESPRIT),  byla  použita  k  určení  frekvence 

nežádoucích účinků nejvyšší zaznamenaná incidence. 

Je třeba mít na paměti, že ne u všech nežádoucích účinků byla určena kauzální spojitost. 

14 

Poruchy krve a lymfatického systému: 

Velmi časté   Krvácení  (závažné  i  mírné  krvácení  včetně  krvácení  z  přístupu  do 

femorální  tepny,  ve  spojitosti  s  koronárním  bypassem, 

gastrointestinální,  urogenitální,  retroperitoneální,  intrakraniální, 

hematemeza,  hematurie,  orální/orofaryngeální,  pokles 

hemoglobinu/hematokritu a další). 

Méně časté   Trombocytopénie 

Poruchy nervového systému: 

Méně časté  Mozková ischémie 

Srdeční poruchy: 

Časté  Srdeční  zástava,  ventrikulární  fibrilace,  ventrikulární  tachykardie, 

městnavé srdeční selhání, AV blok, fibrilace síní. 

Cévní poruchy 

Časté  Hypotenze, šok, flebitida. 

Srdeční  zástava,  městnavé  srdeční  selhání,  fibrilace  síní,  hypotenze  a  šok,  které  jsou  často  hlášenými 

nežádoucími účinky ve studii PURSUIT byly příhody, které souvisely se základním onemocněním. 

Podávání eptifibatidu je spojeno se zvýšením závažného i mírného krvácení, klasifikovaného dle kritérií 

studijní skupiny TIMI. Při doporučených terapeutických dávkách, jak byly podávány ve studii PURSUIT 

zahrnující  téměř  11000  pacientů,  bylo  krvácení  nejčastější  komplikací,  která  se  v  průběhu  léčby 

eptifibatidem objevovala. Nejčastější krvácivé komplikace byly spojeny s invazivními srdečními výkony 

(vztahujícími se ke koronárnímu bypassu nebo k přístupovému místu na femorální artérii). 

Mírné krvácení bylo ve studii PURSUIT definováno jako spontánní makroskopická hematurie, spontánní 

hemateméza, zjevné  krvácení s poklesem hemoglobinu o více než 3 g/dl nebo krevní ztráty s poklesem 

hemoglobinu o více než 4 g/dl při nepozorovatelném místě krvácení. V průběhu léčby eptifibatidem v této 

studii bylo mírné krvácení velmi častou komplikací (>1/10, nebo 13,1 % u eptifibatidu v porovnání s 7,6 

% u placeba). Krvácení bylo častější u pacientů léčených současně heparinem v průběhu PCI, když ACT 

překročilo 350 sekund (viz bod 4.4, Podávání heparinu). 

Závažné  krvácení  bylo  ve  studii  PURSUIT  definováno  buď  jako  intrakraniální  hemoragie  nebo  pokles 

koncentrace hemoglobinu o více než 5 g/dl. Závažné krvácení bylo ve studii PURSUIT rovněž velmi časté 

a zaznamenané s vyšší frekvencí u eptifibatidu, než ve skupině s placebem (>1/10 nebo 10,8 % vs. 9,3 %), 

ale  bylo  vzácné  u  velké  většiny  pacientů,  kteří  nepodstoupili  aortokoronární  bypass  během  30  dnů  od 

zařazení  do  studie.  U  pacientů  podstupujících  aortokoronární  bypass  nebyla  incidence  krvácení  při 

podávání eptifibatidu zvýšená v porovnání s pacienty léčenými placebem. V podskupině pacientů, kteří 

podstoupili  PCI,  bylo  závažné  krvácení  pozorováno  často,  u  9,7  %  pacientů  léčených  eptifibatidem  ve 

srovnání se 4,6 % pacientů, kterým bylo podáváno placebo. 

Incidence závažných nebo život ohrožujících krvácivých komplikací byla u eptifibatidu 1,9 % v porovnání 

s 1,1 % ve skupině s placebem. Potřeba krevní transfuze byla při léčbě eptifibatidem mírně zvýšená (11,8 

% vs. 9,3 % u placeba). 

