DEFLUOX

Základní informace

  • Název přípravku:
  • DEFLUOX Tvrdá tobolka 20MG
  • Dávkování:
  • 20MG
  • Léková forma:
  • Tvrdá tobolka
  • Podání:
  • Perorální podání
  • Jednotky v balení:
  • 10 II Blistr
  • Druh předpisu:
  • na lékařský předpis
  • Použij pro:
  • Lidé
  • Léčitelství typu:
  • alopatický drog

Dokumenty

Lokalizace

  • K dispozici v:
  • DEFLUOX Tvrdá tobolka 20MG
    Česká republika
  • Jazyk:
  • čeština

Terapeutická informace

  • Terapeutické oblasti:
  • Fluoxetin
  • Přehled produktů:
  • CPS DUR 10X20MG II

Další informace

Stav

  • Zdroj:
  • SUKL - Státní ústav pro kontrolu léčiv
  • Stav Autorizace:
  • R - registrovaný léčivý přípravek.
  • Registrační číslo:
  • 30/ 491/09-C
  • Poslední aktualizace:
  • 14-11-2016

Příbalovou informaci pro pacienta

sp.zn. sukls97115/2016 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU 

Defluox 

20 mg 

tvrdé tobolky 

2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

Jedna tobolka obsahuje fluoxetini hydrochloridum odpovídající fluoxetinum 20 mg. 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

3.  LÉKOVÁ FORMA 

Tvrdá tobolka 

Tobolky jsou zelené a téměř bílé, s potiskem „FLX“ a „MIL“. 

4.  KLINICKÉ ÚDAJE  

4.1  Terapeutické indikace 

Dospělí 

Depresivní epizody. 

Obsedantně-kompulzivní porucha. 

Mentální  bulimie:  Fluoxetin  je  indikován  jako  doplněk  k psychoterapii  při  redukci  záchvatovitého 

přejídání a vyprazdňovacích aktivit. 

Pediatrická populace od 8 let a více 

Středně  těžké  až  těžké  depresivní  epizody,  jestliže  deprese  nereaguje  po  4–6  sezeních  na 

psychologickou  terapii.  Antidepresivní  léčba  by  měla  být  nabídnuta  dětem  nebo  dospívajícím  se 

středně těžkou až těžkou depresivní epizodou pouze v kombinaci se současnou psychologickou terapií. 

4.2  Dávkování a způsob podání 

Dávkování 

Depresivní epizody 

Dospělí  a  starší  pacienti: Doporučená  dávka  je  20 mg  denně.  Dávkování  by  mělo  být  přezkoumáno 

a v případě  potřeby  přizpůsobeno  3  až  4  týdny  po  zahájení  terapie  a  dále  podle  klinické  potřeby. 

Ačkoliv  při  vyšších  dávkách  může  být  vyšší  potenciál  nežádoucích  účinků,  u některých  pacientů 

s nedostatečnou odpovědí na dávku 20 mg může být dávka postupně zvýšena až na maximum 60 mg 

(viz bod 5.1). Úprava dávkování by měla být činěna opatrně podle stavu každého konkrétního pacienta 

tak, aby pacient užíval nejnižší účinnou dávku. 

Pacienti s depresí by měli být léčeni po dostatečně dlouhou dobu nejméně 6 měsíců, aby bylo jisté, že 

jsou bez příznaků. 

Obsedantně-kompulzivní porucha  

Dospělí a starší pacienti: Doporučená dávka je 20 mg denně. Ačkoliv při vyšších dávkách  může být 

vyšší potenciál nežádoucích účinků, u některých pacientů s nedostatečnou odpovědí na dávku 20 mg 

po 2 týdnech může být dávka postupně zvýšena až na maximum 60 mg.  

Jestliže v průběhu 10 týdnů nedojde ke zlepšení, léčba fluoxetinem by měla být přehodnocena. Jestliže 

se dostaví dobrá terapeutická odpověď, léčba může pokračovat při individuálně upraveném dávkování. 

Ačkoliv  neexistují  systematické  studie  pro  zjištění,  jak  dlouho  pokračovat  v léčbě  fluoxetinem, 

obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je chronický stav a u pacientů odpovídajících na léčbu je na 

místě zvážit pokračování léčby i po 10 týdnech. Úprava dávkování by měla být činěna opatrně podle 

stavu každého konkrétního pacienta tak, aby pacient užíval nejnižší účinnou dávku. Potřeba léčby by 

měla  být  pravidelně  přehodnocována.  Někteří  lékaři  obhajují  u pacientů  dobře  reagujících  na 

farmakoterapii současně probíhající behaviorální psychoterapii. 

Účinnost dlouhodobé léčby (více než 24 týdnů) nebyla u OCD prokázána. 

Mentální bulimie  

Dospělí  a  starší  pacienti:  Doporučuje  se  dávka  60 mg/den.  Účinnost  dlouhodobé  léčby  (více  než 

3 měsíce) nebyla u mentální bulimie prokázána. 

Dospělí  –  všechny  indikace:  Doporučená  dávka  může  být  zvýšena  nebo  snížena.  Dávky  nad 

80 mg/den nebyly systematicky hodnoceny.  

Po skončení užívání přetrvává léčivá látka v těle týdny. Při zahajování nebo ukončování léčby je nutné 

to vzít v úvahu.  

Pediatrická populace od 8 let a více (středně těžké až těžké depresivní epizody):  Léčba by měla být 

zahájena a monitorována pod dohledem specialisty. Zahajovací dávka je 10 mg. Úprava dávkování by 

měla být prováděna opatrně podle stavu každého konkrétního pacienta tak, aby pacient užíval nejnižší 

účinnou dávku.  

Po  jednom  až  dvou  týdnech  může  být  dávka  zvýšena  na  20 mg/den.  Zkušenosti  z klinických  studií 

s dávkami vyššími než 20 mg jsou minimální. Existují pouze omezené údaje o léčbě delší než 9 týdnů.  

Děti  s nižší  tělesnou  hmotností:  Vzhledem  k vyšším  plazmatickým  hladinám  u dětí  s nižší  tělesnou 

hmotností může být terapeutický efekt dosažen nižšími dávkami (viz bod 5.2).  

U pediatrických pacientů odpovídajících na léčbu by po 6 měsících měla být zhodnocena potřeba další 

léčby. Jestliže není dosaženo klinického přínosu během 9 týdnů, léčba by měla být přehodnocena.  

Starší  pacienti:  Při  zvyšování  dávky  je  doporučena  zvýšená  opatrnost  a  denní  dávka  by  neměla 

přesáhnout 40 mg. Maximální doporučená dávka je 60 mg/den. 

Nižší dávka nebo frekvence podávání (např. 20 mg každý druhý den) by měla být zvážena u pacientů 

s poruchou  funkce  jater  (viz  bod  5.2)  nebo  u pacientů,  jimž  je  současně  podávána  léčba,  která  má 

potenciál k interakcím s fluoxetinem   (viz bod 4.5). 

Příznaky z vysazení pozorované při ukončení léčby fluoxetinem: Je třeba se vyhnout náhlému vysazení 

léčby. Aby se snížilo riziko příznaků z vysazení, při ukončování léčby fluoxetinem by měla být dávka 

snižována v průběhu jednoho až dvou týdnů (viz bod 4.4 a bod 4.8). Jestliže se po snížení dávky nebo 

ukončení  léčby  vyskytnou  příznaky  z vysazení  velké  intenzity,  může  být  zváženo  znovupodávání 

dříve předepsané dávky. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, ale pomaleji. 

Způsob podání 

Perorální podání. Fluoxetin může být podáván v jedné dávce nebo rozděleně, při jídle nebo mezi jídly. 

