DALMEVIN

Česká republika - čeština - SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)

Koupit nyní

Aktivní složka:
VILDAGLIPTIN (VILDAGLIPTINUM)
Dostupné s:
Medochemie Ltd., Limassol
ATC kód:
A10BH02
INN (Mezinárodní Name):
VILDAGLIPTIN (VILDAGLIPTIN)
Dávkování:
50MG
Léková forma:
Tableta
Podání:
Perorální podání
Jednotky v balení:
60; 90; 112; 180; 336; 30; 7; 14; 28; 56 Blistr
Druh předpisu:
na lékařský předpis
Terapeutické oblasti:
VILDAGLIPTIN
Přehled produktů:
DALMEVIN
Stav Autorizace:
R - registrovaný léčivý přípravek.
Registrační číslo:
18/ 599/16-C

Přečtěte si celý dokument

Sp. zn. sukls221205/2021

Příbalová informace: informace pro uživatele

DALMEVIN 50 mg tablety

vildagliptinum

P

řečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat,

protože obsahuje pro Vás důležité údaje.

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře, lékárníka nebo diabetické sestry.

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi

nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou

uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci

Co je DALMEVIN a k čemu se používá

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete DALMEVIN užívat

Jak se DALMEVIN užívá

Možné nežádoucí účinky

Jak DALMEVIN uchovávat

Obsah balení a další informace

1.

Co je DALMEVIN

a k čemu se používá

Léčivá látka přípravku DALMEVIN, vildagliptin, patří do skupiny léků nazývaných „perorální

antidiabetika“.

DALMEVIN

užíván

k léčbě dospělých pacientů

diabetem (cukrovkou) typu 2. Je užíván

v případech, kdy diabetes nemůže být upraven pouze dietou a cvičením. To pomáhá udržovat hladinu

cukru v krvi. Váš lékař Vám předepíše DALMEVIN buď samotný nebo společně s některými

antidiabetiky, které již užíváte, ale které samotné nebyly dostatečně účinné v kontrole diabetu.

Diabetes typu 2 se projeví, pokud organismus neprodukuje dostatek inzulinu nebo pokud inzulin

neúčinkuje tak, jak by měl. Může se také objevit, pokud organismus produkuje příliš mnoho glukagonu.

Inzulin je látka, která pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi především po jídle. Glukagon je látka, která

spouští produkci cukru v játrech a působí tak zvýšení hladiny krevního cukru. Slinivka břišní (pankreas)

produkuje obě tyto látky.

Jak DALMEVIN

působí

DALMEVIN účinkuje tak, že působí na slinivku břišní, aby produkovala více inzulinu a méně

glukagonu. Toto pomáhá regulovat hladinu krevního cukru. Bylo prokázáno, že tento lék snižuje krevní

cukr, což může pomoci předcházet komplikacím diabetu. Přestože nyní začnete užívat Váš lék na

diabetes, je důležité, abyste pokračoval v dodržování diety a/nebo cvičení tak, jak Vám bylo doporučeno.

2.

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete

DALMEVIN

užívat

Neužívejte

DALMEVIN

jestliže jste alergický(á) na vildagliptin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku

(uvedenou v bodě 6). Pokud si myslíte, že můžete být alergický(á) na vildagliptin nebo na

kteroukoli látku přípravku DALMEVIN, neužívejte tento lék a řekněte to svému lékaři.

Upozornění a opatření

Před užitím přípravku DALMEVIN se poraďte se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou:

jestliže máte diabetes typu 1 (tj. Vaše tělo neprodukuje inzulin) nebo jestliže máte stav zvaný

diabetická ketoacidóza

jestliže užíváte antidiabetikum známé jako derivát sulfonylmočoviny (Váš lékař může chtít

snížit dávku derivátu sulfonylmočoviny, pokud ji užíváte spolu s přípravkem DALMEVIN, aby

se zabránilo nízké hladině cukru v krvi [hypoglykemie])

jestliže trpíte středně těžkým nebo těžkým onemocněním ledvin (bude třeba, abyste užíval(a)

nižší dávku přípravku DALMEVIN)

jestliže jste na dialýze

jestliže trpíte onemocněním jater

jestliže trpíte srdečním selháním

jestliže máte nebo jste měl(a) onemocnění slinivky břišní

Jestliže jste již dříve užíval(a) vildagliptin a musel(a) jste ukončit jeho užívání kvůli onemocnění jater,

nesmíte tento lék znovu užívat.

Kožní léze jsou častou komplikací u diabetu. Dodržujte rady lékaře nebo zdravotní sestry týkající se

péče o kůži a nohy. Doporučuje se také věnovat zvláštní pozornost nově vzniklým puchýřům nebo

vředům během léčby přípravkem DALMEVIN. Pokud se tyto potíže objeví, poraďte se neprodleně se

svým lékařem.

Jaterní testy Vám budou provedeny před zahájením léčby přípravkem DALMEVIN, ve tříměsíčních

intervalech během prvního roku a potom opakovaně. To proto, aby případné zvýšení jaterních enzymů

bylo zjištěno co nejdříve.

Děti a dospívající

Podávání přípravku DALMEVIN dětem a dospívajícím do 18 let se nedoporučuje.

Další léčivé přípravky a

DALMEVIN

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a)

nebo které možná budete užívat.

Je možné, že Vám lékař upraví dávku přípravku DALMEVIN, pokud užíváte jiné léky jako jsou:

thiazidy nebo další diuretika (nazývané také tablety na odvodnění)

kortikosteroidy (obecně užívané k léčbě zánětu)

léky určené k léčbě štítné žlázy

určité léky ovlivňující nervovou soustavu

Těhotenství,

kojení

a plodnost

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte

se se svým lékařem nebo lékárníkem dříve, než začnete tento přípravek užívat.

DALMEVIN se nemá užívat během těhotenství. Není známo, zda DALMEVIN přechází do mateřského

mléka.

Pokud kojíte nebo plánujete kojit, nesmíte DALMEVIN užívat.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Pokud máte při užívání přípravku DALMEVIN závratě, neřiďte ani neobsluhujte stroje.

DALMEVIN

obsahuje laktózu

DALMEVIN obsahuje laktózu (mléčný cukr). Pokud Vám Váš lékař řekl, že nesnášíte některé cukry,

poraďte se se svým lékařem, než začnete tento léčivý přípravek užívat.

3.

Jak se DALMEVIN

užívá

Vždy užívejte tento přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se

svým lékařem nebo lékárníkem.

Kolik máte přípravku

DALMEVIN

užívat a kdy

Množství přípravku DALMEVIN, jaké mají lidé užívat, je různé a záleží na jejich zdravotním stavu.

Váš lékař Vám řekne přesně, kolik tablet přípravku DALMEVIN máte užívat. Maximální denní dávka

je 100 mg.

Obvyklá dávka přípravku DALMEVIN je buď:

50 mg denně užívaná jako jedna dávka ráno, jestliže užíváte DALMEVIN společně s dalším

přípravkem, který obsahuje derivát sulfonylmočoviny

100 mg denně užívaná jako 50 mg ráno a 50 mg večer, pokud užíváte DALMEVIN samotný,

společně s jiným přípravkem, který obsahuje metformin nebo glitazon, s kombinací metforminu

a derivátu sulfonylmočoviny nebo s inzulinem

50 mg denně ráno, jestliže máte středně těžké nebo težké onemocnění ledvin, nebo jestliže jste

na dialýze

Jak užívat

DALMEVIN

Tablety polykejte celé a zapíjejte je vodou.

Jak dlouho se DALMEVIN

užívá

Užívejte DALMEVIN každý den tak dlouho, jak Vám řekl lékař. Možná, že budete tento lék

užívat dlouhodobě.

Váš lékař bude pravidelně sledovat Váš zdravotní stav, aby ověřil, zda má léčba požadovaný

účinek.

Jestliže jste užil(a) více přípravku

DALMEVIN

, než jste měl(a)

Jestliže jste užil(a) příliš mnoho tablet přípravku DALMEVIN nebo někdo jiný užil Váš lék, oznamte

to

okamžitě Vašemu lékaři.