15 

Změny, k nimž dochází v průběhu léčby eptifibatidem, vyplývají z jeho známé farmakologické aktivity, tj. 

inhibice  agregace  trombocytů.  Vzhledem  k  tomu  jsou  časté  a  předpokládané  především  změny 

laboratorních parametrů souvisejících s krvácením (např. doby krvácivosti). V hodnotách jaterních testů 

(SGOT/AST,  SGPT/ALT,  bilirubin,  alkalická  fosfatáza)  nebo  ukazatelích  renálních  funkcí  (sérový 

kreatinin a močovina) nebyly mezi pacienty léčenými eptifibatidem a pacienty placebové skupiny žádné 

nápadné rozdíly. 

Post-marketingové zkušenosti 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Velmi vzácné  Fatální  krvácení  (většina  byla  spojena  s  poruchami  centrálního  a  periferního 

nervového  systému:  cerebrální  nebo  intrakraniální  hemoragie),  plicní 

hemoragie, akutní těžká trombocytopenie, hematom.  

Poruchy imunitního systému 

Velmi vzácné  Anafylaktické reakce 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

Velmi vzácné  Vyrážka, reakce v místě aplikace, jako je kopřivka 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky  

Hlášení  podezření  na  nežádoucí  účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité.  Umožňuje  to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 

hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  

Státní ústav pro kontrolu léčiv  

Šrobárova 48  

100 41 Praha 10  

webové stránky:  www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   

4.9   Předávkování 

Zkušenosti s předávkováním eptifibatidem v humánní medicíně jsou velmi omezené. Nebyly pozorovány 

žádné známky závažných nežádoucích účinků spojených s náhodným podáním nadměrně velké dávky ve 

formě  bolusu,  příliš  rychlou  infuzí  nebo  při  velkých  kumulativních  dávkách.  Ve  studii  PURSUIT  bylo 

zaznamenáno devět pacientů, kterým byly ve formě bolusu a/nebo infuze podány dávky více než dvakrát 

vyšší, než doporučené dávky nebo u nichž bylo zkoušejícím identifikováno předávkování. U žádného z 

těchto pacientů nebylo zaznamenáno silnější krvácení, ačkoli u jednoho nemocného, u něhož byl proveden 

aortokoronární  bypass,  bylo  pozorováno  středně  silné  krvácení.  U  žádného  nemocného  nedošlo  k 

intrakraniálnímu krvácení. 

Předávkování  eptifibatidem  může  potenciálně  vést  ke  krvácivým  komplikacím.  Vzhledem  k  jeho 

krátkému  eliminačnímu  poločasu  a  rychlé  clearance  lze  však  aktivitu  eptifibatidu  rychle  zastavit 

přerušením infuse. Ačkoliv je eptifibatid dialyzovatelný, potřeba dialýzy je nepravděpodobná.  

16 

5.   FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

5.1   Farmakodynamické vlastnosti 

Farmakoterapeutická  skupina:  Antitrombotika  (inhibitory  agregability  trombocytů  s  výjimkou  heparinu) 

ATC kód: B01AC16 

Mechanismus účinku 

Eptifibatid,  syntetický  cyklický  heptapeptid  obsahující  šest  aminokyselin,  včetně  jednoho  rezidua 

amidocysteinu  a  jednoho  rezidua  merkaptopropionylu  (desaminocysteinylu),  je  inhibitorem  agregace 

trombocytů, patřícím do skupiny RGD (arginin-glycin-aspartát)-mimetik. 

Eptifibatid  vede  k  reverzibilní  inhibici  agregace  trombocytů  tím,  že  brání  vazbě  fibrinogenu,  von 

Willebrandova faktoru a ostatních adhezívních ligandů na glykoproteinové receptory (GP) IIb/IIIa. 

Farmakodynamické účinky 

Inhibice agregace trombocytů eptifibatidem závisí na velikosti dávky a na dosažené koncentraci, jak bylo 

prokázáno  pomocí  ex  vivo  agregace  destiček  za  užití  adenosindifosfátu  (ADP)  a  ostatních  agonistů 

navozujících  agregaci  destiček.  Účinek  eptifibatidu  byl  zaznamenán  okamžitě  po  intravenózním  podání 

dávky  180  mikrogramů/kg  ve  formě  bolusu.  Pokud  následovala  kontinuální  infuze  v  dávce  2,0 

mikrogramů/kg/min, bylo při fyziologických koncentracích kalcia dosaženo vyšší než osmdesátiprocentní 

inhibice ex vivo agregace trombocytů, navozené ADP, u více než 80 % pacientů. 