4.3  Kontraindikace 

Hypersenzitivita na fluoxetin nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Fluoxetin  je  kontraindikován  v kombinaci  s ireverzibilními  neselektivními  inhibitory 

monoaminooxidázy (např. iproniazid) (viz body 4.4 a 4.5). 

Fluoxetin  je  kontraindikován  v kombinaci  s metoprololem  užívaným  k léčbě  srdečního  selhání  (viz 

bod 4.5). 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

Pediatrická populace – děti a dospívající do 18 let  

Sebevražedné chování (pokus o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, 

opoziční chování a hněv) byly v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících 

léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem.  

Fluoxetin by měl být použit u dětí a dospívajících ve věku 8 až 18 let pouze k léčbě středně těžkých až 

těžkých depresivních epizod a neměl by být použit v jiných indikacích. Jestliže je přesto na základě 

klinické  potřeby  rozhodnuto  o léčbě,  pak  by  pacient  měl  být  pečlivě  sledován  pro  výskyt 

sebevražedných příznaků. Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití 

u dětí a dospívajících týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí (viz 

bod 5.3). 

V 19týdenním  klinickém  hodnocení  byly  u dětí  a  dospívajících  léčených  fluoxetinem  pozorovány 

snížené  přírůstky  výšky  a  hmotnosti  (viz  bod  4.8).  Nebylo  zjištěno,  zda  existuje  vliv  na  dosažení 

normální  výšky  v dospělosti.  Nelze  vyloučit  možnost  zpoždění  puberty  (viz  body  5.3  a  4.8). 

V průběhu  léčby  fluoxetinem  i  po  jejím  ukončení  by  proto  měl  být  monitorován  růst  a  dospívání 

(výška, váha a škálování dle Tannera). V případě zpomalení je nutné zvážit konzultaci s pediatrem.  

V pediatrických studiích s fluoxetinem byly často hlášeny mánie a hypománie (viz bod 4.8). Proto se 

doporučuje pravidelné monitorování výskytu mánie/hypománie. Fluoxetin by měl být vysazen, pokud 

se u pacienta objevily manické příznaky.  

Je  důležité,  aby  lékaři  ordinující  léčbu  pečlivě  prodiskutovali  její  možná  rizika  a  přínosy 

s dětmi/dospívajícími a/nebo jejich rodiči.  

Vyrážka  a  alergické  reakce:  Byla  hlášena  vyrážka,  anafylaktoidní  reakce  a  progresivní  systémové 

reakce, někdy závažné (zahrnující kůži, ledviny, játra nebo plíce). Při objevení se vyrážky nebo jiných 

příznaků  alergie,  u kterých  nelze  identifikovat  jinou  etiologii,  by  měla  být  léčba  fluoxetinem 

ukončena.  

Epileptické  záchvaty:  Potenciálním  rizikem  při  podávání  antidepresiv  jsou  epileptické  záchvaty. 

Z tohoto důvodu by měl být fluoxetin, stejně jako jiná antidepresiva, užíván u pacientů s epileptickými 

záchvaty  v anamnéze  se  zvýšenou  opatrností.  Léčba  by  měla  být  ukončena  u každého  pacienta, 

u kterého  se  záchvaty  objeví  nebo  se  zvýší  jejich  frekvence.  Je  třeba  se  vyhnout  podání  fluoxetinu 

u pacientů s nestabilním záchvatovitým onemocněním/epilepsií a pacienti s kontrolovanou epilepsií by 

měli být pečlivě monitorováni. 

Mánie: Antidepresiva by měla být používána s opatrností u pacientů s mánií/hypománií v anamnéze. 

Stejně jako jiná antidepresiva by měl fluoxetin být vysazen u každého pacienta s počínajícími příznaky 

mánie. 

Jaterní/renální  funkce:  Fluoxetin  je  rozsáhle  metabolizován  v játrech  a  vylučován  ledvinami. 

U pacientů se závažnou hepatální dysfunkcí se doporučují nižší dávky, např. podávání obden. Jestliže 

byl  fluoxetin  podáván  v dávce  20 mg/den  po  dobu  2  měsíců  pacientům  se  závažným  renálním 

selháváním (GFR < 10 ml/min) vyžadujícím dialýzu,  plazmatické hladiny fluoxetinu a norfluoxetinu 

nevykazovaly rozdíly ve srovnání s pacienty s normální renální funkcí.  

Tamoxifen: Fluoxetin, silný inhibitor CYP2D6, může vést ke snížení koncentrace endoxifenu, jednoho 

z nejdůležitějších metabolitů tamoxifenu. Proto je třeba se pokud možno vyhnout podávání fluoxetinu 

během léčby tamoxifenem. 

Kardiovaskulární  účinky :  V dvojitě  zaslepených  klinických  studiích  nebyly  na  EKG  312  pacientů 

pozorovány  žádné  poruchy  vedení  vzruchu  mající  za  následek  srdeční  blok.  V průběhu 

postmarketingového sledování byly hlášeny případy prodloužení QT intervalu a ventrikulární arytmie, 

včetně  torsades  de  pointes  (viz  body  4.5,  4.8  a  4.9).  Fluoxetin  by  měl  být  používán  se  zvýšenou 

opatrnosti  u pacientů  se  stavy,  jako  je  vrozené  prodloužení  QT  intervalu,  prodloužení  QT  intervalu 

v rodinné  anamnéze,  nebo  s jinými  klinickými  stavy  predisponujícími  k arytmii  (např.  hypokalémie, 

hypomagnezémie, bradykardie, akutní infarkt myokardu nebo dekompenzované srdeční selhání) nebo 

při zvýšené expozici fluoxetinu (např. při poruše funkce jater). 

U pacientů  se  stabilní  srdeční  poruchou  by  mělo  být  před  léčbou  zváženo  EKG  vyšetření.  Nicméně 

klinické zkušenosti při akutním srdečním onemocnění jsou omezené, proto se doporučuje opatrnost.  

Pokud  se  v průběhu  léčby  fluoxetinem  vyskytnou  známky  srdeční  arytmie,  má  být  léčba  přerušena 

provedeno EKG vyšetření. 

Úbytek tělesné hmotnosti: U pacientů užívajících fluoxetin může dojít k úbytku tělesné hmotnosti, ten 

je ale obvykle úměrný k původní hmotnosti. 

Diabetes:  U pacientů  s diabetem  může  léčba  SSRI    ovlivnit  kontrolu  glykemie.  V průběhu  léčby 

fluoxetinem se objevila hypoglykemie a po ukončení léčby došlo k rozvoji hyperglykemie. Může být 

zapotřebí úprava dávek inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. 

Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu:  Deprese je spojena se zvýšeným 

rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (sebevražedné jednání). Toto riziko 

přetrvává,  dokud  nedojde  k signifikantní  remisi.  Vzhledem  k tomu,  že  zlepšení  nemusí  nastat 

v průběhu  několika  prvních  týdnů  léčby,  pacienti  by  měli  být  důkladně  sledováni,  dokud  takové 

zlepšení nenastane. Je obecnou klinickou zkušeností, že riziko sebevraždy se může zvýšit v časných 

fázích zlepšování stavu. 

Další  duševní  poruchy,  pro  které  je  fluoxetin  předepisován,  mohou  být  také  spojeny  se  zvýšeným 

rizikem sebevražedného jednání. Tyto stavy mohou být navíc komorbidní s depresivními epizodami. 

Stejná  opatření  dodržovaná  při  léčbě  depresivních  poruch  by  tedy  měla  být  dodržována  i  při  léčbě 

pacientů s jinými duševními poruchami. 

