DEXMEDETOMIDINE TEVA Koncentrát pro infuzní roztok

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
DEXMEDETOMIDIN-HYDROCHLORID (DEXMEDETOMIDINI HYDROCHLORIDUM)
Dostupné s:
Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha
ATC kód:
N05CM18
INN (Mezinárodní Name):
DEXMEDETOMIDINE HYDROCHLORIDE (DEXMEDETOMIDINE HYDROCHLORIDE)
Dávkování:
100MCG/ML
Léková forma:
Koncentrát pro infuzní roztok
Podání:
Intravenózní podání
Jednotky v balení:
4X4ML; 4X10ML; 1X2ML; 25X2ML Injekční lahvička
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
DEXMEDETOMIDIN
Přehled produktů:
DEXMEDETOMIDINE TEVA
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
57/ 781/15-C

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls70742/2020

Příbalová infor

mace: informace pro u

živatele

Dexmedetomidine Teva 100 mikrogramů/ml koncentrát pro infuzní roztok

dexmedetomidinum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než dostanete

tento přípravek, protože

obsahuje pro V

ás důležité ú

daje.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo zdravotní sestry.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo zdravotní

sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této

příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této

příbalové informaci

Co je přípravek Dexmedetomidine Teva a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než přípravek Dexmedetomidine Teva dostanete

Jak se přípravek Dexmedetomidine Teva používá

Možné nežádoucí účinky

Jak přípravek Dexmedetomidine Teva uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je

přípravek

Dexmedetomidine Teva a k

čemu se používá

Dexmedetomidine Teva obsahuje léčivou látku zvanou dexmedetomidin, která patří do skupiny léčiv

zvaných sedativa. Používá se k navození sedace (stavu klidu, ospalosti nebo spánku) u dospělých

pacientů v nemocničním prostředí intenzivní péče nebo při bdělé sedaci během různých

diagnostických a chirurgických ošetření.

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než

přípravek

Dexmedetomidine Teva dostanete

Dexmedetomidine Teva nesmíte dostat, jestliže

jste alergický(á) na dexmedetomidin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku

(uvedenou v bodě 6)

máte určité poruchy srdečního rytmu (srdeční blok stupně 2 nebo 3)

máte velmi nízký krevní tlak, který nereaguje na léčbu

jste měl(a) nedávno cévní mozkovou příhodu nebo jiný závažný stav ovlivňující zásobování

mozku krví.

Upozornění a opatření

Než tento léčivý přípravek dostanete, informujte svého lékaře nebo zdravotní sestru, pokud se na Vás

vztahuje něco z následujícího, neboť Dexmedetomidine Teva se musí používat opatrně:

máte-li abnormálně pomalý tep (buď z důvodu nemoci, nebo vysoké úrovně fyzické kondice),

může u Vás být zvýšené riziko srdeční zástavy

máte-li nízký krevní tlak

máte-li nízký krevní objem, např. po krvácení

máte-li určité srdeční poruchy

jste-li starší osoba

máte-li nějakou neurologickou poruchu (např. poranění hlavy nebo míchy, nebo cévní

mozkovou příhodu)

máte-li závažné problémy s játry

pokud jste někdy prodělal(a) vážnou horečku po užívání léků, hlavně anestetik

Další léčivé pří

pravky a

přípravek

Dexmedetomidine Teva

Informujte svého lékaře nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době

užíval(a) nebo které možná budete užívat.

Následující léčivé přípravky mohou zesílit účinek přípravku Dexmedetomidine Teva:

léky, které Vám pomáhají spát nebo způsobují zklidnění (např. midazolam, propofol)

silné léky utišující bolest (např. opioidy, jako je morfin, kodein)

anestetika (např. sevofluran, izofluran)

Užíváte-li léky, které snižují krevní tlak a tep, může jejich souběžné podávání s přípravkem

Dexmedetomidine Teva tento účinek ještě zesílit. Dexmedetomidine Teva se nesmí používat s léky,

které vyvolávají dočasné ochrnutí.

Těhotenství

a

kojení

Dexmedetomidine Teva se nemá používat v těhotenství nebo když kojíte, pokud to není naprosto

nezbytné. Poraďte se se svým lékařem, než Vám bude tento přípravek podán.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Přípravek Dexmedetomidine Teva má výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Poté, co

vám byl podán přípravek Dexmedetomidine Teva, nesmíte řídit, obsluhovat stroje nebo pracovat v

nebezpečných situacích, dokud tento účinek zcela neodezní. Zeptejte se svého lékaře, kdy můžete opět

začít vykonávat tyto aktivity a kdy se můžete vrátit k tomuto druhu práce.

Dexmedetom

idine Teva obsahuje sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jednom ml koncentrátu, to

znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

3.

Jak se přípravek

Dexmedetomidine Teva

používá

Jednotka intenzivní péče

Dexmedetomidine Teva Vám podá lékař nebo zdravotní sestra v nemocnici na jednotce intenzivní

péče.

Procedurální sedace/bdělá sedace

Přípravek Dexmedetomidine Teva Vám podá lékař nebo zdravotní sestra před a/nebo během

diagnostického nebo chirurgického zákroku, který vyžaduje sedaci, tzv. procedurální/bdělou sedaci.

Lékař rozhodne, jaká dávka je pro Vás vhodná. Množství přípravku Dexmedetomidine Teva závisí na

Vašem věku, velikosti, celkovém zdravotním stavu, potřebné úrovni sedace a na tom, jak na přípravek

reagujete. Lékař Vám může podle potřeby dávku změnit a během léčby bude sledovat Vaše srdce a

krevní tlak.

Dexmedetomidine Teva je naředěný a bude Vám podán jako infuze („kapačka“) do žíly.

Po probuzení ze sedace

Lékař Vás bude několik hodin po sedaci sledovat, aby se ujistil, že se cítíte dobře.

Neměl(a) byste jít domů bez doprovodu.

Po určitou dobu po podání přípravku Dexmedetomidinu Teva není vhodné užívat léčivé

přípravky, které Vám pomáhají usnout, způsobují útlum (sedaci) anebo silné přípravky k léčbě

bolesti. Zeptejte se svého lékaře na možnost užívání těchto léčivých přípravků a konzumaci

alkoholu

Jestliže jste dostal(a) více přípravku

Dexmedetomidine Teva, než jste měl(a)

Dostanete-li příliš mnoho přípravku Dexmedetomidine Teva, může se Vám zvýšit nebo snížit krevní

tlak, zpomalit srdeční tep, zpomalit dýchání a můžete pociťovat výraznější ospalost. Lékař bude

vědět, jak Vás na základě Vašeho stavu léčit.