Inhibice agregace trombocytů byla rychle reverzibilní; k návratu destičkových funkcí směrem k výchozí 

hodnotě  (>  50  %  agregace  destiček)  dochází  již  za  4  hodiny  po  přerušení  infuze  v  dávce  2,0 

mikrogramů/kg/min.  Měření  ex  vivo agregace  destiček  navozené  ADP  při  fyziologických  koncentracích 

kalcia  (antikoagulace  D-fenylalanyl-L-prolyl-L-arginin  chlormetyl  ketonem)  u  pacientů  s  nestabilní 

anginou pectoris a non-Q infarktem myokardu ukazují inhibici, závislou na velikosti koncentrace, při IC

(50 % inhibiční koncentrace) ve výši přibližně 550 ng/ml a při IC

 (80 % inhibiční koncentrace) ve výši 

přibližně 1 100 ng/ml. 

U pacientů s poruchou funkce ledvin jsou k dispozici pouze omezené údaje týkající se inhibice agregace 

trombocytů. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 – 50 ml/min) 

bylo  100%  inhibice  dosaženo  po  24  hodinách  podávání  2  mikrogramů/kg/min.  U  pacientů  s těžkou 

poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min), kteří dostávali 1 mikrogram/kg/min, bylo ve 

více než 80 % případů dosaženo 80% inhibice po 24 hodinách. 

Klinická účinnost a bezpečnost 

Studie PURSUIT 

Pivotní  klinickou  studií  pro  nestabilní  anginu  (NAP)/non-Q  infarkt  myokardu  (NQIM)  byla  studie 

PURSUIT.  Tato  studie  probíhala  v  726  centrech,  27  zemích,  byla  dvojitě  zaslepená,  randomizovaná, 

17 

kontrolovaná placebem a účastnilo se jí 10 948 pacientů s NAP nebo NQIM. Do studie byli zařazeni jen 

pacienti, kteří měli srdeční ischemii v klidu (≥ 10 minut) v průběhu posledních 24 hodin a u nichž byly 

dále zaznamenány: 

  buď změny v úseku ST: ST deprese > 0,5 mm méně než 30 minut nebo přetrvávající ST elevace > 

0,5 mm nevyžadující reperfúzní terapii nebo trombolytickou léčbu, inverze T-vlny (> 1 mm), 

  nebo zvýšení CK-MB 

Pacienti  byli  randomizovaní  buď  do  větve  dostávající  placebo,  eptifibatid  180  mikrogramů/kg  bolus  s 

následnou infuzí 2,0 mikrogramů/kg/min (180/2,0) nebo eptifibatid 180 mikrogramů/kg bolus s následnou 

infuzí 1,3 mikrogramu/kg/min (180/1,3). 

Infuze  pokračovala  až  do  propuštění  z  nemocnice,  do  doby  přemostění  koronární  artérie  štěpem 

(aortokoronární bypass) nebo až po dobu 72 hodin, podle toho, co nastalo první. Jestliže byla provedena 

PCI, infuze eptifibatidu pokračovala po dobu 24 hodin po výkonu, s celkovou maximální délkou trvání 

infuze do 96 hodin. 

Větev s dávkováním 180/1,3 byla zastavena na základě průběžné analýzy, jak bylo předem stanoveno v 

protokolu, když obě skupiny s aktivní léčbou měly podobnou incidenci krvácení. 

Pacienti byli léčeni podle obvyklých standardů v místě provádění studie; proto se frekvence angiografie, 

PCI a aortokoronárního bypassu výrazně liší podle míst a zemí. U 13 % pacientů ve studii PURSUIT byla 

provedena PCI během infuze eptifibatidu, z nichž přibližně 50 % dostalo intrakoronární stenty; 87 % bylo 

léčeno medikamentózně (bez PCI během infuze eptifibatidu). 