Je  známo,  že  u pacientů  s anamnézou  sebevražedného  jednání  a  pacientů  vykazujících  významný 

stupeň sebevražedných představ před zahájením léčby je vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo 

sebevražedných pokusů. Tito pacienti by měli být v průběhu léčby pečlivě sledováni.  

Metaanalýza  placebem  kontrolovaných  klinických  hodnocení  použití  antidepresiv  u psychiatrických 

onemocnění  dospělých  prokázala  zvýšení  rizika  suicidálního  chování  při  léčbě  antidepresivy  ve 

srovnání  s placebem  u pacientů  mladších  25  let.  Bedlivé  sledování  pacientů,  a  zejména  vysoce 

rizikových pacientů, by mělo být součástí lékové terapie, zvláště na počátku léčby nebo při změnách 

dávkování. Pacienti (a jejich pečovatelé) by měli být upozorněni na nutnost monitorování jakéhokoli 

klinického  zhoršení,  sebevražedného  chování  nebo  myšlenek  a  nezvyklých  změn  v chování, 

a v případě jejich výskytu ihned vyhledat lékařskou pomoc. 

Akatizie/psychomotorický  neklid:  Užití  fluoxetinu  je  spojeno  s vývojem  akatizie,  charakterizované 

subjektivně  nepříjemným  nebo  úzkostným  neklidem  a  potřebou  se  často  pohybovat  spojenou 

s neschopností zůstat klidně sedět či stát. Toto se nejčastěji vyskytuje v průběhu prvních týdnů léčby. 

U pacientů, u kterých se tyto příznaky rozvinou, může být zvyšování dávky škodlivé. 

Příznaky z vysazení pozorované při ukončení léčby SSRI: Příznaky z vysazení při ukončení léčby jsou 

časté,  zvláště  je-li  ukončení  náhlé  (viz  bod  4.8).  V klinických  studiích  se  nežádoucí  účinky 

pozorované  při  ukončení  léčby  objevily  přibližně  u 60 %  pacientů  ve  skupině  léčených  fluoxetinem 

i ve  skupině  placebové.  Z těchto  nežádoucích  účinků  bylo  závažných  17 %  ve  skupině  fluoxetinu 

a 12 % ve skupině placeba. 

Riziko  příznaků  z vysazení  může  záviset na různých faktorech  zahrnujících  trvání terapie a  velikost 

dávky  a  rychlost  snižování  dávky.  Závratě,  smyslové  poruchy  (včetně  parestezie),  poruchy  spánku 

(včetně  insomnie  a  bouřlivých  snů),  astenie,  agitovanost  nebo  úzkost,  nauzea  a/nebo  zvracení,  třes 

a bolest  hlavy  jsou  nejčastěji  hlášené  reakce.  Obecně  jsou  tyto  příznaky  mírné  až  středně  závažné, 

u některých  pacientů  však  mohou  být  závažné.  Obvykle  k nim  dochází  v průběhu  několika  prvních 

dnů  po  vysazení  léčby.  Obecně  tyto  příznaky  samy  mizí,  a  to  obvykle  v průběhu  2  týdnů,  ačkoli 

u některých  jedinců  mohou  přetrvávat  (2–3  měsíce  nebo  více).  Proto  se  doporučuje  pozvolně 

ukončovat  léčbu  fluoxetinem  postupně  v průběhu  období  nejméně  jednoho  až  dvou  týdnů,  podle 

potřeb pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované při ukončení léčby fluoxetinem, bod 4.2). 

Krvácení: Při podávání SSRI byly hlášeny případy kožních krvácivých abnormalit, jako je ekchymóza 

a purpura. Ekchymóza byla hlášena jako neobvyklá v průběhu léčby fluoxetinem. Další hemoragické 

projevy  (např.  gynekologické  krvácení,  gastrointestinální  krvácení  a  další  kožní  nebo  slizniční 

krvácení)  byly  hlášeny  vzácně.  Opatrnost  se  doporučuje  obzvláště  u pacientů  užívajících  SSRI  při 

současném  užívání  perorálních  antikoagulancií,  přípravků  se  známým  účinkem  na  funkci  krevních 

destiček (např. atypická antipsychotika jako klozapin, fenothiaziny, většina tricyklických antidepresiv, 

kyselina  acetylsalicylová,  nesteroidní  antirevmatika  –  NSAID)  nebo  dalších přípravků,  které  mohou 

zvyšovat  riziko  krvácení  stejně  jako  u pacientů  se  známou  anamnézou  poruch  krvácivosti  (viz  bod 

4.5). 

Mydriáza:  Ve  spojení  s fluoxetinem  byla  hlášena  mydriáza,  proto  je  nutná  opatrnost,  pokud  je 

fluoxetin  předepsán  pacientům  se  zvýšeným  nitroočním  tlakem  nebo  s rizikem  akutního  glaukomu 

s úzkým úhlem. 

Elektrokonvulzivní  terapie  (ECT):  Byly  hlášeny  vzácné  případy  prodloužených  křečí  u pacientů 

užívajících fluoxetin s ECT léčbou, proto je vhodná opatrnost. 

Serotoninový  syndrom  a  stavy  podobné  neuroleptickému  malignímu  syndromu:  Ve  vzácných 

případech byl hlášen vývoj serotoninového syndromu nebo stav podobný neuroleptickému malignímu 

syndromu  v souvislosti  s léčbou  fluoxetinem,  zvláště  je-li  podáván  v kombinaci  s dalšími 

serotoninergními  (mezi  jinými  L-tryptofan)  a/nebo  neuroleptickými  přípravky  (viz  bod  4.5). 

Vzhledem k tomu, že tyto syndromy mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, měla by být 

v případě  výskytu  takových  příhod  (charakterizovaných  souborem  příznaků  jako  je  hypertermie, 

rigidita, myoklonie, nestabilita autonomního nervstva s možným rychlým kolísáním vitálních funkcí, 

změny  duševního  stavu  zahrnující  zmatenost,  podrážděnost,  extrémní  agitovanost  vyvíjející  se  do 

deliria a kómatu) léčba fluoxetinem ukončena a měla by být zahájena podpůrná symptomatická léčba. 

Ireverzibilní  neselektivní  inhibitory  monoaminooxidázy  (např.  iproniazid):  Byly  hlášeny  případy 

závažných  a  někdy  fatálních  nežádoucích  účinků  u pacientů  užívajících  SSRI  v kombinaci 

s ireverzibilními neselektivními inhibitory monoaminoxidázy (IMAO). 

Tyto případy vykazovaly rysy podobné serotoninovému syndromu (který může být zaměněn za (nebo 

diagnostikován  jako)  neuroleptický  maligní  syndrom).  U pacientů  s těmito  reakcemi  může  být 

prospěšné  podání  cyproheptadinu  nebo  dantrolenu.  Symptomy  lékové  interakce  s IMAO  zahrnují 

hypertermii,  rigiditu,  myoklonii,  nestabilitu  autonomního  nervstva  s možným  rychlým  kolísáním 

vitálních  funkcí,  změny  duševního  stavu  zahrnující  zmatenost,  podrážděnost  a  extrémní  agitovanost 

progredující do deliria a kómatu. 

Z tohoto  důvodu  je  podání  fluoxetinu  v kombinaci  s ireverzibilními  neselektivními  IMAO 

kontraindikováno  (viz  bod  4.3).  Protože  jejich  účinek  přetrvává  dva  týdny,  léčba  fluoxetinem  může 

být  zahájena  nejdříve  2  týdny  po  ukončení  léčby  ireverzibilními  neselektivními  IMAO.  Stejně  tak 

i podávání  ireverzibilního  neselektivního  IMAO  nesmí  být  zahájeno  dříve  než  5  týdnů  po  skončení 

léčby fluoxetinem. 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 

Biologický  poločas:  Při  zvažování  farmakodynamických  a  farmakokinetických  lékových  interakcí 

(např. při převádění z fluoxetinu na jiná antidepresiva) je třeba vzít v úvahu dlouhý eliminační poločas 

fluoxetinu a norfluoxetinu (viz bod 5.2). 