Může být třeba lékařská pomoc. Pokud musíte navštívit lékaře nebo jít do

nemocnice, vezměte s sebou balení léku.

Jestliže jste zapomněl(a) užít

DALMEVIN

Jestliže jste zapomněl(a) užít dávku tohoto léku, vezměte si ji, jakmile si na to vzpomenete. Dále lék

užívejte v obvyklém čase. Pokud je to však v době, kdy máte užít další dávku, zapomenutou dávku

vynechte. Nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou tabletu.

Jestliže jste přestal(a) užívat

DALMEVIN

DALMEVIN nepřestávejte užívat, aniž by Vám to řekl Váš lékař.

Jestliže máte otázky, jak dlouho lék užívat, zeptejte se svého lékaře.

4.

Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout

u každého.

Některé příznaky vyžadují okamžitou lékařskou pozornost:

Musíte přestat užívat DALMEVIN a navštívit neprodleně svého lékaře, jestliže se u Vás vyskytnou

následující nežádoucí účinky:

angioedém (vzácně: mohou postihnout až 1 z 1 000 pacientů): Příznaky zahrnují otok obličeje,

jazyka nebo hrdla, potíže s polykáním, potíže s dýcháním, náhlý výskyt vyrážky nebo kopřivky,

které mohou naznačovat reakci zvanou „angioedém“

onemocnění jater (hepatitida) (vzácně): Příznaky zahrnují zežloutnutí kůže a očí, žaludeční

nevolnost, ztráta chuti k jídlu nebo tmavě zbarvená moč, které mohou být známkou onemocnění

jater (hepatitida)

zánět

slinivky

břišní

(pankreatitida)

(četnost

není

známa):

příznaky

zahrnují

silnou

a přetrvávající bolest v břiše (oblast žaludku), která může vystřelovat do zad, stejně jako pocit

na zvracení a zvracení

Jiné nežádoucí účinky

Někteří pacienti měli při užívání přípravku DALMEVIN s metforminem následující nežádoucí účinky:

časté (mohou postihnout až 1 z 10 pacientů): třes, bolesti hlavy, závratě, nevolnost, nízká

hladina krevní glukózy

méně časté (mohou postihnout až 1 ze 100 pacientů): únava

Někteří pacienti měli při užívání přípravku DALMEVIN s derivátem sulfonylmočoviny následující

nežádoucí účinky:

časté: třes, bolesti hlavy, závratě, slabost, nízká hladina krevní glukózy

méně časté: zácpa

velmi vzácné (mohou postihnout až 1 z 10 000 pacientů): bolest v krku, rýma

Někteří pacienti měli při užívání přípravku DALMEVIN s glitazonem následující nežádoucí účinky:

časté: zvýšení hmotnosti, otoky (edémy) rukou, kotníků nebo nohou

méně časté: bolest hlavy, slabost, nízká hladina krevní glukózy

Někteří pacienti měli při užívání samotného přípravku DALMEVIN následující nežádoucí účinky:

časté: závratě

méně časté: bolesti hlavy, zácpa, otoky (edémy) rukou, kotníků nebo nohou, bolesti kloubů,

nízká hladina krevní glukózy

velmi vzácné: bolest v krku, rýma, horečka

U některých pacientů užívajících DALMEVIN, metformin a derivát sulfonylmočoviny se vyskytly

následující nežádoucí účinky:

časté: závratě, třes, slabost, nízká hladina glukózy v krvi, nadměrné pocení

U některých pacientů užívajících DALMEVIN a inzulin (s metforminem nebo bez metforminu) se

vyskytly následující nežádoucí účinky:

časté: bolest hlavy, zimnice, pocit na zvracení (nevolnost), nízká hladina cukru v krvi, pálení

žáhy

méně časté: průjem, nadýmání

Od doby uvedení přípravku na trh byly pozorovány také následující nežádoucí účinky:

četnost výskytu není známa (z dostupných údajů nelze určit): svědivá vyrážka, zánět slinivky

břišní, lokalizované odlupování kůže nebo puchýře, bolest svalů

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo

diabetické sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny

v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.

5.

Jak DALMEVIN

uchovávat

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce za EXP. Doba

použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.

Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.

6.

Obsah ba

lení a další informace

Co DALMEVIN obsahuje

Léčivou látkou je vildagliptinum. Jedna tableta obsahuje vildagliptinum 50 mg.

Dalšími složkami jsou: mikrokrystalická celulosa, laktosa, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

a magnesium-stearát.

Jak DALMEVIN vy

padá a co obsahuje toto balení

DALMEVIN 50 mg tablety: bílé až slabě nažloutlé, kulaté, ploché, z obou stran hladké nepotahované

tablety se zkosenými okraji o průměru 8 mm

DALMEVIN 50 mg tablety jsou dostupné v blistrech v krabičkách obsahujících 7, 14, 28, 30, 56, 60,

90, 112, 180 nebo 336 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci

a výrobce

Držitel rozhodnutí o registraci

MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr

robce

Medochemie Ltd. - Central Factory, 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr

Tento léčivý přípravek je v

členských státech EHP registrován pod těmito názvy:

Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko, Řecko,

Slovenská republika, Švédsko: DALMEVIN

Tato příbalová informace byla naposledy revidována

: 26. 7. 2021

Přečtěte si celý dokument

1/16

Sp. zn. sukls429954/2018

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.

NÁZEV

PŘÍPRAVKU

DALMEVIN 50 mg tablety

2.

KVALITATIVNÍ

A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje vildagliptinum 50 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 48 mg laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Bílá až slabě nažloutlá, kulatá, plochá, z obou stran hladká nepotahovaná tableta se zkosenými okraji

o průměru 8 mm

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Vildagliptin je indikován k léčbě diabetes mellitus typu 2 u dospělých.

Jako monoterapie:

u pacientů, u kterých není onemocnění dostatečně kontrolováno samotnou dietou a cvičením

a pro které není metformin vhodný kvůli kontraindikacím nebo nesnášenlivosti.

Jako léčba dvěma perorálními přípravky v kombinaci s

:

metforminem, u pacientů s nedostatečně upravenou glykemií, navzdory maximální tolerované

dávce při monoterapii metforminem

derivátem sulfonylurey, u pacientů s nedostatečně upravenou glykemií, i při maximální

tolerované

dávce

derivátu

sulfonylurey

kterých

metformin

nevhodný

důvodu

kontraindikace nebo nesnášenlivosti

thiazolidindionem, u pacientů s nedostatečně upravenou glykemií a u kterých je vhodné užívání

thiazolidindionu

Jako léčba třemi perorálními přípravky v kombinaci s

:

derivátem

sulfonylurey

a metforminem u

pacientů, u

kterých

není

glykemie

dostatečně

kontrolována dietou a cvičením spolu s léčbou těmito dvěma léčivými přípravky

Vildagliptin je také indikován k užití v kombinaci s inzulinem (s metforminem nebo bez) u pacientů,

u kterých není glykemie dostatečně kontrolována dietou a cvičením spolu se stabilní dávkou inzulinu.

4.2

Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Při podávání jako monoterapie, v kombinaci s metforminem, v kombinaci s thiazolidindionem,

v kombinaci s metforminem a derivátem sulfonylurey nebo v kombinaci s inzulinem (s metforminem

2/16

nebo bez) se doporučuje denní dávka vildagliptinu 100 mg, podávaná jako jedna dávka 50 mg ráno

a jedna dávka 50 mg večer.

Při podávání ve dvojkombinaci s derivátem sulfonylurey se doporučuje dávka vildagliptinu 50 mg,

podávaná jednou denně ráno. U této skupiny pacientů nebyla dávka 100 mg vildagliptinu podávaná

jednou denně účinnější než dávka 50 mg vildagliptinu.

Pokud se přípravek užívá v kombinaci s derivátem sulfonylurey, může být zvážena nižší dávka derivátu

sulfonylurey ke snížení rizika hypoglykemie.

Dávky vyšší než 100 mg se nedoporučují.

Pokud se dávka vildagliptinu vynechá, má být užita, jakmile si pacient vzpomene. Dvojitá dávka nemá

být užita ve stejný den.