Veliká většina pacientů dostávala kyselinu acetylsalicylovou (75–325 mg jednou denně). 

Nefrakcionovaný heparin byl podáván intravenózně nebo subkutánně, podle úsudku lékaře, nejčastěji jako 

intravenózní bolus v dávce 5 000 jednotek s následnou infuzí 1000 jednotek/hod. Byla doporučena cílová 

hodnota aPTT 50–70 sekund. Celkem u 1250 pacientů byla během 72 hodin po randomizaci provedena 

PCI. V těchto případech dostávali pacienti intravenózně nefrakcionovaný heparin k udržení aktivovaného 

času srážení (ACT) v hodnotách 300–350 sekund. 

Primárním  výsledným  ukazatelem  studie  byl  výskyt  úmrtí  z  jakýchkoliv  příčin  nebo  nový  infarkt 

myokardu  (IM)  (vyhodnoceno  zaslepenou  Komisí  pro  klinické  události  -  CEC)  v  průběhu  30  dnů 

randomizace.  Komponenta  IM  byla  definována  též  jako  asymptomatická  se  zvýšením  enzymu  CK-MB 

nebo novou Q vlnou. 

Ve  srovnání  s  placebem  redukuje  eptifibatid  v  dávkování  180/2,0  signifikantně  incidenci  primárních 

ukazatelů (Tabulka 1): zabrání se přibližně 15 případům na 1000 léčených pacientů: 

Tabulka 1: 

Incidence  úmrtí/CEC  stanovených  infarktů  myokardu  (populace  „Treated  as  Randomised” 

(Léčba dle randomizace)) 

Čas  Placebo  Eptifibatid  p-hodnota 

30 dnů  743/4 697 (15,8 %)  667/4 680 (14,3 %)  0,034 a  

18 

a: Pearsonův chí-kvadrát test pro rozdíl mezi placebem a eptifibatidem. 

Výsledky primárních hodnocených ukazatelů byly v zásadě úměrné incidenci výskytu infarktu myokardu. 

Redukce  incidence  základních  výsledných  ukazatelů  u  pacientů  léčených  eptifibatidem  nastala  brzy  v 

průběhu  léčby  (během  prvních  72–96  hodin)  a  tato  redukce  se  udržela  během  6  měsíců,  bez 

signifikantního vlivu na mortalitu. 

Léčba eptifibatidem je pravděpodobně nejvíce přínosná pro ty pacienty, u kterých je vysoké riziko vzniku 

infarktu myokardu během prvních 3–4 dnů po začátku akutní anginy pectoris. 

Podle  epidemiologických  nálezů  je  vyšší  incidence  kardiovaskulárních  případů  spojena  s  určitými 

indikátory, jako jsou např. 

  věk 

  zvýšená srdeční frekvence nebo krevní tlak 

  trvající nebo opakující se ischemické srdeční bolesti 

  zřetelné EKG změny (týkající se zejména změny úseku ST) 

  zvýšené srdeční enzymy nebo markery (např. CK-MB, troponiny) a 

  srdeční selhání  

Studie  PURSUIT  byla  prováděna  v  době,  kdy  byly  standardy  léčby  akutních  koronárních  syndromů 

odlišné  od  současných  postupů  zahrnujících  podávání  thienopyridinu  a  rutinního  použití  koronárních 

stentů. 

Studie ESPRIT  

Studie ESPRIT (Zvýšená suprese destičkového receptoru IIb/IIIa  v důsledku terapie eptifibatidem) byla 

dvojitě slepá, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie (n = 2 064) pro neurgentní PCI s implantací 

koronárních stentů. 

Všem  pacientům  byla  poskytována  standardní  péče  a  randomizovaně  byli  rozděleni  do  dvou  skupin  – 

první  dostávala  placebo,  druhá  eptifibatid  (2  dávky  180  mikrogramů/kg  ve  formě  bolusu  a  kontinuální 

infuze až do propuštění z nemocničního ošetřování nebo po dobu maximálně 18–24 hodin). 