Kontraindikované kombinace  

Ireverzibilní  neselektivní  inhibitory  monoaminooxidázy  (např.  iproniazid):  Byly  hlášeny  případy 

závažných  a  někdy  fatálních  nežádoucích  účinků  u pacientů  užívajících  SSRI  v kombinaci 

s ireverzibilními neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (IMAO). 

Tyto případy vykazovaly rysy podobné serotoninovému syndromu (který může být zaměněn za (nebo 

diagnostikován  jako)  neuroleptický  maligní  syndrom).  U pacientů  s těmito  reakcemi  může  být 

prospěšné  podání  cyproheptadinu  nebo  dantrolenu.  Symptomy  lékové  interakce  s IMAO  zahrnují 

hypertermii,  rigiditu,  myoklonii,  nestabilitu  autonomního  nervstva  s možným  rychlým  kolísáním 

vitálních  funkcí,  změny  duševního  stavu  zahrnující  zmatenost,  podrážděnost  a  extrémní  agitovanost 

progredující do deliria a kómatu. 

Z tohoto  důvodu  je  podání  fluoxetinu  v kombinaci  s ireverzibilními  neselektivními  IMAO 

kontraindikováno  (viz  bod  4.3).  Protože  jejich  účinek  přetrvává  dva  týdny,  léčba  fluoxetinem  může 

být  zahájena  nejdříve  2  týdny  po  ukončení  léčby  ireverzibilními  neselektivními  IMAO.  Stejně  tak 

i podávání  ireverzibilního  neselektivního  IMAO  nesmí  být  zahájeno  dříve  než  5  týdnů  po  skončení 

léčby fluoxetinem. 

Metoprolol  užívaný  k léčbě  srdečního  selhání:  Riziko  nežádoucích  účinků  metoprololu,  včetně 

excesivní  bradykardie,  může  být  zvýšeno  z důvodu  inhibice  metabolismu  metoprololu  fluoxetinem 

(viz bod 4.3). 

Nedoporučené kombinace 

Tamoxifen:  V literatuře  byla  popsána  farmakokinetická  interakce  mezi  inhibitory  CYP2D6 

tamoxifenem,  vykazující  65–75 %  snížení  plazmatických  hladin  endoxifenu,  jedné  z aktivnějších 

forem  tamoxifenu.  V některých  studiích  bylo  hlášeno  snížení  účinnosti  tamoxifenu  při  současném 

podávání  některých  antidepresiv  ze  skupiny  SSRI.  Vzhledem  k tomu,  že  se  nedá  vyloučit  snížení 

účinku  tamoxifenu,  je  třeba  se  pokud  možno  vyhnout  současnému  podávání  se  silnými  inhibitory 

CYP2D6 (včetně fluoxetinu) (viz bod 4.4). 

Alkohol:  Při  metodickém  testování  fluoxetin  nezvyšoval  hladiny  alkoholu  v krvi,  ani  nezvyšoval 

účinek alkoholu. Nicméně kombinace léčby SSRI a alkoholu se nedoporučuje. 

IMAO-A  včetně  linezolidu  a  methylthioninium  chloridu  (methylenová  modř):  Riziko  serotoninového 

syndromu včetně průjmu, tachykardie, pocení, třesu, zmatenosti nebo kómatu. Pokud není možné se 

vyhnout současnému podávání těchto léčivých látek s fluoxetinem, je třeba podstoupit pečlivé klinické 

monitorování a současné užívání těchto léků má být zahájeno na nižší doporučené dávce  (viz bod 4.4). 

Mechitazin:  Riziko  nežádoucích  účinků  spojené  s užíváním  mechitazinu  (např.  prodloužení  QT 

intervalu) se může zvýšit z důvodu inhibice jeho metabolismu fluoxetinem. 

Kombinace vyžadující opatrnost 

Fenytoin:  Při  kombinaci  s fluoxetinem  byly  pozorovány  změny  v krevních  hladinách.  V některých 

případech  došlo  k manifestaci  toxicity.  U přidaného  přípravku  se  doporučuje  zvážit  konzervativní 

titrační schéma a sledování klinického stavu. 

Serotoninergní  přípravky  (např.  lithium,  tramadol,  triptany,  tryptofan,  selegilin  (IMAO-B),  třezalka 

tečkovaná (Hypericum perforatum) ):  Objevila se hlášení o výskytu  serotoninového syndromu,  pokud 

byly SSRI podávány spolu s léky, které mají také serotoninergní účinek. Proto je třeba při současném 

užívání  fluoxetinu  s těmito  léky  dbát  zvýšené  opatrnosti  a  provádět  důkladnější  a  častější  klinické 

monitorování (viz bod 4.4) . 

Prodloužení QT intervalu: Farmakokinetické a farmakodynamické studie mezi fluoxetinem a jinými 

léčivými přípravky prodlužujícími QT interval nebyly provedeny. Aditivní účinek fluoxetinu a těchto 

léčivých přípravků nemůže být vyloučen. Z tohoto důvodu je zapotřebí zvýšené opatrnosti, pokud je 

fluoxetin podáván společně s přípravky, které prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika třídy IA 

III,  antipsychotika  (např.  deriváty  fenothiazinu,  pimozid,  haloperidol),  tricyklická  antidepresiva, 

některé  antimikrobiální  látky  (např.  sparfloxacin,  moxifloxacin,  erythromycin  i.v.,  pentamidin), 

antimalarika, obzvláště halofantrin, některá antihistaminika (astemizol, mizolastin) (viz body 4.4, 4.8 

4.9). 

Léky  ovlivňující  krevní  srážlivost  (p erorální  antikoagulancia   bez  ohledu  na  mechanismus  účinku, 

antiagregancia  včetně  kyseliny  acetylsalicylové  a  NSAID) :  Riziko  zvýšeného  krvácení.  Při  užívání 

perorálních antikoagulancií má být prováděn klinický monitoring a častější monitorování INR. Během 

léčby fluoxetinem a po jejím ukončení je vhodné upravit dávkování (viz body 4.4 a 4.8).  

Cyproheptadin: Jsou hlášeny ojedinělé případy sníženého antidepresivního účinku fluoxetinu, pokud 

je užíván v kombinaci s cyproheptadinem. 

Léčivé  přípravky  indukující  hyponatrémii:  Hyponatrémie  patří  mezi  nežádoucí  účinky  fluoxetinu. 

Užívání  v kombinaci  s jinými  přípravky,  které  navozují  hyponatrémii  (např.  diuretika,  desmopresin, 

karbamazepin, oxkarbazepin) může vést ke zvýšenému riziku (viz bod 4.8). 

Léčivé  přípravky  snižující  epileptogenní  práh:  Záchvaty  patří  mezi  nežádoucí  účinky  fluoxetinu. 

Užívání  v kombinaci  s ostatními  přípravky,  které  mohou  snižovat  práh  vzniku  záchvatů  (např. 

tricyklická antidepresiva, ostatní SSRI, fenothiaziny, butyrofenony, meflochin, chlorochin, bupropion, 

tramadol), může vést ke zvýšenému riziku. 