Máte-li jakékoli další otázky týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí

vyskytnout u každého.

Velmi časté:

postihuj

í více než 1 pacienta z 10

pomalý tep

nízký nebo vysoký krevní tlak

změna vzorce dýchání nebo zástava dechu

Časté

: pos

tihují 1 až 10 pacientů ze 100

bolest na hrudi nebo srdeční zástava

rychlý tep

nízký nebo vysoký obsah cukru v krvi

pocit na zvracení, zvracení nebo sucho v ústech

neklid

vysoká teplota

příznaky po vysazení léčivého přípravku

Méně časté

: post

ihují 1 až 10 pacientů z 1 000

snížená srdeční činnost, srdeční zástava

nadýmání

žízeň

stav, při kterém máte v těle příliš mnoho kyselin

nízká hladina bílkovin v krvi

dušnost

halucinace

léčivý přípravek není dostatečně účinný

Není známo (frekv

enci z

dostupných údajů nelze určit)

zvýšené vylučování moči

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo zdravotní sestře.

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové

informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto

přípravku.

5.

Ja

k přípravek Dexmedetomidine Teva uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce a injekční lahvičce

za EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Tento lék nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Po naředění

Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 25 °C.

V případě, kdy nelze vyloučit riziko kontaminace při otevření/naředění, má být přípravek z

mikrobiologického hlediska použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání

přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.

6.

Obsah balení a další informace

Co

příprave

k Dexmedetomidine Teva obsahuje

Léčivou látkou je dexmedetomidinum.

Jeden ml koncentrátu obsahuje dexmedetomidini hydrochloridum ekvivalentní dexmedetomidinum

100 mikrogramů.

Dalšími složkami jsou chlorid sodný a voda pro injekci.

Jedna 2ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 200 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Jedna 4ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 400 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Jedna 10ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 1 000 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Koncentrace konečného roztoku po naředění musí být buď 4 mikrogramy/ml nebo 8 mikrogramů/ml.

Jak přípravek

Dexmedetomidine Teva

vypadá a co obsahuje toto balení

Koncentrát pro infuzní roztok (sterilní koncentrát).

Koncentrát je čirý, bezbarvý roztok dodávaný ve skleněných injekčních lahvičkách s pryžovým

uzávěrem a víčkem.

Velikost balení

1 x 2 ml injekční lahvička

5 x 2 ml injekčních lahviček

25 x 2 ml injekčních lahviček

4 x 4 ml injekčních lahviček

4 x 10 ml injekčních lahviček

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

D

ržitel rozhodnutí o registraci

Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o.

Radlická 3185/1c

150 00 Praha

Česká republika

Výrobce

Teva Pharma B.V.

Swensweg 5

2031 GA Haarlem

Nizozemsko

PLIVA Hrvatska d.o.o.

Prilaz baruna Filipovića 25

10000 Zagreb

Chorvatsko

Tent

o léčivý přípravek je v členských státech EH

P regi

strován pod těmito názvy:

Název členského státu

Název přípravku

Česká republika

Dexmedetomidine Teva

Dánsko

Dexmedetomidine Teva

Francie

Dexmedetomidine Teva 100 microgrammes/ml, solution à diluer pour

perfusion

Chorvatsko

Deksmedetomidin Pliva 100 mikrograma/ml koncentrat za otopinu za

infuziju

Nizozemsko

Dexmedetomidine Teva 100 microgram/ml, concentraat voor oplossing

voor infusie

Portugalsko

Dexmedetomidina Teva

Švédsko

Dexmedetomidine Teva 100 mikrogram/ml koncentrat till

infusionsvätska, lösning

Slovinsko

Deksmedetomidin Teva 100 mikrogramov/ml koncentrat za raztopino za

infundiranje

Rakousko

Dexmedetomidin ratiopharm 100 Mikrogramm/ml Konzentrat zur

Herstellung einer Infusionslösung

Německo

Dexmedetomidin-ratiopharm 100 Mikrogramm/ml Konzentrat zur

Herstellung einer Infusionslösung

Maďarsko

Dexmedetomidin HCI Teva 100 mikrogramm/ml koncentrátum oldatos

injekcióhoz Teva

Itálie

Dexmedetomidina Teva

Norsko

Dexmedetomidine Teva

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

: 11. 6. 2020

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následující informace jsou určeny pouze pro zdravotnické pracovníky:

Dexmedetomidine Teva

100 mikrogramů/ml koncentrát pro infuzní r

oztok

Způsob podání

Dexmedetomidine Teva musí podávat odborný zdravotnický pracovník se zkušenostmi s léčbou

pacientů vyžadujících intenzivní péči nebo s vedením anestezie u pacientů na operačním sále. Musí se

podávat pouze jako zředěná intravenózní infuze pomocí kontrolovaného infuzního přístroje.

Příprava roztoku

Přípravek Dexmedetomidine Teva lze naředit v roztoku glukózy 50 mg/ml (5%), Ringerově roztoku,

manitolu nebo v injekčním roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%), aby se před podáním dosáhlo

požadované koncentrace buď 4 mikrogramy/ml nebo 8 mikrogramů/ml. Viz následující tabulka s

objemy potřebnými k přípravě infuze.

Pokud je požadovaná koncentrace 4 mikrogramy/

ml:

Objem přípravku

Dexmedetomidine Teva

100 mikrogramů/ml koncentrát

pro infuzní

roztok

Objem ředicího

roztoku

Celkový objem infuze

2 ml

48 ml

50 ml

4 ml

96 ml

100 ml

10 ml

240 ml

250 ml

20 ml

480 ml

500 ml

Pokud je požadovaná koncentrace 8 mikrogramů/

ml:

Objem přípra

vku

Dexmedetomidine Teva

100 mikrogramů/ml koncentrát

pro inf

uzní roztok

Objem ředicího

roztoku

Celkový objem infuze

4 ml

46 ml

50 ml

8 ml

92 ml

100 ml

20 ml

230 ml

250 ml

40 ml

460 ml

500 ml

Roztok se má lehce protřepat, aby se dobře promísil.