Bezpečnost

účinnost

vildagliptinu

jako

perorální

léčby

trojkombinaci

metforminem

a thiazolidindionem nebyla stanovena.

Další informace týkající se zvláštních skupin pacientů

Starší pacienti (≥ 65 roků)

U starších pacientů není nutná úprava dávkování (viz také body 5.1 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

pacientů

mírnou

poruchou

funkce

ledvin

není

nutná

úprava

dávky

(clearance

kreatininu

≥50 ml/min). U pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů

v konečném stádiu onemocnění ledvin (ESRD) je doporučená dávka vildagliptinu 50 mg jednou denně

(viz také body 4.4, 5.1 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů se zhoršením funkce jater nesmí být DALMEVIN podáván, včetně pacientů, kteří mají

zvýšené hodnoty alaninaminotransferázy (ALT) nebo aspartátaminotransferázy (AST) >3x nad horní

hranicí normálu (ULN) před zahájením léčby (viz také body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Podávání

přípravku

DALMEVIN

dětem

dospívajícím

(<18

let)

nedoporučuje.

Bezpečnost

a účinnost přípravku DALMEVIN u dětí a dospívajících (<18 let) nebyla stanovena. Nejsou dostupné

žádné údaje (viz také bod 5.1).

Způsob podání

Perorální podání

DALMEVIN může být podáván s jídlem nebo na lačno (viz také bod 5.2).

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecně

Vildagliptin není substituentem inzulinu u pacientů, kteří vyžadují inzulin. DALMEVIN nemá být

užíván u pacientů s diabetem typu 1 nebo k léčbě diabetické ketoacidózy.

Porucha funkce ledvin

Zkušenosti u pacientů v konečném stádiu onemocnění ledvin (ESRD) na hemodialýze jsou omezené.

DALMEVIN má proto být u těchto pacientů používán s opatrností (viz také body 4.2, 5.1 a 5.2).

3/16

Porucha funkce jater

DALMEVIN nemá být podáván pacientům se zhoršenou funkcí jater, včetně pacientů, kteří mají

zvýšené hodnoty alaninaminotransferázy (ALT) nebo aspartátaminotransferázy (AST) >3x nad horní

hranicí normálu (ULN) před zahájením léčby (viz také body 4.2 a 5.2).

Monitorování jaterních enzymů

Byly hlášeny vzácné případy poruchy funkce jater (včetně hepatitidy). V těchto případech byli pacienti

obvykle asymptomatičtí, bez klinických následků a výsledky funkčních jaterních testů se po vysazení

léčby vrátily k normálním hodnotám. Jaterní funkční testy mají být provedeny před zahájením léčby

vildagliptinem, aby byly známy jejich výchozí hodnoty. Jaterní funkční testy mají být během prvního

roku léčby vildagliptinem monitorovány v tříměsíčních intervalech, dále pak pravidelně v průběhu

léčby. Pacientům, u kterých se zjistí zvýšení hladin transamináz, má být pro potvrzení nálezů provedeno

další vyšetření funkce jater. U těchto pacientů má být prováděno i nadále vyšetření jaterních funkcí, a to

až do doby, než se abnormalita(y) vrátí k normálním hodnotám. Pokud by zvýšení AST nebo ALT bylo

3x vyšší než horní hranice normálu (ULN) nebo zvýšení přetrvávalo, doporučuje se léčbu vildagliptinem

ukončit.

U pacientů, u kterých se objeví žloutenka nebo jiné příznaky naznačující poškození funkce jater, má být

léčba vildagliptinem ukončena.

vysazení

vildagliptinu

normalizaci

výsledků

jaterních

funkčních

testů

nesmí

být

léčba

vildagliptinem znovu zahájena.

Srdeční selhání

Klinická studie s podáváním vildagliptinu u pacientů s funkční klasifikací podle NYHA (New York

Heart Association) třídy I-III ukázala, že léčba vildagliptinem nebyla spojena se změnou funkce levé

komory nebo se zhoršením preexistujícího městnavého srdečního selhání v porovnání s placebem.

Klinická zkušenost u pacientů s funkční třídou NYHA III léčených vildagliptinem je dosud omezená

a výsledky jsou nejednoznačné (viz bod 5.1).

Nejsou zkušenosti s podáváním vildagliptinu v klinických studiích pacientům s NYHA funkční třídy

IV, proto se jeho podávání těmto pacientům nedoporučuje.

Poruchy kůže

Ve studiích toxicity byly u opic zaznamenány kožní léze včetně puchýřů a ulcerace na končetinách (viz

bod 5.3). Ačkoli v klinických studiích nebyl pozorován zvýšený výskyt kožních lézí, byla získána

omezená zkušenost u pacientů s diabetickými kožními komplikacemi. Po uvedení přípravku na trh byly

navíc hlášeny bulózní nebo exfoliativní kožní léze. Proto je u pacientů s diabetem doporučena pravidelná

kontrola a sledování kožních poruch, jako je tvorba puchýřů nebo vředů.

Akutní pankreatitida

Užívání vildagliptinu bylo spojeno s rizikem rozvoje akutní pankreatitidy. Pacienti mají být informováni

o typickém příznaku akutní pankreatitidy.

Pokud

podezření

pankreatitidu,

vildagliptin

třeba

vysadit;

pokud

potvrzena

akutní

pankreatitida, léčba vildagliptinem nemá být znovu zahájena. U pacientů s akutní pankreatitidou

v anamnéze je třeba dbát opatrnosti.

Hypoglykemie

Deriváty sulfonylurey jsou známé tím, že způsobují hypoglykemii. Pacienti užívající vildagliptin

v kombinaci s derivátem sulfonylurey mohou být ohroženi hypoglykemií. Proto může být zvážena nižší

dávka derivátu sulfonylurey, aby se snížilo riziko hypoglykemie.

Pomocné látky

DALMEVIN obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,

úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

4/16

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Vildagliptin má nízký potenciál pro interakce se souběžně podávanými léčivými přípravky. Protože

vildagliptin není substrát pro enzymy cytochromu P (CYP) 450 a neinhibuje ani neindukuje enzymy

CYP 450, není pravděpodobné, že by ovlivňoval léčivé látky, které jsou substráty, inhibitory nebo

induktory těchto enzymů.

Kombinace s pioglitazonem, metforminem a glibenklamidem

Výsledky

studií

provedené

těmito

perorálními

antidiabetiky

neprokázaly

klinicky

relevantní

farmakokinetické interakce.

Digoxin (Pgp substrát), warfarin (CYP2C9 substrát)

Klinické studie provedené u zdravých jedinců neprokázaly klinicky relevantní farmakokinetické

interakce. Tyto studie však nebyly provedeny na cílové populaci.

Kombinace s amlodipinem, ramiprilem, valsartanem nebo simvastatinem

Studie interakce lék-lék na zdravých jedincích byly provedeny s amlodipinem, ramiprilem, valsartanem

a simvastatinem. V těchto studiích nebyly při souběžném podávání vildagliptinu pozorovány žádné

klinicky relevantní farmakokinetické interakce.

Kombinace s ACE-inhibitory

U pacientů užívajících současně ACE-inhibitory může být zvýšené riziko vzniku angioedému (viz bod

4.8).

Stejně jako u jiných perorálních antidiabetik může být hypoglykemický účinek vildagliptinu snížen

určitými

léčivými

látkami,

jako

jsou

thiazidy,

kortikosteroidy,

thyroidální

přípravky

a sympatomimetika.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou k dispozici dostatečné údaje o použití vildagliptinu u těhotných žen. Studie na zvířatech

prokázaly ve vysokých dávkách reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není

známé. Z důvodu nedostatku údajů u člověka se DALMEVIN během těhotenství nemá užívat.

Kojení

Není známo, zda se u člověka vildagliptin vylučuje do mateřského mléka. Studie na zvířatech ukázaly,

že vildagliptin do mléka vylučován je. DALMEVIN se během kojení nesmí užívat.

Fertilita

S vildagliptinem nebyly provedeny žádné studie hodnotící účinek na lidskou fertilitu (viz bod 5.3).