Další  léky  metabolizované  CYP2D6:  Fluoxetin  je  silným  inhibitorem  enzymu  CYP2D6,  proto 

současná  léčba  léky  také  metabolizovanými  tímto  enzymatickým  systémem  může  vést  k lékovým 

interakcím,  zejména  u léčiv  s úzkým  terapeutickým  indexem  (jako  jsou  flekainid,  propafenon  a 

nebivolol)  a  u léčiv,  u kterých  se  dávkování  titruje,  ale  také  u atomoxetinu,  karbamazepinu, 

tricyklických  antidepresiv  a  risperidonu.  Léčba těmito  přípravky  má  být  zahájena  nebo  upravena  na 

dávky  z nižšího  konce  jejich  dávkovacího  rozpětí.  To  platí  i  v případě,  že  byl  fluoxetin  užíván 

v předchozích 5 týdnech. 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

Těhotenství 

Některé  epidemiologické  studie  naznačují  zvýšené  riziko  kardiovaskulárních  defektů  související 

s užíváním fluoxetinu v prvním trimestru těhotenství. Mechanismus vzniku tohoto rizika není  znám. 

Celkově údaje naznačují, že riziko výskytu kardiovaskulárního defektu u dítěte, jehož matka užívala 

v těhotenství  fluoxetin,  je  2/100  ve  srovnání  s předpokládanou  hodnotou  přibližně  1/100  pro  tyto 

defekty v běžné populaci. 

Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu, 

může  zvýšit  riziko  vzniku  perzistující  plicní  hypertenze  novorozenců  (PPHN).  Zjištěné  riziko  je 

přibližně 5 případů na 1 000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1 000 

těhotenství. 

Ačkoli  fluoxetin  může  být  užíván  v průběhu  těhotenství,  předepsání  těhotné  ženě  by  mělo  být 

provázeno zvýšenou opatrností, zejména v pozdní fázi těhotenství nebo těsně před porodem vzhledem 

k následujícím  příznakům  hlášeným  u novorozenců:  Podrážděnost,  tremor,  hypotonie,  přetrvávající 

pláč,  obtíže  při  sání  nebo  usínání.  Tyto  příznaky  mohou  ukazovat  na  serotoninergní  účinek  nebo 

příznaky  z vysazení.  Doba,  ve  které  k těmto  příznakům  dochází  a  po  kterou  trvají,  může  souviset 

s dlouhým poločasem fluoxetinu (4–6 dnů) a jeho aktivního metabolitu norfluoxetinu (4–16 dnů).  

Kojení 

Je známo, že fluoxetin a jeho metabolit norfluoxetin jsou vylučovány do lidského mateřského mléka. 

U kojených  dětí  byly  hlášeny  nežádoucí  účinky.  Jestliže  je  léčba  fluoxetinem  považována  za 

nezbytnou,  mělo  by  být  zváženo  přerušení  kojení.  Nicméně  pokud  kojení  pokračuje,  měly  by  být 

předepsány nejnižší účinné dávky fluoxetinu. 

Fertilita 

Studie  na  zvířatech  prokázaly,  že  fluoxetin  může  ovlivnit  kvalitu  spermií  (viz  bod  5.3).  Spontánní 

hlášení u některých SSRI prokázala, že vliv na kvalitu spermií je reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu 

zatím nebyl pozorován. 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

Fluoxetin nemá žádný nebo má jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.  Ačkoliv 

u zdravých  dobrovolníků  se  neprokázal  vliv  fluoxetinu  na  psychomotorickou  činnost,  jakýkoli 

psychoaktivní  přípravek  může  ovlivnit  úsudek  nebo  schopnosti.  Pacienti  by  měli  být  poučeni 

o nutnosti  se  vyvarovat  řízení  nebo  obsluhy  nebezpečných  strojů,  než  se  ujistí,  že  jejich  výkonnost 

není ovlivněna. 

4.8  Nežádoucí účinky 

a) Souhrn bezpečnostního profilu 

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky u pacientů léčených fluoxetinem byly bolest hlavy, nauzea, 

nespavost,  únava  a  průjem.  Intenzita  a  frekvence  nežádoucích  účinků  se  mohou  snižovat 

s pokračováním léčby a obecně nevedou k ukončení terapie. 

b) Tabulkový přehled nežádoucích účinků 

Tabulka  níže  uvádí  nežádoucí  účinky  pozorované  při  léčbě  fluoxetinem  u dospělé  a  pediatrické 

populace. Některé z těchto nežádoucích účinků jsou společné s jinými SSRI. 

Následující  frekvence  byly  vypočteny  z klinických  studií  u dospělých  (n=9297)  a  ze  spontánních 

hlášení. Frekvence výskytu: Velmi časté ( 1/10), časté ( 1/100 až < 1/10), méně časté ( 1/1 000 až 

< 1/100), vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). 

Velmi časté   Časté   Méně časté   Vzácné  

Poruchy krve a lymfatického systému 

Trombocytopenie 

Neutropenie 

Leukopenie 

Poruchy imunitního systému 

Anafylaktická reakce 

Anafylaktoidní reakce 

Sérová nemoc (reakce 

podobná sérové nemoci) 

Endokrinní poruchy 

Nepřiměřená sekrece 

antidiuretického hormonu 

Poruchy metabolismu a výživy 

Snížená chuť k jídlu 1     Hyponatrémie  

Psychiatrické poruchy 

Nespavost 2    Úzkost  

Nervozita  

Neklid  

Napětí  

Snížení libida 3  

Poruchy spánku  

Abnormální sny 4    Poruchy koncentrace a 

myšlenkových pochodů 

(např. depersonalizace)  

Povznesená nálada  

Euforická nálada  

Neobvyklé myšlení  

Abnormální orgasmus 5   

Skřípání zuby 

Sebevražedné myšlenky 

Hypománie  

Mánie  

Halucinace 

Agitovanost  

Panické záchvaty 

Zmatenost 

Dysfemie 

Agresivita 

Poruchy nervového systému 

Bolest hlavy   Poruchy pozornosti   Psychomotorická  Konvulze (křeče) 

Závratě  

Porucha chuti  

Letargie  

Somnolence 7   

Třes   hyperaktivita  

Dyskineze  

Ataxie  

Porucha rovnováhy  

Myoklonus  

Poruchy paměti  Akatizie 

Bukoglosální syndrom 

(nezvyklé pohyby jazyka) 

Serotoninový syndrom 

Poruchy oka 

Rozmazané vidění  Mydriáza   

Poruchy ucha a labyrintu 

Tinitus    

Srdeční poruchy 

Palpitace    Ventrikulární arytmie včetně 

torsades de pointes 

Prodloužení QT intervalu na 

EKG 

Cévní poruchy 

Návaly 8   Hypotenze   Vaskulitida  

Vazodilatace 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

Zívání  Dyspnoe (může být 

jediným předcházejícím 

příznakem) 

Epistaxe  Faryngitida 

Plicní příhody (zánětlivé 

procesy různé histopatologie 

a/nebo fibróza) 9 

Gastrointestinální poruchy 

Průjem  

Nauzea   Zvracení 

Dyspepsie  

Sucho v ústech   Dysfagie 

Gastrointestinální 

krvácení 10   Ezofageální bolest  

Poruchy jater a žlučových cest 

Idiosynkratická hepatitida 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

Vyrážka 11   

Kopřivka 

Pruritus  

Hyperhidróza   Alopecie  

Zvýšená tendence 

k tvorbě modřin  

Studený pot   Angioedém  

Ekchymóza 

Fotosensitivní reakce  

Purpura 

Erythema multiforme, která 

může  progredovat do Stevens-

Johnsonova syndromu nebo 

toxické epidermální nekrolýzy  

(Lyellova syndromu) 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Artralgie  Svalové záškuby   Myalgie 