Dexmedetomidine Teva se musí před podáním vizuálně zkontrolovat, zda neobsahuje částice a není

zabarvený.

Prokázalo se, že přípravek Dexmedetomidine Teva je při podání kompatibilní s následujícími

intravenózními roztoky a léčivými přípravky:

Ringerův roztok s laktátem, 5% roztok glukózy, injekční roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%),

manitol 200 mg/ml (20%), sodná sůl thiopentalu, etomidát, vekuronium-bromid, pankuronium-

bromid, suxamethonium, atrakurium-besylát, mivakurium-chlorid, rokuronium-bromid,

glykopyrronium-bromid, fenylefrin-hydrochlorid, atropin-sulfát, dopamin, noradrenalin, dobutamin,

midazolam, morfin-sulfát, fentanyl-citrát a plazmová náhražka.

Studie kompatibility prokázaly potenciální adsorpci dexmedetomidinu v určitých typech přírodní

pryže. I když se dexmedetomidin dávkuje podle účinku, doporučuje se používat komponenty s

těsněním ze syntetické nebo potažené přírodní pryže.

Doba použitelnosti

Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 25 °C.

V případě, kdy nelze vyloučit riziko kontaminace při otevření/naředění, má být přípravek z

mikrobiologického hlediska použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání

přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele.

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls70742/2020

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Dexmedetomidine Teva 100 mikrogramů/ml koncentrát pro infuzní roztok

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENͨ

Jeden ml koncentrátu obsahuje dexmedetomidini hydrochloridum ekvivalentní dexmedetomidinum

100 mikrogramů.

Jedna 2ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 200 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Jedna 4ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 400 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Jedna 10ml injekční lahvička obsahuje dexmedetomidinum 1 000 mikrogramů (jako dexmedetomidini

hydrochloridum).

Koncentrace konečného roztoku po naředění musí být buď 4 mikrogramy/ml nebo 8 mikrogramů/ml.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ

FORMA

Koncentrát pro infuzní roztok (sterilní koncentrát).

Koncentrát je čirý, bezbarvý roztok.

pH 4,5 – 7,0

Osmolalita: 275 – 305 mosmol/kg

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

K sedaci dospělých pacientů na JIP (jednotka intenzivní péče), kteří vyžadují úroveň sedace, jež není

hlubší než vybuzení v reakci na verbální stimulaci (odpovídající na stupnici RASS (Richmond

Agitation-Sedation) hodnotě 0 až – 3).

K sedaci neintubovaných dospělých pacientů před a/nebo během diagnostických nebo chirurgických

zákroků vyžadujících sedaci, t.j. procedurální/bdělá sedace.

4.2

Dávkování a způsob podání

K sedaci dospělých pacientů na JIP (jednotka intenzivní péče), kteří vyžadují úroveň sedace, jež

není

hlubší

než

vybuzení

v

reakci

na

verbální

stim

ulac

i

(odpovídající

na

stupnici

RASS

(Richmond Agitation-

Sedation) hodnotě 0 až

- 3.

nemocničnímu použití.

Dexmedetomidine

Teva

musí

podávat

zdravotnický

pracovník

zkušenostmi s léčbou pacientů vyžadujících intenzivní péči.

Dávkování

Pacienti, kteří jsou již intubováni a dostali sedativum, mohou být převedeni na dexmedetomidin s

počáteční rychlostí infuze 0,7 mikrogramu/kg/hodinu, kterou lze pak postupně upravovat v rozmezí

dávky od 0,2 do 1,4 mikrogramu/kg/hodinu, aby bylo dosaženo požadované úrovně sedace, v

závislosti na reakci pacienta. U oslabených pacientů je třeba zvážit nižší počáteční rychlost infuze.

Dexmedetomidin je velmi silný a rychlost infuze se uvádí za hodinu. Po přizpůsobení dávky může

trvat dosažení nového ustáleného stavu sedace až jednu hodinu.

Maximální dávka

Maximální dávka 1,4 mikrogramu/kg/hodinu nesmí být překročena. Pacienti, u kterých se nedosáhlo

adekvátní hladiny sedace s maximální dávkou dexmedetomidinu, musejí být převedeni na alternativní

sedativum.

Použití nasycovací dávky dexmedetomidinu při sedaci na JIP se nedoporučuje, neboť je spojeno se

vzrůstem nežádoucích účinků. V případě potřeby lze podat propofol nebo midazolam, dokud nejsou

stanoveny klinické účinky dexmedetomidinu.

D

élka

používání

Nejsou žádné zkušenosti s používáním dexmedetomidinu po dobu delší než 14 dnů. Používání

dexmedetomidinu po dobu delší než toto období je nutné pravidelně přehodnocovat.

K

sedaci

neintubovan

ých

dospělých

pacientů

před

a/nebo

během

diagnostických

nebo

chirurgických zákroků vyžadujících sedaci, t.j. procedurální/bdělá sedace.

Přípravek Dexmedetomidin Teva musí podávat lékař se zkušenostmi s anestezií pacientů na operačním

sále nebo během diagnostických procedur. Pokud se dexmedetomidin podává k bdělé sedaci, pacient

musí být nepřetržitě sledován osobami, které se neúčastní vedení diagnostického nebo chirurgického

zákroku.

Pacient

musí

být

nepřetržitě

monitorován

časné

známky

hypotenze,

hypertenze,

bradykardie, respirační deprese, obstrukce dýchacích cest, apnoe, dyspnoe a/nebo poruchy saturace

kyslíkem (viz bod 4.8).

Podání kyslíku musí být okamžitě dostupné a v případě indikace okamžitě zahájené. Saturace

kyslíkem musí být monitorována pulsním oxymetrem.

Dexmedetomidin se podává jako nasycovací infuze následovaná udržovací infuzí. V závislosti na

výkonu může být potřebná současně podaná lokální anestezie, aby bylo dosaženo požadovaného

klinického účinku. Doplňková analgesie nebo sedativa (např. midazolam, propofol a opioidy) se

doporučují v případě bolestivých procedur nebo pokud je nutná prohlubení sedace. Farmakokinetický

distribuční poločas dexmedetomidinu byl odhadnut na přibližně 6 minut, což lze vzít v úvahu společně

s účinky dalších podaných léků při posuzování vhodné doby pro dosažení požadovaný klinický účinek

dexmedetomidinu.