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti, u kterých

se jako nežádoucí účinek objeví závratě, nesmí řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Údaje o bezpečnosti byly získány z kontrolovaných studií trvajících nejméně 12 týdnů u celkem 3 784

pacientů léčených vildagliptinem denní dávkou 50 mg (jednou denně) nebo 100 mg (50 mg dvakrát

denně nebo 100 mg jednou denně). Z toho 2 264 pacientů dostávalo vildagliptin jako monoterapii

a 1 520 pacientů dostávalo vildagliptin v kombinaci s jinými léčivými přípravky. 2 682 pacientů bylo

léčeno dávkou 100 mg denně (buď 50 mg dvakrát denně nebo 100 mg jednou denně) a 1 102 pacientů

bylo léčeno vildagliptinem dávkou 50 mg jednou denně.

5/16

Většina nežádoucích účinků v těchto studiích byla mírného a přechodného charakteru a nevyžadovala

přerušení léčby. Nebyla nalezena souvislost mezi nežádoucími účinky a věkem, etnikem, dobou léčby

nebo denní dávkou.

Byly hlášeny vzácné případy poruchy funkce jater (včetně hepatitidy). V těchto případech byli pacienti

obvykle asymptomatičtí, bez klinických následků, a hodnoty funkčních jaterních testů se po vysazení

léčby vrátily k normálním hodnotám. V údajích z kontrolovaných studií monoterapie a přídavné terapie

v trvání až 24 týdnů byla incidence zvýšení ALT nebo AST ≥3x ULN (hodnoceno jako přítomnost

zvýšení nejméně ve 2 po sobě jdoucích vyšetřeních nebo při poslední návštěvě) 0,2%, pro vildagliptin

50 mg jednou denně, 0,3% pro vildagliptin 50 mg dvakrát denně a 0,2% pro všechny komparátory. Tato

zvýšení transamináz byla obvykle asymptomatická, neprogresivního charakteru a nebyla doprovázena

cholestázou nebo žloutenkou.

U vildagliptinu byly hlášeny vzácné případy angioedému, výskyt byl srovnatelný s kontrolní skupinou.

Větší množství případů bylo zaznamenáno, pokud byl vildagliptin podáván v kombinaci s inhibitory

angiotensin

konvertujícího

enzymu

(ACE

inhibitory).

Většina

případů

byla

mírného

charakteru

a odezněla v průběhu léčby vildagliptinem.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin ve dvojitě slepé studii jako monoterapii

a kteří dostávali přídavnou terapii, jsou uvedeny níže pro každou indikaci podle třídy orgánových

systémů a absolutní frekvence. Frekvence jsou definovány jako velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až

<1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000),

není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny

podle klesající závažnosti.

Kombinace s metforminem

Tabulka 1 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 100 mg denně v kombinaci

s metforminem ve dvojitě slepých studiích (N=208)

Třída

orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Poruchy metabolismu a výživy

Časté

Hypoglykemie

Poruchy nervového sytému

Časté

Třes

Časté

Bolest hlavy

Časté

Závratě

Méně časté

Únava

Gastrointestinální poruchy

Časté

Nauzea

Popis vybraných nežádoucích účinků

V kontrolovaných klinických studiích s kombinací 100 mg vildagliptinu denně + metformin nebylo

hlášeno přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků, ani ve skupinách léčených kombinací 100 mg

vildagliptinu denně + metformin nebo placebo + metformin.

V klinických studiích byl výskyt hypoglykemie častý u pacientů užívajících 100 mg vildagliptinu denně

metforminem

(1 %)

méně

častý

pacientů,

kteří

dostávali

placebo

metformin

(0,4 %).

U vildagliptinu nebyly hlášeny žádné závažné hypoglykemické příhody.

V klinických studiích při denní dávce 100 mg vildagliptin neovlivnil tělesnou hmotnost, pokud byl

podáván s metforminem (+0,2 a -1,0 kg pro vildagliptin a placebo).

Klinická hodnocení trvající více než 2 roky neukázala žádné další bezpečnostní signály či neočekávaná

rizika při přidání vildagliptinu k metforminu.

6/16

Kombinace s

derivátem

sulfonylurey

Tabulka 2 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 50 mg denně v kombinaci

s derivátem sulfonylurey ve dvojitě slepých studiích (N=170)

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Infekce a infestace

Velmi vzácné

Nazofaryngitida

Poruchy metabolismu a výživy

Časté

Hypoglykemie

Poruchy nervového systému

Časté

Třes

Časté

Bolest hlavy

Časté

Závratě

Časté

Astenie

Gastrointestinální poruchy

Méně časté

Zácpa

Popis vybraných nežádoucích účinků

V kontrolovaných klinických studiích s kombinací 50 mg vildagliptinu + derivátu sulfonylurey byl

celkový

výskyt

přerušení

léčby

důvodů

nežádoucích

účinků

0,6 %

skupinu

léčenou

vildagliptinem 50 mg + derivátem sulfonylurey oproti 0 % ve skupině, které bylo podáváno placebo +

derivát sulfonylurey.

V klinických studiích, kdy byl vildagliptin 50 mg přidán ke glimepiridu, byl výskyt hypoglykemie 1,2 %

oproti 0,6 % pro placebo + glimepirid. V ramenech s vildagliptinem nebyly hlášeny žádné závažné

hypoglykemické příhody.

V klinických studiích při denní dávce 50 mg vildagliptin neovlivnil tělesnou hmotnost, pokud byl přidán

ke glimepiridu (-0,1 a -0,4 kg pro vildagliptin a placebo).

Kombinace s thiazolidindionem

Tabulka 3 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 100 mg denně v kombinaci

s thiazolidindionem ve dvojitě slepých studiích (N=158)

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Poruchy metabolismu a výživy

Časté

Přírůstek hmotnosti

Méně časté

Hypoglykemie

Poruchy nervového systému

Méně časté

Bolest hlavy

Méně časté

Astenie

Cévní poruchy

Časté

Periferní edém

Popis vybraných nežádoucích účinků

V kontrolovaných klinických studiích s kombinací 100 mg vildagliptinu denně + thiazolidindion nebylo

hlášeno přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků ve skupinách léčených 100 mg vildagliptinu

denně + thiazolidindion ani placebo + thiazolidindion.

V klinických studiích byla hypoglykemie méně častá u pacientů užívajících vildagliptin + pioglitazon

(0,6 %),

avšak

častá

pacientů,

kteří

dostávali

placebo

pioglitazon

(1,9 %).

V ramenech

s vildagliptinem nebyly hlášeny žádné závažné hypoglykemické příhody.

V dodatkové studii s pioglitazonem došlo ke zvýšení absolutní hmotnosti ve skupině s placebem o 1,4 kg

a ve skupině s vildagliptinem 100 mg denně o 2,7 kg.

Výskyt periferních otoků při dodatečném přidání 100 mg vildagliptinu denně k maximální dávce

základního pioglitazonu (45 mg denně) byl 7,0 % oproti 2,5 % při podání samotného pioglitazonu.

7/16

Monoterapie

Tabulka 4 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 100 mg denně jako

monoterapii ve dvojitě slepých studiích (N=1 855)

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Infekce a infestace

Velmi vzácné

Infekce

horní

části

dýchacích

cest

Velmi vzácné

Nazofaryngitida

Poruchy metabolismu a výživy

Méně časté

Hypoglykemie

Poruchy nervového systému

Časté

Závratě

Méně časté

Bolesti hlavy

Cévní poruchy

Méně časté

Periferní edém

Gastrointestinální poruchy

Méně časté

Zácpa

Poruchy

svalové

kosterní

soustavy a pojivové tkáně

Méně časté

Artralgie

Popis vybraných nežádoucích účinků

V kontrolovaných studiích s monoterapií vildagliptinu nebyl celkový rozsah přerušení léčby v těchto

studiích v důsledku nežádoucích účinků větší než u pacientů léčených dávkou 100 mg vildagliptinu

denně (0,3 %) ve srovnání s placebem (0,6 %) nebo komparátory (0,5 %).