Poruchy ledvin a močových cest 

Časté močení 12   Dysurie   Retence moči 

Poruchy močení 

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

Gynekologické krvácení 13   

Erektilní dysfunkce  

Poruchy ejakulace 14   Sexuální dysfunkce   Galaktorea  

Hyperprolaktinémie 

Priapismus 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 

Únava 15   Pocit paniky 

Zimnice   Malátnost  

Abnormální pocity  

Pocit chladu 

Pocit horka  Slizniční krvácení 

Vyšetření 

Pokles tělesné hmotnosti    Zvýšení transamináz 

Zvýšení 

gama-glutamyltransferázy 

Nežádoucí účinky s neznámou frekvencí: Hypersenzitivita, posturální hypotenze, kožní nebo slizniční 

krvácení, přechodné abnormální pohyby. 

 zahrnuje anorexii 

 zahrnuje časné ranní probouzení, časnou insomnii, střední insomnii 

 zahrnuje ztrátu libida 

 zahrnuje noční můry 

 zahrnuje anorgasmii 

  zahrnuje  dokonanou  sebevraždu,  sebevražedné  deprese,  úmyslné  sebepoškozování,  myšlenky  na 

sebepoškozování,  sebevražedné  chování,  sebevražedné  myšlenky,  pokus  o sebevraždu,  chorobné 

myšlenky, sebepoškozující chování. Tyto příznaky mohou být způsobeny základním onemocněním. 

 zahrnuje hypersomnii, sedaci, ospalost 

 zahrnuje návaly horka 

 zahrnuje atelektázu, intersticiální plicní nemoc, pneumonitidu 

  zahrnuje  nejčastěji  krvácení  z dásní,  hematemezi,  hematochezii,  krvácení  z konečníku,  průjem 

s krvácením, melénu a krvácení ze žaludečního vředu 

  zahrnuje  erytém,  exfoliativní  vyrážku,  potničky,  vyrážku,  erytematózní  vyrážku,  folikulární 

vyrážku,  generalizovanou  vyrážku,  makulární  vyrážku,  makulo-papulózní  vyrážku,  spalničkovou 

vyrážku, papulární vyrážku, svědivou vyrážku, vezikulární vyrážku, umbilikální erytémovou vyrážku  

 zahrnuje polakisurii  

  zahrnuje  krvácení  děložního  hrdla,  děložní  dysfunkci,  děložní  krvácení,  genitální  krvácení, 

menometroragii,  menoragii,  metroragii,  polymenoreu,  postmenopauzální  hemoragii,  děložní 

hemoragii, vaginální hemoragii  

  zahrnuje  selhání  ejakulace,  poruchu  ejakulace,  předčasnou  ejakulaci,  opožděnou  ejakulaci, 

retrográdní ejakulaci  

 zahrnuje astenii  

c) Popis vybraných nežádoucích účinků 

Sebevražda/sebevražedné  myšlenky  nebo  zhoršení  klinického  stavu:  Během  léčby  fluoxetinem  nebo 

brzy  po  jejím  ukončení  byly  zaznamenány  případy  sebevražedných  myšlenek  a  sebevražedného 

jednání (viz bod 4.4). 

Hyponatrémie:  Hyponatrémie  (včetně  sérových  hladin  sodíku  pod  110 mmol/l) byly  hlášeny  vzácně 

a byly reverzibilní po vysazení fluoxetinu. V některých případech k nim došlo z důvodu nepřiměřené 

sekrece  antidiuretického  hormonu.  Většina  hlášení  se  týkala  starších  pacientů  nebo  pacientů 

užívajících diuretika nebo s jinak sníženým objemem tělesných tekutin. 

Fraktury kostí: Epidemiologické studie – především ty, které byly provedené u pacientů ve věku 50 let 

a  výše  –  ukázaly  zvýšené  riziko  fraktur  kostí  u těch  pacientů,  kteří  užívají  selektivní  inhibitory 

zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo tricyklická antidepresiva (TCA). Mechanismus vzniku 

tohoto rizika není znám. 

Příznaky  z vysazení  pozorované  po  ukončení  léčby  fluoxetinem:  Ukončení  léčby  fluoxetinem  často 

vede k příznakům z vysazení. Závratě, smyslové poruchy (včetně parestezie), poruchy spánku (včetně 

insomnie a intenzivních snů), astenie, agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, třes a bolest 

hlavy  jsou  nejčastěji  hlášené  reakce.  Obecně  jsou  tyto  příznaky  mírné  až  střední  a  postupně  samy 

vymizí, u některých pacientů však mohou být závažné nebo mohou trvat déle (viz bod 4.4). Proto se 

doporučuje,  pokud  už  není  nutné  v léčbě  fluoxetinem  pokračovat,  ukončovat  tuto  léčbu  postupným 

snižováním dávky (viz bod 4.2 a bod 4.4).  

d) Pediatrická populace (viz body 4.4 a 5.1) 

Nežádoucí  účinky,  které  byly  pozorovány  v této  populaci  specificky  nebo  s jinou  frekvencí,  jsou 

popsány  níže.  Frekvence  těchto  účinků  jsou  založeny  na  jejich  výskytu  v pediatrických  klinických 

studiích (n=610). 

Sebevražedné  chování  (pokus  o sebevraždu  a  sebevražedné  myšlenky)  a  hostilita  (byly  pozorovány 

hněv,  podrážděnost,  agrese,  agitovanost,  aktivační  syndrom),  manické  reakce  včetně  mánie 

a hypománie  (žádné  předchozí  epizody  hlášené  u těchto  pacientů)  a  krvácení  z nosu  byly 

v pediatrických  klinických  studiích  hlášeny  často  a  byly  pozorovány  mnohem  častěji  u dětí 

a dospívajících léčených antidepresivy v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. 

Bezpečnost  podávání  fluoxetinu  nebyla  systematicky  hodnocena  pro  chronickou  léčbu  delší  než  19 

týdnů.  

V pediatrických  klinických  hodnoceních  byly  hlášeny  manické  reakce,  včetně  mánie  a  hypománie 

(2,6 %  u pacientů  léčených  fluoxetinem  oproti  0 %  ve  skupině  placeba)  vedoucí  ve  většině  případů 

k ukončení léčby. Tito pacienti předtím neměli epizody mánie/hypománie.  

Po  19  týdnech  léčby  dosáhli  dětští  pacienti  v klinickém  hodnocení  léčení  fluoxetinem  v průměru 

o 1,1 cm menšího přírůstku výšky (p=0,004) a 1,1 kg menšího přírůstku hmotnosti oproti pacientům 

léčeným placebem. Z klinické praxe byly také hlášeny izolované případy retardace růstu.  

Z pediatrické  klinické  praxe  byly  hlášeny  izolované  případy  nežádoucích  účinků,  které  potenciálně 

indikovaly zpoždění sexuálního zrání nebo sexuální dysfunkci (viz bod 5.3).  

V pediatrických  klinických  studiích  byla  léčba  fluoxetinem  spojena  se  snížením  hladin  alkalické 

fosfatázy. 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky  

Hlášení  podezření  na  nežádoucí  účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité.  Umožňuje  to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  

Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 48, 100 41 Praha 10; 

webové stránky:  www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek . 

4.9  Předávkování 

Symptomy  

Případy  předávkování  fluoxetinem  samotným  mají  obvykle  mírný  průběh.  Symptomy  předávkování 

zahrnovaly  nauzeu,  zvracení,  křeče,  kardiovaskulární  dysfunkce  v rozsahu  od  asymptomatických 

arytmií  (zahrnujících  nodální  rytmus  a  ventrikulární  arytmie)  nebo  změn  EKG  naznačujících 

prodloužení QT intervalu,  až po srdeční zástavu  (včetně velmi vzácných případů torsades de pointes) , 

plicní  dysfunkce  a  známky  změněného  stavu  CNS  od  excitace  po  kóma.  Fatální  případy  přičítané 

předávkování fluoxetinem samotným jsou extrémně vzácné.  