Zahájení procedurální sedace:

Nasycovací infuze dávkou 1,0 mikrogram/kg během 10 minut. U méně invazivních procedur, jako

oční chirurgie, může být dostatečná nasycovací infuze dávkou 0,5 mikrogramu/kg během 10 minut.

Udržování procedurální sedace:

Udržovací infuze je obvykle zahajována dávkou 0,6 mikrogramu/kg/hodinu a je titrována pro dosažení

požadovaného klinického účinku dávkami v rozmezí 0,2 až 1 mikrogram/kg/h. Rychlost udržovací

infuze musí být upravena tak, aby bylo dosaženo požadované úrovně sedace.

Speciální populace

Starší pacienti

U starších pacientů většinou není potřeba přizpůsobovat dávku (viz bod 5.2). U starších pacientů může

být vyšší riziko hypotenze (viz bod 4.4), ale dostupná omezená data z procedurální sedace nenaznačují

přímou souvislost s dávkou.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin se nevyžaduje žádná úprava dávkování.

Porucha funkce jater

Dexmedetomidin se metabolizuje v játrech a u pacientů s poruchou funkce jater se musí používat

opatrně. Lze zvážit snížení udržovací dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost dexmedetomidinu u dětí ve věku od 0 do 18 let nebyla stanovena. V

současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit

žádná doporučení ohledně dávkování.

Způsob podání

Přípravek Dexmedetomidine Teva se musí podávat pouze jako zředěná intravenózní infuze pomocí

kontrolovaného infuzního přístroje.

Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Pokročilý srdeční blok (stupeň 2 nebo 3) bez zajištění kardiostimulací.

Nekontrolovaná hypotenze.

Akutní cerebrovaskulární příhoda.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Monitorování

Dexmedetomidin

určen

použití

jednotce

intenzivní

péče,

operačním

sále

během

diagnostických procedur. Používání v jiném prostředí se nedoporučuje. U všech pacientů se během

infuze dexmedetomidinu musí provádět nepřetržité monitorování srdce. U neintubovaných pacientů je

třeba monitorovat respiraci, kvůli riziku respirační deprese a v některých případech apnoe (viz bod

4.8).

Doba zotavení po použití dexmedetomidinu byla hlášena v čase přibližně jedné hodiny. Při použití u

ambulantních pacientů je v závislosti na individuálním stavu pacienta nutné ho sledovat nejméně

1 hodinu (nebo déle, v závislosti na individuálním stavu pacienta) a lékařský dohled má pokračovat

nejméně další hodinu, aby se zajistila jeho bezpečnost.

Obecná opatření

Dexmedetomidin se nesmí podávat v nasycovacích nebo bolusových dávkách. Uživatelé se musí

připravit na používání alternativního sedativa pro akutní kontrolu agitovanosti nebo během procedur,

zvláště v několika prvních hodinách léčby. Během procedurální sedace může být použit malý bolus

jiného sedativivního léčiva, pokud se požaduje rychlý nástup sedace.

U některých pacientů, kteří dostávali dexmedetomidin, byla při stimulaci pozorována probuditelnost a

bdělost. To samo by se nemělo považovat za důkaz nedostatku účinnosti, nejsou-li přítomné další

klinické známky a symptomy.

Dexmedetomidin obvykle nezpůsobuje hlubokou sedaci a pacienti mohou být snadno vybuzeni.

Dexmedetomidin není vhodný pro pacientů, kteří netolerují tento profil účinků, např. u pacientů

vyžadujících nepřetržitou hlubokou sedaci.

Dexmedetomidin se nesmí používat jako celkově anestetické indukční činidlo pro intubaci ani k

poskytování sedace při použití myorelaxancia.

Dexmedetomidin nemá antikonvulzivní účinek některých jiných sedativ a tak nebude potlačovat

základní záchvaty.

Je třeba dbát opatrnosti při kombinování dexmedetomidinu s jinými látkami se sedativními nebo

kardiovaskulárními účinky, neboť se mohou projevit aditivní účinky.

Dexmedetomidine není určen pro pacientem řízenou sedaci. Odpovídající údaje nejsou k dispozici.

Jestliže je dexmedetomidin použit u ambulantních pacientů, pacienti musí být propuštěni do péče

vhodné osoby. Pacienty je třeba poučit, aby se vyhnuki po určitou dobu řízení vozidel a dalších

nebezpečným

činnostem

neužívali

jiná

léčiva,

která

mohou

vyvolat

sedaci

(např.

benzodiazepiny, opiáty, alkohol). Pro dopoučení tohoto časového intervalu je třeba zvážit účinky

dexmedetomidinu, konkrétní výkon, současně podanou léčbu, věk a stav pacienta.

Při podávání dexmedetomidinu starším pacientům je nutná zvýšená opatrnost. Starší pacienti ve věku

nad 65 let mohou být při podávání dexmedetomidinu více náchylní k hypotenzi, včetně nasycovací

dávky při proceduře. Je třeba uvážit redukci dávky. Viz bod 4.2.

Kardiovaskulární účinky a opatření

Dexmedetomidin snižuje tepovou frekvenci a krevní tlak prostřednictvím centrální sympatolýzy, ale

při vyšších koncentracích způsobuje periferní vasokonstrikci, která vede k hypertenzi (viz bod 5.1).

Dexmedetomidin není proto vhodný u pacientů s těžkou kardiovaskulární nestabilitou.

Je třeba dbát opatrnosti při podávání dexmedetomidinu pacientům s preexistující bradykardií. Údaje o

účincích dexmedetomidinu u pacientů s tepem < 60 jsou velmi omezené a těmto pacientům je třeba

věnovat mimořádnou péči. Bradykardie obvykle nevyžaduje léčbu, ale běžně reagovala na

anticholinergika nebo na snížení dávky tam, kde to bylo nutné. Pacienti s výbornou fyzickou kondicí a

pomalým klidovým tepem mohou být obzvláště citliví na bradykardické účinky alfa-2 agonistů a byly

hlášeny případy přechodné sinusové zástavy. Byly také hlášeny případy srdeční zástavy, často po

předchozí bradykardii nebo atrioventrikulární blokádě (viz bod 4.8).