Ve srovnávacích kontrolovaných studiích s monoterapií byla hypoglykemie méně častá. Byla hlášena

u 0,4 % (7 z 1 885) pacientů léčených dávkou 100 mg vildagliptinu denně ve srovnání s 0,2 %

(2 z 1 082) pacientů ve skupině léčené komparátorem nebo placebem. Závažné nebo těžké příhody

nebyly hlášeny.

V klinických studiích při denní dávce 100 mg vildagliptin neovlivnil tělesnou hmotnost, pokud byl

podáván jako monoterapie (-0,3 a -1,3 kg pro vildagliptin a placebo).

Klinická hodnocení trvající více než 2 roky neukázala žádné další bezpečnostní signály či neočekávaná

rizika v monoterapii vildagliptinem.

Kombinace s metforminem a

derivátem

sulfonylurey

Tabulka 5 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří dostávali vildagliptin 50 mg dvakrát denně

v kombinaci s metforminem a derivátem sulfonylurey (N=157)

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Poruchy metabolismu a výživy

Časté

Hypoglykemie

Poruchy nervového systému

Časté

Závratě

Časté

Třes

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Časté

Hyperhidróza

Celkové

poruchy

reakce

v místě aplikace

Časté

Astenie

Popis vybraných nežádoucích účinků

Vyřazení z důvodu nežádoucích účinků nebylo hlášeno v léčebné skupině vildagliptin + metformin +

glimepirid oproti 0,6 % ve skupině placebo + metformin + glimepirid.

8/16

Četnost výskytu hypoglykemie byla častá u obou léčebných skupin (5,1 % ve skupině vildagliptin +

metformin + glimepirid oproti 1,9 % ve skupině placebo + metformin + glimepirid). Jedna závažná

hypoglykemická událost byla hlášena ve skupině s vildagliptinem.

Na konci studie byl účinek na průměrnou tělesnou hmotnost neutrální (+0,6 kg ve skupině vildagliptinu

a -0,1 kg v placebo skupině).

Kombinace s inzulinem

Tabulka 6 - Nežádoucí účinky hlášené u pacientů, kteří užívali vildagliptin 100 mg denně v kombinaci

s inzulinem (s nebo bez metforminu) ve dvojitě zaslepených studiích (N=371)

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Poruchy metabolismu a výživy

Časté

Snížená hladina glukózy v krvi

Poruch nervového systému

Časté

Bolest hlavy

Časté

Zimnice

Gastrointestinální poruchy

Časté

Nauzea

Časté

Gastroesofageální refluxní

choroba

Méně časté

Průjem

Méně časté

Plynatost

Popis vybraných nežádoucích účinků

V kontrolovaných klinických studiích, kde byl užíván vildagliptin 50 mg dvakrát denně v kombinaci

s inzulinem, s nebo bez metforminu, byl celkový počet vyřazení z důvodu nežádoucích účinků 0,3 % ve

skupině s vildagliptinem a nebylo hlášeno žádné vyřazení v placebo skupině.

Četnost výskytu hypoglykemie byla podobná u obou léčebných skupin (14,0 % v léčebné skupině

s vildagliptinem oproti 16,4 % v placebo skupině). Dva pacienti hlásili závažné hypoglykemické

příhody ve skupině s vildagliptinem a 6 pacientů v placebo skupině.

Na konci studie byl účinek na průměrnou tělesnou hmotnost neutrální (+0,6 kg oproti výchozí hmotnosti

ve skupině vildagliptinu a žádná hmotnostní změna v placebo skupině).

Postmarketingové sledování

Tabulka 7 - Postmarketingové nežádoucí účinky

Třída orgánových systémů

Frekvence

Nežádoucí účinky

Gastrointestinální poruchy

Není známo

Pankreatitida

Poruchy jater a žlučových cest

Není známo

Hepatitida

(reverzibilní

vysazení

léčivého

přípravku)

Není známo

Abnormální jaterní funkční testy (reverzibilní po

vysazení léčivého přípravku)

Poruchy

svalové

kosterní

soustavy a pojivové tkáně

Není známo

Myalgie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Není známo

Urtikarie

Není známo

Exfoliativní a bulózní kožní léze včetně bulózního

pemfigoidu

9/16

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9

Předávkování

Informace týkající se předávkování vildagliptinem jsou omezené.

Symptomy

Informace o možných symptomech předávkování byly převzaty ze studie snášenlivosti se vzrůstající

dávkou, kdy byl zdravým jedincům podáván vildagliptin po dobu 10 dnů. Po dávce 400 mg byly tři

případy bolesti svalů a jednotlivé případy mírné a transientní parestezie, horečka, otoky a přechodné

zvýšení hladin lipázy. Při dávce 600 mg se u jednoho subjektu objevily otoky nohou a rukou, zvýšení

kreatinfosfokinázy (CPK), aspartátaminotransferázy (AST), C-reaktivního proteinu (CRP) a hladiny

myoglobinu. U tří dalších jedinců byly zjištěny otoky nohou a ve dvou případech parestezie. Všechny

symptomy a laboratorní abnormality vymizely bez léčby po vysazení studovaného léčivého přípravku.

Léčba

V případě předávkování se doporučuje podpůrná léčba. Vildagliptin nelze odstranit hemodialýzou.

Nicméně hlavní metabolit vznikající hydrolýzou (LAY 151) může být hemodialýzou odstraněn.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léky užívané při léčbě diabetu, inhibitory dipeptidyl peptidázy 4 (DPP-4),

ATC kód: A10BH02

Vildagliptin patří do skupiny stimulátorů ostrůvků a je účinným a selektivním DPP-4 inhibitorem.

Mechanismus účinku

Podání

vildagliptinu vede k

rychlé

kompletní inhibici účinku

DPP-4 s

následným

zvýšením

endogenních

hladin

inkretinových

hormonů

GLP-1

(glukagonu-podobný

peptid

(glukózo-dependentní insulinotropní polypeptid) na lačno i po jídle.

Farmakodynamické účinky

Zvýšením endogenních hladin inkretinových hormonů zvyšuje vildagliptin senzitivitu beta buněk ke

glukóze

výsledným

zlepšením

sekrece

glukózo-dependentního

inzulinu.

Léčba

vildagliptinem

50–100 mg denně u pacientů s diabetem typu 2 signifikantně zlepšuje markery funkce beta buněk včetně

HOMA-β (Homeostasis Model Assessment-β), poměr proinzulinu a inzulinu a měření citlivosti funkce

beta buněk na opakované toleranční testy. U nediabetických jedinců (s normální glykemií) vildagliptin

nestimuluje sekreci inzulinu ani nesnižuje hladiny glukózy.

Zvýšením hladin endogenního GLP-1 vildagliptin také zvyšuje senzitivitu alfa buněk ke glukóze

s výslednou sekrecí glukagonu, která více odpovídá hladině glukózy.

Větší

zvýšení

poměru

inzulin/glukagon

během

hyperglykemie

způsobené

zvýšením

hladin

inkretinového hormonu snižuje na lačno a po jídle produkci glukózy v játrech s následným snížením

glykemie.

Známý

účinek

zvýšených

hladin

GLP-1

zpomalujících

vyprazdňování

žaludku

není

při

léčbě

vildagliptinem pozorován.

10/16

Klinická účinnost a bezpečnost

Více než 15 000 pacientů s diabetem typu 2 se účastnilo dvojitě slepých, placebem nebo aktivně

kontrolovaných klinických studiích, kdy doba léčby byla více než dva roky. V těchto studiích byl

vildagliptin podáván více než 9 000 pacientům v denní dávce 50 mg jednou denně, 50 mg dvakrát denně

nebo 100 mg jednou denně. Počet mužů, kteří dostávali vildagliptin 50 mg jednou denně nebo 100 mg

denně, byl přes 5 000; počet žen byl přes 4 000. Více než 1 900 pacientů, kteří dostávali vildagliptin

50 mg jednou denně nebo 100 mg denně, bylo starších ≥ 65 roků. V těchto studiích byl vildagliptin

podáván jako monoterapie pacientům s diabetem typu 2 bez předchozí léčby nebo v kombinaci

pacientům, u kterých nebyl diabetes adekvátně upraven jinými antidiabetiky.