První bolusová dávka a infuzní aplikace byly zahajovány současně, bezprostředně před vlastní PCI, další 

dávka ve formě bolusu pak byla aplikována za deset minut po prvé. Infuze byla podávána rychlostí 2,0 

mikrogramů/kg/min  u  pacientů  se  sérovou  koncentrací  kreatininu  ≤  175  mikromolů/l  nebo  1,0 

mikrogramu/kg/min u nemocných se sérovou koncentrací kreatininu v rozmezí > 175–350 mikromolů/l. 

V  rameni  studie,  kde  byl  podáván  eptifibatid,  dostávali  prakticky  všichni  pacienti  rovněž 

acetylsalicylovou kyselinu (99,7 %) a 98,1 % bylo léčeno rovněž thienopyridinem (clopidogrelem v 95,4 

% a ticlopidinem ve 2,7 %). V den, kdy měla být provedena PCI, před katetrizací, byl 53,2 % pacientům 

podán thienopyridin (clopidogrel 52,7 %, ticlopidin 0,5 %) - a to většinou ve formě nárazové dávky (300 

mg nebo více). Placebová skupina byla srovnatelná (acetylsalicylová kyselina 99,7 %, clopidogrel 95,9 %, 

ticlopidin 2,6 %). 

19 

Ve studii ESPRIT bylo během PCI použito zjednodušeného schématu podávání heparinu, spočívajícího v 

podání  počáteční  dávky  60  jednotek/kg  ve  formě  bolusu,  s  cílovým  ACT  (aktivovaným  koagulačním 

časem) v rozmezí 200–300 sekund. Primárním hodnotícím ukazatelem studie byl kombinovaný parametr, 

který  tvořily  počet  úmrtí,  infarkt  myokardu,  nutných urgentních revaskularizací cílových  cév  a  nutnosti 

akutní antitrombotické záchranné léčby pomocí inhibitoru glykoproteinových destičkových receptorů GP 

IIb/IIIa (RT) během 48 hodin od randomizace. 

IM byl pro účely studie definován pomocí laboratorního kritéria koncentrace enzymů CK-MB. Pro tuto 

diagnózu bylo nutné, aby v průběhu 24 hodin po indexové proceduře PCI byly minimálně dvě naměřené 

hodnoty  CK-MB  ≥  3násobku  horní  hranice  normy.  Vzhledem  k  tomu  nebyla  nutná  validizace  komisí 

CEC. Výskyt IM bylo možno nahlásit i po schválení zprávy zkoušejícího příslušnou komisí CEC. 

Analýza  podle  primárního  hodnotícího  ukazatele  [čtyřnásobný  parametr  zahrnující  počet  úmrtí,  infarkt 

myokardu,  nutné  urgentní  revaskularizace  cílových  cév  a  nouzovou  trombolýzu  během  48  hodin] 

prokázala, že ve skupině léčené eptifibatidem došlo k relativnímu poklesu o 37 % a k absolutnímu poklesu 

o 3,9 % (6,6 % versus 10,5 %; p = 0,0015). Tyto výsledky ve vztahu k primárnímu hodnotícímu ukazateli 

byly  důsledkem  především  významného  poklesu  incidence  enzymaticky  prokázaného  IM, 

identifikovaného  pomocí  časného  zvýšení  srdečních  enzymů  po  PCI  (80  z  92  IM  v  placebové  skupině 

versus  47  z  56  IM  ve  skupině  léčené  eptifibatidem).  Klinická  relevance  tohoto  typu  enzymatického 

průkazu IM je ovšem zatím kontroverzní. 

Obdobných  výsledků  bylo  dosaženo  i  ve  vztahu  ke  dvěma  sekundárním  hodnotícím  ukazatelům  studie 

hodnoceným po 30 dnech: prvním byla trojkombinace počtu úmrtí, infarktu myokardu a nutné urgentní 

revaskularizace a druhým pak robustnější kombinace počtu úmrtí a infarktu myokardu. 

Pokles incidence uvedených příhod u pacientů léčených eptifibatidem se projevil v časné fázi léčby. Při 

dalším sledování, až po dobu 1 roku, nebyl pozorován žádný opětovný vzestup účinnosti. 