Léčba  

Doporučuje  se  monitorování  srdečních  a  vitálních  funkcí  společně  s celkovými  symptomatickými 

a podpůrnými opatřeními. Není známo specifické antidotum. 

Forsírovaná  diuréza,  dialýza,  hemoperfuze  a  výměnná  transfuze  nejsou  pravděpodobně  přínosem. 

Aktivní  živočišné  uhlí,  které  může  být  použito  společně  se  sorbitolem,  může  být  stejně  nebo  i  více 

účinné než vyvolání zvracení a výplach. Při zvládání předávkování by měla být vzata v úvahu možnost 

požití  i  dalších  přípravků.  Dlouhodobější  důkladného  lékařského  pozorování  může  být  zapotřebí 

u pacientů,  kteří  požili  nadměrné  množství  tricyklických  antidepresiv,  pokud  také  užívají  nebo 

nedávno užili fluoxetin. 

5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

Farmakoterapeutická  skupina:  Selektivní  inhibitory  zpětného  vychytávání  serotoninu,  ATC  kód: 

N06AB03. 

Mechanismus účinku 

Fluoxetin  je  selektivní  inhibitor  zpětného  vychytávání  serotoninu,  což  je  pravděpodobně  hlavním 

mechanismem jeho účinku. Fluoxetin nemá prakticky žádnou afinitu k dalším receptorům, jako jsou 

-, α

- a β-adrenergní, serotoninergní, dopaminergní, histaminergní, muskarinové a GABA receptory. 

Klinická účinnost a bezpečnost 

Depresivní  epizody:  Klinické  studie  u pacientů  s depresivními  epizodami  byly  provedeny  oproti 

placebu  a  aktivním  kontrolám.  Prokázalo  se,  že  fluoxetin  je  signifikantně  účinnější  než  placebo 

měřeno pomocí Hamiltonovy stupnice pro posuzování deprese (HAM-D). V těchto studiích fluoxetin 

vykazoval signifikantně větší podíl odpovědi na léčbu (definovaná jako 50% snížení HAM-D skóre) 

a remise ve srovnání s placebem. 

Odpověď na dávku: Studie s fixními dávkami u pacientů s depresivními epizodami poskytují plochou 

křivku  odpovědi  na  dávku,  což  nenaznačuje  výhody  ve  smyslu  vyšší  účinnosti  pro  použití  vyšších 

dávek než doporučených. Nicméně je klinickou zkušeností, že zvyšování dávky může být u některých 

pacientů prospěšné. 

Obsedantně-kompulzivní  porucha:  V krátkodobých  klinických  studiích  (méně  než  24  týdnů)  byl 

fluoxetin signifikantně účinnější než placebo. Terapeutický účinek byl při dávce 20 mg/den, ale vyšší 

dávky  (40  nebo  60 mg/den)  ukázaly  vyšší  četnost  odpovědi  na  léčbu.  V dlouhodobých  studiích  (tři 

pokračovací fáze krátkodobých studií a studie prevence relapsu) nebyla účinnost prokázána. 

Mentální  bulimie:  V krátkodobých  klinických  studiích  (méně  než  16  týdnů)  byl  u ambulantních 

pacientů  splňujících  kritéria  DSM-III-R  pro  mentální  bulimii  fluoxetin  v dávce  60 mg/den 

signifikantně  účinnější  než  placebo  při  redukci  záchvatovitého  přejídání  a  vyprazdňovacích  aktivit. 

Nicméně pro dlouhodobou účinnost nemohou být učiněny závěry. 

U pacientek  splňujících  kritéria  DSM-IV  pro  premenstruální  dysforickou  poruchu  (PMDD)  byly 

provedeny  dvě  placebem  kontrolované  klinické  studie.  Pacientky  byly  zařazeny  v případě  příznaků 

dostatečné závažnosti narušení sociálních a pracovních funkcí a vztahů s ostatními. Pacientky užívající 

perorální  kontraceptiva  byly  vyloučeny.  V první  studii  s 20 mg  denně  podávanými  kontinuálně  po 

dobu  6  cyklů  bylo  pozorováno  zlepšení  v primárním  parametru  účinnosti  (iritabilita,  anxieta 

a dysforie). Ve druhé studii s přerušením léčby v luteální fázi (20 mg denně po dobu 14 dnů) po dobu 

3 cyklů  bylo  pozorováno  zlepšení  v primárním  parametru  účinnosti  (denní  záznam  závažnosti  na 

stupnici  problémů).  Nicméně  z těchto  studií  nemohou  být  odvozeny  definitivní  závěry  týkající  se 

účinnosti a trvání léčby. 

Pediatrická populace 

Depresivní epizody: Byly provedeny klinické studie u dětí a dospívajících ve věku 8 let a více oproti 

placebu. Fluoxetin se v dávce 20 mg ukázal signifikantně účinnější než placebo ve dvou krátkodobých 

pivotních  studiích  podle  snížení  celkového  skóre  na  Dětské  stupnici  pro  posuzování  deprese  – 

revidované (CDRS-R) a skóre na stupnici Globální klinický dojem zlepšení (CGI-I). V obou studiích 

pacienti splnili kritéria pro středně těžkou až těžkou depresivní epizodu (DSM-III nebo DSM-IV) ve 

třech rozdílných hodnoceních praktikujícími dětskými psychiatry. Účinnost fluoxetinu ve studii může 

záviset na zařazení selektivní populace pacientů (pacienti, kteří se spontánně neuzdraví v průběhu 3–5 

týdnů  a  u nichž  deprese  přetrvává  navzdory  značné  péči).  Existují  pouze  omezená  data  týkající  se 

bezpečnosti a účinku při užívání delším než 9 týdnů. Obecně byla účinnost fluoxetinu mírná. Poměr 

odpovědi  na  léčbu  (primární  cíl  definovaný  jako  30%  snížení  CDRS-R  skóre)  prokázal  statisticky 

signifikantní  rozdíl  v jedné  ze  dvou  pivotních  studií  (58 %  pro  fluoxetin  oproti  32 %  pro  placebo, 

p=0,013  a  65 %  pro  fluoxetin  oproti  54 %  u placeba,  p=0,093).  V těchto  dvou  hodnoceních  byly 

průměrné  hodnoty  absolutních  změn  CDRS-R  skóre  oproti  výchozím  hodnotám  20  pro  fluoxetin 

oproti 11 pro placebo, p=0,002 a 22 pro fluoxetin oproti 15 pro placebo, p<0,001. 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

Absorpce:  Fluoxetin  je  po  perorálním  podání  dobře  absorbován  z gastrointestinálního  traktu. 

Biologická dostupnost není ovlivněna příjmem potravy. 

Distribuce: Fluoxetin je rozsáhle vázán na plazmatické proteiny (okolo 95 %) a je široce distribuován 

(distribuční  objem:  20–40 l/kg).  Rovnovážné  plazmatické  koncentrace  jsou  dosaženy  po 

několikatýdenním  podávání.  Rovnovážné  plazmatické  koncentrace  po  dlouhodobém  podávání  jsou 

podobné koncentracím pozorovaným po 4 až 5 týdnech. 

Biotransformace: Farmakokinetický profil fluoxetinu je nelineární s efektem prvního průchodu játry. 

Maximální plazmatické hladiny jsou obecně dosaženy 6 až 8 hodin po podání. Fluoxetin je rozsáhle 

metabolizován  polymorfním  enzymem  CYP2D6.  Fluoxetin  je  primárně  metabolizován  demetylací 

v játrech na aktivní metabolit norfluoxetin (desmethylfluoxetin). 