Souhrnně, vildagliptin zlepšoval regulaci glykemie, pokud byl podáván formou monoterapie nebo

užíván v kombinaci s metforminem, derivátem sulfonylurey, a thiazolidindionem. Toto bylo hodnoceno

klinicky relevantním snížením HbA1c od výchozí hodnoty endpointu studie (viz Tabulka 8).

Snížení HbA1c v klinických studiích s vildagliptinem bylo větší u pacientů s vyšší výchozí hodnotou

HbA1c.

V 52týdenní dvojitě slepé kontrolované studii snížil vildagliptin (50 mg dvakrát denně) výchozí hodnotu

HbA1c o -1 % v porovnání s -1,6 % u metforminu (titrován na 2 g/den), i když nebylo dosaženo

statisticky významné non-inferiority. Pacienti léčení vildagliptinem hlásili signifikantně nižší výskyt

gastrointestinálních nežádoucích reakcí ve srovnání s těmi, kteří byli léčeni metforminem.

Ve 24týdenní dvojitě slepé kontrolované studii byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) porovnáván

s rosiglitazonem (8 mg jednou denně). Průměrné snížení bylo -1,20 % s vildagliptinem a -1,48 % pro

rosiglitazon u pacientů při výchozí hodnotě HbA1c 8,7 %. U pacientů, kteří dostávali rosiglitazon, bylo

pozorováno

průměrné

zvýšení

tělesné

hmotnosti

(+1,6 kg),

zatímco

pacientů,

kteří

dostávali

vildagliptin, nedošlo ke zvýšení tělesné hmotnosti (-0,3 kg). Incidence periferních edémů byla nižší

u skupiny s vildagliptinem, než u skupiny s rosiglitazonem (2,1 % proti 4,1 %).

V klinické studii trvající 2 roky byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) porovnáván s gliklazidem (až

320 mg/den). Po dvou letech bylo průměrné snížení HbA1c -0,5 % u vildagliptinu a -0,6 % u gliklazidu,

ze střední výchozí hodnoty HbA1c 8,6 %. Nebylo dosaženo statistické non-inferiority. Vildagliptin byl

asociován s méně hypoglykemickými událostmi (0,7 %) než gliklazid (1,7 %).

Ve 24týdenní studii byl vildagliptin (v dávce 50 mg dvakrát denně) srovnáván s pioglitazonem (30 mg

jednou denně)

u pacientů nedostatečně

kompenzovaných

metforminem

(průměrná

denní dávka:

2 020 mg). Průměrné snížení z výchozích hodnot HbA1c 8,4 % bylo -0,9 % při přidání vildagliptinu

k metforminu a -1,0 % při přidání pioglitazonu k metforminu. U pacientů užívajících pioglitazon spolu

s metforminem byl pozorován průměrný nárůst hmotnosti o 1,9 kg ve srovnání s 0,3 kg u pacientů, kteří

užívali vildagliptin současně s metforminem.

V klinické studii trvající 2 roky byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) srovnáván s glimepiridem (až

6 mg/den - průměrná dávka po 2 letech: 4,6 mg) u pacientů léčených metforminem (průměrná denní

dávka: 1 894 mg). Po jednom roce bylo průměrné snížení HbA1c -0,4 % při kombinaci vildagliptinu

a metforminu a -0,5 % při kombinaci glimepiridu a metforminu, ze střední výchozí hodnoty HbA1c

7,3 %. Změna tělesné hmotnosti u vildagliptinu byla -0,2 kg oproti +1,6 kg u glimepiridu. Incidence

hypoglykemie byla signifikantně nižší ve skupině vildagliptinu (1,7 %) ve srovnání se skupinou

glimepiridu (16,2 %). V době hodnocení (po 2 letech) byl HbA1c v obou léčených skupinách podobný

výchozím hodnotám a změny tělesné hmotnosti a rozdíly v hypoglykemii zůstaly stejné.

V klinické studii trvající 52 týdnů byl vildagliptin (50 mg dvakrát denně) srovnáván s gliklazidem

(průměrná denní dávka: 229,5 mg) u pacientů nedostatečně kompenzovaných metforminem (dávka

metforminu na začátku léčby 1 928 mg/den). Po jednom roce bylo průměrné snížení HbA1c -0,81 % při

kombinaci vildagliptinu a metforminu (střední výchozí hodnota HbA1c 8,4 %) a -0,85 % při kombinaci

gliklazidu

metforminu

(střední

výchozí

hodnota

HbA1c

8,5 %);

bylo

dosaženo

statistické

non-inferiority (95 % CI -0,11–0,20). Změna tělesné hmotnosti při podávání vildagliptinu byla +0,1 kg

v porovnání se zvýšením tělesné hmotnosti o +1,4 kg u gliklazidu.

11/16

V klinické studii trvající 24 týdnů byla jako počáteční léčba u dosud farmakologicky neléčených

pacientů hodnocena účinnost fixní kombinace dávek vildagliptinu a metforminu (postupně titrovaných

do dávky 50 mg/500 mg dvakrát denně nebo 50 mg/1 000 mg dvakrát denně). Vildagliptin/metformin

50 mg/1 000 mg dvakrát denně redukovaly HbA1c o -1,82 %, vildagliptin/metformin 50 mg/500 mg

dvakrát denně o -1,61 %, metformin 1 000 mg dvakrát denně o -1,36 % a vildagliptin 50 mg dvakrát

denně o -1,09 % ze střední výchozí hodnoty HbA1c 8,6 %. Pokles HbA1c pozorovaný u pacientů

s výchozí hodnotou ≥10,0 % byl vyšší.

Ve 24týdenní, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studii

byl hodnocen léčebný účinek vildagliptinu 50 mg jedenkrát denně v porovnání s placebem u 515

pacientů s diabetem typu 2 a středně těžkou poruchou funkce ledvin (N=294) nebo těžkou poruchou

funkce ledvin (N=221). 68,8 % pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin a 80,5 % pacientů

s těžkou poruchou funkce ledvin bylo léčeno při vstupu do studie inzulínem (průměrná denní dávka

56 jednotek a 51,6 jednotek, v uvedeném pořadí). U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin

vildagliptin významně snižoval HbA1c v porovnání s placebem (rozdíl -0,53 %) z průměrné výchozí

hodnoty 7,9 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin vildagliptin významně snižoval HbA1c,

v porovnání s placebem (rozdíl -0,56 %) z průměrné výchozí hodnoty 7,7 %.

24týdenní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie byla provedena u 318

pacientů s cílem vyhodnotit účinnost a bezpečnost vildagliptinu (v dávce 50 mg dvakrát denně)

v kombinaci

metforminem

(≥ 1 500

denně)

glimepiridem

(≥ 4 mg

denně).

Vildagliptin

v kombinaci s metforminem a glimepiridem výrazně snížil HbA1c v porovnání s placebem. Průměrné

placebem korigované snížení HbA1c bylo o -0,76 % z průměrné výchozí hodnoty 8,8 %.

24týdenní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie byla provedena u 449

pacientů s cílem vyhodnotit účinnost a bezpečnost vildagliptinu (v dávce 50 mg dvakrát denně)

v kombinaci se stabilní dávkou bazálního inzulinu nebo kombinovaného inzulinu (průměrná denní

dávka

41 jednotek), při současném užívání

metforminu (N=276) nebo bez současného užívání

metforminu (N=173). Vildagliptin v kombinaci s inzulinem významně snížil HbA1c v porovnání

s placebem.

celkové

populaci

bylo

placebem

korigované

průměrné

snížení

-0,72 %

HbA1c

z průměrné výchozí hodnoty HbA1c 8,8 %. V podskupině léčené inzulinem se současným užíváním

metforminu bylo placebem korigované průměrné snížení HbA1c -0,63 % a v podskupině léčené

inzulinem

současného

užívání

metforminu

bylo

placebem

korigované

průměrné

snížení

HbA1c

-0,84 %.