Prodloužení doby krvácivosti 

Podávání eptifibatidu intravenózně v bolusu a infuzi způsobuje až pětinásobné prodloužení doby krvácení. 

Toto prodloužení je po přerušení infuze rychle reverzibilní, doba krvácení se vrací k normálu přibližně po 

6  (2–8)  hodinách.  Eptifibatid  nemá  měřitelný  efekt  na  protrombinový  čas  (PT)  nebo  na  aktivovaný 

parciální tromboplastinový čas (aPTT), pokud se podává samostatně. 

Studie EARLY-ACS 

Studie  EARLY  ACS  (Časná  inhibice  glykoproteinu  IIb/IIIa  při  akutním  koronárním  syndromu  bez 

elevace ST segmentu) byla zaměřena na časné rutinní podávání eptifibatidu versus placebo (s pozdějším 

podáním  eptifibatidu  v  katetrizační  laboratoři)  v  kombinaci  s  antitrombotickou  léčbou  (ASA, 

nefrakcionovaný heparin, bivalirudin, fondaparinux nebo nízkomolekulární heparin) u pacientů s vysokým 

rizikem  NON-STE  ACS  (akutního  koronárního  syndromu  bez  elevace  ST).  Pacienti  měli  v  rámci  další 

léčby podstoupit invazivní zákrok poté, co jim bylo podáváno hodnocené léčivo po dobu 12 až 96 hodin. 

Pacienti mohli být lékařsky ošetřeni, mohl jim být proveden aortokoronární bypass nebo mohli podstoupit 

perkutánní koronární intervenci. Na rozdíl od dávkování schváleného v EU používala studie dvojnásobný 

bolus hodnoceného léčiva (s odstupem 10 minut) před zahájením infuze. 

20 

Časné rutinní podávání eptifibatidu u této optimálně léčené skupiny s vysokým rizikem NSTE ACS, která 

podstoupila  invazivní  zákrok,  nevedlo  v  porovnání  s  režimem  pozdějšího  podávání  eptifibatidu  ke 

statisticky  významnému  snížení  hodnot  četnosti  úmrtí,  infarktu  myokardu,  RI-UR  (rekurentní  ischémie 

vyžadující  urgentní  revaskularizaci)  a  nouzové  trombolýzy  během  96  hodin,  které  byly  stanoveny  jako 

složený  primární  cílový  parametr  studie  (9,3  %  při  časném  podání  vs.  10,0  %  u  pacientů  s  pozdějším 

podáním eptifibatidu; procento pravděpodobnosti = 0,920; 95% IS = 0,802 – 1,055; p = 0,234). GUSTO 

závažné/život  ohrožující  krvácení  bylo  méně  časté  a  srovnatelné  v  obou  skupinách  (0,8  %).  GUSTO 

středně  závažné  nebo  závažné/život  ohrožující  krvácení  se  vyskytovalo  výrazně  častěji  ve  skupině  s 

časným rutinním podáváním eptifibatidu (7,4 % vs. 5,0 % ve skupině s pozdějším podáním eptifibatidu; p 

<  0,001).  Podobné  rozdíly  byly  zaznamenány  také  u  TIMI  velkého  krvácení  (118  [2,5  %]  při  časném 

rutinním podávání vs. 83 [1,8 %] při pozdějším podání; p = 0,016). 

Statisticky  významný  přínos  časného  rutinního  podávání  eptifibatidu  nebyl  v  podskupině  lékařsky 

ošetřených  pacientů  nebo  pacientů  podstupujících  lékařské  ošetření  před  výkony  PCI  nebo  CABG 

prokázán. 