Eliminace:  Eliminační  poločas  fluoxetinu  je  4  až  6  dnů  a  norfluoxetinu  4  až  16  dnů.  Tyto  dlouhé 

eliminační poločasy jsou odpovědné za přetrvávání léčiva v těle po dobu 5–6 týdnů po jeho vysazení. 

Exkrece probíhá hlavně (kolem 60 %) ledvinami. Fluoxetin je vylučován do mateřského mléka. 

Populace se zvýšeným rizikem 

Starší  pacienti:  Ve  srovnání  s mladšími  subjekty  nejsou  u zdravých  starších  pacientů  kinetické 

parametry ovlivněny. 

Pediatrická populace:  Průměrná  plazmatická  koncentrace  fluoxetinu  u dětí je  přibližně  dvojnásobně 

vyšší než u dospívajících a průměrná koncentrace norfluoxetinu je přibližně 1,5krát vyšší. Rovnovážné 

plazmatické koncentrace závisí na tělesné hmotnosti a jsou vyšší u dětí s nižší hmotností (viz bod 4.2). 

Stejně  jako  u dospělých  se  fluoxetin  a  norfluoxetin  extenzivně  kumulují  po  perorálním  podání 

a rovnovážné koncentrace jsou dosaženy po 3 až 4 týdnech každodenního podávání.  

Porucha  funkce  jater:  V případě  jaterní  insuficience  (alkoholická  cirhóza)  jsou  biologické  poločasy 

fluoxetinu a norfluoxetinu zvýšeny na 7, resp. 12 dnů. Mělo by být zváženo nižší dávkování nebo nižší 

frekvence dávkování. 

Porucha  funkce  ledvin:  Po  podání  jedné  dávky  fluoxetinu  pacientům  s mírnou,  střední  nebo  úplnou 

(anurie)  renální  insuficiencí  nebyly  ve  srovnání  se  zdravými  dobrovolníky  kinetické  parametry 

ovlivněny. Po opakovaném podání ovšem může být pozorováno zvýšení rovnovážných plazmatických 

koncentrací. 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

Nejsou žádné důkazy o kancerogenicitě, mutagenitě nebo poškození fertility ze studií prováděných in 

vitro a na zvířatech.  

V juvenilní  toxikologické  studii  u CD  potkanů  vedlo  podávání  hydrochloridu  fluoxetinu  v dávce 

30 mg/kg/den  v postnatálních  dnech  21  až  90  k ireverzibilní  testikulární  degeneraci  a  nekróze, 

epididymální epiteliální vakuolizaci, k nezralosti a inaktivitě samičího reprodukčního ústrojí a snížené 

fertilitě. Ke zpoždění sexuálního zrání došlo u samců (10 až 30 mg/kg/den) i samic (30 mg/kg/den). 

Význam  těchto  nálezů  pro  člověka  není  znám.  Ve  srovnání  s kontrolní  skupinou  došlo  u potkanů, 

kterým  byla  podávána  dávka  30 mg/kg/den,  ke  zmenšení  délky  femuru,  degeneraci  kosterního 

svalstva,  nekróze  a  regeneraci.  Při  dávce  10 mg/kg/den  byly  plazmatické  hladiny  dosažené  u zvířat 

přibližně 0,8 až 8,8násobné (fluoxetin) a 3,6 až 23,2násobné (norfluoxetin) oproti hladinám obvykle 

pozorovaným  u dětských  pacientů.  Při  3 mg/kg/den  byly  plazmatické  hladiny  dosažené  u zvířat 

přibližně 0,04 až 0,5násobné (fluoxetin) a 0,3 až 2,1násobné (norfluoxetin) oproti hladinám obvykle 

pozorovaným u dětských pacientů.  

Studie  provedené  na  juvenilních  myších  indikují,  že  inhibice  serotoninového  transportéru  zabraňuje 

přírůstkům při tvorbě kostí. Zdá se, že tyto nálezy jsou podporovány klinickými nálezy. Reverzibilita 

tohoto procesu nebyla stanovena.  

Další  studie  na  juvenilních  myších  (postnatální  den  4  až  21)  prokázala,  že  inhibice  serotoninového 

transportéru  má  dlouhotrvající  účinky  na  chování  myší.  Nejsou  informace  o reverzibilitě  tohoto 

účinku. Klinická závažnost těchto nálezů nebyla stanovena.  

Studie na dospělých zvířatech  

V 2generační reprodukční studii u potkanů neměl fluoxetin nežádoucí účinky na páření nebo fertilitu 

potkanů, nebyl teratogenní a neovlivňoval růst, vývoj ani reprodukční parametry potomků. 

Koncentrace fluoxetinu v potravě byla ekvivalentní 1,5; 3,9 a 9,7 mg/kg tělesné hmotnosti u lidí.  

U myších samců, kteří byli po dobu 3 měsíců denně léčeni fluoxetinem v potravě v dávce ekvivalentní 

31  mg/kg  tělesné  hmotnosti  u lidí,  byl  pozorován  pokles  hmotnosti  varlat  a  hypospermatogeneze. 

Avšak výše této dávky, při které byly pozorovány významné známky toxicity, převyšovala maximální 

tolerovanou dávku (MTD). 

6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

6.1  Seznam pomocných látek 

Předbobtnalý kukuřičný škrob 

Tělo tobolky 

Žlutý oxid železitý (E172) 

Oxid titaničitý (E171) 

Želatina 

Víčko tobolky 

Brilantní modř (E133) 

Žlutý oxid železitý (E172) 

Oxid titaničitý (E171) 

Želatina 

Inkoust na potisk 

Aktivní uhlí  

Šelak (E904) 

6.2  Inkompatibility 

Neuplatňuje se. 

6.3  Doba použitelnosti 

3 roky. 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

Uchovávejte  při  teplotě  do  25 °C.  Uchovávejte  v původním  obalu,  aby  byl  přípravek  chráněn  před 

vlhkostí. 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

PVC/Al nebo PVC/PVdC/Al blistr. 

Velikost balení: 10, 14, 20, 30, 50, 70 nebo 100 tobolek. 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 

Žádné zvláštní požadavky. 

7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 1, 140 00 Praha 4, Česká republika 

8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

30/491/09-C 

9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

Datum první registrace: 17. 6. 2009 

10.  DATUM REVIZE TEXTU  

25.3.2016 

4-6-2018

Hospira Issues a Voluntary Nationwide Recall for Two Lots of Naloxone Hydrochloride Injection, USP, in the Carpuject™ Syringe System due to the Potential Presence of Particulate Matter

Hospira Issues a Voluntary Nationwide Recall for Two Lots of Naloxone Hydrochloride Injection, USP, in the Carpuject™ Syringe System due to the Potential Presence of Particulate Matter

Hospira, Inc., a Pfizer company, is voluntarily recalling lots 72680LL and 76510LL of Naloxone Hydrochloride Injection, USP, 0.4 mg/mL, 1 mL in 2.5 mL, Carpuject Single-use cartridge syringe system (NDC 0409-1782-69), to the hospital/institution level due to the potential presence of embedded and loose particulate matter on the syringe plunger.

FDA - U.S. Food and Drug Administration

5-7-2018

Scientific guideline:  Draft pegylated liposomal doxorubicin hydrochloride concentrate for solution 2 mg/ml product-specific bioequivalence guidance, draft: consultation open

Scientific guideline: Draft pegylated liposomal doxorubicin hydrochloride concentrate for solution 2 mg/ml product-specific bioequivalence guidance, draft: consultation open

This document provides product-specific guidance on the demonstration of the bioequivalence of pegylated liposomal doxorubicin hydrochloride concentrate for solution 2 mg/ml.

Europe - EMA - European Medicines Agency