Četnost

výskytu

hypoglykemie

celkové

populaci

byla

8,4 %

skupině

s vildagliptinem a 7,2 % v placebo skupině. U pacientů užívajících vildagliptin nebyl pozorován téměř

žádný nárůst hmotnosti (+0,2 kg), zatímco u pacientů užívajících placebo byl pozorován úbytek

hmotnosti (-0,7 kg).

V další 24týdenní studii u pacientů s pokročilejším diabetem typu 2, který nebyl odpovídajícím

způsobem

kompenzován

inzulinem

(krátkodobým

dlouhodobým,

průměrná

dávka

inzulinu

80 IU/den), bylo průměrné snížení hodnoty HbA1c u vildagliptinu (v dávce 50 mg dvakrát denně)

přidaného k inzulinu významně větší než u placeba s inzulinem (0,5 % oproti 0,2 %). Četnost výskytu

hypoglykemie byla nižší u skupiny s vildagliptinem než v placebo skupině (22,9 % oproti 29,6 %).

V 52týdenní, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené studii, vedené u pacientů s diabetem

typu 2 a městnavým srdečním selháním (NYHA funkční třída I-III) se hodnotil účinek vildagliptinu

50 mg dvakrát denně (N=128) v porovnání s placebem (N=126) na ejekční frakci levé komory (LVEF).

Podávání vildagliptinu nebylo spojeno se změnou funkce levé komory nebo zhoršením předcházejícího

městnavého

srdečního

selhání.

Přisouzené

kardiovaskulární

příhody

byly

celkově

vyrovnané.

U pacientů se srdečním selháním NYHA třídy III léčených vildagliptinem bylo o něco více srdečních

příhod v porovnání s placebem. Při počátečním stanovení kardiovaskulárního rizika však byla porušena

rovnováha upřednostňující placebo a počet příhod byl nízký, což znemožňuje stanovit spolehlivé závěry.

Vildagliptin významně snižuje HbA1c v porovnání s placebem (rozdíl o 0,6 %), z průměrné výchozí

hodnoty 7,8 % v týdnu 16. V podskupině třídy NYHA III byl pokles HbA1c ve srovnání s placebem

nižší (rozdíl 0,3 %), ale tento závěr je omezen malým počtem pacientů (N=44). Výskyt hypoglykemie

v celkové populaci byl 4,7 % ve skupině s vildagliptinem a 5,6 % ve skupině s placebem.

12/16

Kardiovaskulární riziko

Byla provedena metaanalýza nezávisle a prospektivně určených kardiovaskulárních příhod z 37

klinických studií fáze III a IV s monoterapií a kombinovanou terapií, které trvaly více než 2 roky

(průměrná expozice 50 týdnů pro vildagliptin a 49 týdnů pro komparátory), a tato metaanalýza ukázala,

že léčba vildagliptinem nebyla spojena se zvýšením kardiovaskulárního rizika oproti komparátorům.

Kombinovaný cílový parametr určených významných nežádoucích kardiovaskulárních příhod (MACE

- Major Adverse Cardiovascular Events) včetně akutního infarktu myokardu, cévní mozkové příhody

nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin byl podobný u vildagliptinu versus kombinované aktivní

komparátory a placebo [Mantel-Haenszel relativní riziko (M-H RR) 0,82 (95% CI 0,61–1,11)]. MACE

se objevila u 83 z 9599 (0,86 %) pacientů léčených vildagliptinem a u 85 ze 7102 (1,20 %) pacientů

léčených komparátorem. Hodnocení každé jednotlivé komponenty MACE neukázalo žádné zvýšení

rizika (stejné M-H RR). Potvrzené příhody srdečního selhání (HF) definované jako srdeční selhání

vyžadující hospitalizaci nebo nově vzniklé srdeční selhání byly hlášeny u 41 (0,43 %) pacientů léčených

vildagliptinem a u 32 (0,45 %) pacientů léčených komparátorem s M-H RR 1,08 (95% CI 0,68–1,70).

Tabulka

Nejdůležitější

výsledky

účinnosti

vildagliptinu

placebem

kontrolované

studie

s monoterapií a ve studiích kombinované terapie (primární účinnost ITT populace)

Studie monoterapie

kontrolovaná

placebem

Průměrná

výchozí hodnota

u HbA1c (%)

P

růměr změn od

výchozí hodnoty

u HbA1c

(%)

v

týdnu 24

Placebem-

korigované

průměrné změny

u HbA1c

(%) v týdnu 24

(95% CI)

Studie 2301:

Vildagliptin 50 mg

dvakrát denně (N=90)

-0,8

-0,5* (-0,8, -0,1)

Studie 2384:

Vildagliptin 50 mg

dvakrát denně (N=79)

-0,7

-0,7* (-1,1, -0,4)

* p<0,05 srovnání proti placebu

Studie s kombinovanou

léčbou

Průměrná

výchozí

hodnota

u HbA1c (%)

P

růměr změn od

výchozí hodnoty

u HbA1c

(%)

v

týdnu 24

Placebem-

korigované

průměrné změny

u HbA1c

(%) v týdnu 24

(95% CI)

Vildagliptin 50 mg dvakrát

denně + metformin (N=143)

-0,9

-1,1* (-1,4, -0,8)

Vildagliptin 50 mg denně +

glimepirid (N=132)

-0,6

-0,6* (-0,9, -0,4)

Vildagliptin 50 mg dvakrát

denně + pioglitazon (N=136)

-1,0

-0,7* (-0,9, -0,4)

Vildagliptin 50 mg dvakrát

denně + metformin +

glimepirid (N=152)

-1,0

-0,8* (-1,0, -0,5)

* p<0,05 srovnání proti placebu + komparátor

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií

s přípravkem vildagliptin u všech podskupin pediatrické populace s diabetes mellitus typu 2 (informace

o použití u dětí viz bod 4.2).

13/16

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání na lačno je vildagliptin rychle absorbován a vrchol koncentrace v plazmě byl

pozorován za 1,7 hodiny. Potrava mírně prodlužuje dobu dosažení vrcholu koncentrace v plazmě na

2,5 hodiny, ale nemění celkovou expozici (AUC). Podávání vildagliptinu s jídlem má za následek

snížení C

(19 %). Velikost změny však není klinicky významná, takže vildagliptin může být podáván

s nebo bez jídla. Absolutní biologická dostupnost je 85 %.

Distribuce

Vazba vildagliptinu na proteiny plazmy je nízká (9,3 %) a vildagliptin je rovnoměrně distribuován mezi

plazmou a červenými krvinkami. Průměrný distribuční objem vildagliptinu v rovnovážném stavu je po

intravenózním podání (Vss) 71 litrů, což svědčí pro extravaskulární distribuci.

Biotransformace

Metabolizmus je hlavní eliminační cestou vildagliptinu u člověka. Odhaduje se, že se takto vyloučí 69 %

dávky. Hlavní metabolit (LAY 151) je farmakologicky inaktivní, je výsledkem hydrolýzy kyanové části

molekuly

a odpovídá

57 %

podané

dávky

následnou

glukuronidovou

(BQS867)

amidovou

hydrolýzou (4 % dávky). Údaje in vitro u mikrozomů lidských ledvin nasvědčují, že ledviny mohou být

hlavním orgánem přispívajícím k hydrolýze vildagliptinu na jeho hlavní inaktivní metabolit LAY 151.

Podle in vivo studií u DPP-4 deficientních potkanů přispívá DPP-4 částečně k hydrolýze vildagliptinu.

Vildagliptin není metabolizován enzymy CYP 450 v jakémkoli kvantifikovatelném rozsahu. Podle

metabolické clearance vildagliptinu se nedá předpokládat, že by byl ovlivněn souběžně podávanými

léky, které jsou CYP 450 inhibitory nebo induktory. V in vitro studiích bylo demonstrováno, že

vildagliptin neinhibuje/neindukuje enzymy CYP 450. Proto není pravděpodobné, že by vildagliptin

ovlivňoval metabolickou clearance souběžně podávaných léků metabolizovaných enzymy CYP 1A2,

CYP 2C8, CYP 2C9, CYP 2C19, CYP 2D6, CYP 2E1 nebo CYP 3A4/5.