Z následné analýzy studie EARLY ACS vyplývá, že poměr rizika k prospěchu léčby při snížení dávky u 

pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin je neprůkazný. Poměr dosažení primárního cílového 

parametru  studie  byl  11,9  %  u  pacientů,  kterým  byla  podávána  snížená  dávka  (1  mikrogram/kg/min), 

oproti  11,2  %  u  pacientů,  kterým  byla  podávána  standardní  dávka  (2  mikrogramy/kg/min)  při  časném 

rutinním podání eptifibatidu (p = 0,81). Ve skupině s pozdějším podáním eptifibatidu byly tyto poměry 10 

%  u  pacientů,  kterým  byla  podávána  snížená  dávka,  oproti  11,5  %  u  pacientů,  kterým  byla  podávána 

standardní dávka (p = 0,61). TIMI velké  krvácení se vyskytlo u 2,7 % pacientů, kterým byla podávána 

snížená dávka (1 mikrogram/kg/min), oproti 4,2 % u pacientů, kterým byla podávána standardní dávka (2 

mikrogramy/kg/min)  při  časném  rutinním  podání  eptifibatidu  (p  =  0,36).  Ve  skupině  s  pozdějším 

podáváním  eptifibatidu  byl  výskyt  TIMI  velkého  krvácení  1,4  %  u  pacientů,  kterým  byla  podávána 

snížená dávka, oproti 2,0 % u pacientů, kterým byla podávána standardní dávka (p = 0,54). V poměrech 

výskytu GUSTO závažného krvácení nebyly zaznamenány významné rozdíly. 

5.2   Farmakokinetické vlastnosti 

Absorpce 

Eptifibatid  má  lineární,  na  dávce  proporcionálně  závislou  farmakokinetiku  při  bolusových  dávkách  v 

rozpětí  90  až  250  mikrogramů/kg  a  při  infuzích  podávaných  rychlostí  0,5  až  3,0  mikrogramů/kg/min. 

Ustálené rovnovážné plazmatické koncentrace eptifibatidu se u pacientů s koronární chorobou srdeční při 

infuzi podávané rychlostí 2,0 mikrogramů/kg/min pohybují v rozmezí 1,5 až 2,2 mikrogramů/ml. Těchto 

plazmatických  koncentrací  se  dosahuje  rychleji,  pokud  je  před  zahájením  infuze  podán  v  dávce  180 

mikrogramů/kg ve formě bolusu.  

Distribuce  

Přibližně 25 % eptifibatidu je vázáno na plazmatické bílkoviny u člověka.  

21 

Biotransformace  

U stejné populace činí poločas eliminace přibližně 2,5 hodiny, plazmatická clearance je 55 – 80 ml/kg/hod 

a distribuční objem cca 185 – 260 ml/kg. 

Eliminace  

Renální exkrece odpovídá u zdravých osob přibližně 50 % celkové tělesné clearance; přibližně 50 % je 

vyloučeno nezměněné. U pacientů se středně těžkou až těžkou renální insuficiencí (clearance kreatininu < 

50  ml/min)  je  clearance  eptifibatidu  snížena  přibližně  o  50  %  a  plazmatické  hladiny  v  ustáleném  stavu 

jsou přibližně dvojnásobné. 

Interakce 

Nebyly  provedeny  žádné  formální  farmakokinetické  interakční  studie.  Nicméně,  v  populačních 

farmakokinetických  studiích  nebyly  zaznamenány  farmakokinetické  interakce  mezi  eptifibatidem  a 

následujícími současně podávanými látkami: amlodipin, atenolol, atropin, kaptopril, cefazolin, diazepam, 

digoxin, diltiazem, difenhydramin, enalapril, fentanyl, furosemid, heparin, lidokain, lisinopril, metoprolol, 

midazolam, morfin, nitráty, nifedipin a warfarin. 

5.3   Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

Toxikologické studie provedené s eptifibatidem zahrnují studie s jednorázovým i opakovaným podáním u 

potkanů,  králíků  a  primátů,  reprodukční  studie  provedené  u  potkanů  a  králíků,  in  vitro  a  in  vivo  studie 

genotoxicity  a  studie  iritability,  hypersenzitivity  a  antigenicity.  Nebyly  zaznamenány  žádné  toxické 

účinky,  které  by  byly  u  léku  s  tímto  farmakologickým  profilem  neočekávané  a  zjištěné  nálezy 

předpověděly  klinickou  zkušenost,  kde  hlavním  nežádoucím  účinkem  byly  krvácivé  stavy.  Nebyla 

pozorována žádná genotoxicita v důsledku podávání eptifibatidu. 