Hypotenzní účinky dexmedetomidinu mohou mít větší důležitost u pacientů s preexistující hypotenzí

(obzvláště nereagují-li na vazopresiva), hypovolemií, chronickou hypotenzí nebo sníženou funkční

rezervou, jako jsou pacienti s těžkou ventrikulární dysfunkcí a starší osoby, a v těchto případech je

nutná mimořádná péče (viz bod 4.3). Hypotenze obvykle nevyžaduje specifickou léčbu, ale tam, kde je

to nutné, musí být uživatelé připraveni zasáhnout pomocí snížení dávky, podání tekutin a/nebo

vazopresiv.

U pacientů s poruchou periferní autonomní činnosti (např. v důsledku poranění míchy) se mohou

projevit mnohem výraznější hemodynamické změny, jakmile začnou používat dexmedetomidin, a je

třeba na léčbu důsledně dohlížet.

Přechodná hypertenze byla pozorována především během nasycovací dávky v souvislosti s periferními

vasokonstrikčními účinky dexmedetomidinu, a nasycovací dávka při sedaci na JIP se nedoporučuje.

Léčba hypertenze obvykle nebyla nutná, ale může být vhodné snížení rychlosti kontinuální infuze.

Lokální vasokonstrikce při vyšších koncentracích může mít větší důležitost u pacientů s ischemickou

chorobou srdeční nebo těžkou cerebrovaskulární chorobou, které je nutné pozorně monitorovat.

Snížení dávky nebo vysazení léku je třeba zvážit u pacientů, u nichž se projeví známky srdeční nebo

cerebrální ischemie.

Vzhledem k možnému zvýšení rizika hypotenze nebo bradykardie je třeba opatrnosti při používání

dexmedetomidinu spolu se spinální nebo epidurální anestezií.

Pacienti s poruchou funkce jater

Opatrnosti je třeba u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, jelikož nadměrné dávky mohou zvýšit

riziko nežádoucích účinků, nadměrné sedace a prodlouženého účinku, jako výsledek snížené clearance

dexmedetomidinu.

Pacienti s neurologickými poruchami

Zkušenosti s dexmedetomidinem u těžkých neurologických poruch, jako je poranění hlavy a stav po

neurochirurgii, jsou omezené a měl by se zde používat s opatrností, hlavně je-li vyžadována hluboká

sedace. Dexmedetomidin může snížit tok cerebrální krve a intrakraniální tlak, což by se mělo zvažovat

při volbě léčby.

Ostatní

Alfa-2 agonisté se při náhlém vysazení po dlouhém používání vzácně pojí s abstinenčními reakcemi.

Tuto možnost je třeba zvážit, jakmile se u pacienta projeví agitovanost a hypertenze krátce po

vysazení dexmedetomidinu.

Dexmedetomidin může indukovat hypertermii, která může být rezistentní na obvyklé metody chlazení.

Léčba

dexmedetomidinem

musí

být

případě

vytrvalé

nevysvětlitelné

horečky

ukončena

nedoporučuje se u pacientů citlivých na maligní hypertermii.

Pomocné látky se známým účinkem

Sodík

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jednom ml koncentrátu, to

znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5

Interakce s

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Současné podávání dexmedetomidinu s anestetiky, sedativy, hypnotiky a opioidy pravděpodobně

povede k zesílení účinků, včetně účinku sedativního, anestetického a kardiorespiračního. Specifické

studie potvrdily zvýšené účinky u izofluranu, propofolu, alfentanilu a midazolamu.

Nebyly

prokázány

žádné

farmakokinetické

interakce

mezi

dexmedetomidinem

izofluranem,

propofolem,

alfentanilem

midazolamem.

Avšak

vzhledem

možným

farmakodynamickým

interakcím

při

současném

podávání

dexmedetomidinem

bude

možná

nutné

snížit

dávkování

dexmedetomidinu nebo doprovodného anestetika, sedativa, hypnotika nebo opioidu.

Na inkubovaných lidských jaterních mikrosomech byly studovány inhibice CYP enzymů, včetně

CYP2B6,

dexmedetomidinem.

In

vitro

studie

naznačují,

interakční

potenciál

in

vivo

mezi

dexmedetomidinem a látkami s dominantním CYP2B6 metabolizmem existuje.

Indukce dexmedetomidinu in vitro byla sledována na CYP1A2, CYP2B6, CYP2C8, CYP2C9 a

CYP3A4, indukci in vivo nelze vyloučit. Klinický význam je neznámý.

Možnost zvýšených hypotenzních a bradykardických účinků by se měla zvažovat u pacientů, kteří

dostávají jiné léčivé přípravky, jež tyto účinky vyvolávají, např. betablokátory, i když dodatečné

účinky ve studii interakcí s esmololem byly mírné.

4.6

Fertilita, t

ěhotenství a kojení

Těhotenství

Údaje o podávání dexmedetomidinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Dexmedetomidin nesmí být podáván

těhotným ženám, pokud klinický stav ženy léčbu dexmedetomidinem nevyžaduje.

Kojení

Dexmedetomidin se vylučuje do mateřského mléka, ale 24 hodin po ukončení léčby jsou jeho hodnoty

pod limitem detekce. Riziko pro kojence nelze vyloučit. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro

dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit podání

dexmedetomidinu.

Fertilita

Ve studii fertility na potkanech neměl dexmedetomidin žádný účinek na samčí nebo samičí fertilitu.

Údaje o lidské fertilitě nejsou k dispozici.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti musí být poučeni, aby po nutnou dobu po sedaci dexmedetomidinem neřídili, ani neprováděli

jiné nebezpečné činnosti.

4.8

Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

Sedace dospělých pacientů na JIP (jednotce intenzivní péče)

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky dexmedetomidinu na JIP jsou hypotenze, hypertenze a

bradykardie, jež se vyskytují zhruba u 25 %, 15 % a 13 % pacientů v tomto pořadí.

Hypotenze a bradykardie byly rovněž nejčastějšími závažnými nežádoucími účinky souvisejícími s

dexmedetomidinem a vyskytly se u 1,7 % a 0,9 % randomizovaných pacientů na jednotce intenzivní

péče (JIP).

Procedurální/bdělá sedace

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky dexmedetomidinu při procedurální/bdělé sedaci jsou:

- hypotenze (55 % ve skupině užívající dexmedetomidin vs. 30 % v placebo skupině dostávající

záchrannou léčbu midazolam a fentanyl)

- respirační deprese (38 % ve skupině užívající dexmedetomidin vs. 35 % v placebo skupině

dostávající záchrannou léčbu midazolam a fentanyl)

- bradykardie (14 % ve skupině užívající dexmedetomidin vs. 4 % v placebo skupině dostávající

záchrannou léčbu midazolam a fentanyl)

Přehled nežádoucích účinků v tabulkové formě

Nežádoucí účinky uvedené v tabulce 1 byly nashromážděny ze souhrnných údajů klinických studií na

jednotkách intenzivní péče.