Eliminace

Po perorálním podání [

C] vildagliptinu bylo přibližně 85 % vyloučeno do moči a 15 % dávky bylo

nalezeno ve stolici. Po perorálním podání bylo renální exkrecí vyloučeno 23 % dávky vildagliptinu

v nezměněné formě. Po intravenózní aplikaci zdravým jedincům byla celková plazmatická a renální

clearance 41 a 13 l/hodinu. Průměrný eliminační poločas po intravenózním podání je přibližně 2 hodiny.

Eliminační poločas po perorálním podání je 3 hodiny.

Linearita/nelinearita

V terapeutickém rozmezí dávek C

vildagliptinu a plocha pod křivkou plazmatické koncentrace za čas

(AUC) stoupaly v závislosti na dávce.

Charakteristika u specifických skupin pacientů

Pohlaví

U zdravých jedinců, mužů a žen v širokém rozmezí věkovém a body mass indexu (BMI) nebyly

pozorovány žádné klinicky významné rozdíly farmakokinetiky. DPP-4 inhibice vildagliptinem není

pohlavím ovlivněna.

Starší

jedinci

U zdravých starších jedinců (≥70 roků) byla celková expozice vildagliptinu (100 mg jednou denně)

zvýšena o 32 %, s 18 % zvýšením vrcholové koncentrace v plazmě, ve srovnání s mladými zdravými

jedinci (18–40 roků). Tyto změny však nejsou považovány za klinicky významné. Inhibice DPP-4

vildagliptinem není ovlivněna věkem.

Porucha funkce jater

Vliv zhoršené funkce jater na farmakokinetiku vildagliptinu byl studován u pacientů s mírným, středně

závažným a závažným zhoršením funkce jater, podle Child-Pugh skóre (rozmezí od 6 pro mírné do 12

pro závažné) ve srovnání se zdravými jedinci. Po jedné dávce pacientům s mírným až středně závažným

zhoršením funkce jater byla expozice vildagliptinu snížena (20 % a 8 %), zatímco u pacientů se

14/16

závažným zhoršením funkce jater byla expozice vildagliptinu zvýšena o 22 %. Maximální změna

(zvýšení nebo snížení) v expozici vildagliptinu je ~ 30 %, což není považováno za klinicky relevantní.

Není korelace mezi závažností onemocnění jater a změnami expozice vildagliptinu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s různými stupni chronické poruchy funkce ledvin, definovanými pomocí clearance

kreatininu (mírný: 50 až <80 ml/min, středně těžký: 30 až <50 ml/min a těžký: <30 ml/min), byla

provedena otevřená studie opakovaných dávek ke zhodnocení farmakokinetiky nižší terapeutické dávky

vildagliptinu (50 mg jednou denně), v porovnání s kontrolní skupinou zdravých dobrovolníků.

AUC vildagliptinu se zvýšila v průměru 1,4krát u pacientů s mírným stupněm poruchy funkce ledvin,

1,7krát u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin a 2krát u pacientů s těžkou poruchou funkce

ledvin, v porovnání s normálními zdravými jedinci. AUC metabolitů LAY151 a BQS867 se zvýšila

v průměru o 1,5násobek u pacientů s mírným stupněm poruchy funkce ledvin, o 3násobek u pacientů se

středně těžkou poruchou funkce ledvin a o 7násobek u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.

Omezené údaje u pacientů v konečném stádiu onemocnění ledvin (ESRD) ukazují, že expozice

vildagliptinu

podobná

expozici

vildagliptinu

pacientů

těžkou

poruchou

funkce

ledvin.

Koncentrace LAY151 byly přibližně 2–3násobně vyšší než u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.

Vildagliptin byl v omezeném množství eliminován hemodialýzou (3 % po 3–4hodinové hemodialýze,

iniciované 4 hodiny po podání dávky).

Etnická skupina

Omezené údaje naznačují, že rasa nemá významný vliv na farmakokinetiku vildagliptinu.

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Do dávky 15 mg/kg (7násobek expozice u člověka založené na C

) nebylo u psů pozorováno

zpomalení přenosu intrakardiálních impulzů.

U potkanů a myší byla v plicích pozorována akumulace vakuolizovaných alveolárních makrofágů. Do

dávky 25 mg/kg u potkanů (5násobek expozice u člověka dle AUC) a 750 mg/kg u myší (142násobek

expozice u člověka) nebyl pozorován žádný efekt.

U psů byly pozorovány gastrointestinální symptomy, především řídká stolice, mukoidní stolice, průjem

a při vysokých dávkách krev ve stolici. Hladina nulového účinku nebyla stanovena.

Vildagliptin nebyl mutagenní v konvenčních in vitro testech a in vivo testech genotoxicity.

Studie fertility a časného embryonálního vývoje u potkanů neodhalily zhoršení fertility, reprodukce

nebo časného embryonálního vývoje způsobené vildagliptinem. Embryofetální toxicita byla hodnocena

u potkanů a králíků. U potkanů byla pozorována zvýšená incidence volných žeber spojená se sníženou

hmotností matek, přičemž dávka 75 mg/kg (10násobek expozice u lidí) byla bez efektu. Snížení

hmotnosti plodů a změny na skeletu indikující opožděný vývoj byly pozorovány u králíků pouze při

závažné toxicitě pro matky, dávky do 50 mg/kg (9násobek expozice u člověka) neměly žádný účinek.

Studie pre- a postnatálního vývoje byly

provedeny u potkanů. Změny byly pozorovány pouze

v souvislosti s toxicitou pro matku při dávce ≥ 150 mg/kg a zahrnovaly přechodné snížení tělesné

hmotnosti a pokles motorické aktivity u F1 generace.

Dvouletá studie kancerogenity byla provedena u potkanů po perorálních dávkách do 900 mg/kg

(přibližně 200násobek expozice u člověka při maximální doporučené dávce). Žádné zvýšení incidence

nádorů

přisuzované

vildagliptinu

nebylo

pozorováno.

Jiná

dvouletá

studie

kancerogenity

byla

provedena na myších po perorálním podávání dávek až do 1 000 mg/kg. Byla pozorována zvýšená

incidence výskytu mamárních adenokarcinomů a hemangiosarkomů, dávky do 500 mg/kg (59násobek

expozice u člověka) a 100 mg/kg (16násobek expozice u člověka) nevyvolaly žádné takové změny.

Zvýšená incidence těchto nádorů u myší není považována za reprezentativní a signifikantní riziko pro

člověka na základě nedostatečné genotoxicity vildagliptinu a jeho základních metabolitů, výskytu

nádorů pouze u jednoho druhu a vysokého stupně systémové expozice, při kterém byly nádory

pozorovány.

15/16

Ve 13týdenní studii toxicity u opic cynomolgus byly při dávce ≥5 mg/kg/den zaznamenány kožní léze.

Ty byly shodně lokalizované na koncových částech těla (ruce, nohy, uši, ocas). Při dávce 5 mg/kg/den

(přibližně ekvivalent AUC expozici při dávce 100 mg u člověka) byly pozorovány pouze puchýře, které

byly reverzibilní i přes pokračování v léčbě a nebyly spojeny s histopatologickými změnami. Šupinatění

kůže, odlupování kůže, strupy a otlačeniny na ocasu s odpovídajícími histopatologickými změnami

nebyly zaznamenány při dávkách ≥20 mg/kg/den (přibližně 3násobek AUC expozice při dávce 100 mg

u člověka). Nekrotické změny na ocasu byly pozorovány při dávce ≥80 mg/kg/den. Kožní léze nebyly

reverzibilní u opic léčených dávkou 160 mg/kg/den během 4týdenního období regenerace.

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa

Laktosa

Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Magnesium-stearát

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

30 měsíců

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5

Druh obalu a obsah balení

Krabičky obsahující 7, 14, 28, 30, 56, 60, 90, 112, 180 nebo 336 tablet v Al-Al (PA/Al/PVC-Al)

blistrech.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

18/599/16-C

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 8. 11. 2017

Datum posledního prodloužení registrace:

16/16

10.

DATUM REVIZE TEXTU

28. 2. 2019

Podobné produkty

Vyhledávejte upozornění související s tímto produktem

Zobrazit historii dokumentů

Sdílejte tyto informace