V  teratologických  studiích  se  podával  eptifibatid  kontinuální  intravenózní  infuzí  březím  potkanům  v 

celkové  denní  dávce  do  72  mg/kg/den  (asi  čtyřnásobek  doporučeného  maxima  denní  dávky  u  lidí, 

počítáno  na  povrch  těla)  a  březím  králíkům  v  celkové  denní  dávce  do  36  mg/kg/den  (asi  čtyřnásobek 

doporučeného  maxima  denní  dávky  u  lidí,  počítáno  na  povrch  těla).  Tyto  studie  neprokázaly  poruchy 

fertility nebo poškození plodu vlivem eptifibatidu. Reprodukční studie u zvířecích druhů, kde eptifibatid 

má  podobnou  farmakologickou  aktivitu  jako  u  lidí,  však  nebyly  provedeny.  Výsledky  těchto  studií 

nemohou tedy vyhodnotit toxický vliv eptifibatidu na reprodukční funkci (viz bod 4.6). 

Kancerogenní potenciál eptifibatidu nebyl hodnocen v dlouhodobých studiích. 

6.   FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

6.1  Seznam pomocných látek 

Monohydrát kyseliny citrónové 

Hydroxid sodný (k úpravě pH) 

Voda na injekci 

22 

6.2   Inkompatibility 

Eptifibatid není kompatibilní s furosemidem. 

Z  důvodů  absence  studií  kompatibility  nesmí  být  eptifibatid  smíchán  s  jinými  léčivými  přípravky,  s 

výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 

6.3   Doba použitelnosti 

Neotevřené lahvičky: 18 měsíců 

Po rozředění: 

Chemická a fyzikální stabilita při použití byla prokázána po dobu 24 hodin při teplotě 25°C a 2-8°C. 

Z  mikrobiologického  hlediska  by  měl  být  přípravek  okamžitě  spotřebován,  pokud  metoda  ředění 

nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace. Pokud nebude použit okamžitě, skladování a podmínky před 

použitím jsou zodpovědností uživatele. 

Po otevření: Okamžitě spotřebujte 

6.4   Zvláštní opatření pro uchovávání 

Uchovávejte v chladničce (2–8 °C).  

Uchovávejte  v původním  obalu,  aby  byl  přípravek  chráněn  před  světlem.  Ochrana  roztoku  eptifibatidu 

před světlem však není během podání nutná. 

Podmínky uchovávání rozpuštěného léčivého přípravku viz bod 6.3. 

6.5   Druh obalu a obsah balení 

100  ml  injekční  lahvička  z  flintového  lisovaného  skla  třídy  I,  uzavřená  20  mm  zátkou  z  šedé 

brombutylové pryže potažené vrstvou omniflex plus a růžovým hliníkovým odtrhovacím uzávěrem. 

Balení obsahuje 1 lahvičku. 

6.6   Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 

Z testů fyzikální a chemické kompatibility vyplývá, že eptifibatid může být aplikován stejnou intravenózní 

linkou  spolu  s  atropin-sulfátem,  dobutaminem,  heparinem,  lidokainem,  meperidinem,  metoprololem, 

midazolamem,  morfinem,  nitroglycerinem,  tkáňovým  aktivátorem  plasminogenu  nebo  verapamilem. 

Eptifibatid je kompatibilní s 0,9% roztokem chloridu sodného na infuzi a 5% dextrózou v Normosolu R, s 

anebo  bez  chloridu  draselného.  Pro  další  informace  týkající  se  složení  viz  Souhrn  údajů  o  přípravku 

Normosol R. 

Pouze k jednorázovému použití. 

23 

Studie fyziologické kompatibility byly provedeny při koncentraci 0,2 mg/ml po dobu 96 hodin při teplotě 

2 °C-8 °C a 25 °C. 

Před použitím zkontrolujte obsah injekční lahvičky. Nepoužívejte, pokud roztok obsahuje viditelné částice 

nebo pokud je neobvykle zbarven. Ochrana roztoku eptifibatidu před světlem není během podání nutná. 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 

7.   DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

Mylan S.A.S. 

117 allée des Parcs 

69 800 Saint Priest 

Francie  

8.   REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

16/163/14-C 

9.   DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

16.4.2014 

10. DATUM REVIZE TEXTU 

30.5.2015