Nežádoucí účinky jsou klasifikovány na základě četnosti výskytu podle následující konvence (jako

první v pořadí jsou uvedeny nežádoucí účinky s nejčastější frekvencí): velmi časté (≥1/10); časté

(≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné

(<1/10 000).

Tabulka 1. Nežádoucí účinky

Poruchy metabolismu a výživy

Časté:

Hyperglykemie, hypoglykemie

Méně časté:

Metabolická acidóza, hypoalbuminemie

Psychiatrické poruchy

Časté:

Agitovanost

Méně časté:

Halucinace

Srdeční poruchy

Velmi časté:

Bradykardie

Časté:

Ischemie nebo infarkt myokardu, tachykardie

Méně časté:

Atrioventrikulární blokáda

, snížený minutový objem, srdeční

zástava

Cévní poruchy

Velmi časté:

Hypotenze

, hypertenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Velmi Časté:

Respirační deprese

Méně časté:

Dyspnoe, apnoe

Gastrointestinální poruchy

Časté:

Nauzea

, zvracení, sucho v ústech

Méně časté:

Abdominální distenze

Poruchy ledvin a močových cest

Není známo: Polyurie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté:

Abstinenční syndrom, hypertermie

Méně časté:

Lék je neúčinný, žízeň

Viz bod „Popis vybraných nežádoucích účinků“.

Nežádoucí účinky pozorované ve studiích s procedurální sedací

Frekvence výskytu časté ve studiích se sedací na JIP

Popis vybraných nežádoucích účinků

Klinicky významná hypotenze nebo bradykardie se má léčit tak, jak je popsané v bodě 4.4.

U relativně zdravých pacientů mimo JIP, léčených dexmedetomidinem, vedla bradykardie občas k

sinusové zástavě nebo pauze. Symptomy reagovaly na zvednutí nohou a anticholinergika, jako je

atropin nebo glykopyrrolát. V ojedinělých případech postoupila bradykardie do období asystoly u

pacientů s preexistující bradykardií. Byly také hlášeny případy srdeční zástavy, často po předchozí

bradykardii nebo atrioventrikulární blokádě.

Hypertenze se rovněž pojí s použitím nasycovací dávky a tento účinek lze snížit tím, že se takovéto

nasycovací dávce vyhnete nebo snížíte rychlost infuze nebo velikost nasycovací dávky.

Pediatrická populace

Byla hodnocena léčba dětí, převážně po operaci, starších než 1 měsíc, probíhající po dobu až 24 hodin

na jednotce intenzivní péče. U těchto dětí byl prokázán podobný bezpečnostní profil jako u dospělých.

Údaje

u novorozenců

(28.

– 44. gestační

týden) jsou

velmi malé a omezené

nízké

dávky

≤ 0,2 mikrogram/kg/h V literatuře se uvádí jediný případ hypotermické bradykardie u novorozence.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

Předávkování

Symptomy

Několik případů předávkování dexmedetomidinem bylo hlášeno jak v klinických studiích, tak v

postmarketingových údajích. Ohlášená nejvyšší rychlost infuze dexmedetomidinu v těchto případech

dosáhla až 60 µg/kg/h po dobu 36 minut u 20měsíčního dítěte a 30 µg/kg/h po dobu 15 minut u

dospělého. Nejčastější nežádoucí účinky v souvislosti s předávkováním zahrnovaly bradykardii,

hypotenzi, hypertenzi, nadměrnou sedaci, respirační depresi a srdeční zástavu.

Léčba

V případech předávkování s klinickými symptomy je nutné infuzi dexmedetomidinu omezit nebo

ukončit.

Očekávané

účinky

jsou

především

kardiovaskulární

třeba

léčit

jako

klinicky

indikované (viz bod 4.4). Při vysoké koncentraci může být hypertenze nápadnější než hypotenze. V

klinických studiích se případy sinusové zástavy buď spontánně zvrátily, nebo reagovaly na léčbu

atropinem a glykopyrrolátem. Resuscitace byla nutná v ojedinělých případech silného předávkování,

jež vedlo k srdeční zástavě.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Psycholeptika, jiná hypnotika a sedativa,

ATC kód: N05CM18

Mechanismus účinku

Dexmedetomidin je selektivní agonista alfa-2 receptoru s širokou škálou farmakologických vlastností.

Má sympatolytický účinek zprostředkovaný snižováním uvolňování noradrenalinu v sympatických

nervových zakončeních. Sedativní účinky jsou zprostředkovány sníženou projekcí z locus coeruleus,

dominantního noradrenergního jádra, které se nachází v mozkovém kmeni. Dexmedetomidin má

analgetické a anesteticko/analgetické šetřící účinky. Kardiovaskulární účinky závisejí na dávce – při

nižších rychlostech infuze převládají centrální účinky, jež vedou ke snížení tepové frekvence a

krevního tlaku. Při vyšších dávkách převládají periferní vasokonstrikční účinky, jež vedou ke zvýšení

systémové vaskulární rezistence a krevního tlaku, a dále je zdůrazněn i bradykardický účinek.

Dexmedetomidin je relativně oproštěný od respiračně depresivních účinků při podávání zdravým

subjektům v monoterapii.

Klinická účinnost a bezpečnost

Sedace dospělých pacientů na JIP (jednotce intenzivní péče)

V placebem kontrolovaných studiích populace na pooperační JIP, nejdříve intubované a utlumené

midazolamem nebo propofolem, dexmedetomidin významně snížil požadavek na záchranná sedativa

(midazolam nebo propofol) i opioidy v průběhu sedace po dobu až 24 hodin. Většina pacientů s

dexmedetomidinem nevyžadovala dodatečnou sedativní léčbu. Pacienti mohli být úspěšně extubováni

bez přerušení infuze dexmedetomidinu. Studie mimo JIP potvrdily, že dexmedetomidin lze bezpečně

podávat pacientům bez endotracheální intubace za předpokladu, že je zavedeno patřičné monitorování.

Dexmedetomidin se podobal midazolamu (poměr 1,07; 95% CI 0,971, 1,176) a propofolu (poměr

1,00; 95% CI 0,922, 1,075) v cílovém rozmezí sedace u převážně zdravotní populace z hlediska času

požadovaného k prodloužené lehké až středně těžké sedaci (RASS 0 až -3) na JIP po dobu až 14 dnů,

snížil trvání mechanické ventilace ve srovnání s midazolamem a snížil dobu do extubace ve srovnání s

midazolamem

propofolem.

srovnání

propofolem

midazolamem

byli

pacienti

snadněji

vybuzeni, lépe spolupracovali a dokázali lépe sdělovat, zda mají či nemají bolesti. Pacienti léčení

dexmedetomidinem měli častěji hypotenzi a bradykardii, ale méně tachykardie než pacienti, kteří

dostávali midazolam, a častější tachykardii, ale obdobnou hypotenzi jako pacienti léčení propofolem.

Delirium měřené stupnicí CAM-ICU se ve studii snížilo ve srovnání s midazolamem a nežádoucí

účinky související s deliriem byly nižší u dexmedetomidinu ve srovnání s propofolem. Pacienti, u

kterých bylo podávání ukončeno z důvodu nedostatečné sedace, byli převedeni buď na propofol nebo

midazolam. Riziko nedostatečné sedace bylo zvýšeno u pacientů s obtížnou sedací standardní léčbou

bezprostředně před změnou léčby.

Pediatrická populace

Účinnost u pediatrických pacientů byla prokázána ve studii s kontrolovanou dávkou na jednotce

intenzivní péče u dětí, většinou po operaci, ve věku 1 měsíc až ≤ 17 let. Přibližně 50 % pacientů

léčených dexmedetomidinem nevyžadovalo záchrannou léčbu midazolamem během střední léčebné

periody 20,3 hodin, nepřesahující 24 hodin. Údaje o léčbě delší než 24 hodin nejsou dostupné. Údaje u

novorozenců

(28.

gestační

týden)

jsou

velmi

malé

omezené

nízké

dávky

(≤ 0,2 mikrogram/kg/h)

(viz

body

4.4).

Novorozenci

mohou

být

obzvláště

citliví

bradykardické

účinky

dexmedetomidinu

v přítomnosti

hypotermie

podmínkách minutového

srdečního objemu závislého na srdečním výdeji.

Ve dvojitě zaslepené srovnávací kontrolované JIP studii byl výskyt suprese kortizolu u pacientů

léčených dexmedetomidinem (n=778) 0,5 % ve srovnání s 0 % u pacientů léčených buď midazolamem

(n=338) nebo propofolem (n=275). Tato událost byla hodnocena jako lehká v jednom případě a

středně těžká ve 3 případech.

Procedurální/bdělá sedace:

Účinnost a bezpečnost dexmedetomidinu pro sedaci neintubovaných pacientů před a/nebo během

chirurgických

diagnostických

výkonů

byla

hodnocena

dvou

randomizovaných,

dvojitě

zaslepených, placebem kontrolovaných klinických studiích.

Randomizovaní

pacienti

Studie

kteří

podstupovali

různé

elektivní

chirurgické

zákroky/výkony prováděné pod monitorovanou anesteziologickou péčí a v lokální/regionální

anestezii. Pacienti byly randomizováni a dostali nasycovací infuzi dexmedetomidinu buď v

dávce 1 mikrogram/kg (n=129) nebo 0,5 mikrogramu/kg (n=134) nebo placebo (fyziologický

roztok) (n=63) podanou během 10 minut s následnou udržovací infuzí zahájenou dávkou

0,6 mikrogram/kg/h.

Udržovací

infuze

studovaného

léku

mohla

být

titrována

0,2 mikrogramu/kg/h do 1 mikrogramu/kg/h pro dosažení cílového skóre sedace (Observer's

Assessment of Alertness/Sedation Scale <= 4). 54 % pacientů, kteří dostávali dexmedetomidin

v dávce 1 mikrogram/kg, a 40 % pacientů, kteří dostávali dexmedetomidin 0,5 mikrogram/kg,

nevyžadovalo záchrannou léčbu midazolamem v porovnání s 3 % pacientů dostávajících

placebo. Rozdíl mezi subjekty s dexmedetomidinem 1 mikrogram/kg a 0,5 mikrogram/kg

nevyžadujícími záchrannou léčbu midazolamem byl 48 % (95% CI: 37 % - 57 %) a 40 %

(95% CI: 28 % - 48 %) ve srovnání s placebem. Střední dávka záchranné léčby midazolamem

byla 1,5 (0,5 – 7,0) mg u skupiny pacientů s dexmedetomidinem v dávce 1 mikrogram/kg, 2,0

(0,5 – 8,0) mg u skupiny pacientů s dexmedetomidinem v dávce 0,5 mikrogram/kg a 4,0 (0,5 –

skupině

placeba.

Rozdíl

střední

dávce

midazolamu

mezi

subjekty

dexmedetomidinem 1 mikrogram/kg a 0,5 mikrogram/kg byl -3,1 mg (95% CI: -3,8 - -2,5) a -

2,7 mg (95% CI: -3,3 - -2,1) ve prospěch dexmedetomidinu. Střední čas pro první záchrannou

dávku bylo 114 minut u skupiny pacientů s dexmedetomidinem v dávce 1 mikrogram/kg, 40

minut u skupiny pacientů s dexmedetomidinem v dávce 0,5 mikrogram/kg a 20 minut ve

skupině placeba.

Randomizovaní pacienti ve Studii 2, kteří podstoupili bdělou intubaci s optickými vlákny

(flexibilním

laryngoskopem)

lokální

anestézií,

dostávali

nasycovací

infuzi

dexmedetomidinu v dávce 1 mikrogram/kg (n=55) nebo placeba (fyziologický roztok) (n=50)

podanou během 10 minut a následovanou fixní udržovací infuzí 0,7 mikrogram/kg/h. Pro

udržení požadované úrovně sedace, použitím Ramsayho stupnice sedace (Ramsay Sedation

Scale) skóre ≥2, 53 % pacientů dostávajících dexmedetomidin v dávce 1 mikrogram/kg

nepožadovalo záchrannou léčbu midazolamem v porovnání se 14 % pacientů dostávajících

placebo.

Rozdíl

mezi

subjekty

dexmedetomidinem

nevyžadujícími

záchrannou

léčbu

midazolamem

(95%

-57%)

srovnání

placebem.

Střední

dávka

záchranné léčby midazolamem byla 1,1 mg v skupině léčené dexmedetomidinem. a 2,8 mg ve

skupině s placebem. Rozdíl ve střední dávce midazolamu byl -1.8 mg (95% CI: -2.7 - -0.86)

upřednostňující dexmedetomidin.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika

dexmedetomidinu

vyhodnocovala

krátkodobém

i.v.

podávání

zdravým

dobrovolníkům a dlouhodobé infuzi u populace na JIP.

Distribuce

Dexmedetomidin

projevuje jako

dvoukomorový

dispoziční model.

U zdravých dobrovolníků

projevuje rychlou distribuční fázi s centrálním odhadem poločasu distribuce (t

1/2α

) asi 6 minut. Střední

odhad poločasu konečné eliminace (t

) činí přibližně 1,9 až 2,5 h (min. 1,35, max. 3,68 h) a střední

odhad objemu distribuce v ustáleném stavu (Vss) činí zhruba 1,16 až 2,16 l/kg (90 až 151 l).

Plazmatická clearance (Cl) má střední odhadovanou hodnotu 0,46 až 0,73 l/h/kg (35,7 až 51,1 l/h).

Střední tělesná hmotnost pojící se s těmito odhady Vss a Cl byla 69 kg. Plazmatická farmakokinetika

dexmedetomidinu je obdobná v populaci v JIP po infuzi > 24 h. Odhadované farmakokinetické

parametry: t1/2

přibližně 1,5

Vss přibližně

litrů

Cl přibližně 43 l/h.

Farmakokinetika

dexmedetomidinu je lineární v rozmezí dávkování od 0,2 do 1,4 µg/kg/h a neakumuluje se u léčby

trvající až 14 dní. Dexmedetomidin je z 94 % vázán na plazmatické proteiny. Vázaní plazmatických

proteinů je konstantní v rozmezí koncentrace od 0,85 do 85 ng/ml. Dexmedetomidin se váže jak na

albumin v lidském séru, tak na alfa-1-kyselý glykoprotein s albuminem v séru jako hlavní vazebný

protein dexmedetomidinu v plazmě.

Biotransformace a eliminace

Dexmedetomidin se eliminuje extenzivním metabolismem v játrech. Existují tři typy počátečních

metabolických reakcí; přímá N-glukuronidace, přímá N-metylace a cytochromem P450 katalyzovaná

oxidace.

Nejčetnějšími

cirkulujícími

metabolity

dexmedetomidinu

jsou

izomerické

glukuronidy. Metabolit H-1, N-metyl 3-hydroxymetyl dexmedetomidin O-glukuronid je také hlavním

cirkulujícím produktem biotransformace dexmedetomidinu. Cytochrom P-450 katalyzuje tvorbu dvou

vedlejších cirkulujících metabolitů, 3-hydroxymetyl dexmedetomidinu vytvořeného hydroxylací ve 3-

metylové skupině dexmedetomidinu a H-3 vytvořeného oxidací v imidazolovém prstenci. Dostupné

údaje

naznačují,

tvorba

oxidovaných

metabolitů

zprostředkovaná

několika

formami

(CYP2A6,

CYP1A2,

CYP2E1,

CYP2D6

CYP2C19).

Tyto

metabolity

mají

zanedbatelnou

farmakologickou aktivitu.

Po i.v. podávání radioaktivně značeného dexmedetomidinu se v průměru 95 % radioaktivity vyloučilo

v moči a 4 % ve stolici po devíti dnech. Hlavními močovými metabolity jsou dva izomerní N-

glukuronidy, jež společně tvořily přibližně 34 % dávky, a N-metyl 3-hydroxymetyl dexmedetomidin

O-glukuronid,

který

tvořil

14,51

dávky.

Vedlejší

metabolity

dexmedetomidinu,

kyselina

karboxylová, 3-hydroxymetyl dexmedetomidin a jeho O-glukuronid individuálně tvořily 1,11 až

7,66 % dávky. Méně než 1 % nezměněného výchozího léčiva se vyloučilo v moči. Přibližně 28 %

močových metabolitů jsou neidentifikované vedlejší metabolity.

Zvláštní populace

Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické rozdíly na základě pohlaví nebo věku.

Vazba dexmedetomidinu na plazmatický protein se snižovala u subjektů s poruchou funkce jater v

porovnání se zdravými subjekty. Střední procentuální podíl nevázaného dexmedetomidinu v plazmě se

pohyboval od 8,5 % u zdravých subjektů do 17,9 % u subjektů s těžkou poruchou funkce jater.

Subjekty s různými stupni poruchy funkce jater (Child-Pughova třída A, B nebo C) měly sníženou

hepatální clearance dexmedetomidinu a prodlouženou plazmatickou eliminaci t

. Střední hodnoty

plazmatické clearance nevázaného dexmedetomidinu u subjektů s lehkou, středně těžkou a těžkou

poruchou funkce jater činily 59 %, 51 % a 32 % hodnot pozorovaných u normálních zdravých

subjektů. Střední t

u subjektů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce jater se prodloužilo

na 3,9; 5,4 a 7,4 hodin. I když se dexmedetomidin podává podle účinku, může být nutné zvážit snížení

počáteční/udržovací dávky u pacientů s poruchou funkce jater v závislosti na stupni poruchy funkce a

na reakci.

Farmakokinetika dexmedetomidinu u subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu

< 30 ml/min) je beze změny v porovnání se zdravými subjekty.

Údaje u dětí, od novorozenců (28. – 44. gestační týden) do věku 17 let, jsou omezené. Poločas

dexmedetomidinu u dětí (1 měsíc – 17 let) je obdobný jako u dospělých, ale u novorozenců (do 1

měsíce věku) je vyšší. Ve věkových skupinách 1 měsíc – 6 let se zdá, že plazmatická clearance

vzhledem k hmotnosti je vyšší, ale u starších dětí klesá. Plazmatická clearance vzhledem k hmotnosti

se jeví u novorozenců (věk do 1 měsíce) nižší (0,9 l/h/kg) než u starších skupin, z důvodu nezralosti.

Dostupné údaje jsou shrnuty v následující tabulce:

Průměr (95% CI)

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Zobrazit historii dokumentů

Sdílejte tyto informace